IV. ÚS 1670/16

25. 07. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Sládečka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Ing. Jaroslava Růžka, CSc., zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem, AK se sídlem Lamačova 824/9, 152 00 Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. dubna 2016 č. j. 1 As 172/2015-59, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2015 č. j. 5 A 70/2015-32, a úpravě územního plánu hl. m. Prahy č. U 0915/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky domáhal zrušení shora označených rozhodnutí správních soudů a "úpravy ÚP Hl. M. Prahy č. 0915/2010".

Z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, připojeného k ústavní stížnosti, vyplynulo, že stěžovatel podal k Městskému soudu v Praze návrh na zrušení Úpravy směrné části Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, schváleného usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy dne 9. 9. 1999 č. 10/05, ve znění změny Z 1000/00, vydané opatřením obecné povahy č. 6/2009 s účinností od 12. 11. 2009, č. U 0915/2010 (dále jen "Úprava č. U 0915/2010"). Jejím předmětem byla změna míry využití území v lokalitě k. ú. Kunratice, kdy původní stav (kód B) byl upraven na kód C pro plochu OB na pozemcích par. č. A1 a A2 s platností ode dne 18. 10. 2010. Podle tvrzení stěžovatele byla tato úprava dále změněna dne 10. 2. 2014. Městský soud v Praze zjistil, že žádná změna, úprava nebo modifikace Úpravy č. U 0915/2010 nebyla projednávána, natož přijata a že vyjádření Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 10. 2. 2014 k záměru posuzovaném stavebním úřadem v územním řízení nebylo možné považovat za změnu územního plánu, navíc pouhé podkladové stanovisko není ve správním soudnictví samostatně přezkoumatelné. Městský soud v Praze proto návrh na zrušení Úpravy č. U 0915/2010 odmítl jako opožděně podaný, kasační stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud zamítl ústavní stížností napadeným rozsudkem jako nedůvodnou.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že lokalita "Nad Skálou" v Praze-Kunraticích byla, pokud šlo o míru využití území, zařazena v územním plánu hl. m. Prahy do kódu B. Při respektování daného kódu zastavěnosti byly v předmětné lokalitě vystavěny rodinné domy. Po změně kódu odsouhlasil příslušný stavební orgán u pozemku sousedícího s pozemkem stěžovatele změnu projektu představující podstatné navýšení využití území výstavbou rozsáhlé přístavby (zastřešené parkovací plochy). S Úpravou č. U 0915/2010, vydanou pouze správním orgánem, stejně jako s odsouhlasením změny projektu, stěžovatel nesouhlasí, neboť povolením výstavby v těsném sousedství dojde k degradaci lokality a snížení hodnoty jeho nemovitosti, obává se též zvýšení imisí. Stěžovatel je přesvědčen, že Úprava č. U 0915/2010 a odsouhlasená změna projektu v únoru 2014 byly a jsou nezákonnými akty, a protože se ochrany svých práv nedomohl v řízení před správními soudy, žádá o jejich ochranu Ústavní soud. S ústavní stížnosti stěžovatel spojil návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy České republiky). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv; jedná se o zásahy (rozhodnutí), v nichž dochází k nepřípustné ingerenci do některého ze základních práv, v nichž se případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, které nesou znaky libovůle, případně které jsou v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti [srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 25. září 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].

V projednávané věci dospěly správní soudy k závěru, že stěžovatel podal návrh na zrušení opatření obecné povahy - Úpravy č. U 0915/2010 - pozdě, a proto nebylo možné se jím věcně zabývat. Ústavní soud jejich závěr respektoval, neboť jak Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí rozvedl, napadená úprava nabyla platnosti dne 18. 10.2010, tříletá zákonem stanovená lhůta k podání návrhu proti ní směřující uplynula dnem 18. 10. 2013, stěžovatel však podal návrh Městskému soudu v Praze až dne 27. 4. 2015.

Odmítne-li se soud zabývat návrhem, který byl podána po lhůtě, nelze takový postup soudu hodnotit jako odepření přístupu stěžovatele k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Stanovený postup ve smyslu této ústavní garance, v projednávaném případě postup v souladu se soudním řádem správním, totiž zavazuje nejen soud, ale i stěžovatele. Vzhledem k tomu, že návrh nebyl meritorně projednáván, jeví se zcela nepřípadným, a tudíž zjevně neopodstatněným, i tvrzení stěžovatele o porušení práv zaručených v čl. 36 odst. 2 Listiny, čl. čl. 4 a čl. 90 Ústavy.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti a zvláštního (negativního) výroku proto již netřeba.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2016


Jan Musil v. r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1670/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies