IV. ÚS 2060/16

27. 09. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti PUMAS, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Dykova 1156/19, zastoupené Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, ulice 5. května 1050/66, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, č. j. 30 Cdo 683/2016-135, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2015, č. j. 12 Co 235/2015-113, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 27. 6. 2016 ústavní stížnost splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterou se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Z ústavní stížnosti a příloh vyplývá, že se stěžovatelka domáhala postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, peněžité náhrady ve výši 100 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v exekučním řízení. Ministerstvo spravedlnosti přiznalo stěžovatelce částku 9 375 Kč, ohledně zbytku požadované částky stěžovatelka podala žalobu. Obecné soudy vyslovily shodný názor, že sice bylo porušeno právo stěžovatelky na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě, avšak zadostiučinění, které jí Ministerstvo spravedlnosti přiznalo, je dostatečné, a proto žalobě nevyhověly.

Stěžovatelka namítá, že byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 3, a čl. 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení spatřuje v tom, že se soudy nezabývaly argumenty stěžovatelky, dále namítá, že kvůli průtahům v řízení byla v nejistotě, zda a kdy se podaří exekuovanou částku vymoci, a výše přiznaného nároku je zjevně nedostatečná.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná

Hlavním úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a ústavněprávních principů; nemá postavení obecného soudu dalšího stupně a nenáleží mu tedy znovu přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud konstatuje, že ve stížnosti jde toliko o otázku výkladu a aplikace běžného práva, resp. stanovení výše náhrady nemajetkové újmy. Stěžovatelce byla náhrada přiznána již Ministerstvem spravedlnosti a obecné soudy shledaly její výši dostatečnou; námitky stěžovatelky proti odůvodnění napadených rozhodnutí setrvávají v rovině obyčejného práva a zjevně nedosahují ústavněprávní intenzity nezbytné pro případný kasační zásah Ústavního soudu.

Principy spravedlivého procesu nevyžadují, aby rozhodující soud podrobně reagoval na každou jednotlivou námitku či argument účastníka, ale postačí, že se v rozhodnutí vypořádá s těmi, které jsou pro řízení relevantní, a to takovým způsobem, aby bylo zřetelně odvoditelné, z jakého důvodu nemůže obstát stěžovatelem uplatněný nárok. Z odůvodnění napadených rozhodnutí tento rozměr patrný je; soudy přesvědčivě vysvětlily, z jakých důvodů rozhodly právě tímto způsobem, jejich právní úvahy jsou zřetelné i logické a celkové odůvodnění nevybočuje z mezí ústavní konformity. Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích taková pochybení, ze kterých by mohl dovodit tvrzené porušení základních práv stěžovatelky. Pouhý fakt, že pohledávky stěžovatelky nebyly uspokojeny, nepředstavuje porušení ústavního práva.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2060/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies