IV. ÚS 1280/16

20. 06. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti 1) Š. W., 2) M. Z, zastoupeného S. Z. a M. Z., zákonnými zástupci, bytem tamtéž, 3) D. H., zastoupeného I. H., opatrovnicí, bytem tamtéž, všech zastoupených Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bolzanova 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. 4 Ads 85/2015-57, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl rozsudkem ze dne 25. 3. 2015, č. j. 10 A 57/2014-64, žalobu stěžovatelů - dětí s kombinovanou poruchou autistického spektra a mentálním postižením, kterou se děti domáhaly ochrany před nezákonným zásahem Jihočeského kraje, spočívajícím v budování velkokapacitního pobytového zařízení v Oseku, a současně navrhovaly, aby soud uložil Jihočeskému kraji činit konkrétní a cílené kroky směrující k zajištění celoroční pobytové sociální služby v nejméně omezujícím prostředí.

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 1. 2016, č. j. 4 Ads 85/2015-57, zamítl kasační stížnost stěžovatelů proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudku kasačního soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností došlou dne 22. 4. 2016, v níž navrhují, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil.

Nejvyšší správní soud ve vyjádření doručeném dne 16. 5. 2016 odkazuje na odůvodnění svého rozsudku a jeho esenciální části dále podrobněji rozebírá z pohledu ústavně zaručených práv stěžovatelů; především se však domnívá, že ústavní stížnost byla podána opožděně. V doplňujícím vyjádření doručeném dne 25. 5. 2016 odmítá, že by pochybil, doručoval-li rozsudek tehdejšímu zástupci stěžovatelů JUDr. Maroši Matiaškovi, byť po vyhlášení rozsudku vyšlo najevo, že již měl pozastaven výkon advokacie a znepřístupněnu datovou schránku - proto vyhověl žádosti zástupce a rozsudek mu doručil poštou.

Česká advokátní komora ve sdělení k výzvě Ústavního soudu uvedla, že JUDr. Matiaško má pozastaven výkon advokacie od 1. 1. 2016 a ke stejnému datu se jeho zástupcem stal Mgr. Bc. Filip Schmidt, LL.M.

Jihočeský kraj ve vyjádření doručeném dne 11. 6. 2016 navrhuje, aby byla ústavní stížnost odmítnuta.

K posouzení věci Ústavní soud připojil spis Nejvyššího správního soudu vedený pod sp. zn. 4 Ads 85/2015 i spis Krajského soudu v Českých Budějovicích vedený pod sp. zn. 10 A 57/2014.

Ze spisu Nejvyššího správního soudu se podává, že napadený rozsudek byl vyhlášen dne 27. 1. 2016 a jeho písemné vyhotovení bylo stěžovatelům doručováno prostřednictvím JUDr. Maroše Matiaška, LL.M., a sice prostřednictvím provozovatele poštovních služeb ("poštou"), o což dřívější zástupce požádal podáním doručeným kasačnímu soudu dne 29. 1. 2016. Žádost jmenovaný odůvodnil tím, že pozastavil výkon advokacie a má nefunkční datovou schránku. Soud žádosti vyhověl a po telefonickém ověření provedeném dne 8. 2. 2016 zaslal rozsudek JUDr. Matiaškovi poštou, obálkou typ I. (do vlastních rukou); z doručenky se podává, že dne 9. 2. 2016 nebyl adresát zastižen, zásilka proto byla uložena na poště a zanechána výzva, aby si ji vyzvedl. Adresát tak v úložní době neučinil, a následně mu byla zásilka dne 22. 2. 2016 vhozena do schránky. V intencích § 49 odst. 4 věty první o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. Nejvyšší správní soud považoval rozsudek za doručený fikcí dne 19. 2. 2016, což je datum, kdy podle kasačního soudu rozhodnutí nabylo právní moci (ve spisu je na rozsudku vyznačena doložka právní moci).

Ústavní stížnost je podle závěru Ústavního soudu nepřípustná, neboť byla podána předčasně.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelům poskytuje a mezi které podle § 72 odst. 3 téhož zákona náleží rovněž kasační stížnost (§ 102 a násl. s. ř. s.). K řádnému vyčerpání náleží nejen to, že opravný prostředek byl podán, ale i to, že o něm bylo rozhodnuto a příslušné rozhodnutí nabylo právní moci. To se však v projednávané věci dosud nestalo.

Obecné soudy jsou v řízeních, pro která zákon ukládá povinné zastoupení advokátem, mj. v řízení o kasační stížnosti podle § 105 odst. 2 s. ř. s., za účelem naplnění požadavků zákona i ochrany práv a právem chráněných zájmů účastníků povinny činit potřebné úkony k tomu, aby zastoupení bylo zajištěno po celou dobu řízení od jeho zahájení až do právní moci konečného rozhodnutí - včetně části řízení mezi vyhlášením konečného rozhodnutí a jeho nabytím právní moci.

Ústavní soud předně vychází z toho, že řízení končí dnem, kdy příslušné rozhodnutí nabude právní moci, nikoli dříve, například (již) dnem vyhlášení. Z této zásady vychází zákon výslovně například v ustanovení o zpětvzetí návrhu (§ 96 odst. 2, § 222a odst. 1 o. s. ř.) či prominutí pořádkové pokuty v řízení před správními soudy (§ 44 odst. 1 s. ř. s.). Pro účely rozhodčího řízení bylo do § 23 písm. a) zákona č. 216/1994 Sb. s účinností od 1. 4. 2012 výslovně zakotveno, že řízení končí nikoli vydáním, ale teprve právní mocí rozhodčího nálezu (srov. znění účinné do 31. 3. 2012). Z pravidla, že řízení končí teprve právní mocí konečného rozhodnutí, vychází i úprava § 28 odst. 6 o. s. ř., který se podle § 64 s. ř. s. přiměřeně použije i pro řízení ve správním soudnictví, a podle něhož procesní plná moc zaniká až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení skončeno.

Významným smyslem zastoupení advokátem (profesionálem poskytujícím právní služby) je i převzetí a reprodukce (vysvětlení) obsahu rozhodnutí soudu jako odborného právního textu účastníkovi řízení, a to tím spíše, pokud se jedná o rozhodnutí vrcholného soudu o posledním opravném prostředku, který právní řád účastníkovi garantuje v rámci soustavy obecných soudů. Na zastupujícím advokátovi rovněž je, aby s účastníkem řízení jako se svým klientem věc zkonzultoval a dal mu své doporučení ohledně dalšího procesního postupu - v tomto případě např. ohledně toho, zda následně podat ústavní stížnost a za jakých podmínek tak je třeba učinit (co do obsahu, lhůty pro podání atd.).

V případě projednávané věci ovšem v průběhu řízení o kasační stížnosti - mezi vyhlášením rozsudku Nejvyššího správního soudu dne 27. 1. 2016 a vypravením jeho písemného vyhotovení - vyšlo najevo, že dřívější zástupce stěžovatelů měl v té době již pozastaven výkon advokacie, tedy nemohl podle § 9a odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o advokacii"), poskytovat právní služby, resp. pozbyl oprávnění vykonávat advokacii. Zastupování v řízení před soudy (včetně přebírání soudních rozhodnutí) přitom tvoří podle § 1 odst. 2 zákona o advokacii základní součást právních služeb; pokud advokát, který pozastavil výkon advokacie, pokračuje v poskytování právních služeb, jedná se o závažné porušení jeho povinností (rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 21. 3. 2003, věc K 125/02, otiskl Bulletin advokacie, 2004, č. 3, s. 75), které v krajním případě může naplňovat i skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného podnikání podle § 251 t. z. (KRYM, L. in Svejkovský, J., Vychopeň, M., Krym, L., Pejchal, A. a kol. Zákon o advokacii. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 81).

V důsledku pozastavení výkonu advokacie byla zástupci navíc v souladu s § 11 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, znepřístupněna datová schránka, čímž bylo znemožněno doručování rozsudku prioritním způsobem podle § 45 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 4 odst. 3, § 15 odst. 4 a § 31 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. Zákon staví na koncepci, že všichni advokáti mají (musejí mít) datovou schránku, do které jsou jim doručovány i veškeré soudní písemnosti. Vzhledem k povinnému zastoupení advokátem po celou dobu řízení o kasační stížnosti, jak ukládá § 105 odst. 2 s. ř. s., odpadla esenciální podmínka řízení, v té době ještě neskončeného, a navíc byl znemožněn základní způsob doručení rozsudku. Z pohledu zákonnosti, jakož i práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebylo dostačující, pokud kasační soud - byť k výslovné žádosti - doručoval rozsudek JUDr. Maroši Matiaškovi, který však již pozbyl oprávnění k výkonu advokacie, navíc poštou a právní moc odvodil od fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř.

V projednávané věci hraje významnou roli okolnost, která byla Ústavnímu soudu sdělena Českou advokátní komorou, přičemž ani kasačnímu soudu nic nebránilo obrátit se na Českou advokátní komoru s obdobnou žádostí o součinnost, byť primárně mu měla být sdělena bývalým zástupcem samotným. JUDr. Matiaško pozastavil výkon advokacie od 1. 1. 2016 a ke stejnému datu byl ve smyslu § 27 odst. 1 zákona o advokacii jeho zástupcem ustanoven Mgr. Bc. Filip Schmidt, LL.M.; na tohoto advokáta podle odst. 2 téhož ustanovení ze zákona přešly rovněž práva a povinnosti vyplývající ze zastupování stěžovatelů v řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud měl rozsudek doručovat do datové schránky Mgr. Schmidta; vzhledem k "přechodu" zastoupení neměl již doručovat bývalému zástupci JUDr. Matiaškovi, a pokud tak učinil, nemůže mít doručení procesní důsledky - zejména v podobě nabytí právní moci rozsudku.

Faktická absence zastoupení byla o to naléhavější, že JUDr. Matiaško pozastavil výkon advokacie z důvodu vzniku pracovního poměru u Evropského soudu pro lidská práva. Jak Ústavnímu soudu potvrdil zástupce stěžovatelů před zdejším soudem podáním doručeným dne 13. 6. 2016, v době doručování rozsudku pobýval JUDr. Matiaško (dlouhodobě) v zahraničí, stěžovatelům tedy nemohl být patřičně k dispozici, navíc to zjevně souvisí i s potížemi při doručování. Současný zástupce poukazuje na nejasnosti při doručování rozsudku kasačního soudu, na chybné určení data doručení rozhodnutí a naznačuje, že právě tato okolnost ve spojení s následným převzetím zastoupení sehrála významnou roli při podání ústavní stížnosti po lhůtě vycházející z fikce doručení rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Ústavní soud si je vědom toho, že na kasačním soudu (a obdobně ani na žádném jiném soudu) nelze rozumně požadovat, aby před vyhlášením každého svého rozhodnutí automaticky ověřoval, zda je stěžovatel zastoupen advokátem, a zda je tedy (i nadále) splněna podmínka projednání kasační stížnosti podle § 105 odst. 2 s. ř. s. To však nic nemění na tom, že se neměl spokojit s žádostí bývalého zástupce stěžovatelů JUDr. Matiaška, ale měl náležitému doručení rozsudku věnovat větší pozornost. I při vědomí běžící lhůty k vypravení písemného vyhotovení zakotvené v § 54 odst. 3 s. ř. s. měl činit úkony k řádnému doručení rozsudku, např. v podobě výzvy k urychlenému doložení plné moci nového advokátova nebo ustanovení jiného advokáta zástupcem stěžovatelů a doručení rozhodnutí jemu. Podstatné je, jak šly události v řízení po vyhlášení rozsudku chronologicky za sebou:

- dne 27. 1. 2016 (tedy téměř měsíc po pozastavení výkonu advokacie JUDr. Matiaška a ustanovení jeho zástupce) dal příslušný soudce Nejvyššího správního soudu pokyn k doručení rozsudku;
- dne 29. 1. 2016 (tedy dva dny po pokynu k doručení a před "vypravením" rozsudku) došla soudu žádost JUDr. Matiaška o doručení rozhodnutí "prostřednictvím pošty" obsahující výslovnou informaci o tom, že jmenovaný pozastavil výkon advokacie;
- dne 8. 2. 2016 byl dán asistentem soudce pokyn k doručení rozsudku na adresu "Praha, U Klavírky 1351/8".

Znamená to, že v době pokynu k doručení písemnosti JUDr. Matiaškovi měl již soud více než týden jednoznačnou informaci o tom, že jmenovaný má pozastavený výkon advokacie v řízení, v němž je zastoupení advokátem povinné; přesto na tuto skutečnost odpovídajícím způsobem nereagoval, nezjistil, kdo je novým zástupcem a chybně doručoval rozhodnutí prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb fyzické osobě bez oprávnění k výkonu advokacie.

V této souvislosti lze zmínit i to, že právní úprava civilního procesu, která je subsidiárně použitelná i pro řízení ve správním soudnictví, pamatuje na případy obdobného druhu, ba dokonce i na situace, kdy by se účastník pokoušel znemožnit či alespoň oddálit doručení, resp. právní účinky pro něj nepříznivého rozhodnutí soudu. Obsahuje zvláštní institut zástupce pro doručování písemností podle § 46c o. s. ř.; podle odst. 2 téhož ustanovení lze k zamezení obtíží či průtahů doručovat písemnosti uložením u doručujícího soudu. K zajištění řádného průběhu řízení slouží i § 28 odst. 2 o. s. ř., podle něhož je odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem vůči soudu účinné (teprve) poté, co mu byly oznámeny.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta jako předčasná Stěžovatelé budou oprávněni obrátit se případně na Ústavní soud se svojí ústavní stížností znovu poté, co bude napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu řádně doručen a nabude právní moci, což se dodnes nestalo.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2016


Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1280/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies