III. ÚS 2254/15

13. 09. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 13. září 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Martina Bartoše, zastoupeného Mgr. Martinou Pekárkovou, advokátkou se sídlem Nebušická 709, 250 62 Horoměřice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2015 č. j. 9 Co 672/2014-195 spojené s návrhem na zrušení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a za účasti 1) Okresního soudu v Bruntále a 2) Rostislava Tkačíka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti, která i v ostatních ohledech splňuje náležitosti a podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") napadá v záhlaví usnesení označené rozhodnutí, které podle jeho názoru porušilo jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina" a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny) a právo na veřejnost a ústnost soudního řízení (čl. 38 odst. 2 Listiny).

II.

Ústavní soud si vyžádal zapůjčení spisu vedeného Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. 61 EXE 1316/2012, z něhož zjistil následující skutečnosti.

Společnost TETRA GROUP, a. s. (právní předchůdce stěžovatele) jako oprávněná podala proti povinnému Rostislavu Tkačíkovi návrh na nařízení exekuce spolu s žádostí o udělení pověření k provedení exekuce soudním exekutorem na základě vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného dne 29. 6. 2012 pod č. j. Rc 001/2012-4 rozhodcem Bc. Lukášem Čihákem. Okresní soud v Bruntále návrhu vyhověl a usnesením ze dne 2. 10. 2012 č. j. 61 EXE 1316/2012-14 nařídil k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 15 220,- Kč s příslušenstvím a k uspokojení nákladů předcházejících řízení a nákladů exekuce exekuci na majetek povinného, přičemž provedením této exekuce soud pověřil Mgr. Martina Horáka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Tábor (usnesení nabylo právní moci dne 7. 11. 2012).

Dne 23. 10. 2012 obdržel Okresní soud v Bruntále návrh povinného na zastavení exekuce a téhož dne rovněž návrh povinného na odklad nařízené exekuce.(č. l. 18) s tím, že povinný podal žalobu na zrušení výše označeného rozhodčího nálezu.

Usnesením ze dne 26. 10. 2012 č. j. 173 EXE 323/212-33 výše jmenovaný soudní exekutor návrhu povinného na odklad exekuce vyhověl s tím, že tato se odkládá až do právní moci usnesení, jímž bude rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení exekuce.

Dne 25. 3. 2014 obdržel Okresní soud v Bruntále podání, z něhož bylo zřejmé, že dnem 2. 1. 2014 byla pohledávka původního věřitele, společnosti TETRA GROUP a. s. postoupena na Martina Bartoše, čímž došlo ke změně účastníků řízení na straně oprávněného. Usnesením soudního exekutora Mgr. Martina Horáka ze dne 22. 5. 2014 č. j. 173 EX 323/12-73 soudní exekutor navrhovanou změnu účastníků exekučního řízení připustil.

Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 3. 7. 2014 č. j. 61 EXE 1316/2012-134 návrh povinného na zastavení exekuce zamítl. Proti usnesení okresního soudu podal povinný odvolání. Podle protokolu o jednání před odvolacím soudem (č. l. 189-190) ze dne 5. 3. 2015 vyplývá, že soud jednal ve složení: předseda senátu JUDr. Ivana Kudrnová (která protokol o jednání podepsala) a soudci: Mgr. Aleš Janošec a JUDr. Jan Horák. Z jednání nebyl pořízen zvukový záznam, protože jednací síň není vybavena nahrávacím zařízením. Závěrem jednání bylo vyhlášeno usnesení, jímž se jednání odročuje na neurčito za účelem rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 3. 2015 č. j. 9 Co 672/2014-195 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zastavil nařízenou exekuci a rozhodl o povinnosti oprávněného zaplatit povinnému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, náklady exekuce a náklady odvolacího řízení. Předmětné usnesení podepsala JUDr. Ivana Kudrnová, předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě.

III.

Stěžovatel se dovolává údajného porušení výše označených práv a tvrdí, že postup předcházející vydání napadeného usnesení odvolacího soudu a předmětné usnesení je v rozporu se zásadou legitimního očekávání.

Další část argumentace stěžovatele se týká údajného porušení práva na zákonného soudce, k němuž prý došlo nepřípustným procesním postupem odvolacího soudu. Vady v postupu odvolacího soudu spatřuje stěžovatel v tom, že předvolání k nařízenému jednání na den 5. 3. 2015 bylo podepsáno předsedou senátu JUDr. Janem Horákem a podle rozvrhu práce na rok 2015 je uveden rovněž jako předseda senátu JUDr. Jan Horák. Napadené usnesení však podepsala jako předsedkyně senátu JUDr. Ivana Kudrnová, což podle názoru stěžovatele vyvolává pochybnosti "o transparentnosti a předvídatelnosti výběru soudce"; v tomto postupu spatřuje stěžovatel porušení práva na zákonného soudce.

Odvolacímu soudu stěžovatel vytýká, že během jednání nikdo ze soudců nedal najevo, že by návrh na zastavení řízení shledali důvodným a v tomto smyslu měli stěžovatele poučit a vyzvat ho k doplnění důkazů či tvrzení, kterými by prokázal své stanovisko, což se však nestalo. Stěžovateli prý nebyl vydán ani protokol z proběhlého jednání. Předmětné usnesení soud navíc vydal v neveřejném zasedání, ačkoli mělo "povahu rozsudku" a mělo tedy být vyhlášeno veřejně. Krajský soud měl usnesení vyhlásit po skončení nařízeného jednání veřejně a ani jednání za tímto účelem neodročil. Napadené usnesení prý porušuje jeho právo na soudní ochranu, neboť v jiných řízeních, v nichž se povinný domáhal zrušení rozhodčího nálezu, resp. odložení jeho vykonatelnosti, byl neúspěšný.

Stěžovatel dále uvádí, že napadené usnesení odvolacího soudu není řádně odůvodněno a polemizuje se závěry týkajícími se platnosti rozhodčí doložky, přičemž tvrdí, že odkazy krajského soudu na nálezy Ústavního soudu v této otázce jsou prý nepřípadné. Rovněž z něho prý nelze zjistit, z jakého důvodu nebyly aplikovány závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2857/2006.

Návrh na zrušení ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, který stěžovatel spojil s projednávanou ústavní stížností, odůvodnil tím, že podle jeho názoru citované ustanovení je soudy vykládáno v rozporu s úmyslem zákonodárce, přičemž se judikatura týkající se platnosti rozhodčí doložky stále měnila, což vedlo ke ztrátě právní jistoty a předvídatelnosti výsledku řízení.

IV.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka řízení k předmětné ústavní stížnosti.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 29. 8. 2016 uvedl, že nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce, neboť senát krajského soudu pracoval ve složení, jaké je uvedeno v rozhodnutí napadeném ústavní stížností, přičemž zmíněný senát 9 Co tvoří kromě dvou soudců i dva předsedové senátu. Jediným pochybením je administrativní nedostatek, spočívající v uvedení jména JUDr. Jana Horáka jako druhého předsedy senátu, místo předsedkyně JUDr. Ivany Kudrnové na předvolání k nařízenému jednání. I když označení v jednací síni bylo správné, stěžovatel zaměnil osobu pověřeného člena senátu s osobou JUDr. Jana Horáka. Účastník řízení zcela odmítá i další výtky stěžovatele, neboť podle jeho názoru je odůvodnění předmětného usnesení zcela vyčerpávající a akceptuje platnou judikaturu soudů ve sporné otázce.

V.

Ústavní soud zvážil obsah připojeného spisu, včetně napadeného usnesení a ve vztahu k námitkám stěžovatele dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Těžištěm ústavní stížnosti jsou námitky směřující proti údajným procesním vadám pravomocně skončeného řízení, včetně těch, které předcházely vydání napadeného usnesení.

Pokud se týká té části námitek stěžovatele, které se vztahují k údajně nesprávně jednajícím členům senátu 9 Co krajského soudu, lze v tomto směru uvést, že jediným pochybením (nikoli však takového rozsahu, který by svědčil o protiústavnosti řízení před krajským soudem) je záměna ve jméně předsedy senátu, který podepsal předvolání k jednání. Z protokolu o jednání před krajským soudem je zřejmé, že složení soudců v senátu 9 Co se v průběhu řízení nezměnilo a napadené usnesení podepsala předsedkyně senátu, jak to odpovídá protokolaci.

Závěrem jednání dne 5. 3. 2015 bylo vyhlášeno usnesení, jímž bylo jednání soudu odročeno na neurčito za účelem "rozhodnutí v neveřejném zasedání". Rovněž tento postup soudu není v rozporu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu (§ 119 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o. s. ř.").

Se stěžovatelem rovněž nelze souhlasit v tom, že podmínky týkající se vyhlášení rozsudku uvedené v ustanovení § 156 o. s. ř. jsou stejné i v případě rozhodování soudu usnesením (k tomu viz komentář k § 168 odst. 1 o. s. ř.). Z jednání, jak vyplývá z protokolu, nebyl pořizován zvukový záznam, což však stěžovateli nijak nebránilo v tom, aby si stejnopis protokolu vyžádal.

Tvrzení stěžovatele, že pro něj bylo rozhodnutí krajského soudu "překvapivé", resp. že porušilo princip právní jistoty, protože v průběhu řízení nabyl dojmu, že senát krajského soudu s jeho důvody souhlasí, a že tedy bude rozhodnuto v jeho prospěch, nelze hodnotit jinak, než jen jako subjektivní dojem, jemuž ústavní ochranu přiřknout rozhodně nelze. S důvody, o něž opřel povinný své odvolání, se stěžovatel řádně seznámil (viz odůvodnění odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 7. 2014 č. j. 61 EXE 1316/2012-134 na č. l. 142). V tomto odvolání povinný rozporoval platnost rozhodčí doložky a v rámci svých tvrzení argumentoval i odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, která se touto problematikou zabývá.

Krajský soud v Ostravě posoudil odvolání povinného jako důvodné, přičemž se řádně vypořádal rovněž s důvody potvrzujícími správnost závěru okresního soudu, které uvedl ve svém vyjádření stěžovatel. Důvody, které ho vedly k vyhovění odvolání a změně napadeného usnesení okresního soudu krajský soud přesvědčivě a podrobně vyložil v odůvodnění svého usnesení. Neplatnost rozhodčí doložky krajský soud hodnotil s ohledem ke všem okolnostem projednávané věci a při respektování platné judikatury.

Ústavní soud neshledal v postupu a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě tvrzené porušení stěžovatelem označených ústavně zaručených práv a svobod.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Akcesorický návrh na zrušení ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť byla-li ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, odpadla tím i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení části zákona (srovnej přiměřeně např. usnesení ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 2316/16).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. III. ÚS 2254/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies