II. ÚS 2833/16

04. 10. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jana Miky, 2) Kláry Mikové, 3) společnosti COBAP s. r. o., IČ 289 53 673, se sídlem Michelská 18/12a, Praha 4 - Michle, zastoupených Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou, se sídlem Baškirská 1404/1, Praha 10, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Jihlavě č. j. 11 Nt 1121/2016-18 ze dne 15. června 2016 a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. 11 Nt 1123/2016-7 ze dne 23. června 2016, za účasti Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 8. 2016, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených příkazů s tvrzením, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z obsahu spisů Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 11 Nt 1121/2016 a sp. zn. 11 Nt 1123/2016 se podává, že soudce Okresního soudu v Jihlavě napadeným příkazem k domovní prohlídce nařídil podle § 83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), s odkazem na § 82 odst. 1 tr. ř. k návrhu Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočka v Jihlavě domovní prohlídku rodinného domu blíže označeného v příkazu, jejímž vlastníkem je druhá stěžovatelka a uživatelem první stěžovatel a druhá stěžovatelka. Napadeným příkazem k prohlídce jiných prostor a pozemků nařídil soudce Okresního soudu v Jihlavě podle § 83a odst. 1 tr. ř. s odkazem na § 82 odst. 1, 2 tr. ř. prohlídku dvou staveb označených v příkazu, včetně pozemků a příslušenství, přičemž vlastníkem první stavby je společnost BONABO, a. s., se sídlem Michelská 18/12a, Praha 4 - Michle a uživatelem je třetí stěžovatel, a vlastníkem druhé stavby je společnost Halla, a. s., se sídlem Litvínovská 288/11, Praha Střížkov. Příkazy byly vydány ve věci prověřování trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), zčásti dokonaného a zčásti ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel jednáním podrobně popsaným v napadených příkazech.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že napadené příkazy nejsou dostatečně odůvodněny. V příkazu k domovní prohlídce není ani rozvedeno, že by společnost, v níž má první stěžovatel postavení společníka a jednatele, či první stěžovatel a druhá stěžovatelka měly být osobami podezřelými z dané trestné činnosti. Ani jedna z těchto osob nebyla doposud obviněna. Dle stěžovatelů není z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce patrné, co vedlo soud k závěru, že věci důležité pro trestní řízení se mohou nacházet v domě stěžovatelů č. 1 a č. 2. Upozorňují na to, že domovní prohlídka byla započata v ranních hodinách, kdy byla v domě přítomna nezletilá dcera stěžovatelů, která dodnes trpí úzkostí a večerními děsy. Přítomnost početné skupiny policejních orgánů a přizvání zastupitele obce jako osoby zúčastněné bylo zcela zásadním narušením rodinného a soukromého života stěžovatelů, jejich cti a dobrého jména. Stěžovatelé dodávají, že listiny označené v příkazu k domovní prohlídce se v rodinném domě ani nenašly. Došlo tak k porušení zásady přiměřenosti. Ani z příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků nevyplývá, proč by se měly věci důležité pro trestní řízení nacházet v prostorách COBAP, když ani zde nebyly při provedení prohlídky hledané věci nalezeny. Stěžovatelé proto docházejí k závěru, že soud při vydání napadených příkazů bedlivě nezkoumal, zda jsou pro jejich nařízení splněny zákonné podmínky a své rozhodovací důvody také dostatečně nevyložil.

4. Po zvážení stížnostních námitek i obsahu příslušných listin dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Není pochyb o tom, že domovní prohlídka je přímo ústavně definovaným zásahem do ústavně zaručené svobody nedotknutelnosti obydlí (viz čl. 12 odst. 1 Listiny); za splnění zákonem stanovených podmínek je však zásahem ústavně přípustným (viz čl. 12 odst. 2 Listiny). To platí obdobně i v případě prohlídky jiných prostor a pozemků.

6. Domovní prohlídka (prohlídka jiných prostor a pozemků) je jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní využitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v trestním řízení. Ústavní soud může v případě nařízení domovní prohlídky kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to v případě, kdy dojde ke zjevnému excesu vedoucímu k porušení základních práv stěžovatele. O takový případ však v projednávané věci nejde.

7. Napadené příkazy jsou odůvodněny jak v souladu s náležitostmi usnesení podle § 134 tr. ř., tak i ve smyslu ustanovení § 82 odst. 1, § 83 a § 83a odst. 1 tr. ř., které upravují konkrétní podmínky nařízení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků. V příkazech je uveden skutek, pro který se prověřování vede, a jsou v nich i dostatečně specifikovány nemovitosti, které mají být prohlídce podrobeny, včetně jejich adresy. Dále se v příkazech uvádí, že existuje důvodné podezření, že se v příslušných objektech nacházejí věci důležité pro trestní řízení.

8. Ústavní soud nemůže akceptovat námitku, že příkazy obsahují nedostatečné odůvodnění toho, proč mají být prohlídky provedeny. Pro posouzení přiměřenosti zásahu v podobě vydání příkazů k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků je důležité vyhodnocení zájmu (závažnosti deliktu), pro který se má vést trestní řízení, jenž koliduje se svobodou v podobě prostorové dimenze soukromí, dále vymezení předmětu, po němž je pátráno a zhodnocení jeho relevance (viz nález sp. zn. III. ÚS 1956/13 ze dne 6. 3. 2014, N 28/72 SbNU 325, dostupný jako další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu in http://nalus.usoud.cz). Uvedené závěry však nelze v praxi chápat jako lpění na přepjatě formalizovaných postupech ve fázi trestního řízení před zahájením trestního stíhání, neboť nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů přikračuje nejčastěji, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů neodkladnosti by neúměrně tuto počáteční fázi komplikovaly a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout účelu trestního řízení (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 231/05 ze dne 15. 3. 2006). Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti úkonů trestního řízení posuzuje se značným časovým odstupem a zpravidla pouze na základě spisového materiálu, je proto ve své aktivitě zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Takové vybočení však, na rozdíl od názoru stěžovatelů, v projednávané věci shledáno nebylo, neboť v napadených příkazech je velmi podrobně popsána prověřovaná trestná činnost související s výstavbou fotovoltaické elektrárny Bystřice pod Hostýnem. Z toho pak zřetelně vyplývá potřeba zajištění určitých důkazů, které jsou v příkazech dostatečně specifikovány.

9. Pokud stěžovatelé namítají, že provedenými prohlídkami nebyly hledané věci v příslušných objektech nalezeny, tato okolnost nemůže mít vliv na posouzení, zda samotné vydání příkazů k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků představuje zásah do ústavně zaručených práv a svobod. Není rozhodující, že se při prohlídce žádná z požadovaných věcí nenašla, neboť s ohledem na povahu institutu domovní prohlídky není nikdy jisté, že se hledaná věc v daném objektu skutečně nachází. Dle petitu ústavní stížnosti (jímž je Ústavní soud vázán) nadto stěžovatelé ani nebrojí proti jinému zásahu - postupu policejních orgánů při provádění prohlídek, ale toliko proti vydaným soudním příkazům. Ústavnímu soudu proto nepřísluší vyjadřovat se ani k námitce, že přítomnost početné skupiny policejních orgánů a přizvání zastupitele obce jako osoby zúčastněné bylo zcela zásadním narušením rodinného a soukromého života stěžovatelů č. 1 a č. 2, jejich cti a dobrého jména. K tomu pouze podotýká, že i když si je vědom toho, jak stresujícím a traumatizujícím zážitkem mohla být přítomnost ozbrojených policistů v domě pro stěžovatele a především pro jejich nezletilou dceru, stěžovatelé netvrdí, že by se policisté, provádějící domovní prohlídku, chovali způsobem, který by mohl představovat neoprávněný zásah do jejich osobnostních práv.

10. Ústavní soud nepokládá za opodstatněnou ani námitku, že příkazy k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků jsou protiústavní proto, že v nich není obsaženo řádné zdůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti tohoto úkonu. Je třeba přisvědčit stěžovatelům v tom, že náležité zdůvodnění, proč je úkon pokládán za neodkladný či neopakovatelný, a proč je tudíž prováděn před zahájením trestního stíhání, je velmi žádoucí, protože zajišťuje transparentnost postupu státního orgánu, a za jistých skutkových okolností by absence tohoto zdůvodnění mohla být posuzována jako porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovatelé však přehlížejí, že podle judikatury Ústavního soudu nabývá ústavněprávního rozměru až deficit, kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoliv seznatelná. V posuzované věci jsou však důvody pro uvedený procesní postup dostatečně zřejmé, a to přímo z dotčených příkazů, v nichž soudce neodkladnost prohlídek odůvodnil nebezpečím zmaření, zničení nebo ztráty důkazů, které se v místech prohlídky mohou nacházet. Možnost zničení nebo odstranění důkazních prostředků přitom patří k typickým důvodům, které činí z domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků neodkladný úkon (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014, N 76/73 SbNU 351).

11. S tím souvisí i další námitka stěžovatelů, že chybí zdůvodnění toho, proč nebylo využito jiných mírnějších prostředků, neboť i dle názoru Ústavního soudu za daného skutkového stavu nepřichází v úvahu pouhé vyzvání podezřelých či dalších osob, které jim mohly být v páchání trestné činnosti nápomocny, k tomu, aby předmětné věci policejnímu orgánu vydaly či aby jim je policejní orgán odňal, neboť hrozí nebezpečí, že tyto osoby by mohly vyjmenované věci, nezbytné pro objasnění případu, zničit nebo uschovat.

12. Pokud stěžovatelé namítají, že příkazy byly vydány ve věci, v níž nejsou v postavení podezřelých ani obviněných, jejich samotné zapojení do prověřované trestné činnosti není něčím, co by ovlivňovalo, zda v jejich obydlí (sídle) může či nemůže být domovní prohlídka provedena. Existuje-li předpoklad, že v předmětných prostorách jsou věci důležité pro trestní řízení, může být nařízena prohlídka, aniž by taková osoba měla k trestnímu řízení přímý vztah (viz § 82 tr. ř.). Jak vyplývá z odůvodnění napadených příkazů, uvedený předpoklad byl v posuzované věci dán, přičemž je podrobně popsáno, na základě jakých skutečností soud k takovému zjištění dospěl.

13. Lze uzavřít, že napadené příkazy k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků splňují zákonné požadavky, čímž se liší od případů, řešených nálezy Ústavního soudu. Při zohlednění okolnosti, že příkazy byly vydány v počátečním stádiu prověřování trestní věci, kdy nelze mít na obsah a podrobnosti jejich odůvodnění přemrštěné nároky, nelze dovodit, že by se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně, či že by byl uvedený institut v posuzované věci dokonce zneužit, jak naznačují stěžovatelé.

14. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. října 2016


Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 2833/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies