ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky
Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně:
N. L., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké
policie ze dne 3.2.2009, č.j. CPR-17181/ČJ-2008-9CPR-C241
takto :
I.
Žaloba se zamítá.
II.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění :
Rozhodnutím Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie
Brno, Inspektorátu cizinecké policie Znojmo ze dne 23.10.2008, č.j.: CPBR-1079/ČJ-2008-
68PT-CI (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) byla dle ust. § 37 odst. 2 písm. f)
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) v návaznosti na ust.
§ 46 odst. 1 tohoto zákona žalobkyni zrušena platnost povolení k dlouhodobému pobytu na
území České republiky za účelem účasti v právnické osobě, neboť jiný stát Evropské unie
nebo smluvní stát uplatňující společný postup ve věci vyhošťování rozhodl o vyhoštění
cizince ze svého území z důvodů porušení právních předpisů upravujících vstup a pobyt
cizinců na jejich území. Žalobkyni byla zároveň dle ust. § 37 odst. 3 zákona o pobytu cizinců
určena lhůta k vycestování z území České republiky do 30 dnů ode dne nabytí právní moci
rozhodnutí.
Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“),
vydaným Policií České republiky, Ředitelstvím služby cizinecké policie Praha, bylo
zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno výše uvedené rozhodnutí správního orgánu I.
stupně.
S ohledem na skutečnost, že podle novely zákona o pobytu cizinců provedené
zákonem č. 427/2010 Sb., s účinností ode dne 1.1.2011 přešla působnost ve věcech
dlouhodobého pobytu cizinců na Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, soud od
uvedeného data s Komisí pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců jednal jako se žalovaným
(§ 69 s.ř.s.).
Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení
napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci
žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě namítla, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť
bylo vydáno v řízení, ve kterém bylo postupováno v rozporu se zákonem. Důvodem pro
zrušení jejího dlouhodobého pobytu byla skutečnost, že žalobkyně byla zařazena do
informačního systému smluvních států dle čl. 96 Schengenské prováděcí úmluvy jako osoba,
které má být odepřen vstup do schengenského prostoru. Do tohoto informačního systému byla
žalobkyně zařazena na základě rozhodnutí příslušného orgánu Polské republiky ze dne
9.5.2008, kterým jí bylo uloženo správní vyhoštění s platností do 8.5.2011. Žalobkyně
následně poukázala na čl. 25 odst. 2 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne
14.června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky
Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích
(dále jen „Schengenská prováděcí úmluva“), podle kterého „vyjde-li najevo, že cizinec, který
je držitelem platného povolení k pobytu vydaného jednou ze smluvních stran, je uveden v
záznamech o osobách, kterým nemá být povolen vstup, pak smluvní strana, která záznam
pořídila, bude konzultovat se smluvní stranou, která povolení k pobytu vydala, s cílem
prověřit, zda existují dostatečné důvody pro zrušení k povolení pobytu“. Vzhledem k tomu, že
žalobkyně měla v době vydání napadeného rozhodnutí povolen dlouhodobý pobyt na území
ČR za účelem účasti v právnické osobě s platností od 15.5.2008 do 14.5.2010, mělo podle čl.
25 odst. 1 a 2 Schengenské prováděcí úmluvy dojít ke konzultačnímu řízení mezi Polskou
republikou a Českou republikou v tom smyslu, zda v případě žalobkyně jsou dány takové
důvody, které by mohly vést ke zrušení jejího povolení k dlouhodobému pobytu.
Žalobkyně dále uvedla, že součástí spisového materiálu je sice sdělení Národní
centrály SIRENE České republiky ze dne 29.8.2008, které bylo vydáno na základě informace
centrály SIRENE Polské republiky, z tohoto sdělení však v žádném případě nelze vyvodit, že
by konzultační řízení proběhlo ve smyslu čl. 25 odst. 1 a 2 Schengenské prováděcí úmluvy,
neboť v této informaci je k položce 149 uvedeno, že „Polské kompetentní úřady (ve vztahu k
cizincům) žádají české úřady, aby uvážily odebrání povolení k pobytu jmenované osobě v
České republice. V případě, že povolení bude zachováno, polské úřady vymažou záznam v
SIS”. Z konzultačního řízení tak dle mínění žalobkyně nevyplývá žádná konkrétní informace,
která by mohla správní orgán vést k závěru, že z tohoto konzultačního řízení vyplývá, že na
straně žalobkyně jsou dány dostatečné důvody pro zrušení jejího povolení k dlouhodobému
pobytu na území ČR. S ohledem na uvedené proto takto proběhlé konzultační řízení ztratilo
jakékoli opodstatnění pro rozhodnutí v této věci a nelze z něj dovodit, že by žalobkyni mělo
být zrušeno povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR.
Žalobkyně dále namítla, že jí není známo, z jaké konkrétní informace z konzultačního
řízení správní orgán I. stupně vycházel, když tvrdil, že „z vyjádření uvedeného v konzultaci jednoznačně vyplývá zájem Polské republiky na zrušení stávajícího povolení k pobytu paní N.
L.“. Tento závěr nemá oporu v žádném vyjádření, které bylo dáno v rámci konzultačního
řízení. Polská strana se naopak vyjádřila v tom smyslu, že pokud bude žalobkyni povolení k
pobytu zachováno, dojde z jejich strany k výmazu záznamu v SIS. Pokud by byl ze strany
Polské republiky jednoznačný zájem na zrušení povolení k pobytu žalobkyně, je zřejmé, že
polská strana by jednoznačně uvedla, že žádá o zrušení povolení k dlouhodobému pobytu
žalobkyně právě z důvodu jí uděleného vyhoštění. Žalobkyně má za to, že správní orgán I.
stupně tím, že učinil závěr, který nemá žádnou oporu v proběhlém konzultačním řízení ani v
jiném listinném materiálu založeném ve spise, postupoval v rozporu se zákonem, resp.
mezinárodní smlouvou, kterou byl vázán.
Ostatní závěry správního orgánu I. stupně k odůvodnění zrušení povolení k pobytu ve
smyslu toho, že zájem polské strany má potvrzovat samotná skutečnost, že polská strana
zařadila záznam cizinky do schengenského informačního systému a neponechala ho pouze ve
své národní databázi, stejně jako celková doba vyhoštění 3 roky, jsou závěry, které nemohl
správní orgán I. stupně vůbec činit, neboť v tomto případě lze zrušit povolení k pobytu pouze
na základě konzultačního řízení, nikoli na základě domněnek správního orgánu. Pokud tak
správní orgán I. stupně činil a mimo konzultační řízení vycházel z vlastních úvah, pak
překročil své pravomoci, neboť toto řízení je na základě Schengenské prováděcí úmluvy
vázáno pouze na konzultační řízení. Konzultační řízení v této věci je však neurčité a proběhlo
v rozporu s čl. 25 odst. 1 a 2 Schengenské prováděcí úmluvy, neboť v jeho rámci nebylo
prověřováno, zda na straně žalobkyně jsou dány dostatečné důvody pro zrušení jejího
povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR. Konzultační řízení ve stavu, v jakém vůči
žalobkyni proběhlo, nebylo způsobilé vést k rozhodnutí správního orgánu I. stupně o zrušení
povolení k dlouhodobému pobytu žalobkyně, neboť neproběhlo v souladu se Schengenskou
prováděcí úmluvou.
Žalobkyně též namítla, že žalovaný se nevypořádal s námitkami žalobkyně uvedenými
v jejím odvolání, a to především s námitkami vztahujícími se k tomu, jakým způsobem má
konzultační řízení probíhat a jaký závěr by z něj měl vyplynout. Tím žalovaný porušil
ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a napadené
rozhodnutí se z tohoto pohledu žalobkyni jeví jako nepřezkoumatelné.
Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě shrnul průběh
správního řízení a dále uvedl, že jak rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tak i napadené
rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními normami a má všechny náležitosti
vyžadované ustanovením § 68 správního řádu.
Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí,
jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních
bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu (§ 75 s.ř.s.). Po provedení řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není
důvodná.
Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto, pro posouzení věci
rozhodné skutečnosti:
Sdělením ze dne 11.8.2008 Policejní prezidium, Odbor mezinárodní policejní
spolupráce, Národní centrála SIRENE informovala správní orgán I. stupně o tom, že dle
informace centrály SIRENE Slovensko byla žalobkyně s povoleným pobytem kontrolována dne 10.8.2008 v 3:02 na hraničním přechodu Vyšné Nemecké, přičemž bylo zjištěno, že má
záznam dle čl. 96 Schengenské prováděcí úmluvy. Zadaný stát záznamu – Polsko, SID:
7000000077371300001. Žalobkyni, která měla u sebe povolení k pobytu č. CZE0494003,
nebylo povoleno pokračovat dále v cestě. S ohledem na výše uvedenou skutečnost dal
oznamující správní orgán na zvážení zahájení konzultační procedury dle čl. 25 odst. 2
Schengenské prováděcí úmluvy, popř. zrušení povolení k pobytu žalobkyně.
Podáním ze dne 29.8.2008, č.j.: PPR-148948/MPS-2008-SIR-CZ-321912/2008-LP
sdělilo Policejní prezidium, Odbor mezinárodní policejní spolupráce, Národní centrála
SIRENE správnímu orgánu I. stupně, že dle informace centrály SIRENE Polsko se
k žalobkyni uvádí následující:
- Položka č. 139: Pro vstup na území Polska platí čl. 128 § 1 bod 1 polského zákona o
cizincích. Dne 9.5.2008 bylo vydáno konečné rozhodnutí o vyhoštění žalobkyně (č.
rozhodnutí - O.V.51430/423/08). Toto rozhodnutí vydal guvernér Podkarpackie
provincie. Žalobkyně byla vypovězena z území Polska dne 9.5.2008 na hraničním
přechodu BCP Medyka.
- Položka č. 142: Žalobkyně nemá kriminální záznam v Polsku.
- Položka č. 147: Pro vyhoštění platí čl. 88 § 1 bod 1 a 6 polského zákona o cizincích.
Žalobkyně překročila polsko-českou hranici bez právního podkladu a zůstala v
Polsku bez požadovaného povolení. Zákaz je platný do 8.5.2011.
- Položka č. 149: Polské kompetentní úřady (ve vztahu k cizincům) žádají české
úřady, aby uvážily odebrání povolení k pobytu žalobkyně v České republice. V
případě, že povolení bude zachováno, polské úřady vymažou záznam v SIS.
Oznámením ze dne 1.9.2008, č.j.: CPBR-1079/ČJ-2008-68PT-CI správní orgán I.
stupně žalobkyni sdělil, že v souladu s ust. § 46 odst. 1 správního řádu s ní zahajuje řízení ve
věci zrušení platnosti dlouhodobého pobytu na území ČR podle ust. § 37 odst. 2 písm. f)
zákona o pobytu cizinců v návaznosti na ust. § 46 odst. 1 tohoto zákona, neboť bylo zjištěno,
že Polská republika rozhodla o vyhoštění žalobkyně ze svého území dne 9.5.2008
rozhodnutím č.j.: O.V.51430/423/08, které je platné do 8.5.2011. Tato skutečnost tak zakládá
důvod pro zrušení dlouhodobého pobytu žalobkyně, neboť jiný stát EU rozhodl o jejím
vyhoštění ze svého území z důvodu porušení právních předpisů upravujících vstup a pobyt
cizinců na území.
Ve vyjádření k podkladům řízení ze dne 20.10.2008 žalobkyně namítla, že ze
spisového materiálu nevyplývá (a tento ani neobsahuje) žádný dokument pod č.j.: CPBR-
00102/ČJ 2008-68PT-CI. Není tedy zřejmé, na jakém základě bylo zahájeno řízení o zrušení
dlouhodobého pobytu žalobkyně. Dne 11.8.2008 proběhla konzultační procedura. Z odpovědi
Národní centrály Sirene vyplývá, že žalobkyni bylo uděleno Polskou republikou vyhoštění
platné od 9.5.2008 do 8.5.2011. Správní orgán i přes tuto skutečnost dne 15.5.2008, tedy 6
dnů poté, žalobkyni dlouhodobý pobyt platný pro celé území Schengenu udělil. Správní orgán
tak dle žalobkyně v řízení o povolení k dlouhodobému pobytu zjistil stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, ale současně pochybil, když žalobkyni dlouhodobý pobytu udělil a
přesto nepostupoval dle čl. 25 odst. 1 Schengenské prováděcí úmluvy, když nekontaktoval
zadávající stát, aby tento záznam v SIS zrušil. Ze zprávy Národní centrály Sirene ze dne
29.8.2008, položka č. 149 je dle žalobkyně zřejmé, že polské kompetentní úřady v případě, že
povolení (dlouhodobý pobyt) bude zachováno, vymažou záznam v SIS. Správní orgán v řízení
o zrušení povolení k dlouhodobému pobytu postupoval v souladu s článkem 25 odst. 2
Schengenské prováděcí úmluvy, provedl konzultační řízení, avšak z tohoto nevyplývá, že Polská republika, která záznam v SIS provedla, trvá na tom, aby žalobkyni bylo povolení k
dlouhodobému pobytu zrušeno. Naopak pokud povolení k dlouhodobému pobytu žalobkyni
zůstane zachováno, Polská republika záznam v SIS zruší. K tomu žalobkyně poukázala na ust.
§ 2 odst. 2 správního řádu a tvrdila, že práva v dobré víře nabyla okamžikem, kdy jí byl
dlouhodobý pobytu na území České republiky povolen, tedy 15.5.2008, a není tedy možné,
aby tentýž správní orgán, který jí povolení k dlouhodobému pobytu udělil, tato práva nešetřil.
Dále uvedla, že správní orgán se nijak nezabýval dopady rozhodnutí o zrušení dlouhodobého
pobytu do soukromého a rodinného života žalobkyně, přičemž v tomto případě by bylo
nedostačující, pokud by správní orgán vycházel pouze z vlastních evidencí, které ve vztahu k
účastnici řízení vede. uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby řízení o zrušení povolení
k dlouhodobému pobytu bylo zastaveno a aby správní orgán vydal pokyn ke zrušení záznamu
v SIS.
Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla dle ust. § 37 odst. 2 písm. f) zákona o
pobytu cizinců v návaznosti na ust. § 46 odst. 1 tohoto zákona žalobkyni zrušena platnost
povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem účasti v právnické
osobě, neboť jiný stát Evropské unie nebo smluvní stát uplatňující společný postup ve věci
vyhošťování rozhodl o vyhoštění cizince ze svého území z důvodů porušení právních
předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na jejich území. Žalobkyni byla zároveň dle ust.
§ 37 odst. 3 zákona o pobytu cizinců určena lhůta k vycestování z území České republiky do
30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I.
stupně uvedl, že z podkladů pro vydání rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně porušila právní
předpis upravující pobyt cizinců na území Polska, za což jí bylo uloženo vyhoštění s platností
do 08.05.2011. Žalobkyně byla dále zařazena do informačního systému smluvních států v
souladu s článkem 96 Schengenské prováděcí úmluvy jako osoba, které má být odepřen vstup
do schengenského prostoru. Na základě provedené konzultace se smluvní stranou a po
přihlédnutí k jejím zájmům bylo se žalobkyní zahájeno řízení o zrušení platnosti povolení k
dlouhodobému pobytu na území České republiky. Z vyjádření uvedeného v konzultaci dle
správního orgánu I. stupně jednoznačně vyplývá zájem Polské republiky na zrušení
stávajícího povolení k pobytu žalobkyně. To potvrzuje již samotná skutečnost, že polská stana
zařadila záznam cizinky do schengenského informačního systému a neponechala ho pouze ve
své národní databázi. Dle správního orgánu I. stupně zájem této smluvní strany jednoznačně
převažuje nad zájmy žalobkyně, které bylo uloženo vyhoštění z Polské republiky na základě
jejího protiprávního jednání, a to na dobu 3 let.
K argumentaci uplatněné žalobkyní ve vyjádření k podkladům řízení ze dne
20.10.2008 prvostupňový orgán uvedl, že informace z Národní centrály SIRENE Slovensko
ze dne 11.08.2008 pod č.j. PPR-136471/MPS-2008-SIR-CZ-321912/2008-LP byla zaslána k
číslu jednacímu CPBR-102/ČJ- 2008-68PT-CI, pod kterým je evidována poslední žádost
žalobkyně o povolení k dlouhodobého pobytu na území ČR. Dokument s tímto číslem
jednacím tedy s řízením o zrušení pobytu nijak nesouvisí. Následné konzultační řízení bylo
zahájeno právě na základě informace SIRENE Slovensko, na jehož území bylo zjištěno, že
žalobkyně má záznam dle čl. 96 Schengenské prováděcí úmluvy. Řízení o zrušení platnosti
dlouhodobého pobytu bylo zahájeno dne 1.9.2008 bezprostředně poté, co byla doručena
odpověď na zaslané konzultační řízení. Z podkladů pro vydání rozhodnutí tedy jednoznačně
vyplývá, na základě čeho bylo řízení z moci úřední zahájeno. Správní orgán dále uvedl, že
žádost o povolení dlouhodobého pobytu byla žalobkyní podána dne 3.3.2008, souhlas s jeho
udělením byl udělen dne 20.3.2008, přičemž pobytový štítek byl vystaven s platností od
15.5.2008 do 14.5.2010. Tento štítek si žalobkyně osobně převzala dne 7.4.2008, tedy více
než měsíc před zařazením do informačního systému (9.5.2008). Řízení bylo zahájeno a dokončeno ještě před zařazením žalobkyně do informačního systému, stejně tak jako vydání
dokladu. Žalobkyně cestovala přes území Polska dne 9.5.2008 v době, kdy sice měla vylepen
štítek o povolení k dlouhodobému pobytu, tento však byl platný až od 15.5.2008. V době
vydání zákazu pobytu na území Polska tedy pobývala na vízum nad 90 dnů, které mělo
platnost pouze pro Českou republiku.
Zájem Polské republiky na zrušení pobytu žalobkyně dle správního orgánu I. stupně
jednoznačně vyplývá již ze samotného zařazení do shengenského informačního systému,
neboť v opačném případě by byl záznam žalobkyně ponechán pouze v národní databázi
Polské republiky. K tomuto názoru přispívá i celková doba vyhoštění na dobu 3 let, jakož i
vyjádření smluvní strany v zaslané konzultaci.
K námitce ohledně nutnosti šetření práv nabytých v dobré víře správní orgán I. stupně
v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že řízení o zrušení pobytu bylo zahájeno z důvodů porušení
právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na území Polské republiky žalobkyní
dne 9.5.2008. Souhlas s povolením dlouhodobého pobytu byl žalobkyni udělen ještě předtím,
než se tohoto protiprávního jednání dopustila. Pokud by bylo zjištěno zařazení žalobkyně do
systému v době rozhodování o pobytu, respektive před vydáním povolení k pobytu, pobyt by
jí byl zamítnut. Tuto informaci však správní orgán vědět nemohl, neboť poslední jednání se
žalobkyní měl dne 7.4.2008 při vydání štítku.
Správní orgán I. stupně dále uvedl, že se zabýval také dopadem rozhodnutí do
soukromého a rodinného života žalobkyně. Při svém rozhodování vycházel z informací
poskytnutých žalobkyní v žádostech o pobyt na území České republiky, jejichž správnost
potvrdila žalobkyně svým podpisem jak na žádosti o vízum nad 90 dnů dne 11.6.2007, tak i
na žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu dne 3.3.2008. Dle správního orgánu I. stupně
jsou tyto informace dostačující. Žalobkyně také mohla případné jiné rodinné vazby uvést ve
svém vyjádření před vydáním rozhodnutí nebo kdykoli v průběhu řízení, což neučinila.
Správní orgán při posuzovaní dopadů do soukromého a rodinného života žalobkyně dospěl k
závěru, že důsledky rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení dlouhodobého pobytu.
Manžel žalobkyně i její dvě zletilé děti mají trvalý pobyt na Ukrajině a žalobkyně žádné jiné
rodinné vazby na území České republiky ve svých žádostech o pobyt neuvedla.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně dne 11.11.2008
blanketní odvolání, které podáním ze dne 4.12.2008 doplnila. V odvolání vznesla obsahově
totožné námitky jako v následně podané žalobě. V odvolání navíc argumentovala tím, že
správní orgán nedostatečným způsobem posoudil dopady rozhodnutí o zrušení dlouhodobého
pobytu do jejího soukromého a rodinného života, když vyšel pouze z evidencí, respektive ze
žádostí o pobyt, které předkládala v předchozích řízeních. Takový postup je dle žalobkyně
v rozporu s ust. § 3 správního řádu.
Ředitelství služby cizinecké policie Praha napadeným rozhodnutím zamítlo odvolání
žalobkyně a potvrdilo rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V odůvodnění rozhodnutí
odvolací orgán konstatoval, že po přezkoumání předloženého spisového materiálu dospěl k
závěru, že podmínky pro zrušení povolení k dlouhodobému pobytu byly v daném případě
splněny. Národní centrálou SIRENE Polska bylo potvrzeno, že dne 9.5.2008 bylo guvernérem
Podkarpatské provincie vydáno rozhodnutí o vyhoštění č.j. O.V.51430/423/08 a téhož dne
byla žalobkyně vypovězena z Polska na hraničním přechodu BCP Medyka. Toto vyhoštění je
platné do 8.5.2011. Odvolací orgán dále citoval ust. § 37 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu
cizinců a uvedl, že stav věci byl zjištěn v souladu s ust. § 3 správního řád. V ust. § 56 odst.1 zákona o pobytu cizinců je taxativně uvedeno, kdy policie odepře vstup cizinci na území,
přičemž pro odstavec 1 tohoto ustanovení není stanovena přiměřenost důsledků rozhodnutí o
neudělení povolení k dlouhodobému pobytu k jeho důvodům.
Odvolací orgán uvedl, že odvolání žalobkyně posoudil v plném rozsahu a že přihlédl
ke všem předloženým dokladům a uváděným důvodům. Šetřením v dostupných informačních
systémech bylo zjištěno, že nikdo z rodinných příslušníků žalobkyně nemá na území ČR
povolen pobyt. Odvoláním napadeným rozhodnutím nebyly shledány nepřiměřené dopady do
soukromého a rodinného života žalobkyně. Její odvolání dle názoru odvolacího orgánu
neobsahuje takové náležitosti, které by vedly ke změně nebo zrušení původního rozhodnutí.
V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:
Podle ust. § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců pro povolení k dlouhodobému pobytu
platí obdobně § 31 odst. 1, § 33, 34, 37, 38, § 55 odst. 1, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1
vztahující se na vízum k pobytu nad 90 dnů. K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému
pobytu podle § 42 je cizinec dále povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění,
nejde-li o případy uvedené v § 180i odst. 2.
Podle ust. § 37 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců policie dále zruší platnost víza
k pobytu nad 90 dnů, jestliže jiný stát Evropské unie nebo smluvní stát uplatňující společný
postup ve věci vyhošťování rozhodl o vyhoštění cizince ze svého území z důvodu odsouzení
cizince k trestu odnětí svobody v délce nejméně 1 rok anebo pro důvodné podezření, že
spáchal závažnou trestnou činnost nebo takovou činnost připravuje na území některého státu
Evropské unie nebo smluvního státu uplatňujícího společný postup ve věci vyhošťování, a
dále z důvodů porušení právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na jejich území,
za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti
víza. Při posuzování přiměřenosti policie přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do
soukromého a rodinného života cizince.
Podle čl. 25 odst. 2 Schengenské prováděcí úmluvy vyjde-li najevo, že cizinec, který
je držitelem platného povolení k pobytu vydaného jednou ze smluvních stran, je veden v
seznamech osob, kterým má být odepřen vstup, konzultuje smluvní strana, která záznam
pořídila, smluvní stranu, která vydala povolení k pobytu, s cílem zjistit, zda existují
dostatečné důvody k odnětí povolení k pobytu.
Není-li povolení k pobytu odňato, zruší smluvní strana, která záznam pořídila, tento
záznam, může však dotyčného cizince zapsat do vnitrostátního seznamu osob, kterým má být
odepřen vstup.
Podle čl. 94 odst. 1 Schengenské prováděcí úmluvy Schengenský informační systém
obsahuje výhradně kategorie údajů, které dodává každá ze smluvních stran a které jsou
potřebné pro účely uvedené v článcích 95 až 100. Smluvní strana pořizující záznam ověří, zda
závažnost daného případu odůvodňuje zařazení záznamu do Schengenského informačního
systému.
Podle čl. 96 odst. 1 Schengenské prováděcí úmluvy údaje týkající se cizinců, o kterých
je veden záznam pro účely odepření vstupu, jsou zařazeny na základě vnitrostátního záznamu
vyplývajícího z rozhodnutí přijatých příslušnými správními orgány a soudy v souladu s
procesními předpisy, které stanoví vnitrostátní právní předpisy.
Soud o věci uvážil takto:
V projednávaném případě není mezi účastníky řízení sporu o tom, že žalobkyni bylo
uděleno povolení k dlouhodobému pobyt na území České republiky za účelem účasti
v právnické osobě s dobou platnosti od 15.5.2008 do 14.5.2010. Mezi stranami není sporné
ani to, že žalobkyni bylo polskými orgány dne 9.5.2008 uděleno správní vyhoštění s dobou
platnosti do 8.5.2011, a to z toho důvodu, že žalobkyně překročila polsko-českou hranici bez
právního podkladu a zůstala v Polsku bez požadovaného povolení. Tuto skutečnost česká
strana zjistila z informace centrály SIRENE Slovensko a správní orgán I. stupně se o ní
dozvěděl až ze sdělení národní centrály SIRENE ze dne 11.8.2008.
Podle ust. § 37 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců ve spojení s ust. § 46 odst. 1
tohoto zákona policie zruší platnost povolení cizince k dlouhodobému pobytu mj. tehdy,
jestliže jiný stát Evropské unie rozhodl o vyhoštění cizince ze svého území z důvodů porušení
právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na jejich území, za podmínky, že
důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti povolení k
dlouhodobému pobytu. Nejen za účelem snadného zjištění, zda cizinci bylo v jiném členském
státu EU (případně ve smluvním státu uplatňujícím společný postup ve věci vyhošťování)
uděleno vyhoštění, je na základě Schengenské prováděcí úmluvy (čl. 92-119) vedena databáze
- Schengenský informační systém (dále jen „SIS“). Jedním z údajů tvořících tuto databázi
jsou údaje o cizincích, o kterých je veden záznam pro účely odepření vstupu. Ty jsou do SIS
podle čl. 96 odst. 1 Schengenské prováděcí úmluvy zařazeny na základě vnitrostátního
záznamu vyplývajícího z rozhodnutí přijatých příslušnými správními orgány a soudy v
souladu s procesními předpisy, které stanoví vnitrostátní právní předpisy.
Vyjde-li najevo, že cizinec, který je držitelem platného povolení k pobytu vydaného
jednou ze smluvních stran, je veden v SIS v seznamech osob, kterým má být odepřen vstup,
má podle čl. 25 odst. 2 Schengenské prováděcí úmluvy dojít mezi státem - smluvní stranou,
která takový záznam pořídila, a smluvní stranou, která cizinci vydala povolení k pobytu, ke
konzultačnímu řízení, jehož cílem je zjistit, zda existují dostatečné důvody k odnětí povolení
k pobytu.
Podoba konzultačního řízení prováděného podle čl. 25 odst. 2 Schengenské prováděcí
úmluvy není touto úmluvou nijak upravena, a již z tohoto důvodu žalobkyně nemá veřejné
subjektivní právo požadovat, aby konzultační řízení probíhalo určitým (jí navrhovaným)
způsobem, a to tím spíše, že sama není stranou tohoto řízení. Konzultační řízení vedené podle
čl. 25 odst. 2 Schengenské prováděcí úmluvy dle náhledu soudu spočívá ve vzájemné výměně
informací mezi oběma smluvními stranami, při které je toliko ověřováno, zda cizinec, jehož
se týká záznam pro účely odepření vstupu, je totožný s cizincem, kterému byl udělen
dlouhodobý pobyt, a dále to, kterým správním orgánem a z jakého důvodu bylo cizinci
uděleno vyhoštění a zda neuplynula doba platnosti uloženého vyhoštění, popř. zda jeho
platnost nebyla v mezidobí zrušena. Uvedený závěr vyplývá ze skutečnosti, že podkladem pro
provedení záznamu do SIS pro účely odepření vstupu je rozhodnutí přijaté příslušnými
správními orgány a soudy v souladu s procesními předpisy, které stanoví vnitrostátní právní
předpisy (čl. 96 odst. 1 Schengenské prováděcí úmluvy). Je-li podkladem pro záznam do SIS
rozhodnutí o správním vyhoštění, jak tomu bylo i v nyní projednávané věci, nemohou být
v rámci konzultačního řízení zjišťovány jiné skutečnosti než ty, které vyplývají z rozhodnutí o
správním vyhoštění. Jak vyplývá ze sdělení národní centrály SIRENE ze dne 29.8.2008, právě
tyto informace byly české straně v rámci konzultačního řízení sděleny polskou centrálou
SIRENE.
Z výše uvedeného lze dovodit, že ke zrušení povolení k dlouhodobému pobytu podle
ust. § 37 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců ve spojení s ust. § 46 odst. 1 téhož zákona
postačí, jestliže policie na základě informací získaných ze SIS zjistí, že cizinci bylo v jiném
členském státu EU uděleno vyhoštění a toto zjištění v následně vedeném konzultačním řízení
ověří co do důvodů a platnosti záznamu o vyhoštění, popř. dalších okolností významných pro
vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Je přitom plně na uvážení policie (zde české strany),
zda takto získané informace vyhodnotí jako dostatečný důvod k odnětí dříve vydaného
povolení k pobytu. Česká strana není při tomto posouzení vázána názorem druhé smluvní
strany, se kterou je konzultační řízení vedeno. Z dikce článku 25 odst. 2 Schengenské
prováděcí úmluvy zřetelně vyplývá, že smluvní strana, která záznam o cizinci v SIS pořídila,
konzultuje smluvní stranu, která vydala povolení k pobytu, s cílem zjistit, zda (u této strany)
existují dostatečné důvody k odnětí povolení k pobytu. Jinými slovy řečeno, smluvní strana,
která záznam o cizinci v SIS pořídila, v průběhu konzultačního řízení zjišťuje, zda záznam o
cizinci, který v SIS pořídila, je pro druhou smluvní stranu dostatečným důvodem k tomu, aby
cizinci odňala dříve vydané povolení k pobytu. Pouze a právě to je smyslem konzultačního
řízení. Smluvní strana, která záznam o cizinci v SIS pořídila, může sice v jeho průběhu
vyjádřit své stanovisko k uvedené otázce, nemůže však druhou smluvní stranu k odnětí
vydaného povolení k pobytu nijak nutit. Konečné rozhodnutí o tom, zda jsou dány dostatečné
důvody k odnětí povolení k pobytu, je ve výlučné pravomoci smluvní strany, která povolení k
pobytu cizinci vydala. Proto také poslední věta čl. 25 odst. 2 Schengenské prováděcí úmluvy
stanoví, jak bude postupováno v případě, že smluvní strana, která cizinci vydala povolení
k pobytu, nepřistoupí k odnětí tohoto povolení. V takovém případě je smluvní strana, která
záznam pořídila, povinna tento záznam zrušit; může však dotyčného cizince zapsat do
vnitrostátního seznamu osob, kterým má být odepřen vstup.
V souzené věci byla žalobkyně prokazatelně vedena v SIS jako osoba, které má být
odepřen vstup. Při konzultačním řízení vedeném s Polskou republikou, která záznam ohledně
žalobkyně v SIS provedla, bylo zjištěno, že podkladem pro provedení záznamu bylo
rozhodnutí guvernéra Podkarpatské provincie ze dne 9.5.2008 o vyhoštění žalobkyně z území
Polské republiky s platností do 8.5.2011 z důvodu nelegálního překročení hranice a pobytu na
polském území bez platného povolení k pobytu nebo víza. Uvedená zjištění správní orgán I.
stupně posoudil jako dostatečný důvod k odnětí povolení k dlouhodobému pobytu, které bylo
dříve žalobkyni vydáno. Tento závěr správního orgánu I. stupně, následně potvrzený
napadeným rozhodnutím odvolacího orgánu, je zcela v souladu s vnitrostátní právní úpravou,
konkrétně s ust. § 37 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců ve spojení s ust. § 46 odst. 1
téhož zákona. Zmíněná ustanovení zákona o pobytu cizinců označují rozhodnutí o vyhoštění
cizince ze svého území, vydané jiným státem Evropské unie z důvodu porušení právních
předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na jeho území, za obligatorní důvod pro zrušení
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR.
K tvrzení žalobkyně, že jí není známo, z jaké konkrétní informace z konzultačního
řízení vycházel správní orgán I. stupně, když tvrdil, že „z vyjádření uvedeného v konzultaci
jednoznačně vyplývá zájem Polské republiky na zrušení stávajícího povolení k pobytu paní N.
L.“, soud uvádí, že výše uvedené tvrzení správního orgánu je výsledkem logické úvahy, která
má základ v samotném znění Schengenské prováděcí úmluvy. Ve smyslu čl. 94 odst. 1
Schengenské prováděcí úmluvy totiž tíží smluvní stát, který záznam do SIS vkládá, povinnost
ověřit, zda závažnost daného případu odůvodňuje pořízení takového záznamu. Jestliže tedy
některý smluvní stát dospěl k závěru o nutnosti provedení záznamu o určitém cizinci do SIS,
mohou se ostatní smluvní strany oprávněně domnívat, že má zájem i na případném zrušení
povolení k dlouhodobému pobytu, které by bylo témuž cizinci uděleno jiným smluvním státem. Navíc, jak již bylo soudem konstatováno shora, stanovisko polské strany, která
záznam o žalobkyni do SIS pořídila, k otázce, zda její záznam o žalobkyni je dostatečným
důvodem k tomu, aby česká strana žalobkyni odňala vydané povolení k pobytu, není pro
českou stranu nikterak závazný. Proto také v rámci konzultačního řízení polská strana pouze
navrhuje, aby české úřady uvážily odebrání povolení k pobytu žalobkyně v České republice.
Z vyjádření polské strany, že pokud bude žalobkyni povolení k pobytu zachováno,
dojde z jejich strany k výmazu záznamu týkajícího se žalobkyně v SIS, nelze v žádném
případě dovozovat jakýkoliv zájem Polska na ponechání povolení dlouhodobého pobytu
žalobkyně v platnosti. Uvedené vyjádření je pouhým odrazem úpravy obsažené v poslední
větě článku 25 odst. 2 Schengenské prováděcí úmluvy, ukládající státu, který záznam do SIS
pořídil, povinnost tento záznam zrušit v případě, že cizinci nebude po proběhnuvším
konzultačním řízení druhou smluvní stranou povolení k pobytu odňato.
Na základě shora uvedených skutečností má soud za to, že v projednávané věci
proběhlo mezi českou a polskou stranou v souladu s čl. 25 Schengenské prováděcí úmluvy
řádné konzultační řízení, v rámci něhož správní orgán I. stupně zjistil a ověřil zcela konkrétní
informace, které jej opravňovaly ke zrušení platnosti povolení žalobkyně k dlouhodobému
pobytu postupem podle ust. § 37 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců ve spojení s ust. §
46 odst. 1 téhož zákona.
Námitka žalobkyně, podle které se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami
týkajícími se toho, jakým způsobem má konzultační řízení probíhat a jaký závěr by z něj měl
vyplynout, to vše s odkazem na příslušná ustanovení Schengenské prováděcí úmluvy, není
opodstatněná. Tato námitka předně nemá oporu v podaném odvolání, ve kterém žalobkyně
pouze obecně tvrdila (obdobně jako v žalobě), že konzultační řízení neproběhlo v souladu
s čl. 25 Schengenské prováděcí úmluvy, neboť v jeho rámci nebylo prověřeno, zda jsou na
straně žalobkyně dány dostatečné důvody pro zrušení povolení k dlouhodobému pobytu.
Žádné konkrétní námitky, jakým způsobem má konzultační řízení probíhat či jaký závěr by
z něj měl vyplynout, však v odvolání obsaženy nejsou. Žalovaný, stejně jako správní orgán I.
stupně, dle náhledu soudu nikterak nepochybil, když při svém rozhodování vyšel
z konkrétních zjištění učiněných v rámci řádně proběhnuvšího konzultačního řízení s polskou
stranou, které shledal plně postačujícími pro rozhodnutí o zrušení platnosti povolení
žalobkyně k dlouhodobému pobytu.
Soud tedy nehledal žalobu důvodnou, a proto jí podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s.
zamítl.
Za splnění podmínek zakotvených v ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud o věci samé rozhodl
bez nařízení jednání (žalobkyně ani žalovaný nevyjádřili ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas
s takovým projednáním věci).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobkyně
nebyla ve sporu úspěšná a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.
Poučení :
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou
týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou
vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské
náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103
odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být
stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 27. dubna 2012
JUDr. Ivanka Havlíková v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Matznerová, DiS.
