IV. ÚS 1841/16

21. 06. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Margit Beranovou, advokátkou se sídlem v Brně, Rooseveltova 564/8, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2016, č. j. 38 Co 259/2015-316, a o návrhu na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou dne 8. 6. 2016, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o výživném pro jeho nezletilé dcery. Stěžovatel tvrdí, že byl napadeným rozsudkem zkrácen na svých základních právech na výchovu dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, právu na rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny a právu vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů:

Ze stížnosti je patrné, že se stěžovatel toliko pokouší domoci dalšího věcného přezkumu rozhodnutí a stanovení nižšího výživného. Obsah stížnosti je soustředěn především na popis osobních a majetkových poměrů stěžovatele, domácnosti matky, obsahuje vlastní úvahy stěžovatele o přiměřenosti výše výživného a ohledně dlužného výživného za období od září 2012, které je povinen zpětně doplatit. Stěžovatel považuje za klíčová jiná hlediska, než na kterých postavily argumentaci obecné soudy a odkazuje přitom také na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 650/15, v němž se soud zabýval výší výživného v situaci nadstandardních majetkových poměrů povinného rodiče. V projednávaném případě však výši stanoveného výživného nelze charakterizovat jako "nepřiměřeně vysoké výživné, které dítěti i po dokončení přípravy na povolání umožní dlouhodobý a snad i trvalý bezpracný život", aby bylo možné závěry učiněné v odkazovaném nálezu aplikovat i na tento případ. Ostatní argumenty stěžovatele buď ústavněprávní dimenzi zcela postrádají, nebo jde o argumentační konstrukce, které se vymykají obecně přijímanému výkladu obsahu těchto práv.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci určenou pro přezkum učiněných právních závěrů. Pokud obecné soudy v rámci zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i při výkladu a aplikaci práva na daný případ respektovaly kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jejich právní závěry přezkoumávat.

Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že obecné soudy zohlednily při rozhodování o výši výživného všechny skutečnosti, které stěžovatel během řízení uvedl; opak ostatně netvrdí ani sám stěžovatel, pouze považuje výši stanoveného výživného za nepřiměřenou a vypočítanou na základě jiných hledisek, než jaké považuje za určující. Ústavní soud neshledává v odůvodnění napadeného rozhodnutí ani žádný jiný exces či libovůli, která by mohla stížnost opodstatnit.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení namítaných ústavně zaručených práv nedošlo, pročež rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut i akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti, který ze své podstaty slouží primárně k zatímní ochraně práv stěžovatele před nezvratnými následky, jež by mohly nastat výkonem napadeného rozhodnutí, a to do doby než Ústavní soud o stížnosti rozhodne. S ohledem na skutečnost, že je o stížnosti současně rozhodnuto, nelze tomuto návrhu vyhovět.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1841/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies