III. ÚS 1872/16

19. 07. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti JUDr. Zdeňka Altnera, zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem v Praze, Gutova 3297/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2016, č. j. Ncn 178/2016, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1872/16, o vyloučení soudce Radovana Suchánka z projednávané věci, takto:

Soudce Radovan Suchánek je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod spisovou značkou III. ÚS 1872/16.

Odůvodnění:

Dne 13. 6. 2016 podal JUDr. Zdeněk Altner (dále jen "stěžovatel") ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. Ncn 178/2016, kterým bylo rozhodnuto o odkladu vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, č. j. 20 Co 496/2013-476, v části, v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 11. 2004, č. j. 24 C 265/2000-95, a to ve výroku vyhovujícím žalobě v rozsahu povinnosti České strany sociálně demokratické (dále jen "ČSSD") zaplatit stěžovateli 18 518 228 Kč se smluvní pokutou 0,3 % denně z této částky od 19. 7. 2000 do 31. 3. 2016 a 10% úroky z prodlení od 1. 4. 2016 do zaplacení, jakož i v části, v níž byla ČSSD uložena povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení 815 931 Kč.

Ústavní stížnost obsahuje rovněž námitku podjatosti soudců Pavla Rychetského a Radovana Suchánka - pro případ, že by jim stížnost napadla jako soudcům zpravodajům, což se stalo. Ústavní stížnost napadla dne 13. 6. 2016, byla zapsána pod sp. zn. III. ÚS 1872/16, a soudcem zpravodajem byl určen Radovan Suchánek. Ve vztahu k jeho osobě uvádí stěžovatel následující skutečnosti, z nichž lze podle něj dovodit především jeho vztah k ČSSD (vedlejšímu účastníkovi) vzbuzující pochybnosti o jeho nepodjatosti:

"Ústavní soudce JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., působil v letech 1998 až 2002 jako asistent poslance za ČSSD pana Miroslava Máče a současně v letech 1998 až 2004 byl též asistentem poslance za ČSSD prof. Zdeňka Jičínského. Dále v letech 2002 až 2004 působil jako poradce místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jitky Kupčové, v letech 2002 až 2004 jako poradce ministra práce a sociálních věcí za ČSSD Ing. Zdeňka Škromacha. V roce 2004 působil jako poradce ministryně zdravotnictví za ČSSD Doc. MUDr. Milady Emmerové, CSc. V Letech 2004 až 2006 působil na Ministerstvu zdravotnictví ČR jako náměstek pro legislativu, kontrolu a mezinárodní vztahy ministrů za ČSSD Doc. MUDr. Milady Emmerové, PhD., a MUDr. Davida Ratha. K tomu byl v letech 2005 až 2006 předsedou Správní rady Zajišťovacího fondu a členem Správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. V této době také zastával pozici člena vládního Výboru pro Evropskou unii, člena Státní volební komise, člena Rady vlády pro lidská práva, člena Rady vlád pro rovné příležitosti žen a mužů a člena Řídícího a koordinačního výboru (podle zákona o podpoře regionálního rozvoje). V rámci své poradenské činnosti působil v letech 1999 až 2004 a v letech 2006 až 2013 jako poradce Poslaneckého klubu ČSSD pro právo a legislativu. V letech 2009 až 2013 byl i poradcem místopředsedy Senátu Parlamentu ČR za ČSSD Ing. Zdeňka Škromacha. Od roku 1999 do roku 2001 byl členem Ústředního výkonného výboru ČSSD, v letech 2002 až 2006 místopředsedou Ústřední právní komise ČSSD (předtím tři roky tajemníkem této komise) a v letech 1999 až 2002 také tajemníkem Komise pro veřejnou správu ČSSD."

Dne 28. 6. 2016 předložil soudce Radovan Suchánek předsedovi čtvrtého senátu Ústavního soudu, který podle rozvrhu práce rozhoduje o vyloučení soudců senátu III. ÚS, spis z důvodu namítané podjatosti. Soudce Radovan Suchánek se zároveň vyjadřuje v tom smyslu, "že se necítí být podjatý ani ve vztahu k věci, ani k účastníkům řízení, k zástupci stěžovatele či k vedlejšímu účastníkovi řízení". Dále uvádí, že své členství v ČSSD ukončil k 31. 10. 2013 před jeho jmenováním do funkce soudce Ústavního soudu a k uvedené politické straně tedy nemá žádný poměr. V doplňujícím vyjádření soudce zpravodaj nepopírá, že působil ve výše uvedených funkcích u ČSSD, případně jako nominant této strany nebo poradce jejích členů. Pokud jde o jeho působení v uvedených institucích, resp. veřejných funkcích, neshledává v tom však důvod své podjatosti, neboť toto působení podle něj žádným způsobem nezakládá poměr k projednávané věci či vedlejšímu účastníkovi.

Podle ustanovení § 36 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

Čtvrtý senát Ústavního soudu dospěl po seznámení s obsahem spisu vedeného pod sp. zn. III. ÚS 1872/16 k závěru, že v případě soudce Radovana Suchánka objektivně existuje jeho poměr k věci a vedlejšímu účastníkovi. Vedou ho k tomu především následující důvody:

Podjatost je vztah ke konkrétní kauze (nejen k předmětu řízení, ale k věci v širším slova smyslu), který může navozovat nejen u účastníků řízení, ale také u veřejnosti, právnické, novinářské či laické představu, že soudce není schopen v konkrétní věci rozhodnout nestranně, nebo alespoň vzbuzuje pochybnosti o takové schopnosti soudce. Pro závěr o podjatosti není primárně důležitá subjektivní stránka, tedy to, zda se cítí dotčený soudce být podjatý či nikoliv, byť i ta při rozhodování o vyloučení hraje jistou roli. Subjektivní stránkou nestrannosti se zabývá například JUDr. Antonín Mokrý (Nezávislost a nestrannost soudce - vzájemná souvislost a podmíněnost pojmů, Právní praxe č. 8/1993, s. 460-461) charakterizující jako nestranného soudce, který "podle svého vědomí a svědomí je nezávislý na projednávané věci a stranách sporu v tom smyslu, že je vůči nim neutrální, že vůči nim nemá předsudky, sympatie ani antipatie, že strany sporu jsou v jeho očích zcela rovné, že žádná z nich nemá v jeho očích apriorně žádnou výhodu ani nevýhodu, přednost ani nedostatek, že k právnímu vztahu, který řeší, nezískal vztah ještě před tím, než mu byla věc svěřena k rozhodnutí, a že tedy bude moci věci posuzovat zcela nezávisle a svobodně."

Důležitá je ovšem především objektivní stránka, která vyjadřuje, jak se jeví navenek poměr soudce: 1. k věci; 2. k účastníkům (vedlejším účastníkům); 3. k zástupcům, a není podstatné, zda tento poměr přímo existuje (je "prokázán"). Jinými slovy, podstatné je, zda jsou u nejširší veřejnosti (což platí tím spíše u Ústavního soudu a takto mediálně sledované kauze) vyvolány pochybnosti o soudcově nepodjatosti. Jiný senát Ústavního soudu nezkoumá, zda soudce Radovan Suchánek měl nějaký přímý vztah ke sporu stěžovatele s vedlejším účastníkem o jeho odměnu za působení v "kauze Lidový dům"; důležité pro jeho rozhodnutí je, zda vztah soudce k vedlejšímu účastníkovi a předmětu řízení vyvolá i jen pouhou pochybnost o jeho nepodjatosti. V tomto případě taková pochybnost podle závěru rozhodujícího senátu Ústavního soudu nesporně vyvolána je. K tomu by v zásadě stačilo odkázat na starší judikaturu Ústavního soudu, který například v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 28/13, uvádí: "Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. 11. 1996, N 127/6 SbNU 429). Ústavní soud již v minulosti poznamenal, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. například nález sp. zn. II. ÚS 105/01 ze dne 3. 7. 2001, N 98/23 SbNU 11, nebo nález sp. zn. I. ÚS 371/04 ze dne 31. 8. 2004, N 121/34 SbNU 255)."

V nálezu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 1811/14, Ústavní soud zdůraznil, že garance toho, aby ve věci rozhodoval nestranný soudce, je integrální součástí práva na spravedlivý proces; dbát na dodržení nestrannosti je povinností soudců, nikoliv účastníků řízení. Při plnění této povinnosti musí soudci o nestrannosti uvažovat nejen v subjektivní, ale i objektivní rovině, nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti. Nejde tedy pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo o hodnocení osobního vztahu k účastníkům (vedlejším účastníkům) řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý být mohl.

Soudce Radovan Suchánek byl jako kandidát na ústavního soudce schválen Senátem Parlamentu ČR dne 30. 10. 2013, a teprve poté zaniklo jeho členství v ČSSD. V době jmenování soudcem Ústavního soudu již členem uvedené politické strany nebyl, to ovšem nemění nic na faktu, že do funkce soudce Ústavního soudu byl jmenován přímo z aktivní politiky, v níž působil řadu let právě ve prospěch vedlejšího účastníka. Na tom jistě nelze spatřovat apriorně nic negativního a samotné členství (bývalé členství) soudce v politické straně nemůže být důvodem pro jeho vyloučení a záminkou pro to, aby se účastník "zbavil" soudce, kterému věc byla přidělena. Výčet institucí a funkcí, ve kterých Radovan Suchánek působil pro ČSSD nebo jako její nominant, je však velmi široký. Nejde jen o nahodilou činnost pro tradiční politickou stranu, prosté členství, ale o dlouholeté a aktivní působení v ní na významných postech; nelze pominout ani časovou souslednost, neboť členství soudce v ČSSD zaniklo těsně před jeho jmenováním soudcem Ústavního soudu. Všechny tyto skutečnosti zcela jistě mohou u veřejnosti vzbuzovat pochybnosti o nepodjatosti rozhodujícího soudce, tím spíše, že jde o soudce zpravodaje rozhodujícího v senátu, případně i zpravodajsky (nikoliv v plénu Ústavního soudu).

Ústavní soud zdůrazňuje, že v obecné rovině prostá okolnost, že soudce byl v minulosti členem politické strany, nemůže být sama o sobě důvodem pro jeho vyloučení z projednání a rozhodování věci, v níž daná politická strana vystupuje jako (vedlejší) účastník řízení. V daném případě se ovšem jedná o výjimku z pravidla, o natolik specifické a silné okolnosti, že zakládají důvodné pochybnosti přinejmenším o objektivní nepodjatosti soudce zpravodaje.

Také proto, že široká veřejnost "kauzu Lidový dům" mnoho let sleduje, musí se Ústavní soud při své rozhodovací činnosti citlivě vyvarovat veškerých kroků, které by mohly vést k pochybnostem o jeho nikoliv nestranném rozhodování. Právě v tomto případě bude jistě transparentnější a pochyby méně vzbuzující, bude-li jako soudce zpravodaj určen soudce jiný. Tím zdaleka není předjímáno, jak bude nakonec o stížnosti (jen proti procesnímu rozhodnutí) rozhodnuto.

Proto senát Ústavního soudu vyloučil soudce Radovana Suchánka z rozhodování a projednávání věci, která bude podle pravidel určených rozvrhem práce přidělena jiného soudci zpravodaji.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1872/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies