I. ÚS 2429/16

14. 09. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci stěžovatele P. R., zastoupeného JUDr. Luborem Ludmou, advokátem se sídlem Hanáckého pluku 1153/3, Olomouc, proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 31. 5. 2016 č. j. 24 EXE 61/2012-217 a příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Mgr. Marcela Kubiše ze dne 3. 3. 2014 č. j. 139 EX 00279/12-075, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Ústavnímu soudu byl dne 22. 7. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.
Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 1. 2012, č. j. 24 EXE 61/2012-29, byla k návrhu oprávněného nařízena exekuce na majetek stěžovatele, a to na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 1. 2010, č. j. 1 T 164/2008-564, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 11. 5. 2010, č. j. 6To 175/2010-596, za účelem uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 43.000,- Kč, jakož i za účelem vymožení nákladů oprávněného a nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Provedením této exekuce byl v souladu s návrhem oprávněného pověřen soudní exekutor Mgr. Marcel Kubiš, Exekutorský úřad Šumperk, se sídlem Zábřeh na Moravě, Masarykovo nám. 44/4. Povinný podal proti usnesení o nařízení exekuce odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2012, č. j. 12 Co 245/2012, v části směřující proti nařízení exekuce odmítnuto, a v části o nákladech exekuce oprávněného a soudního exekutora potvrzeno. Usnesení o nařízení exekuce je pravomocné.

Dne 3. 3. 2014 vydal výše zmíněný exekutor pod č. j. 139 EX 00279/12-075 příkaz k úhradě nákladů exekuce. Stěžovatel proti němu podal námitky, jež byly předloženy k projednání Okresnímu soudu v Prostějově. Ten ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl tak, že příkaz k úhradě nákladů exekuce změnil. Nově stanovil, že náklady soudního exekutora činí 7.865,- Kč, přičemž tato částka je tvořena odměnou exekutora ve výši 3.000,- Kč + DPH 21%, tj. 630,- Kč a náhrada hotových výdajů exekutora ve výši 3500,- Kč + DPH 21%, tj. 735,- Kč.

Stěžovatel s takto vyčíslenými náklady exekuce nesouhlasí a z toho důvodu si podal předmětnou ústavní stížnost, v níž uvádí, že příkaz k úhradě nákladů exekuce nebyl dostatečně odůvodněný, v čemž spatřuje zásah do práva na spravedlivý proces, jež je mu garantován čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel namítá, že výčet hotových výdajů či náhrad za ztrátu času exekutora neobsahuje uvedení doby vzniku těchto nákladů ani specifikaci, při jakých úkonech byly tyto výdaje vynaloženy a náhrady požadovány. Stěžovatel je přesvědčen, že výčet nákladů musí být vždy proveden exekutorem a nelze tento výčet dotvářet činností jiného subjektu, tj. soudu. Z toho důvodu má stěžovatel za to, že ani napadeným usnesením Okresního soudu v Prostějově nemohly být náhrady jasně specifikovány. Změnou příkazu k úhradě nákladů exekuce bylo stěžovateli fakticky odejmuto právo podat námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Dále stěžovatel namítl, že ze samotného stavu exekučního řízení bylo již před prováděním jisté, že stěžovatel nemá žádný majetek, ze kterého by bylo možno pohledávku oprávněného uspokojit. Je podle něj evidentní, že exekuce je vedena značně neúčelně a měla být dle § 55 odst. 5 exekučního řádu zastavena. K napadenému usnesení okresního soudu stěžovatel namítá, že toto nebylo řádně odůvodněno, neboť soud se nevypořádal se všemi jeho námitkami.

III.
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu pravomocných rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Předně je třeba uvést, že stěžovateli byly uloženy k náhradě náklady exekuce ve výši 7.865,- Kč, což samo o sobě představuje z hlediska judikatury Ústavního soudu částku, jež lze považovat za bagatelní. Je sice pravdou, že platba i takovéto částky může v odůvodněných případech představovat zásah do základních práv a svobod, ovšem Ústavní soud dospěl k závěru, že o tento případ se v dané věci nejedná.

Namítá-li stěžovatel, že výčet nákladů exekuce musí být vždy proveden exekutorem a nikoliv až obecným soudem, lze s ním souhlasit. Nicméně v předmětném případě provedl obecný soud pouze korekci nákladů exekuce, přičemž samotný základ pro výpočet stanovil exekutor. Pokud by obecné soudy nemohly přezkoumávat náklady exekuce, bylo by zcela zbytečné, aby bylo povinným dáno právo vznášet námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Okresní soud v napadeném usnesení uvedl, které náklady a proč považuje za účelně vynaložené. Soud kupříkladu korigoval náklady na cestu k bytovému domu, kde nebyl byt povinného dohledán a stejně tak zohlednil ve svém rozhodnutí vznik nákladů související s neurčitým vyjádřením toho, kdy, za jakým účelem a kam se uskutečnila cesta exekutora, v souvislosti s níž účtoval povinnému náhradu za promeškaný čas. Stejně tak obecný soud vyložil, z jakého důvodu považoval za nesprávnou výši jistiny, z níž exekutor vycházel při výpočtu nákladů exekuce.

Namítá-li stěžovatel porušení zásad spravedlivého procesu, lze konstatovat, že podle čl. 36 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Stejně tak by došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, pokud by z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplýval vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. pokud by se jednalo o případ, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (srov. např. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95 a další). To se však v předmětném případě nestalo.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2016


David Uhlíř v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 2429/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies