IV. ÚS 3636/15

23. 08. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Aleny Tonkové, zastoupené Mgr. Markétou Tylečkovou, advokátkou se sídlem Svornosti 2, 736 01 Havířov - Město, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Karviné sp. zn. 8 Nt 1977/2015 ze dne 26. 10. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 7 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že soudkyně Okresního soudu v Karviné vydala v záhlaví označený příkaz k domovní prohlídce v příkazu uvedeného nájemního bytu, jehož nájemkyní je stěžovatelka, a to v souvislosti s prověřováním policejního orgánu podezření ze spáchání přečinu šíření pornografie podle § 191 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit syn stěžovatelky. Domovní prohlídka byla následně uskutečněna dne 10. 11. 2015 od 05:53 do 06:45 hodin, jak vyplývá z pořízeného protokolu. Při domovní prohlídce byla vydána a odňata elektronika blíže specifikovaná ve zmíněném protokolu.

Proti příkazu k domovní prohlídce brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka uvedla, že okresní soud vydáním napadeného příkazu nepostupoval způsobem přiměřeným a šetrným ve vztahu k jí ústavně zaručeným právům. V této spojitosti stěžovatelka konkrétně namítla, že okresní soud nehodnotil míru potřebnosti obstarání jím specifikovaných věcí důležitých pro trestní řízení (tedy důkazu či důkazů, které mají být prohlídkou zjištěny), dále nehodnotil naléhavost a nezbytnost vydání příkazu ve vztahu ke všem okolnostem prověřovaného trestního jednání. Stěžovatelka soudu rovněž vytkla, že důvody, pro které byla prohlídka nařízena právě v jejím bytě, vyvrací prostá logika vnímání jednotlivých časových dat a skutečností, které jsou na jiných místech odůvodnění příkazu popsány, a způsob, jak má být prohlídka provedena, není v příkazu dostatečně vymezen. Ačkoliv byl dle názoru stěžovatelky k vymezení podmínek, za kterých má prohlídka probíhat, příslušný a oprávněn výlučně a jen soud, v daném případě nechal okresní soud dobu provedení prohlídky na úvaze policejního orgánu samotného, aniž by byl zdůvodnil, proč je takovýto postup možný a vhodný. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže rozvedla.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2519/07 ze dne 23. ledna 2008 (N 19/48 SbNU 205)]. Takové excesy však Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Ústavní soud tedy může posoudit pouze to, zda aplikace trestně procesních ustanovení upravujících rozhodování o prohlídce jiných prostor podle § 83a trestního řádu (dále též "tr. ř.") nezakládají nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavují nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatelky v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména Listinou.

Ústavní soud ovšem připomíná, že rozhodování o důvodech pro nařízení prohlídky může být ze své podstaty vedeno toliko v rovině určité pravděpodobnosti (nikoliv jistoty), protože v přípravném řízení shromážděné důkazy a jiné informace nejsou úplné. Důvodem pro zrušení napadeného příkazu k prohlídce Ústavním soudem by mohlo být toliko zcela absentující odůvodnění příkazu či jiný závažný exces, mající ústavněprávní dimenzi, k čemuž však v nyní projednávaném případě nedošlo.

Napadený příkaz nelze pokládat za rozporný s principy proporcionality, jak má na mysli stěžovatelka. Povaha šetřené trestné činnosti šetrnější přístup neumožňovala, neboť se měla odehrát výlučně elektronickou formou, tudíž primárně bylo zapotřebí zajistit prostředky, jejichž prostřednictvím měla být páchána. V tomto smyslu je třeba věcné důvody nařízení prohlídky bytu stěžovatelky za účelem zajištění předmětné elektroniky posuzovat s ohledem na trestnou činnost, kdy má tento důkazní materiál charakter snadno zničitelných elektronických dat, jež se nacházejí mimo sféru "neinvazivního" dosahu orgánů činných v trestním řízení.

Neobstojí ani stěžovatelčiny výtky ohledně údajného nedostatku řádného odůvodnění příkazů k prohlídce. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vymezil podmínky, za nichž lze uskutečnění prohlídek považovat za ústavně aprobovaný zásah do uvedených práv [srov. např. nálezy ze dne 6. října 2005, sp. zn. II. ÚS 298/05 (N 196/39 SbNU 91), ze dne 25. srpna 2008, sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297), a ze dne 28. dubna 2009, sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263), dále též nálezy ze dne 1. listopadu 2006, sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239), ze dne 10. března 2011, sp. zn. II. ÚS 3073/10 (N 41/60 SbNU 483), či ze dne 10. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 3369/10], přičemž v nich zdůraznil roli obecných soudů z hlediska ochrany základních práv při rozhodování o jejich nařízení podle § 83 a 83a tr. ř. Za stěžejní lze v tomto směru označit požadavek odůvodnění těchto příkazů, v němž musí soud dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavní soud konstatuje, že argumentace obecného soudu v napadeném příkazu je transparentní a srozumitelná, nelze v ní nalézt žádné ústavněprávní deficity nebo zjevná interpretační pochybení, nejedná se o pouhou citaci zákonných ustanovení, nýbrž o zcela dostatečné vysvětlení skutkových souvislostí mezi obydlím stěžovatelky na jedné straně a trestním stíháním jejího syna na straně druhé, tedy z odůvodnění rozporovaného příkazu je zřejmé, jak stěžovatelčin byt souvisí s šetřenou trestnou činností, k níž se syn stěžovatelky navíc doznal, jak je z protokolu rovněž patrné. Pro stručnost lze na toto odůvodnění odkázat. Souvislost IP adresy zařízení, prostřednictvím kterého byly soubory na internet vloženy, s bytem stěžovatelky pokládá Ústavní soud za legitimní a racionální důvod pro nařízení domovní prohlídky.

V této souvislosti je namístě poznamenat, že k vydání uvedeného příkazu postačuje "důvodné podezření" (§ 82 odst. 1 a § 160 odst. 4 tr. ř.), že v bytě nebo jiném prostoru "je věc ... důležitá pro trestní řízení", z čehož se odvíjí i adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí, v to počítaje i stěžovatelkou namítanou dílčí inkoherenci ve vyjádření okresního soudu mezi dobou nájmu bytu a dobou přidělení IP adresy. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" [srov. usnesení ze dne 5. února 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467); usnesení ze dne 11. srpna 2011 sp. zn. III. ÚS 1581/11], v důsledku čehož nemá polemika stran větší či menší úplnosti popisu skutku, a s tím související míra relevance hledaného důkazního materiálu, ústavněprávní význam.

Ústavní soud tedy z vyložených důvodů musil odmítnout ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 23. srpna 2016

David Uhlíř v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3636/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies