II. ÚS 1359/16

30. 06. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdeňky Hudcové, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 4. 2015, č.j. 7 C 37/2002-462, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 13. 10. 2015, č.j. 23 Co 364/2015-488, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 29. 4. 2016 doručen přípis Nejvyššího soudu, kterým z důvodu opatrnosti zaslal k případnému dalšímu opatření Ústavnímu soudu podání stěžovatelky ze dne 1. 4. 2016 adresované Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích, které bylo označeno jako ústavní stížnost. Nejvyšší soud taktéž připojil informaci, že o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 13. 10. 2015, č.j. 23 Co 364/2015-488, zatím nebylo rozhodnuto, stejně jako informaci o pravděpodobně nesprávném uvedení dalších spisových značek stěžovatelkou.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

V tomto směru je zejména třeba konstatovat, že podání stěžovatelky je nesrozumitelné. Návrh však trpí také dalšími formálními vadami. Stěžovatelka především není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Návrh stěžovatelky však nesplňuje ani další podstatné náležitosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud stěžovatelku výzvou ze dne 24. 5. 2016 o nutných náležitostech ústavní stížnosti poučil a vyzval ji k odstranění vad jejího podání. K tomu jí stanovil lhůtu jednoho měsíce od doručení výzvy k odstranění vad. Dále jí Ústavní soud upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, ústavní stížnost bude ve smyslu § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.

Z doručenky je patrné, že výzva byla stěžovatelce doručena dne 28. 5. 2016.

Přestože byla stěžovatelka poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, vytýkané vady ve stanovené lhůtě neodstranila. O prodloužení lhůty k odstranění vad stěžovatelka také nepožádala.

Jen pro úplnost lze uvést, že pokud by úmyslem stěžovatelky skutečně bylo podat ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 4. 2015, č.j. 7 C 37/2002-462, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 13. 10. 2015, č.j. 23 Co 364/2015-488, a pokud by tak stěžovatelka učinila za situace, kdy Nejvyšším soudem prozatím nebylo rozhodnuto o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 13. 10. 2015, č.j. 23 Co 364/2015-488, taková ústavní stížnost by musela být odmítnuta, když je-li současně vedeno i dovolací řízení, je ústavní stížnost návrhem předčasným, který je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, a musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnut (obdobně viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3590/15 ze dne 15. 12. 2015, usnesení sp. zn. III. ÚS 1991/15 ze dne 26. 11. 2015, usnesení sp. zn. III. ÚS 2725/15 ze dne 9. 10. 2015 nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 2486/15 ze dne 26. 8. 2015, ale i mnohá další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Ústavnímu soudu pro výše uvedené nezbylo než postupovat podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatelky soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. 6. 2016


Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu


Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 1359/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies