IV. ÚS 3610/15

21. 06. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti M. K., t. č. ve Věznici Rýnovice, zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2015, sp. zn. 1 To 99/2015, a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. května 2015, č. j. 57 T 3/2013-3122, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odstavci 1 a v čl. 37 odstavci 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Výše uvedeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem byla zamítnuta žádost stěžovatele na přiznání bezplatné obhajoby; následnou stížnost Vrchní soud v Praze napadeným usnesením zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že se obrátil na soud s požadavkem na přiznání bezplatné obhajoby za situace, kdy jeho evidované dluhy dosahují částky 977 034 Kč a náklady obhajoby přesáhly 250 000 Kč. Stěžovatel je ve výkonu trestu odnětí svobody a jeho měsíční průměrný příjem činí 7 064 Kč. Přitom z této částky, po odečtení výživného na nezletilou dceru (2 886 Kč), nákladů na výkon trestu (1 500 Kč) a nákladů na hygienu a jídlo (1 000 Kč), mu zbývalo přibližně 1 678 Kč měsíčně. Z této částky by pak měl podle rozhodnutí soudů platit jak uvedené dluhy, tak i náklady na obhajobu. Uvedené výpočty přitom vycházejí z předpokladu zachování výdělku ve výkonu trestu, o který však stěžovatel již přišel. Nadto ve věci, v níž se domáhal přiznání bezplatné obhajoby, případně obhajoby za sníženou odměnu, byl odsouzen k úhrnnému trestu ve výši 13 let, který byl sice odvolacím soudem zrušen, lze však předpokládat, že po novém rozhodnutí bude výše trestu obdobná. Stěžovatel má za to, že svou nemajetnost a dluhy osvědčil natolik, aby mu byla bezplatná obhajoba podle ustanovení § 33 odstavce 2 trestního řádu přiznána a že nepřiznáním došlo k porušení práva na obhajobu. Odkázal přitom na nález sp. zn. III. ÚS 83/96, podle kterého je dána priorita volby obhájce (§ 33 odstavec 1 a § 37 odstavce 2 trestního řádu); nepřiznáním bezplatné obhajoby nebo obhajoby za sníženou odměnu byla tato priorita popřena.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který do rozhodovací činnosti zasahuje jen v případě, shledá-li zásah do zaručených práv. Trestní řád stanoví okolnosti, kdy je s ohledem na projednávanou věc, nezbytné, aby obviněný byl zastoupen. Předpoklady nutné obhajoby vyplývají z ustanovení § 36 - § 36b trestního řádu. Ustanovení § 37 trestního řádu pak poskytuje obviněnému možnost volby obhájce, kterou zákon chápe jako jeho právo; pro případ nevyužití tohoto práva pak trestní řád určuje způsob ustanovení obhájce (§ 38 - § 40a). Čl. 37 odstavce 2 Listiny stanoví, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to již od počátku řízení; toto právo je v trestním řízení realizováno skrze zmíněná ustanovení oddílu pátého hlavy druhé trestního řádu. Zda obviněný využije svého práva na volbu obhájce anebo využije svého práva na jeho ustanovení, je zcela jeho volbou; žádná z uvedených možností však neznamená upření práva na obhajobu.

Pokud se týká nároku na bezplatnou obhajobu, zákonná úprava (§ 33 odstavce 2 - 4 trestního řádu) poskytuje soudu (orgánu činného v trestním řízení) možnost o takovémto nároku rozhodnout. Rozhodnutí ovšem není za splnění daných podmínek obligatorní, ale je na soudu, aby vyhodnotil konkrétní skutečnosti a zvážil, zda předloženému návrhu vyhoví či nikoliv; je věcí obecného soudu, aby se znalostí všech konkrétních okolností případu o žádosti rozhodl - což se stalo. Nepřiznal-li v projednávané věci soud stěžovateli s přihlédnutím k jím předloženým podkladům bezplatnou obhajobu, případně obhajobu za sníženou odměnu, rozhodl tak zcela v rámci své pravomoci, aniž by tím současně zkrátil stěžovatele v jeho naříkaných právech.

Právo na obhajobu není bez dalšího zmařeno tím, že stěžovatel (obviněný) je zastoupen ustanoveným obhájcem a nikoliv obhájcem zvoleným. Obecné soudy postupovaly řádně, svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, a proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odstavce 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3610/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies