IV. ÚS 1908/16

13. 09. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Františka Savova, zastoupeného Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 7a, proti vyrozumění státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 11. 4. 2016, č. j. 1 VZT 713/2013-322, a postupům Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 v řízení vedeném pod sp. zn. 37 Nt 1405/2014, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 14. 6. 2016 ústavní stížnost splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jíž se stěžovatel domáhá určení, že v hlavičce uvedenými úkony došlo k porušení stěžovatelových práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, v čl. 8 a v čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel požádal o přednostní projednání věci a vydání předběžného opatření, aby zajistil, že Ústavní soud rozhodne o stížnosti dříve než High Court of Justice, Administrative Court, který nyní věc projednává.

Stěžovatel spatřuje porušení jeho práv v tom, že Městské státní zastupitelství v Praze v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 KZV 215/2013 v rámci řízení, jehož předmětem je vydání stěžovatele z Velké Británie do České republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu (vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 30. 10. 2014, sp. zn. 37 Nt 1405/2014), údajně postupuje v rozporu se zákonem; koná tak poskytováním informací justičním orgánům Velké Británie. Stěžovatel argumentuje tím, že podle § 193 odst. 7 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o mezinárodní justiční spolupráci"), zákon umožňuje poskytovat dodatkové informace pouze soudu, tudíž státní zastupitelství uplatňuje státní moc mimo meze vytýčené zákonem. Tímto jednáním měl být stěžovatel odňat svému zákonnému soudci a zároveň mělo být porušeno jeho právo být stíhán jen ze zákonných důvodů, neboť v extradičním řízení postupuje Městské státní zastupitelství v Praze ultra vires.

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v tom, že Vrchní státní zastupitelství v Praze, jakožto dohledový orgán nad Městským státním zastupitelstvím v Praze, nesjednalo nápravu a naopak ospravedlňovalo jeho jednání argumentací, která se příčí smyslu zákona a zákon obchází.

Dále stěžovatel brojí proti nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 5, jelikož ten by měl podle něj podávat informace namísto Městského státního zastupitelství v Praze a zakročit proti jeho nezákonnému postupu.

Na žádost Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřilo Vrchní státní zastupitelství v Praze, Městské státní zastupitelství v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5. Ústavní soud v rámci svého přezkumu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel z převážné části napadá postup Městského státního zastupitelství v Praze při poskytování informací. Uvádí, že státní zastupitelství mělo po přijetí žádosti o poskytnutí informací vyrozumět žádající orgán o své nepříslušnosti a nasměrovat ho s žádostí k Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Ústavní soud poukazuje na to, že ustanovení § 193 odst. 7 zákona o mezinárodní justiční spolupráci nelze vykládat bez přihlédnutí ke kontextu tohoto zákona a ostatním ustanovením. Obecná úprava forem styku s cizozemskými orgány se uplatní také u předávání na základě evropského zatýkacího rozkazu nebo komunikaci prostřednictvím Eurojustu (viz § 21 a n. zákona o mezinárodní justiční spolupráci) či prostřednictvím Evropské justiční sítě (viz § 34 zákona o mezinárodní justiční spolupráci). Důležité je také zmínit, že zasílané informace požadovala po státním zastupitelství Korunní prokuratura, nejednalo se tedy o žádost britského soudu (orgánu vykonávajícího žádost České republiky) ve smyslu čl. 6 odst. 2, 3 Rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, o evropském zatýkacím rozkazu, resp. § 193 odst. 7 zákona o mezinárodní justiční spolupráci.

Městské státní zastupitelství v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že i v případě, pokud by se britský soud obrátil na Obvodní soud, podané informace by taktéž poskytovalo Městské státní zastupitelství v Praze ve stejném znění, jelikož se věc nacházela v přípravném řízení, které podléhá dozoru státního zástupce, a soudu jsou v něm vyhrazeny pouze některé úkony. Také důvodová zpráva k zákonu o mezinárodní justiční spolupráci výslovně poukazuje na to, že v přípravném řízení je povinnost součinnosti s příslušným orgánem předávajícího státu stanovena státnímu zastupitelství. Městské státní zastupitelství považuje ústavní stížnost za nedůvodnou a účelovou; podotýká, že se stěžovatel na základě jednostranně pojatého gramatického výkladu ustanovení § 193 odst. 7 zákona o mezinárodní justiční spolupráci uměle izolovaného od zbytku snaží vytvořit dojem, že představuje jediný zákonný podklad pro komunikaci s jiným členským státem Evropské unie při předávání na základě evropského zatýkacího rozkazu.

Vrchní státní zastupitelství v Praze se k ústavní stížnosti vyjádřilo tak, že se ztotožnilo s názorem Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. V případě předávání na základě evropského zatýkacího rozkazu se neuplatňuje styk přes ústřední orgány, ale přímý styk mezi justičními orgány podle § 193 odst. 6 zákona o mezinárodní justiční spolupráci. Členský stát si může vyhradit styk přes úřední orgány, jejichž role je jinak pouze asistenční (viz čl. 7 a čl. 9 odst. 1 Rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, o evropském zatýkacím rozkazu). Komunikace byla navázána prostřednictvím Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, které je oficiálním kontaktním místem Evropské justiční sítě (viz § 34 zákona o mezinárodní justiční spolupráci a Rozhodnutí 2008/976/SVV o Evropské justiční síti). V tomto právním rámci pak Korunní prokuratura požadovala po Městském státním zastupitelství v Praze, jakožto orgánu, který vede přípravní řízení v ČR, vyjádření ke konkrétním materiálům předkládaným obhajobou soudu ve Velké Británii; podle obsahu se nejednalo o dodatkové informace adresované vystavujícímu orgánu ČR, kterým je Obvodní soud pro Prahu 5.

S výše uvedeným se pojí i zbylá argumentace stěžovatele - vzhledem k tomu, že postup Městského státního zastupitelství v Praze byl v souladu se zákonem, nemohlo dojít k odnětí práva na zákonného soudce nečinností Obvodního soudu, které stěžovatel podkládá nepřiléhavou judikaturou; stejně tak Vrchní státní zastupitelství v Praze nezasáhlo do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Postup Městského státního zastupitelství v Praze byl legitimní, takže další body stížnosti se stávají bezpředmětnými.

V rámci přezkumu ústavní stížnosti Ústavní soud nezjistil zásah do práv stěžovatele, napadené postupy shledal ve shodě se zákonem a vyrozumění logicky a dostatečně odůvodněné.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. S ohledem na závěr o neopodstatněnosti podané ústavní stížnosti neshledal Ústavní soud důvod k jejímu přednostnímu projednání; stejný osud sdílí i akcesorický návrh na vydání předběžného opatření.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1908/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies