IV. ÚS 1597/16

20. 09. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu M. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, právně zastoupeného Mgr. Janem Tomsem, advokátem se sídlem Těšínská 114/254, 716 00 Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. září 2015 č. j. 7 To 232/2015-716, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 17. května 2016 obdržel Ústavní soud návrh, jímž se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného soudního rozhodnutí. Jelikož stěžovatel nebyl ve smyslu § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zastoupen advokátem na základě speciální plné moci, vyzval jej Ústavní soud k odstranění nedostatku právního zastoupení. Dne 1. července 2016 byla Ústavnímu soudu doručena plná moc, jíž stěžovatel zmocnil Mgr. Jana Tomse ke svému zastupování v řízení o ústavní stížnosti. Následně dne 10. srpna 2016 Ústavní soud obdržel ústavní stížnost vypracovanou jmenovaným advokátem, čímž byly vytýkané vady podání odstraněny.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. července 2015 č. j. 4 T 150/2014-684 uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin byl při sbíhajícím se přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 a 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu v trvání sedmi roků a současně mu byl uložen trest propadnutí ve výroku uvedených věcí.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. září 2015 č. j. 7 To 232/2015-716 rozsudek soudu prvého stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), e) trestního řádu zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 trestního řádu stěžovatele nově uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, přičemž jej nově odsoudil za tento trestný čin a za sbíhající přečin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců a uložil mu trest propadnutí ve výroku uvedených věcí.

Ústavní stížností stěžovatel napadá uvedené rozhodnutí odvolacího soudu, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 a článku 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i k porušení principu presumpce neviny dle článku 40 odst. 2 Listiny.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí vždy zjišťovat, zda jsou splněny procesní podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť návrh není přípustný.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V projednávaném případě je takovým procesním prostředkem dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky dle § 265a a násl. trestního řádu, které je stěžovatel povinen ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyčerpat před podáním ústavní stížnosti.

V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 10. srpna 2016 stěžovatel uvedl, že dne 25. ledna 2016 podal proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání. Konstatoval, že podle jím zjištěných informací bylo o dovolání rozhodnuto dne 20. července 2016, avšak do dne sepsání uvedeného podání (tedy ke dni 9. srpna 2016) mu rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo doručeno. Prostřednictvím webového portálu Justice.cz (http://portal.justice.cz/) Ústavní soud ověřil, že v předmětné věci bylo Nejvyšším soudem skutečně vedeno dovolací řízení, jež vyústilo ve vydání rozhodnutí ze dne 20. července 2016 sp. zn. 11 Tdo 396/2016.

Stěžovatel tedy dovolání, jako poslední procesní prostředek k ochraně svého práva, sice uplatnil, avšak nevyčerpal, neboť podal ústavní stížnost, aniž by vyčkal na rozhodnutí dovolacího soudu. Za této situace Ústavní soud není oprávněn zasahovat do postavení dovolacího soudu tím, že by o ústavní stížnosti sám meritorně rozhodl.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána předčasně, a je tedy nepřípustná. Ústavní soud odmítl návrh stěžovatele podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem, neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2016

Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1597/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies