IV. ÚS 3433/15

30. 08. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti ATC holding a. s., se sídlem v Přerově, Gen. Štefánika 40, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Českobratrská 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 9 Afs 128/2015-60, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2015, č. j. 22 Af 88/2012-84, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 3. 2015, č. j. 22 Af 88/2012-84, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutím Celního ředitelství Ostrava ze dne 22. 5. 2012, č. j. 181-2/2012-140100-21, č. j. 181-3/2012-140100-21, č. j. 181-4/2012-140100-21, č. j. 181-5/2012-140100-21 a č. j. 181-6/2012-140100-21, jimiž byla zamítnuta její odvolání a potvrzeny dodatečné platební výměry Celního úřadu Přerov ze dne 22. 7. 2008 o doměření dovozního a antidumpingového cla v celkové výši 9 698 234 Kč. Clo bylo doměřeno poté, co při následné celní kontrole provedené z podnětu Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) vyšlo najevo, že stěžovatelka importovala cca 5 milionů neplnitelných (jednorázových) kapesních kamínkových zapalovačů, které ve skutečnosti nepocházely z Malajsie (jak za účelem snížení cla deklarovala), nýbrž z Číny. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 9. 2015, č. j. 9 Afs 128/2015-60, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 23. 11. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že celní kontrola nebyla provedena v souladu s relevantními ustanovení unijních a národních právních předpisů a platební výměry byly vydány bez provedení řádného daňového řízení; byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení a vycházeno z nedostatečného dokazování.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatelka usiluje, neboť opakovaně polemizuje s interpretací a aplikací zákona, jak byla provedena správními orgány, následně obecnými soudy, požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil a uložil posoudit důvody pro doměření cla za dovoz zapalovačů znovu a způsobem, který pro ni bude příznivější.

Úkolem Ústavního soudu je (výhradně) přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti; žádné takové pochybení však v daném případě neshledal. Námitky uplatněné v ústavní stížnosti se obsahově shodují s námitkami, které stěžovatelka opakovaně prezentovala již v průběhu řízení před správními orgány dvou stupňů a následně před správními soudy dvou stupňů; ve své podstatě tak v pořadí popáté uvádí tytéž argumenty, kterými se snaží dosáhnout zbavení povinnosti zaplatit clo. Ústavní soud konstatuje, že správní soudy se s její obranou vypořádaly ústavně konformním způsobem, řádně a důkladně reagovaly na tvrzení týkající se náležitostí celní kontroly i následného řízení; opakovaně se zabývaly rovněž dodržením premis dvojinstančnosti správního řízení a podkladovým dokazováním, při němž bylo vycházeno zejména ze zpráv Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a Ministerstva zahraničního obchodu a průmyslu Malajsie (MITI).

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3433/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies