IV. ÚS 3622/15

30. 08. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti RNDr. Vítězslava Babického, M.A., zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 1 As 146/2015-88, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, č. j. 11 A 123/2010-231, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 4. 2015, č. j. 11 A 123/2010-231, zamítl žalobu stěžovatele, bývalého zaměstnance České národní banky na pozici ředitele odboru analýz finančního trhu, proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 12. 4. 2010, č. j. 56/2010 NBU/07-OP, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu ze dne 16. 12. 2009, č. j. 117024/2009-NBÚ/P, o zastavení řízení o vydání osvědčení stěžovatele podle § 54 zákona č. 412/2005 Sb. pro stupeň utajení Důvěrné. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, č. j. 1 As 146/2015-88, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku městského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 11. 12. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práv podle čl. 26 a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a navazujících ustanovení Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že mu obecnými soudy nebyl poskytnut dostatečný prostor k argumentaci ani vypořádány jeho námitky; rozhodnutí nebyla podložena odpovídajícím dokazováním, řádně odůvodněna a řízení se vyznačovalo procesními pochybeními. Stěžovatel zdůrazňuje, že žalovanému poskytl veškerou potřebnou součinnost a v řízení před soudem mu bylo protiprávně odepřeno nahlížení do (utajované) části správního spisu.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatel usiluje, neboť opakovaně polemizuje se skutkovými zjištěními a z nich vycházející interpretací zákona, jak byla provedena správními orgány a obecnými soudy; požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil a uložil pokračovat v řízení o vydání osvědčení pro stupeň utajení Důvěrné.

Úkolem Ústavního soudu je (výhradně) přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení však v daném případě neshledal. Námitky uplatněné v ústavní stížnosti se obsahově shodují s námitkami, které stěžovatel opakovaně prezentoval již v předcházejícím řízení před správními orgány a soudy. Správní soudy se s jeho argumentací vypořádaly ústavně konformním způsobem, věnovaly pozornost zjištění skutkového stavu věci a vypořádaly i řadu důkazních návrhů stěžovatele, mj. s tím, že pojmově přesahují rámec přezkumného řízení před správními soudy.

Soudy obsáhle a srozumitelně analyzovaly právní stránku věci, umožnily stěžovateli plnohodnotně uplatnit a následně se vypořádaly s jeho obranou proti postupu Národního bezpečnostního úřadu. Zaměřily se na klíčový aspekt řízení - nejasnosti ohledně stěžovatelových finančních a majetkových poměrů i částky v řádu stovek tisíc korun českých, z nichž byl financován nákup nemovitostí a jejichž původ stěžovatel odmítl, resp. nebyl schopen doložit. Reagováno bylo i na jeho námitky procesního charakteru, jimiž brojil zejména proti vyloučení utajované části správního (bezpečnostního) spisu z nahlížení před soudem a proti doručování jeho osobě.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3622/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies