III. ÚS 2305/16

23. 08. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Ivany Bařinkové, zastoupené Mgr. Zdeňkem Rumplíkem, advokátem sídlem Osvobození 51, Slavičín, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. dubna 2016 č. j. 20 C 29/2016-65, za účasti Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníka řízení, a OVB Allfinanz, a. s., sídlem Baarova 1026/2, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatelka napadla shora označené soudní rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") bylo stěžovatelce (jako žalované) uloženo zaplatit vedlejší účastnici (jako žalobkyni) částku 4 359,98 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 9 770 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že vedlejší účastnici vznikl nárok na vrácení provize, kterou stěžovatelka získala za zprostředkování uzavření smluv se třetími osobami, a to z důvodu, že od těchto smluv bylo odstoupeno (§ 662 odst. 2 obchodního zákoníku).

II.
Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že si je vědoma tzv. bagatelnosti sporu, současně však vyjádřila názor, že i v takovém případě právní řád klade určité požadavky, které musejí být bezpodmínečně právním státem dodržovány, přičemž poukázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2008 sp. zn. III. ÚS 2612/07 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) a nález ze dne 28. 2. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2319/11 (N 40/64 SbNU 461). V této souvislosti vytkla okresnímu soudu, že své rozhodnutí řádně neodůvodnil, když pouze převzal tvrzení vedlejší účastnice a s jejími tvrzeními se vůbec nevypořádal, a nevypořádal se ani s jednotlivými důkazy. Z tohoto důvodu považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný.

4. Dále pak stěžovatelka namítla, že okresní soud "Smlouvu o obchodním zastoupení" uzavřenou mezi účastníky považoval za smlouvu o obchodním zastoupení podle § 652 a násl. obchodního zákoníku (a nikoliv správně za smlouvu zprostředkovatelskou podle § 642 a násl. obchodního zákoníku), kde díky činnosti obchodního zástupce dochází k uzavření smlouvy, jejíž stranou je zastoupený; to však neodpovídá povaze vzájemné spolupráce, neboť se ve smlouvě zavázala, že bude na účet zastoupené (vedlejší účastnice) vyvíjet činnost spočívající ve vyhledávání zájemců o uzavření smluv o finančních produktech s partnerskými společnostmi (jednotlivými finančními institucemi), s nimiž zastoupená vstoupila do smluvního vztahu o zprostředkování jejich finančních produktů. Okresní soud nereflektoval zásadu vyjádřenou v § 266 odst. 1 obchodního zákoníku, přičemž se dopustil nesprávného právního posouzení, v důsledku čehož nesprávně posoudil i právo vedlejší účastnice na vrácení provize, když postupoval podle § 662 obchodního zákoníku namísto § 646 a § 649 odst. 1 obchodního zákoníku.

5. Stěžovatelka vyjádřila nesouhlas i s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, a to z důvodu, že vedlejší účastnice uzavírá celou řadu smluv s třetími osobami na totožné plnění, přičemž řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném vedlejší účastnicí opakovaně, a tudíž nelze takový úkon považovat za úkon právní služby, ale za administrativní úkon spočívající ve vyplnění údajů o osobě zprostředkovatele, přičemž není rozhodné, zda jde o spor mezi spotřebiteli, či nikoliv. V této souvislosti poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 (N 68/64 SbNU 767).

III.
Procesní předpoklady projednání návrhu

6. Ústavní soud zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. žádný k dispozici neměla (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud následně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

8. Jak patrno z ústavní stížnosti, stěžovatelka si je vědoma toho, že tuto podala v tzv. bagatelní věci [srov. ustanovení § 202 odst. 2 i § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc - přes svou bagatelnost - vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14.

9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti sice namítla, že rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný, neboť z něj prý není patrno, jak uvedený soud hodnotil jednotlivé důkazy a jak se vypořádal s jejími tvrzeními, ovšem z napadeného rozsudku plyne, k jakým skutkovým závěrům soud na základě provedeného dokazování dospěl, přičemž z ústavní stížnosti není zcela zřejmé, s jakým konkrétním skutkovým zjištěním stěžovatelka nesouhlasí, resp. k jakému konkrétnímu skutkovému tvrzení se okresní soud nevyjádřil. Jak přitom plyne z přiloženého protokolu o jednání ze dne 21. 4. 2016, stěžovatelka předestřela svůj názor na to, jak má být věc z právního hlediska posouzena (s tím výsledkem, že vedlejší účastnici nárok na vrácení provize nevznikl), s nímž se okresní soud ovšem neztotožnil, přičemž zdůvodnil, jak ke svému, od stěžovatelky odlišnému právnímu názoru dospěl. Stěžovatelka pak v ústavní stížnosti s tímto právním posouzením v rovině tzv. podústavního práva polemizuje, nicméně takováto polemika, jak plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu, opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže (a to ani v případě, že by o bagatelní věc nešlo).

10. Brojila-li stěžovatelka proti rozhodnutí o nákladech řízení, z hlediska ústavnosti je tato problematika (ve srovnání s věcí samou) podružná, navíc s ohledem na výši náhrady jde i v tomto ohledu o bagatelní věc. K otázce výše náhrady nákladů v případě řízení o tzv. formulářových žalobách se již Ústavní soud vyjádřil (mj. ve stěžovatelkou zmiňovaném nálezu), takže je následně na obecných soudech, aby posoudily, zda jsou podmínky aplikace ustanovení § 14b advokátního tarifu naplněny. Tak tomu bylo i v souzené věci, kdy však okresní soud nepřisvědčil stěžovatelčině tvrzení, že úkony činěné právním zástupcem mají toliko administrativní povahu, přičemž zásah Ústavního soudu by přicházel v úvahu, pouze pokud by bylo možno takový závěr považovat za skutečně "extrémní", čemuž tak v souzené věci není.

11. Pro tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2016


Josef Fiala v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 2305/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies