IV. ÚS 1444/16

13. 09. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Kláry Málkové, zastoupené JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Košická 30, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. 25 Cdo 4686/2015-216, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, č. j. 16 Co 437/2014-188, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 5. 5. 2016 ústavní stížnost, v níž stěžovatelka navrhuje zrušení shora uvedených rozhodnutí; namítá, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 7 a 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelka se žalobou domáhala odčinění za vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění. Nalézací i odvolací soud žalobu zamítly, dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné, jelikož shledal, že uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného či procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, stěžovatelka nenamítá, že otázka dosud nebyla vyřešena, případně že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části směřující proti rozsudkům nalézacího a odvolacího soudu nepřípustná.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný, z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci je posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, dovolání, na jehož "vyčerpání" je nutno ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu trvat. Tento požadavek je přitom třeba chápat nejen formálně, ale i materiálně, a tak nemůže být splněn mimo jiné podáním evidentně vadného opravného prostředku. Proto pokud dojde k odmítnutí dovolání pro vady, pak ústavní stížnost směřující proti dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu musí být považována za nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a naopak přípustná v takovém případě může být jen stížnost směřující proti onomu odmítavému usnesení dovolacího soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. I. ÚS 354/15, dostupné z http://nalus.usoud.cz).

Sama stěžovatelka do stížnosti vtělila podle svých slov "úplnou a rozsáhlou" citaci dovolání, a také naznačila, že dovolání mělo shodný obsah jako odvolání. Ústavní soud proto považoval za nadbytečné vyžádat k posouzení obsahu dovolání soudní spis. Dovolatelka uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod, resp. jej explicitně neuplatnila vůbec, napadá-li v dovolání toliko postup soudů při zjišťování skutkového stavu věci a vytýká jim nesprávné skutkové závěry. Rozsah přezkumu v odvolacím a dovolacím řízení je odlišný, proto nutně musí být odlišně koncipováno i podání, jež příslušné řízení vyvolá; pakliže stěžovatelka v rámci dovolání argumentuje shodně jako v odvolání, předurčuje to mimořádný opravný prostředek k neúspěchu. Stěžovatelka v dovolání popisovala toliko svou skutkovou verzi, aniž by se věnovala vymezení esenciálních pasáží charakteristických pro dovolání. Nereflektovala, že smyslem dovolacího řízení není úplný věcný přezkum, ale toliko přezkum uplatněného dovolacího důvodu, a v dovolání v tomto směru věcně nevymezila žádnou právní otázku, jejíž vyřešení by naplnilo některou z podmínek přípustnosti, ani způsobilý dovolací důvod. Podání tak nevyvolává žádné pochybnosti o své nedostatečnosti, resp. neprojednatelnosti v dovolacím řízení, a Ústavní soud proto ve vztahu k rozhodnutí o dovolání konstatuje, že stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh částečně nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a částečně jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) tohoto zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.


V Brně dne 13. září 2016

Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1444/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies