I. ÚS 1991/16

30. 06. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Jiřího Čábelky, na zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 24 Co 215/2014-332 ze dne 12. 6. 2014 a rozsudku Okresního soudu v Benešově č. j. 9 Nc 89/2012-263 ze dne 11. 12. 2013, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podaným návrhem se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít k porušení jeho blíže neurčených základních práv.

Ústavní soud se návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že návrh je opožděný. Ústavní soud zjistil, že navrhovatel brojí proti shora označenému rozhodnutí Krajského soudu v Praze po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené k projednání ústavní stížnosti zákonem o Ústavním soudu (§ 72 odst. 3). Z informačního systému Ministerstva spravedlnosti na adrese www.portal.justice.cz Ústavní soud totiž zjistil, že řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 9 Nc 89/2012 skončilo nejpozději k 28. 11. 2014 (tj. včetně vydání a doručení v záhlaví uvedeného rozsudku odvolacího soudu). Pakliže tedy byla ústavní stížnost podána až dne 22. 6. 2016, stalo se tak zjevně s velkou prodlevou po uplynutí vzpomínané dvouměsíční lhůty. K tomu je třeba poznamenat, že Ústavní soud zmeškání zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti prominout nemůže.

Z těchto důvodů Ústavní soud již nevyzýval navrhovatele k odstranění vad podání, spočívajících v absenci povinného právního zastoupení (a dalších vad), neboť ani případné splnění této a dalších podmínek by zhola nemohlo mít vliv na osud navrhovatelem opožděně podaného návrhu, který by musil být stejným způsobem odmítnut.

Za těchto okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu pro opožděnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 30. června 2016


Tomáš Lichovník, v. r.
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 1991/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies