III. ÚS 3772/15

07. 07. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Krajská zdravotní, a. s., sídlem Sociální péče 3316/12A, Ústí nad Labem, zastoupené JUDr. Danielem Volákem, advokátem, sídlem Jiráskova 413, Litvínov, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. října 2015 č. j. 9 Afs 198/2015-116, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva financí, sídlem Letenská 15, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad vydal dne 10. 7. 2012 platební výměr, jímž stěžovatelce vyměřil odvod ve výši 78 175 319 Kč za porušení rozpočtové kázně u projektu s názvem "Doplnění zdravotnického zařízení a přístrojů - Nemocnice Děčín, o. z.". Odvolání stěžovatelky zamítlo Ministerstvo financí (dále jen "vedlejší účastník") rozhodnutím ze dne 16. 1. 2013 č. j. MF-85662/2012/55-124. Následnou žalobu stěžovatelky zamítl pro nedůvodnost Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 5. 8. 2015 č. j. 15 Af 72/2013-59. Stěžovatelka podala kasační stížnost, kterou odmítl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 10. 2015 č. j. 9 Afs 198/2015-116 podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Uvedl, že stěžovatelka přestala být podle sdělení jejího advokáta JUDr. Karla Kříže v kasačním řízení zastoupena, přičemž na následnou výzvu s poučením neodstranila vadu ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., neboť nedoložila plnou moc udělenou některému advokátovi k jejímu zastupování v řízení o kasační stížnosti, ani nepředložila doklad osvědčující zákonem vyžadované vysokoškolské právnické vzdělání některého z jejích zaměstnanců, které pověřila jednáním za ni.

II.
Argumentace stěžovatelky

2. Ústavní stížností ze dne 21. 12. 2015, doplněnou podáními ze dne 29. 2. 2016 a 20. 4. 2016, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci, a to z důvodu porušení ustanovení čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 90 věty první Ústavy České republiky, a čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka současně požádala o přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti podle § 79 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti předestřela námitky proti postupu i rozhodnutím správních orgánů a krajského soudu v její věci.

4. Usnesení Nejvyššího správního soudu vytkla, že odmítnutí kasační stížnosti představuje příliš formalistický postup. Uvedla, že odeslala v kasačním soudem stanovené lhůtě, konkrétně dne 16. 10. 2015, požadovaný doklad o vysokoškolském právnickém vzdělání její pověřené zaměstnankyně Mgr. Bc. Kateřiny Rothové, avšak z důvodu stanovení velmi krátké lhůty kasačním soudem zaslala tento doklad administrativním nedopatřením Nejvyššímu soudu. Stěžovatelka dále tvrdila, že jí dne 16. 10. 2015 soudní kancelář 9. senátu Nejvyššího správního soudu ujistila, že její podání s dokladem již bylo přeposláno Nejvyšším soudem na Nejvyšší správní soud, tedy "je vše v pořádku a už dál nemusí nic dělat". Z těchto uvedených důvodů, jakož i z důvodu toho, že zjistila, že Nejvyšší správní soud má přístup k podáním zaslaným na Nejvyšší soud (to zjistila údajně z následného usnesení Nejvyššího správního soudu o zamítnutí její žádosti o prominutí zmeškání lhůty), a dále z důvodu, že stěžovatelku skutečně v kasačním řízení po celou dobu zastupovala osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním, považuje odmítnutí její kasační stížnosti za formalistický postup představující odepření spravedlnosti.

5. Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatelka rovněž v tom, že Nejvyšší správní soud ve více jejích obdobných věcech postupoval rozdílně, neboť ve věcech sp. zn. 7 Afs 214/2015, 7 Afs 215/2015 a 8 Afs 126/2015 kasační stížnost zamítl (pozn.: v těchto věcech byly podány ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 3797/15, III. ÚS 3796/15 a IV. ÚS 505/16), zatímco ve věcech sp. zn. 9 Afs 197/2015 a 9 Afs 198/2015 kasační stížnost odmítl (pozn.: v těchto věcech byly podány ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 3771/15 a III. ÚS 3772/15). Stěžovatelka k nejednotnému postupu kasačního soudu poukázala na princip právní jistoty a předvídatelnosti práva, resp. postupu orgánů veřejné moci. Napadené usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 198/2015 označila za překvapivé (ve vztahu k prvním třem citovaným věcem), pokud jde o posuzování splnění či nesplnění ze strany stěžovatelky jejích procesních povinností, konkrétně doložení vzdělání zaměstnankyně stěžovatelky.

6. Uvedla, že ve věci sp. zn. 9 Afs 198/2015 bylo v kasačním spise založeno pověření pro zaměstnankyni JUDr. Zuzanu Petrovskou ze dne 9. 7. 2014, přičemž chyběl doklad o jejím vysokoškolském právnickém vzdělání. Kasační soud však od této zaměstnankyně přijal žádost o prodloužení lhůty, které vyhověl, byť svou kladnou odpověď zaslal advokátu JUDr. Karlu Křížovi. Z uvedeného stěžovatelka usuzuje, že kasační soud přijal pověření udělené této zaměstnankyni, aniž by žádal doložení jejího vysokoškolského právnického vzdělání. Naproti tomu však poté, v závěru řízení, požadoval doložit vzdělání zaměstnankyně Mgr. Bc. Kateřiny Rothové.

7. Srovnala dále postup kasačního soudu ve věci sp. zn. 9 Afs 198/2015 s průběhem řízení ve věci sp. zn. 8 Afs 126/2015 a uvedla, že v této druhé citované věci kasační soud doložení vzdělání zaměstnankyně Mgr. Bc. Kateřiny Rothové nepožadoval. Dále v dané věci stěžovatelka údajně zaslala kasačnímu soudu i žádost o prodloužení lhůty k replice prostřednictvím své zaměstnankyně JUDr. Zuzany Petrovské a kasační soud na žádost reagoval tak, že prodloužení lhůty povolil. Podle stěžovatelky tedy kasační soud ve věci sp. zn. 8 Afs 126/2015 "neshledal problém" (na rozdíl od věci sp. zn. 9 Afs 198/2015) v nedoložení vzdělání pověřené zaměstnankyně stěžovatelky a ve věci meritorně rozhodl.

8. Stěžovatelka rovněž namítla odlišný přístup kasačního soudu k doručování podání stěžovatelky prostřednictvím Nejvyššího soudu s tím, že stěžovatelčino administrativní pochybení bylo způsobeno chybou ve vnitřním systému stěžovatelky (ta byla odstraněna až dne 2. 11. 2015). Několikrát se údajně stalo, že podání stěžovatelky bylo doručeno Nejvyššímu soudu namísto soudu kasačnímu, avšak Nejvyšší soud tato podání přeposílal kasačnímu soudu, "informoval o tom neformálně telefonicky a také tak, že písemnosti zasílal stěžovatelce a datové zprávy nazvala 'přeposláním' nikoli 'vrácením', Nejvyšší správní soud přeposlané písemnosti přijímal". Stěžovatelka měla tedy za to, že obdobný postup nastal i v nyní projednávané věci sp. zn. 9 Afs 198/2015. Stěžovatelka konkrétně uvedla, že ve věci sp. zn. 8 Afs 126/2015 byla žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k replice sepsána zaměstnankyní JUDr. Zuzanou Petrovskou a odeslána na Nejvyšší soud, přičemž poté na ni reagoval Nejvyšší správní soud tak, že prodloužení lhůty povolil, tedy zjevně mu byla žádost od Nejvyššího soudu přeposlána; obdobně tomu bylo údajně s přeposláním "druhé repliky" stěžovatelky. Ve věci sp. zn. 8 Afs 126/2015 tedy podle stěžovatelky kasační soud "neshledal problém" (na rozdíl od věci sp. zn. 9 Afs 198/2015) v omylu při doručování na Nejvyšší soud namísto soudu kasačnímu a ve věci meritorně rozhodl.

9. Stěžovatelka současně v ústavní stížnosti navrhla spojit ke společnému projednání všech pět citovaných věcí, o nichž jsou vedena řízení u Ústavního soudu.

III.
Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti

10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

12. V dané věci stěžovatelka namítla extrémně formalistický přístup Nejvyššího správního soudu a stanovení příliš krátké lhůty k odstranění vytknuté vady.

13. Z vyžádaného spisu kasačního soudu sp. zn. 9 Afs 198/2015 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 21. 8. 2015 prostřednictvím advokáta JUDr. Karla Kříže kasační stížnost; přiložena byla plná moc udělená tomuto advokátu. Kasační soud následně svůj informativní přípis, usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku i vyjádření vedlejšího účastníka ke kasační stížnosti zaslal stěžovatelce prostřednictvím uvedeného advokáta. Dne 5. 10. 2015 bylo kasačnímu soudu přeposláno Nejvyšším soudem podání stěžovatelky týkající se věci sp. zn. 9 Afs 198/2015 (podání bylo doručeno Nejvyššímu soudu z datové schránky stěžovatelky týž den časově dříve) - žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k podání repliky. Žádost byla podepsána zaměstnankyní stěžovatelky JUDr. Zuzanou Petrovskou a přiloženo bylo pověření stěžovatelky této zaměstnankyně ze dne 9. 7. 2014. Kasační soud přípisem ze dne 12. 10. 2015, doručeným stěžovatelce i jejímu advokátu, sdělil, že žádosti o prodloužení lhůty k podání repliky vyhovuje, ačkoliv žádost nebyla podána zmocněným advokátem; současně upozornil na to, že nadále bude jednat se stěžovatelkou pouze prostřednictvím zmocněného advokáta. Podáním ze dne 13. 10. 2015 advokát kasačnímu soudu sdělil, že jeho zmocnění ve věci zaniklo. Usnesením ze dne 15. 10. 2015 vyzval proto kasační soud stěžovatelku k odstranění vady spočívající v nesplnění podmínky ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s.; konkrétně ji výrokem vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení usnesení buď předložila plnou moc udělenou advokátovi k jejímu zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo aby v téže lhůtě prokázala, že její zaměstnanec nebo člen, který za ni jedná, má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Usnesení bylo doručeno do datové schránky stěžovatelky dne 15. 10. 2015. V odůvodnění usnesení kasační soud vyložil, že podle sdělení advokáta jeho zmocnění zaniklo, tedy stěžovatelka nesplňuje aktuálně podmínku podle § 105 odst. 2 s. ř. s. (ustanovení citoval); současně citoval zákonné ustanovení o typech vzdělání vyžadovaných pro výkon advokacie a tedy i pro naplnění zákonné podmínky. Uvedl rovněž, že ve spise má od stěžovatelky založeno pověření pro její zaměstnankyni JUDr. Zuzanu Petrovskou, avšak u té nebylo doloženo zákonem vyžadované vzdělání. Kasační soud stěžovatelku poučil o tom, že v případě neodstranění nedostatku podmínky řízení bude její kasační stížnost odmítnuta. Dne 16. 10. 2015 byla kasačnímu soudu přeposlána Nejvyšším soudem dvě podání vztahující se k věci sp. zn. 9 Afs 198/2015 - replika stěžovatelky ze dne 30. 9. 2015 (za stěžovatelku nikým nepodepsaná), a "druhá replika" stěžovatelky ze dne 15. 10. 2015 podepsaná její zaměstnankyní Mgr. Bc. Kateřinou Rothovou; k podáním bylo připojeno pověření stěžovatelky ze dne 12. 10. 2015 udělené této zaměstnankyni. Dne 16. 10. 2015 byly kasačnímu soudu přeposlány od Nejvyššího soudu stěžovatelčiny další listiny (přílohy) týkající se věci samé. Následně kasační soud napadeným usnesením ze dne 22. 10. 2015 kasační stížnost odmítl. Dne 23. 10. 2015 byl kasačnímu soudu doručen z elektronické adresy (e-mailu) "Katerina.Rothova@kzcr.eu" bez uznávaného elektronického podpisu nedatovaný přípis podepsaný Mgr. Bc. Kateřinou Rothovou, podle nějž zasílá kasačnímu soudu doklad o jejím požadovaném vzdělání; připojen je vysokoškolský diplom této zaměstnankyně a pověření ze dne 12. 10. 2015. Téhož dne 23. 10. 2015 sama stěžovatelka ze své datové schránky zaslala kasačnímu soudu žádost (podepsanou Mgr. Bc. Kateřinou Rothovou) o zrušení usnesení o odmítnutí kasační stížnosti s tím, že byla v řízení zastoupena osobou s příslušným vzděláním, ať již advokátem nebo zaměstnankyní a "doklad o vzdělání se v požadované lhůtě, tj. 16. 10. 2015 dostal do soudní sféry"; připojila znovu pověření uvedené zaměstnankyně ze dne 12. 10. 2015 a její vysokoškolský diplom. Téhož dne 23. 10. 2015 zaslala stěžovatelka kasačnímu soudu i žádost o prominutí zmeškání úkonu, kterou kasační soud usnesením ze dne 29. 10. 2015 zamítl.

14. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že námitka protiústavního postupu spočívajícího v odepření spravedlnosti v důsledku stanovení nepřiměřeně krátké lhůty k odstranění nedostatku podmínky řízení, a rovněž v důsledku nadměrného formalismu kasačního soudu, není opodstatněná. Usnesení o odmítnutí kasační stížnosti odpovídá obsahu kasačního spisu, resp. procesnímu postupu kasačního soudu a stěžovatelky v řízení; je rovněž logicky a srozumitelně odůvodněno. Stěžovatelka měla přiměřený časový prostor a řádné poučení ke splnění jejích procesních povinností tak, aby se u kasačního soudu domohla ochrany svých práv ve věci.

15. Stěžovatelka vznesla výtku proti délce pětidenní lhůty stanovené ve výzvě kasačního soudu (lhůta měla údajně zapříčinit její "administrativní pochybení"), avšak jak sama současně tvrdí, již první den běhu této lhůty (16. 10. 2015) údajně odeslala doklady (listiny) odstraňující nedostatek podmínky řízení. Je tedy zjevné, že pětidenní lhůta byla pro stěžovatelku k požadovanému úkonu dostatečná (tím Ústavní soud nepřitakává tvrzení stěžovatelky, dle kterého vytýkanou vadu skutečně odstranila). Rovněž z objektivního hlediska pak lze v dané věci uvést, že pro úkon odeslání dvou listin (pověření zaměstnankyně a doklad o jejím vzdělání) se Ústavnímu soudu jeví lhůta pěti dnů jako přiměřená; stěžovatelka navíc měla prostor odstranit vytýkanou vadu až do vydání usnesení o odmítnutí kasační stížnosti dne 22. 10. 2015 a mohla také požádat o prodloužení lhůty k odstranění vytýkané vady.

16. Ve vztahu k tvrzené "systémové chybě" (stěžovatelka zřejmě mínila chybu technickou v systému) je pak nutno uvést, že podle údajů stěžovatelky byla tato chyba odstraněna až 2. 11. 2015, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že již dne 23. 10. 2015 poslala stěžovatelka svá podání řádně kasačnímu soudu, a nikoliv Nejvyššímu soudu. Dále se z tvrzení samotné stěžovatelky podává, že o jejím odesílání podání Nejvyššímu soudu namísto soudu kasačnímu věděla minimálně z telefonické komunikace, avšak (kupodivu) zaujala stanovisko, že takové zprostředkované zasílání jejích podání kasačnímu soudu je v pořádku a bude na ně spoléhat. K tomu lze snad jen dodat, že uvedený přístup stěžovatelky byl zjevně neopatrný a nemohla za této situace s jistotou očekávat, že všechna její podání zaslaná Nejvyššímu soudu se do sféry soudu kasačního dostanou v kasačním soudem stanovených lhůtách.

17. Podstatné však především je, že stěžovatelka měla údajně splnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s. na výzvu kasačního soudu doložit ve svém podání zaslaném Nejvyššímu soudu dne 16. 10. 2015, tedy v pětidenní stanovené lhůtě. Z kasačního spisu je však patrno, že do vydání usnesení o odmítnutí kasační stížnosti dne 22. 10. 2015 se žádné takové podání, jež by obsahovalo zákonem požadované doložení vzdělání pověřené zaměstnankyně, do sféry kasačního soudu, a to ani přeposláním od Nejvyššího soudu, nedostalo. Z výpisů datových zpráv Nejvyššího soudu (založených v kasačním spise) se podává, že stěžovatelka zaslala Nejvyššímu soudu repliku, "druhou repliku", pověření její zaměstnankyně a různé přílohy týkající se věci samé, avšak nijak nedoložila zákonem požadované vzdělání své pověřené zaměstnankyně.

18. Na věci nic nemění ani námitka stěžovatelky, dle níž její zaměstnankyně skutečně požadované vzdělání má (to vyplývá i z dodatečně zaslaného diplomu); kasační soud totiž není oprávněn ani povinen svým volným uvážením u právnických osob bez příslušného doložení hodnotit, zda ten který pověřený zaměstnanec skutečně zákonnou podmínku vzdělání splňuje či nikoliv. Nedůvodná je i námitka o jakémsi ujištění (zřejmě telefonickém) stěžovatelky ze strany kanceláře 9. senátu Nejvyššího správního soudu, jehož uskutečnění ani obsah nejsou z kasačního spisu nijak patrny. Ani hypotetické ujištění stěžovatelky některým zaměstnancem kasačního soudu o tom, že její podání zaslané dne 16. 10. 2015 bude Nejvyšším soudem v pořádku přeposláno kasačnímu soudu, nevyvrací obsah kasačního spisu (v němž jsou založeny výpisy z datových zpráv Nejvyššího soudu od stěžovatelky), ze kterého vyplývá, že stěžovatelka tímto ani jinými podáními zaslanými Nejvyššímu soudu do 22. 10. 2015 nedoložila zákonem požadované vzdělání své zaměstnankyně, jak v ústavní stížnosti tvrdí. Ani tato námitka tedy nevypovídá o extrémním formalistickém postupu kasačního soudu.

19. Ústavní soud k tomu dále konstatuje, že usnesení kasačního soudu ze dne 15. 10. 2015, kterým vyzval stěžovatelku k odstranění vady, je ve výroku dostatečně přesné a srozumitelné; v odůvodnění pak přehledně vysvětluje relevantní obsah spisu tak, aby stěžovatelka mohla na výzvu řádně reagovat, a to buď tak, že kasačnímu soudu doručí doklad o zmocnění advokáta, nebo doklady prokazující pověření některého z jejích zaměstnanců současně s doložením jejich vzdělání vyžadovaného zákonem.

20. Nelze se ztotožnit s tvrzením stěžovatelky, podle kterého kasační soud po ní žádal doložení právě a jen vzdělání zaměstnankyně Mgr. Bc. Kateřiny Rothové, resp. vytýkal jí toto nedoložení (ať již v usnesení k odstranění vad nebo v usnesení o odmítnutí kasační stížnosti). Bylo totiž zjevně na stěžovatelce, zda a jakého zmocní advokáta ke svému zastupování, nebo zda a jakého pověří zaměstnance k jednání za ni a doloží současně jeho vzdělání. Z výše shrnutého obsahu kasačního spisu současně nevyplývá, že by Nejvyšší správní soud přijal její pověření udělené zaměstnankyni JUDr. Zuzaně Petrovské jako dostatečné pro splnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s. Naopak na žádost o prodloužení lhůty k podání repliky, kterou zaslala kasačnímu soudu stěžovatelka ze své datové schránky, kasační soud jednoznačně reagoval upozorněním na procesní plnou moc založenou v kasačním spise pro advokáta JUDr. Karla Kříže a toto své jasné stanovisko zaslal jak zmocněnému advokátu, tak přímo stěžovatelce. Takto formulované vyhovění žádosti nemohla stěžovatelka rozhodně vnímat tak, že kasační soud považuje zmocnění advokáta za zaniklé s tím, že současně plně uznává naplnění podmínek dle § 105 odst. 2 s. ř. s. ve vztahu k zaměstnankyni JUDr. Zuzaně Petrovské. To ostatně vyplývá i z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2015, kterým vyzval stěžovatelku k odstranění uvedené vady.

21. Rovněž námitka stěžovatelky o odepření přístupu ke kasačnímu soudu ve srovnání s věcmi stěžovatelky sp. zn. 7 Afs 214/2015 a sp. zn. 7 Afs 215/2015, ve kterých Nejvyšší správní soud projednal její kasační stížnosti meritorně, není opodstatněná. Ústavní soud z těchto vyžádaných kasačních spisů zjistil, že v obou věcech byla stěžovatelka zastoupena od podání kasační stížnosti advokátem JUDr. Karlem Křížem a Nejvyšší správní soud vydal v obou věcech meritorní rozhodnutí dne 2. 10. 2015, tedy ještě před tím, než uvedený advokát sdělil kasačnímu soudu zánik jeho zmocnění (dne 13. 10. 2015). Nejvyšší správní soud tedy ve zde citovaných dvou řízeních nutně musel považovat podmínku ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. za splněnou, neboť stěžovatelka byla řádně zastoupena advokátem (stěžovatelku proto ani nevyzýval). Procesní situace byla v uvedených dvou věcech tedy jiná a ve vztahu k nim nelze proto postup kasačního soudu ve věci sp. zn. 9 Afs 198/2015 považovat za překvapivý či nedůvodně odlišný.

22. Ani oproti věci sp. zn. 8 Afs 126/2015 nebyl postup kasačního soudu ve věci sp. zn. 9 Afs 198/2015 nedůvodně odlišný a překvapivý. Z vyžádaného spisu sp. zn. 8 Afs 126/2015 totiž vyplývá, že stěžovatelka byla od podání kasační stížnosti zastoupena advokátem JUDr. Karlem Křížem; tomu následně i kasační soud doručoval. Stěžovatelka prostřednictvím své zaměstnankyně JUDr. Zuzany Petrovské zaslala žádost ze dne 5. 10. 2015 o prodloužení lhůty k replice (žádost nesprávně zaslala na Nejvyšší soud, jenž ji přeposlal soudu kasačnímu); k žádosti bylo přiloženo pověření pro tuto zaměstnankyni. Kasační soud na žádost nereagoval. Následně postupoval tak, že stěžovatelce dne 7. 10. 2015 prostřednictvím jejího advokáta JUDr. Karla Kříže zaslal vyjádření vedlejšího účastníka na vědomí. Podáním ze dne 13. 10. 2015 sdělil tento advokát kasačnímu soudu, že jeho zmocnění zaniklo. Dne 16. 10. 2015 přeposlal Nejvyšší soud kasačnímu soudu podání stěžovatelky a svazek dalších listin, které opět podala nesprávně k Nejvyššímu soudu; součástí byla "druhá replika" stěžovatelky a pověření stěžovatelky pro zaměstnankyni Mgr. Bc. Kateřinu Rothovou. V podání ze dne 23. 10. 2015 stěžovatelka doložila kasačnímu soudu vzdělání této zaměstnankyně ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. Následně rozhodoval kasační soud o návrhu stěžovatelky na odkladný účinek a poté dne 18. 12. 2015 rozhodl ve věci tak, že kasační stížnost stěžovatelky zamítl. Z uvedené rekapitulace spisu tedy vyplývá, že Nejvyšší správní soud zjevně považoval stěžovatelku za řádně zastoupenou advokátem, přičemž po zániku tohoto zastoupení stěžovatelka sama doplnila pověření a doklad o zákonem požadovaném vzdělání své zaměstnankyně Mgr. Bc. Kateřiny Rothové, proto ji kasační soud již neměl důvod poté vyzývat k doložení podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s., a ve věci kasační stížnosti rozhodl meritorně. Obsahu vyžádaného spisu neodpovídá tvrzení stěžovatelky, podle kterého kasační soud ve věci sp. zn. 8 Afs 126/2015 údajně její žádosti o prodloužení lhůty k replice vyhověl a ani "neshledal problém" v nedoložení vzdělání pověřené zaměstnankyně stěžovatelky.

23. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že námitky stěžovatelky představují pouhou polemiku s právním závěrem Nejvyššího právního soudu a nevypovídají o porušení jejího práva na přístup k soudu. Ústavní soud proto ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

24. Vzhledem k tomuto závěru se již Ústavní soud pro nadbytečnost nezabýval námitkami vznesenými proti postupu a rozhodnutí krajského soudu a správních orgánů. Pro bezodkladné rozhodnutí ve věci Ústavní soud již nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2016


Josef Fiala v. r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 7. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 3772/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies