II. ÚS 1441/16

30. 06. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Danuše Korczynské, zastoupené JUDr. Ing. Helenou Horovou, LL.M., advokátkou se sídlem V Luhu 18, Praha, proti usnesení Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha III, SKPV II. odbor, ze dne 27. 2. 2007, ČTS: ORIII-7272/OHK-2006, usnesení Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha III, SKPV - OHK I. oddělení, ze dne 5. 3. 2007, ČTS: ORIII-7272/OHK-2006, usnesení Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha III, SKPV - OHK I. oddělení, ze dne 12. 9. 2007, ČTS: ORIII-7577/OHK-2007, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 4. 2007, č.j. Nt 2053/2007-18, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 4. 2007, č.j. Nt 2053/2007-20, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 11. 2007, sp. zn. Nt 2055/2007, usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 23. 3. 2010, č.j. 128 E 111/2010-12, usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 14. 4. 2010, č.j. 127 E 111/2010-12, a proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 18. 2. 2010, č.j. 129 E 111/2010-7, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 5. 5. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání sepsané stěžovatelkou. Ústavní stížnost zpracovaná advokátkou, která byla k zastupování stěžovatelky v tomto řízení určena rozhodnutím České advokátní komory, byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 6. 2016.

Z této ústavní stížnosti vyplývá, že výše uvedenými usneseními byla podle názoru stěžovatelky porušena její ústavně zaručená základní lidská práva, konkrétně právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, spolu s právem na veřejné projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatelka je taktéž přesvědčena, že byla v rozporu s čl. 10 odst. 1 Listiny dotčena ve své lidské důstojnosti a osobni cti a že bylo porušeno také její právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny.

Usnesením Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha III, SKPV II. odbor, ze dne 27. 2. 2007, ČTS: ORIII-7272/OHK-2006, byla stěžovatelce dle § 66 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, uložena pořádková pokuta ve výši 5.000,-Kč. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, která byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 4. 2007, č.j. Nt 2053/2007-18, jako nedůvodná zamítnuta. Usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 23. 3. 2010, č.j. 128 E 111/2010-12, byl na základě výše uvedených usnesení nařízen výkon rozhodnutí srážkami z příjmu, který přísluší stěžovatelce od plátce, tj. z důchodu pobíraného od České správy sociálního zabezpečení.

Usnesením Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha III, SKPV - OHK I. oddělení, ze dne 5. 3. 2007, ČTS: ORIII-7272/OHK-2006, byla stěžovatelce dle § 66 trestního řádu uložena pořádková pokuta ve výši 5.000,-Kč. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, která byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 4. 2007, č.j. Nt 2053/2007-20, jako nedůvodná zamítnuta. Usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 14. 4. 2010, č.j. 127 E 111/2010-12, byl na základě výše uvedených usnesení nařízen výkon rozhodnutí srážkami z příjmu, který přísluší stěžovatelce od plátce, tj. z důchodu pobíraného od České správy sociálního zabezpečení.

Usnesením Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha III, SKPV - OHK I. oddělení, ze dne 12. 9. 2007, ČTS: ORIII-7577/OHK-2007, byla stěžovatelce dle § 66 odst. 1 trestního řádu uložena pořádková pokuta ve výši 25.000,-Kč. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, která byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 11. 2007, sp. zn. Nt 2055/2007, jako nedůvodná zamítnuta. Usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 18. 2. 2010, č.j. 129 E 111/2010-7, byl na základě výše uvedených usnesení nařízen výkon rozhodnutí srážkami z příjmu, který přísluší stěžovatelce od plátce, tj. z důchodu pobíraného od České správy sociálního zabezpečení.

Stěžovatelka následně dne 27. 6. 2016 k ústavní stížnosti doplnila další podání, které sama sepsala. Obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadených, nebylo třeba podrobněji rekapitulovat, neboť z důvodů dále vyložených je nutno ústavní stížnost odmítnout.

II.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje všechny formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost totiž představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Při tomto posouzení Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je částečně opožděná a částečně nepřípustná.

Dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně a Ústavní soud, který je dle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán zákonem o Ústavním soudu, ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

Usnesením Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha III, SKPV II. odbor, ze dne 27. 2. 2007, ČTS: ORIII-7272/OHK- 2006, usnesením Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha III, SKPV - OHK I. oddělení, ze dne 5. 3. 2007, ČTS: ORIII-7272/OHK-2006, a usnesením Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha III, SKPV - OHK I. oddělení, ze dne 12. 9. 2007, ČTS: ORIII-7577/OHK-2007, byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta. Tato usnesení stěžovatelka napadla opravným prostředkem, jednotlivé stížnosti však byly zamítnuty jako nedůvodné usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 4. 2007, č.j. Nt 2053/2007-18, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 4. 2007, č.j. Nt 2053/2007-20, a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 11. 2007, sp.zn. Nt 2055/2007.

K vydání těchto zamítavých usnesení došlo již v roce 2007, zatímco stěžovatelka je napadá ústavní stížností až v roce 2016. Je tedy zřejmé, že dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti nebyla dodržena, když navíc obsahem ústavní stížnosti nejsou ani žádné námitky týkající se doručování těchto usnesení. Ústavní stížnost musela být v této části odmítnuta jako opožděně podaná.

III.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je totiž její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu.

Úřední činností Ústavního soudu bylo zjištěno, že proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 18. 2. 2010, č.j. 129 E 111/2010-7, stěžovatelka nepodala odvolání, ač byla o tomto opravném prostředku řádně poučena. V této části tak ústavní stížnost musela být odmítnuta jako nepřípustná z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelce zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Pokud jde o zbylá dvě usnesení, kterými byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami z příjmu, proti těm stěžovatelka opravný prostředek v podobě odvolání uplatnila.

Proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 23. 3. 2010, č.j. 128 E 111/2010-12, stěžovatelka podala opravný prostředek v podobě odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2010, č.j. 66 Co 880/2010-57, tak, že bylo odmítnuto.

Proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 14. 4. 2010, č.j. 127 E 111/2010-12, stěžovatelka podala opravný prostředek v podobě odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2010, č.j. 9 Co 702/2010-32, tak, že odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o podaných odvoláních však stěžovatelka v ústavní stížnosti nenapadá, ač ústavní stížnost rozhodnutí o posledním opravném prostředku nemůže pominout a zásadně proti němu musí (též) směřovat. Logickým důsledkem zásady subsidiarity ústavní stížnosti a z ní plynoucí podmínky vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva je totiž i povinnost napadnout ústavní stížností vždy alespoň to rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Takovým rozhodnutím jsou v posuzované věci právě usnesení Krajského soudu v Ostravě o odvoláních stěžovatelky. Tato rozhodnutí odvolacího soudu však stěžovatelka předmětem ústavní stížnosti neučinila a jejich zrušení Ústavnímu soudu v petitu své stížnosti nenavrhuje.

K případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4289/12 ze dne 28. 6. 2013, usnesení sp. zn. I. ÚS 2007/13 ze dne 23. 7. 2013, usnesení sp. zn. III. ÚS 3255/14 ze dne 23. 10. 2014, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2195/14 ze dne 13. 1. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1035/15 ze dne 30. 6. 2015, atd., všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Za těchto okolností je Ústavní soud nucen konstatovat, že stěžovatelka ani v tomto směru nedostála požadavku přípustnosti ústavní stížnosti, jelikož v souvislosti s ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 23. 3. 2010, č.j. 128 E 111/2010-12, a usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 14. 4. 2010, č.j. 127 E 111/2010-12, nenapadla ústavní stížností také rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který jí právní řád poskytuje k ochraně jejích práv a který také využila, což představuje dle judikatury Ústavního soudu důvod k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu vydaná ve věcech sp. zn. IV. ÚS 58/95, sp. zn. II. ÚS 724/02, sp. zn. I. ÚS 242/03, sp. zn. IV. ÚS 270/05, sp. zn. III. ÚS 1980/07, sp. zn. IV. ÚS 2981/08, sp. zn. II. ÚS 1398/09, sp. zn. II. ÚS 1710/10 aj.).

Jen pro úplnost lze uvést, že z úřední činnosti Ústavního soudu bylo navíc zjištěno, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2010, č.j. 66 Co 880/2010-57, bylo stěžovatelce, resp. její advokátce, doručeno dne 23. 11. 2010 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2010, č.j. 9 Co 702/2010-32, bylo stěžovatelce doručeno dne 8. 11. 2010. I pokud by tedy stěžovatelka učinila předmětem ústavní stížnosti také tato rozhodnutí, ústavní stížnost by musela být, z důvodu nedodržení dvouměsíční lhůty pro její podání, posouzena jako opožděná.

IV.

Na základě shora uvedené argumentace tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout zčásti jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2016


Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 1441/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies