I. ÚS 1848/16

11. 08. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Ing. Luďka Vinše, zastoupeného JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze, Na Bělidle 997/15, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 53/2016-393 ze dne 1. dubna 2016, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovateli byla usnesením Městského soudu v Praze č. j. 80 Cm 180/2010-349 ze dne 15. 12. 2015 uložena pořádková pokuta ve výši 50 000 Kč, neboť jako statutární orgán účastníka řízení odmítl při výslechu vypovídat, byť k provedení výslechu nebylo třeba jeho souhlasu. Podle soudu byla pouze pokuta v maximální výši adekvátní intenzitě jednání a majetkovým poměrům stěžovatele.

2. Vrchní soud usnesením č. j. 7 Cmo 53/2016-393 snížil výši pokuty na 25 000 Kč. Ztotožnil se s tím, že stěžovatel hrubým způsobem ztížil postup soudu při zjišťování rozhodných skutečností, šlo nicméně o první neuposlechnutí, jemuž je přiměřené uložení pořádkové pokuty v polovině možné zákonné výše. Namítal-li stěžovatel podjatost rozhodující soudkyně, neboť na ni podal žalobu na ochranu osobnosti, není taková námitka přípustná - stěžovatel není účastníkem řízení, ale pouze jeho statutárním orgánem.

3. Proti rozhodnutí vrchního soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Porušení stěžovatel spatřoval v tom, že uložení pořádkové pokuty bylo nedostatečně odůvodněno a tuto vadu nezhojil ani soud odvolací. V této souvislosti stěžovatel odkázal na nález sp. zn. II. ÚS 3664/14 ze dne 1. 9. 2015, na jehož základě bylo zrušeno předchozí rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty. Podle stěžovatele není uložení pořádkové pokuty důvodné, neboť jí nemůže být vynucováno splnění povinnosti tvrzení a důkazní. V projednávané věci byla pokuta odůvodněna pouze konstatováním, že jde o první neuposlechnutí, což naprosto nedostačuje (mimo jiné i s ohledem na nález sp. zn. II. ÚS 3664/14). Odvolací soud nehodnotil, zda skutečně došlo k hrubému ztížení postupu v řízení a nevyložil, proč právě pokuta ve výši 25 000 Kč je jednání stěžovatele přiměřená.

4. Dále stěžovatel uvedl, že soud porušil jeho právo na rovnost účastníků, neboť dosud neprovedl výslech navrhovatele JUDr. Jozefa Buzka, byť na provedení výslechu stěžovatele trval. Ve věci také rozhodovala podjatá soudkyně městského soudu, neboť na ni stěžovatel již dříve podal žalobu na ochranu osobnosti. Řízení dosud nebylo skončeno, soudkyně tedy měla být z rozhodování ve věci vyloučena.

5. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

6. Námitky stěžovatele vůči porušení rovnosti účastníků řízení a námitky vůči samotné možnosti uložit v projednávané věci pořádkovou pokutu již dříve Ústavní soud označil za zjevně neopodstatněné (odst. 17 nálezu sp. zn. II. ÚS 3664/14). Od tohoto hodnocení nemá důvod se odchýlit, stěžovatel ostatně nepředložil novou argumentaci.

7. K námitce podjatosti lze jednak odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, jednak lze stručně uvést, že zmíněnou žalobu stěžovatel podal právě z důvodu procesního postupu soudkyně městského soudu. K nápravě vad řízení však slouží především opravné prostředky. Nelze také opomenout, že vyloučení soudce jen proto, že byla podána obdobná žaloba, by umožnilo snadnou manipulaci se složením rozhodujícího senátu. Možnost výběru soudce, který účastníku řízení vyhovuje nejlépe, přitom neodpovídá požadavku na jednoznačné určení zákonného soudce (srov. odst. 5 usnesení sp. zn. II. ÚS 1069/16 ze dne 25. 5. 2016).

8. Ve zbytku lze odkázat na str. 4 napadeného usnesení, z něhož plyne, proč byla pořádková pokuta uložena (čím přesně stěžovatel hrubě ztížil postup řízení), i jaký byl důvod pro její uložení v konkrétní výši. Nad rámec nezbytného odůvodnění Ústavní soud poukazuje také na § 53 odst. 2 občanského soudního řádu. Dá-li stěžovatel uspokojivým způsobem najevo, že výchovného účelu pořádkové pokuty bylo plně dosaženo, může mu být pokuta případně prominuta.

9. Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2016


David Uhlíř v. r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 1848/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies