IV. ÚS 3255/15

19. 07. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Heleny Melezínkové, zastoupené JUDr. Vladanou Zemanovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Svobodova 137/7, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 8. 2015, č. j. 15 C 100/2014-101, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 4. 8. 2015, č. j. 15 C 100/2014-101, stěžovatelce uložil zaplatit Bc. Jiřímu Svobodovi jako žalobci 5957 Kč s příslušenstvím; dalšími výroky řízení částečně zastavil a co do části příslušenství žalobu zamítl. Předmětem řízení byly spory účastníků jako spoluvlastníků o náklady související s užíváním nemovitosti - odvoz komunálního odpadu a pojištění domu.

Proti meritornímu a navazujícímu nákladovému výroku rozsudku se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 5. 11. 2015, ve které navrhuje, aby Ústavní soud výrok zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že obecný soud nesprávně vyhodnotil skutkový stav věci a neoprávněně jí uložil zaplatit dluh a nahradit náklady řízení.

Ústavní soud předně konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem; rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup stěžovatelka usiluje a požaduje, aby rozhodnutí nalézacího soudu zrušil a uložil mu projednat věc znovu a vydat nové - pro stěžovatelku příznivější rozhodnutí. Úkolem Ústavního soudu je výhradně přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti; žádné takové pochybení neshledal. Zohlednil, že předmětem řízení byla bagatelní částka nepřevyšující 10 000 Kč, a proti rozsudku nalézacího soudu tak podle § 202 odst. 2 o. s. ř. nebylo přípustné ani odvolání.

Obecný soud své rozhodnutí řádně odůvodnil. Vyšel z dlouhodobě napjatých vztahů mezi účastníky jako spoluvlastníky, kteří vedou opakované soudní spory o bagatelní částky týkající se nákladů na užívání a opravy domu. Ústavně konformním způsobem zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něj odpovídající právní závěry. V určité (stěžovatelkou nenapadené) části řízení zastavil pro zpětvzetí, popř. žalobu zamítl, a ve zbytku dospěl k závěru, že nárok je oprávněný, neboť žalobce řádně specifikoval a doložil, jaké konkrétní částky na údržbu společné věci vynaložil. Konstatoval, že stěžovatelka dlužné částky ani nerozporovala, a na svoji obranu toliko poukázala na započtení oproti vlastním pohledávkám uplatňovaným v jiném řízení, v němž dosud nebylo rozhodnuto; započtení proto soudem nebylo připuštěno. Od výsledku věci pak nalézací soud odvodil i navazující rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3255/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies