II. ÚS 3323/15

26. 07. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Magomedgadjiho Dalgatova, zastoupeného Mgr. Leonidem Kushnarenkem, advokátem, sídlem Politických vězňů 21, Praha, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. září 2015 č. j. 2 Azs 122/2015-67, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2015 č. j. 11 A 150/2014-51, a proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 19. srpna 2014, č. j. MV-4058-4/SO-2013, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Stručné vymezení věci a námitky stěžovatele

1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, kdy v předmětném řízení brojil proti rozhodnutí správního orgánu - Ministerstva vnitra (dále jen "ministerstvo") ze dne 3. 12. 2012 č. j. OAM-01761-18/ZR-2012, jímž mu bylo zrušeno povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Povolení k trvalému pobytu bylo zrušeno s odkazem na § 87l odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pobytu cizinců"), dle kterého ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení "nepobývá na území po dobu delší než 2 po sobě jdoucí roky".

2. Skutečnost, že na území České republiky po dlouhou dobu nepobýval, stěžovatel nezpochybňuje. Přesto však nepovažuje vydané rozhodnutí ministerstva za přiměřené. Upozorňuje, že v uvedeném § 87l zákona o pobytu cizinců je zároveň uvedeno, že ministerstvo má ke zrušení držitelova povolení přistoupit pouze "za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života". K přiměřenosti v tomto směru nabádá obdobně taktéž § 174a uvedeného zákona. Stěžovatel je proto přesvědčen, že mělo být více uváženo, že v České republice žijí jeho děti a jejich rodiny. Nebude je moci navštívit a bude též omezena možnost jeho podnikání. Pokud pak Nejvyšší správní soud argumentuje tím, že mu nic nebrání vrátit se do České republiky, jakmile k tomu získá jiné patřičné oprávnění, stěžovatel upozorňuje, že vyřízení pobytového povolení na zastupitelském úřadu České republiky v Rusku je vázáno na poměrně dlouhé lhůty, přičemž výsledek je nejistý.

3. Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 14 odst. l a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

III. Vlastní posouzení věci

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy [srovnej čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

7. Nutno zdůraznit, že správní orgány a obecné soudy se přiměřeností zrušení stěžovatelova povolení k trvalému pobytu ve vztahu k jeho rodinným vazbám zabývaly. V odůvodnění svých rozhodnutí zejména poukázaly na značnou dobu, po kterou se na území České republiky nevyskytoval, a na to, že jeho děti pobývající v České republice jsou již dospělé a realizace rodinných vztahů je možná také například v rámci institutu přechodného pobytu na krátkodobé vízum. Vysvětlily též existenci zájmu na zrušení stěžovatelova pobytu, který spočívá zejména v požadavku souladu formálně-právního a materiálního stavu pobytové situace a potřeb cizince. Za situace, kdy se jejich úvahy nejeví být jakkoliv nelogické či dokonce svévolné, není zde dán žádný prostor k zásahu Ústavního soudu, když není jeho úlohou, aby svým uvážením nahrazoval hodnocení správních orgánů a soudů obecných.

8. Ústavní soud v dané věci neshledal porušení ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 14 odst. l a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2016


Josef Fiala v.r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. II. ÚS 3323/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies