III. ÚS 1305/16

15. 08. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelek 1/ R. V., 2/ T. V. a 3/ M. V., všech zastoupených JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem, sídlem Politických vězňů 1511/5, Praha 1, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - postupu Krajského soudu v Ostravě spočívajícímu v neposkytnutí informací o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v řízení jím vedeném pod sp. zn. 47 T 1/2008, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti případu a podstata stěžovatelkami dovozovaného zásahu

1. V ústavní stížnosti, vycházející z čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelky navrhly, aby Ústavní soud nálezem rozhodl, že postupem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), který jim coby "oprávněným osobám" neposkytl informaci o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 8 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), respektive nereagoval na jejich žádost ze dne 13. 4. 2016 o poskytnutí těchto informací, došlo k porušení čl. 7, čl. 13 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6, čl. 8 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně se stěžovatelky domáhaly, aby Ústavní soud zakázal krajskému soudu pokračovat v porušování uvedených základních práv a svobod.

2. Krajský soud rozsudkem ze dne 20. 2. 2014 sp. zn. 47 T 1/2008 J. V. (manžela stěžovatelky 1/ a otce stěžovatelek 2/ a 3/) uznal vinným v bodě 1) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), účastenstvím ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 pism. a) tr. zákoníku, a odsoudil jej podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon jej s poukazem na § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

3. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. 1 To 53/2014 odvolání J. V. proti tomuto rozsudku podle § 256 tr. řádu zamítl.

4. J. V. byl uznán vinným ze shora uvedených trestných činů zejména na základě informaci, jež byly v rámci trestního řízení vedeného proti němu získané z odposlechů, které - shodně jako stěžovatelky - považuje za nezákonné a zpochybňuje jejich využití coby důkazních prostředků.

II.
Argumentace stěžovatelek

5. Stěžovatelky v ústavní stížnosti dovozují, že byla odposlouchávána i jejich "telefonní čísla", tedy že příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se vztahovaly rovněž na ně. Uvádějí, že se obeznámily s některými příkazy, přičemž seznaly, že se vyznačují nedostatky z hlediska respektování zákonných náležitostí. Krajský soud stěžovatelkám informace podle § 88 odst. 8 tr. řádu neposkytl, a ani na jejich žádost ze dne 13. 4. 2016 nereagoval.

III.
Procesní předpoklady projednání návrhu

6. Aby mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem o Ústavním soudu požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány předpoklady jejího projednání stanovené týmž právním předpisem. V předmětném případě k takovému závěru nedospěl.

7. Po posouzení obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud připomíná, že podle § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu platí, že pokud zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

8. Stěžovatelky, jelikož zákon k ochraně jejich práv neposkytuje žádný procesní prostředek, odvozují lhůtu k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu ode dne právní moci výše konkretizovaného odsuzujícího rozsudku (tj. 23. 4. 2015), který lze považovat za první den, kdy k neoprávněnému zásahu jejich do ústavně garantovaných práv došlo, a podávají svou ústavní stížnost "v zákonné lhůtě".

9. Byla-li však ústavní stížnost podána až 25. 4. 2016, stalo se tak bezpochyby po uplynutí jednoroční objektivní lhůty podle citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu. Připomíná se, že zmeškání této lhůty podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout.

10. Není možné akceptovat ani (stěžovatelkami "neprosazovanou") úvahu, že pokud krajský soud nereagoval na žádost stěžovatelek ze dne 13. 4. 2016, údajně protiústavní zásah v době podání ústavní stížnosti stále ještě trval, a že tudíž lhůta k podání ústavní stížnosti ještě nezačala běžet. Taková představa je nesprávná. Samotná skutečnost, že orgány činné v trestním řízení stěžovatelkám neposkytly určitou informaci [obdobně jako případ, kdy mají ve své dispozici předměty (listiny) zajištěné při prohlídce jiných prostor a (možná) je hodlají použít jako důkazy v probíhajícím trestním řízení; srov. usnesení ze dne 14. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 1934/11], nemůže být posuzován jako trvající protiústavní zásah, vyvolávající nepřetržité stavení lhůty k podání ústavní stížnosti. Již s ohledem na princip právní jistoty a na zásadu vigilantibus iura scripta sunt je třeba trvat na požadavku, aby ten, kdo se cítí být poškozován údajným protiprávním zásahem, dbal o vznesení svých námitek co nejdříve; právě k tomu slouží zákonné lhůty k uplatnění opravných prostředků a jiných nápravných postupů.

11. V důsledku toho nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť je návrhem podaným po lhůtě stanovené tímto zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2016


Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 1305/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies