I. ÚS 2491/16

22. 09. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti DIONY Sports International, s.r.o., se sídlem Revoluční 1596, Frýdlant nad Ostravicí, zastoupené Mgr. Zdeňkem Mickou, advokátem se sídlem Zahradnická 331/28, Karviná - Mizerov, proti usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality v Ostravě ze dne 17. května 2016 č. j. KRPT 132737-398/TČ-2015-070081, usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 30. června 2016 sp. zn. 4 KZV 27/2015, rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. června 2016 a 6. června 2016 sp. zn. 0 Nt 21272/2016 a opatření Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. června 2016 sp. zn. 0 Nt 21272/2016, za účasti Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality v Ostravě, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, kterými bylo podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), ve spojení se zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o TOPO"), zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pro spáchání zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) zákona 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 k § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku.

2. Proti tomuto usnesení podal jednatel stěžovatelky, David Šmíra, blanketní stížnost ze dne 23. 5. 2016, kterou advokát Mgr. Zdeněk Micka, zvolený jednatelem stěžovatelky (plná moc ze dne 25. 5. 2016) doplnil o odůvodnění ze dne 30. 5. 2016.

3. Rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 0 Nt 21272/2016, byla ustanovena opatrovníkem stěžovatelky JUDr. Světlana Vargová. Opatřením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 0 Nt 21272/2016, soud zrušil ustanovení opatrovníka JUDr. Světlany Vargové. Rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 0 Nt 21272/2016, soud ustanovil stěžovatelce opatrovníka JUDr. Šárku Vrchlabskou.

4. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě usnesením ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 4 KZV 27/2015, stížnosti jednatele a jím zvoleného advokáta zamítl, neboť byly podány osobami neoprávněnými.

5. Stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí ústavní stížností. Tvrdí v ní, že dne 18. 5. 2016 bylo do datové schránky stěžovatelky doručeno usnesení Policie ČR o zahájení jejího trestního stíhání. Dle poučení bylo možné proti němu podat stížnost ve lhůtě tří dnů. Dne 23. 5. 2016 podal jednatel stěžovatelky stížnost, kterou následně doplnil jím zvolený advokát. Předtím než dne 2. 6. 2016 jednatel stěžovatelky obdržel do datové schránky rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě o ustanovení JUDr. Světlany Vargové opatrovníkem stěžovatelky, nebyl ve smyslu ustanovení § 34 odst. 4 zákona o TOPO vyzván, aby právnická osoba určila k provádění dalších úkonů v řízení jinou osobu. Dne 7. 6. 2016 bylo navíc do datové schránky stěžovatelky doručeno rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2016, kterým bylo ustanovení JUDr. Světlany Vargové opatrovníkem zrušeno. Stěžovatelka uvádí, že předpokladem pro ustanovení opatrovníkem je souhlas opatrovníka s ustanovením. Ten by měl být vyžádán předem, neboť stížnost proti rozhodnutí soudu o ustanovení není přípustná a opatrovník nemá procesní prostor se proti ustanovení bránit. Stejného dne, tedy 7. 6. 2016, pak bylo do datové schránky stěžovatelky doručeno rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2016, kterým byla stěžovatelce ustanovena opatrovníkem JUDr. Šárka Vrchlabská. I toto ustanovení proběhlo bez toho, že by byla právnická osoba vyzvána, aby určila ve lhůtě jinou osobu k provádění úkonů v dalším řízení. Stěžovatelka se domnívá, že v době, kdy bylo možné proti usnesení o zahájení jejího stíhání podat stížnost, neexistovala žádná osoba, která by fakticky mohla na její obranu stížnost podat. Její obhajoba tak byla znemožněna. Stěžovatelka tvrdí, že uvedeným postupem byla dotčena její ústavně zaručená práva dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.

6. Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, vycházeje z ustálené judikatury, podle níž neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. V prvé řadě musí Ústavní soud z hlediska ústavněprávního přezkumu ústavní stížností napadeného usnesení konstatovat, že ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení považuje, s výjimkou situací zcela mimořádných (např. pokud je současně dotčena osobní svoboda jednotlivce), za nepřípustné, případně nežádoucí (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95, usnesení sp. zn. IV. ÚS 316/99, I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03 a další). Kasační intervence tak má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 25. 1. 2006). Jinak řečeno, svůj zásah shledává Ústavní soud důvodným toliko v situaci materiálního (obsahového) a na první pohled zřejmého odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) nalézajícího výrazu v prima facie nedostatečném odůvodnění rozhodnutí, jehož rozhodovací důvody jsou konstruovány obecným a povšechným způsobem [srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 554/03 ze dne 5. 2. 2004 (U 4/32 SbNU 467)].

8. Podobně Ústavní soud tuto zdrženlivost prolomil při zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání pouze ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování [srov. nález sp. zn. III. ÚS 511/02 ze dne 3. 7. 2003 (N 105/30 SbNU 471)]. Jistou "mimořádnost" odůvodňující zásah Ústavního soudu lze přitom spatřovat například v takovém odůvodnění napadených usnesení, kterým byly rozhodovací důvody vyloženy "obecným a povšechným způsobem", jímž na konkretizované a nikoli bezvýznamné námitky bylo reagováno "apodiktickým a v podstatě nicneříkajícím závěrem", dle něhož byl napadený postup "shledán zcela oprávněným", aniž by bylo možno rozhodné důvody takového postupu alespoň dovozovat. I zde však Ústavní soud vyložil, že mu nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. V této souvislosti také Ústavní soud - v obecné rovině - opakovaně konstatoval, že míra jeho případného zásahu musí respektovat princip proporcionality. To znamená, že kasační rozhodnutí Ústavního soudu by mělo zásadně korespondovat s intenzitou protiústavnosti, jíž se v konkrétním případě dopustí orgány veřejné moci. Tato zásada je projevem materiálního nahlížení Ústavního soudu na základní práva a svobody, neboť ve své činnosti hodnotí ústavnost konkrétního řízení jako celku, a nikoliv toliko jeho jednotlivé části zvlášť.

9. Stěžovatelka v posuzované věci předně namítá, že před ustanovením opatrovníka nebyl jednatel stěžovatelky ve smyslu ustanovení § 34 odst. 4 zákona o TOPO státním zástupcem vyzván, aby určil k provádění úkonů v dalším řízení tzv. jinou osobu. Ve věci však připadal v úvahu pouze postup podle § 35 odst. 5 zákona o TOPO, neboť stěžovatelka v předmětnou chvíli neměla osobu způsobilou činit úkony v řízení, neboť jediný jednatel stěžovatelky, David Šmíra, byl již od 9. 2. 2016 obviněn v předmětném trestním řízení. Proto byl soudcem Okresního soudu v Ostravě ustanoven opatrovník (bez předchozí výzvy). Odkaz na ustanovení § 35 odst. 5 zákona o TOPO ostatně obsahují obě rozhodnutí obecného soudu o ustanovení opatrovníka a zmiňuje se o něm i napadené usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě.

10. Stejně tak ani námitce, že v době, kdy policejní orgán zahájil trestní stíhání stěžovatelky, neexistovala osoba, která by byla oprávněna za ni podat stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, čímž byla znemožněna její obhajoba v trestním řízení, nelze přisvědčit. Z napadeného usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 4 KZV 27/2015, vyplývá, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo dne 7. 6. 2016 doručeno JUDr. Šárce Vrchlabské, advokátce, která byla opatřením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2016 sp. zn. 0 Nt 21271/2016, ustanovena opatrovníkem stěžovatelky. Ustanovený opatrovník v zákonné třídenní lhůtě údajně nepodal proti usnesení stížnost. Z uvedeného vyplývá, že v době, kdy policejní orgán vydal usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelky, byl osobou oprávněnou podat na obhajobu jejích práv stížnost soudem ustanovený opatrovník s právnickým vzděláním. Skutečnost, že předchozí soudem ustanovený opatrovník (advokátka JUDr. Světlana Vargová) po svém ustanovení doručil soudu nesouhlas se svým ustanovením, z čehož stěžovatelka dovozuje, že souhlas opatrovníka soud nevyžádal předem, a soud na vzniklou situaci reagoval tím, že ustanovení opatrovníka zrušil, nemá na výslednou situaci, žádný vliv. Obhajoba práv stěžovatelky byla postupem soudu zajištěna. V obecné rovině lze jistě doporučit, aby předchozí souhlas opatrovníka s jeho budoucím ustanovením měly orgány činné v trestním řízení postaven na jisto.

11. Nelze rovněž přehlédnout, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality v Ostravě ze dne 17. 5. 2016 č. j. KRPT 132737-398/TČ-2015-070081, bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky a obchodní společnosti K&L Partners s. r. o. pro obdobnou trestnou činnost. V rámci posouzení stížnostních námitek včas podaných opatrovníkem obchodní společnosti K&L Partners s. r. o. se Krajské státní zastupitelství v Ostravě v napadeném usnesení ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 4 KZV 27/2015, při přezkumu usnesení o zahájení trestního stíhání opakovaně vyjádřilo k důvodnosti trestního stíhání obou obchodních společností, byť procesně stížnosti podané jednatelem stěžovatelky Davidem Šmírou a advokátem Mgr. Zdeňkem Mickou v souladu s výše uvedeným závěry považovalo za podané neoprávněnými osobami a proto je zamítlo.

12. S ohledem na shora vyřčené Ústavní soud dospěl k závěru, že postup Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality v Ostravě, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě nesvědčí o libovůli či o zřejmém odepření spravedlnosti, které by byly důvodem ke zcela výjimečnému zásahu Ústavního soudu do přípravné fáze trestního procesu a netrpí zjevným excesem. Práva na obhajobu stěžovatelky byla zachována.

13. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 2016


David Uhlíř v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 2491/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies