I. ÚS 2218/16

21. 09. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti L. B., zastoupeného Mgr. Vladimírem Kyrychem, advokátem se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2016 č. j. 8 To 190/2016-350 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. března 2016 č. j. 4 T 115/99-340, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 8. července 2016, stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. V řízení vedeném pod sp. zn. 4 T 115/99 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona. Za uvedenou trestnou činnost a za sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) trestního zákona, mu byl uložen souhrnný peněžitý trest ve výši 15 000 Kč, který dne 4. prosince 2006 vykonal. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 10. září 2009 sp. zn. 11 Nt 11/2009 došlo k zahlazení uvedených odsouzení. Stěžovatel opětovně požádal o povolení obnovy řízení v předmětné trestní věci. Městský soud v Brně usnesením ze dne 23. března 2016 č. j. 4 T 115/99-340 návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 115/99 zamítl.

3. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. dubna 2016 č. j. 8 To 190/2016-350 jako nedůvodnou zamítl.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že návrh na povolení obnovy řízení podal z toho důvodu, že orgány činné v trestním řízení se nezabývaly jeho zdravotním stavem v době spáchání trestného činu, a to ve vztahu k ustanovení § 12 trestního zákona, tedy zda byl v době spáchání činu za tento trestně odpovědný. Dále pak namítal, že v trestním řízení nebyl zastoupen obhájcem, ač se nebyl schopen sám náležitě hájit, a to právě s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu. K návrhu na obnovu řízení stěžovatel přiložil lékařskou zprávu ze dne 12. března 2013, ze které vyplývá, že není schopen práce ve zvýšeném psychomotorickém tempu, ve stresovém prostředí tam, kde jsou kladeny zvýšené nároky na samostatné rozhodování a zvládání mezilidských vztahů v časovém stresu. Účast v trestním řízení, jednání před soudem, a to v pozici obviněného lze podle názoru stěžovatele považovat za stresové prostředí, které nedokáže správně vyhodnotit a adekvátně na takové prostředí reagovat. Stěžovatel má za to, že pokud mu obecné soudy za takové situace neustanovily obhájce, byť to trestní řád umožňuje, byla mu znemožněna řádná a účinná obhajoba. Podle tvrzení stěžovatele jsou-li zde pochybnosti o jeho příčetnosti, jedná se bezpochyby o novou skutečnost, která může mít vliv na posouzení jeho viny a obnova měla být povolena. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na odlišné stanovisko soudce prof. JUDr. Jana Musila, CSc., vyslovené v souvislosti s nálezem Ústavního soudu ze dne 8. září 2011 sp. zn. III. ÚS 678/11 (N 155/62 SbNU 355).

5. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Obnova řízení ve smyslu § 277 a násl. trestního řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění konkrétních nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, za situace, že tyto nedostatky vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Účelem tohoto prostředku je odstranění případného justičního omylu. Představuje tedy vyjádření zásady, že veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě, ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím [srov. nálezy ze dne 30. července 2009 sp. zn. II. ÚS 2445/08 (N 174/54 SbNU 193) a ze dne 15. září 2015 sp. zn. III. ÚS 2288/15 a usnesení ze dne 5. listopadu 2015 sp. zn. III. ÚS 1735/15].

7. V řízení o obnově řízení úkolem ústavního soudnictví tak není hodnocení věcné správnosti původních rozhodnutí v trestním řízení, nýbrž pouze zodpovězení otázky, zda existovaly relevantní důvody na povolení obnovy řízení, resp. zda obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč stěžovatelem předestřené nové skutečnosti takovými neshledaly. Za nové důkazy přitom nelze pokládat ty, které byly dříve označeny nebo jinak známy, avšak neprovedeny proto, že je soud nepokládal za relevantní, resp. měl-li za to, že určitá skutečnost byla již prokázána jinak. Proto bez dalšího nelze spatřovat důvod obnovy řízení v jakékoli nové skutečnosti nebo důkazu, ale musí jít vždy i o splnění druhé podmínky ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu, tj. zda tyto skutečnosti nebo důkazy mohou samy o sobě nebo ve spojení s jinými skutečnostmi a důkazy již dříve známými odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci. Z hlediska ústavněprávního přezkumu je proto především významné, zda obecné soudy návrh stěžovatele řádně projednaly, zda vydaná rozhodnutí jsou adekvátně odůvodněna a zda uplatněné právní závěry nejsou výrazem libovůle či excesu [srov. nález ze dne 14. dubna 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89) a usnesení ze dne 14. května 2013 sp. zn. III. ÚS 2850/12].

8. Ústavní soud připomíná, že k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy dochází primárně za situace, je-li někomu upřena samotná možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud o podaném návrhu odmítne jednat či zůstává-li nečinný, či odmítne-li provést důkazy, ač hodnocení jiných provedených důkazů by nevedlo ke zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. Dále pak by bylo možné shledat porušení článku 36 odst. 1 Listiny v případě, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. K takové situaci ale v projednávaném případě nedošlo.

9. Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy v posuzované věci naplnily požadavky, které jsou z hlediska práva na spravedlivý proces na jejich rozhodování kladeny. Z odůvodnění rozhodnutí těchto soudů je zřejmé, že se námitkami stěžovatele řádně zabývaly a provedly dostatečně rozsáhlé dokazování k tomu, aby zjistily, zda jsou naplněny podmínky na povolení obnovy řízení. Městský soud zdůraznil, že o návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení týkajícího se stejné věci, bylo rozhodováno již dříve, a to v roce 2004, 2005, 2008 a 2015, přičemž všechny návrhy stěžovatele byly zamítnuty. Stížnostní soud v odůvodnění svého rozhodnutí pak uvedl, že ani v tomto řízení na povolení obnovy nevyšly najevo žádné nové skutečnosti, nebo důkazy předtím soudu neznámé, které by mohly samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi nebo důkazy už dříve známými, odůvodnit jiné rozhodnutí, než jaké bylo učiněno pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. října 2001 sp. zn. 4 T 115/99. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy svá rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnily, přičemž jejich závěry lze považovat za logické a ústavně konformní.

10. Za výše uvedených okolností proto nemohou mít relevanci ani odkazy stěžovatele na právní závěry uvedené v citované judikatuře Ústavního soudu, neboť zde chybí přímý vztah k posuzované věci.

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2016


David Uhlíř v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 2218/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies