I. ÚS 2774/15

07. 09. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele P. J., t. č. Věznice Odolov, právně zastoupeného Mgr. Janem Lipavským, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2015 č. j. 10 To 263/2015-277, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 9. 2015 se stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení práva na soudní ochranu a spravedlivé projednání věci, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2013 č. j. 3 T 10/2013- 197 byl stěžovatel uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2015 č. j. 3 T 10/2013-265 bylo rozhodnuto o tom, že stěžovatel trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců vykoná. Proti tomuto usnesení ihned po jeho vyhlášení podal stěžovatel stížnost. Následně bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové rozhodnuto tak, že stížnost se podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítá.

3. Krajský soud své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti odůvodnil shodně se soudem prvního stupně tak, že stěžovatel během zkušební doby nežil řádným životem a dopustil se úmyslné trestné činnosti, když byl za přečin zanedbání povinné výživy odsouzen 1) rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 10. 2014, č. j. 3 T 104/2014 - 89 k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a 2) rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 2. 2. 2015 č. j. 2 T 19/2014-123, jímž mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na jeden rok se zařazením pro jeho výkon do věznice s dozorem. Dále soud konstatoval, že na faktu pravomocného uznání viny a odsouzení v trestní věci ad 1) ničeho z hlediska přeměny podmíněného trestu odnětí svobody nemění ani to, že stěžovatel dodatečně uhradil dlužné výživné 63 000 Kč, a stejně tak na pravomocném odsouzení stěžovatele v trestní věci ad 2) nic nemění závazek přítelkyně stěžovatele za něj uhradit do třiceti dnů dlužné výživné, či uhradit pohledávku u společnosti Home Credit, a. s. Soud uzavřel, že veškeré tyto projevy dobré vůle stěžovatele osobně či jeho přítelkyně, které lze bezesporu kvitovat, nemohou nic změnit na věcné správnosti napadeného rozhodnutí.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v řízení bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, a to postupem okresního soudu, který předmětné usnesení, kterým bylo rozhodnuto o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, nedoručil obhájci stěžovatele (§ 137 odst. 3 tr. řádu) a neumožnil mu tak proti předmětnému usnesení v rámci odůvodnění stížnosti věcně brojit a argumentovat. Krajský soud v Hradci Králové tak rozhodl o stížnosti, která nebyla řádně odůvodněna. Stěžovatel zdůraznil, že si zvolil obhájce po vyhlášení usnesení a poté, co proti němu sám podal stížnost do protokolu. Plná moc k obhajobě byla okresnímu soudu doručena na podatelnu dne 24. 7. 2015 spolu se sdělením, že obhájce stěžovatele stížnost odůvodní dodatečně, a to po doručení písemného usnesení. Okresní soud však předmětné usnesení obhájci stěžovatele nedoručil.

5. Krajský soud v Hradci Králové dne 13. 8. 2015 rozhodl o stížnosti s konstatováním, že tato nebyla odůvodněna, avšak to nebrání o ní rozhodnout. Stěžovatel se naopak domnívá, že tímto postupem bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, neboť dle jeho názoru postupem, kdy předmětné usnesení nebylo doručeno obhájci stěžovatele, byl zkrácen na svých právech, jelikož v rámci argumentace chtěl uplatňovat nové skutečnosti, které nebyly soudu prvního stupně známy.

II.

6. K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové a Okresní soud v Hradci Králové. Oba soudy setrvaly na stanovisku, že k porušení práva stěžovatele nedošlo. Usnesení bylo vyhlášeno ve veřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2015 v přítomnosti stěžovatele, který proti němu podal stížnost ihned po vyhlášení. Dne 23. 7. 2015 bylo usnesení vyhotoveno a rozesláno, stěžovatel je převzal dne 24. 7. 2015. V době konání veřejného zasedání, tedy v době vyhlášení daného usnesení a v okamžiku jeho vypravení z podatelny Okresního soudu v Hradci Králové stěžovatel ještě neměl žádného obhájce. Dne 24. 7. 2015 obhájce stěžovatele sdělil Okresnímu soudu v Hradci Králové, že přebírá jeho právní zastoupení a že současně podává stížnost proti usnesení ze dne 22. 7. 2015. Obhájci nic nebránilo v tom, aby u Okresního soudu v Hradci Králové nahlédl do spisu a seznámil se nejen s obsahem napadeného rozhodnutí, ale i s celým obsahem spisu. Vyjádření obou soudů zaslal Ústavní soud stěžovateli k replice, který svého práva ve stanovené lhůtě nevyužil.

III.

7. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod.

8. V dané věci stěžovatel spatřuje porušení práva na spravedlivý proces zejména v postupu okresního soudu, který nedoručil usnesení o výkonu podmíněného trestu odnětí svobody obhájci stěžovatele (§137 odst. 3 tr. řádu). K přezkoumání této námitky měl Ústavní soud k dispozici příslušný trestní spis, z něhož zjistil, že veřejné zasedání se konalo dne 22. 7. 2015 a stěžovatel ihned po vyhlášení usnesení podal stížnost do protokolu. Podle založené doručenky a razítka na příslušném originálu usnesení je zřejmé, že písemné vyhotovení usnesení bylo z podatelny okresního soudu vypraveno dne 23. 7. 2015 a stěžovatel si je převzal ve věznici dne 24. 7. 2015. Obhájce stěžovatele plnou moc, jež mu stěžovatel udělil dne 23. 7. 2015, spolu se stížností, která nebyla odůvodněna, do spisu u okresního soudu založil dne 24. 7. 2015. Neveřejné zasedání k projednání stížnosti se poté u krajského soudu konalo dne 13. 8. 2015.

9. Po zvážení obsahu spisu musí Ústavní soud konstatovat, že okresní soud postupoval v souladu s trestním řádem a písemné vyhotovení usnesení doručil stěžovateli do vlastních rukou (§ 137 odst. 1 tr. řádu). Pokud v době doručování stěžovatel nebyl ještě zastoupen obhájcem, nemohlo mu být ani doručováno dle § 137 odst. 3 tr. řádu. Jakkoli si lze představit, že soud prvního stupně, případně soud stížnostní, mohly obhájci stěžovatele předmětné usnesení doručit dodatečně ještě před projednáním stížnosti v neveřejném zasedání, čímž by bylo ustanovení § 137 odst. 3 tr. řádu učiněno zadost, nemuselo to být pro posouzení věci rozhodné. Je totiž zřejmé, že nové skutečnosti, které dle sdělení stěžovatele v ústavní stížnosti chtěl v odůvodnění stížnosti proti usnesení soudu prvního soudu přednést, většinou nastaly až po vydání rozhodnutí stížnostního soudu a na konečné rozhodnutí soudu, s ohledem na jejich obsah, nemusely mít zásadní vliv. Základní předpoklad pro rozhodnutí soudu o výkonu trestu odnětí svobody, tj. že stěžovatel ve zkušební době nežil řádným životem proto, že se v ní dopustil opakované úmyslné trestné činnosti, za kterou byl také pravomocně odsouzen, totiž byl v době jeho rozhodování naplněn (§ 83 odst. 1 tr. zákoníku).

10. V dané věci je nutno přihlédnout rovněž k tomu, že Krajský soud v Hradci Králové při přezkoumání stížnosti postupoval v souladu s ustanovením § 147 tr. řádu, podle kterého je stížnostní řízení ovládáno tzv. revizním principem, jehož uplatnění znamená, že stížnostní soud musí na základě stížnosti osoby oprávněné k jejímu podání přezkoumat správnost celého napadeného usnesení z toho hlediska, zda odpovídá příslušným zákonným ustanovením o usnesení a současně musí přezkoumat celé dosavadní řízení předcházející vydání napadeného usnesení. Tento přezkum je tedy nezávislý na obsahu stížnostních námitek, i když námitky, pokud jsou podány řádně a včas, jsou důležitým podkladem pro rozhodnutí o stížnosti a je nutno se s nimi v rozhodnutí vypořádat. Je však zřejmé, že vše řečené je interpretací práva v podústavní rovině.

11. S ohledem na výše uvedené nezbylo Ústavnímu soudu než postupovat podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2016


Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 2774/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies