5 Azs 12/2008 - 62
23. 04. 2008, Nejvyšší správní soud
Citované předpisy:
Vztahy k předpisům:
Prejudikatura:
Text judikátu
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: B. G., zastoupený Mgr. Alexandrem
Vaškevičem, advokátem se sídlem Františkánská 7, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2007, č. j. 32 Az 28/2007 - 36,
takto :
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění :
Žalobce (dále „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 4. 2007, č. j. OAM-723/LE-B02-P07-R2-2004, jímž nebyla stěžovateli
udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
neboť tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, zda stěžovatel splňuje zákonné
podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu,
dále stěžovatel namítá vadu řízení před správním orgánem spočívající v nedostatečném zjištění
skutkového
stavu
a
v nedostatečném
odůvodnění
rozhodnutí
žalovaného
s tím, že pro tyto vytýkané vady měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit, a konečně uvádí,
že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť krajský soud
nehodnotil důkazy předložené stěžovatelem a navíc se nezabýval existencí překážek vycestování
ve smyslu § 91 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s. Dospěl však k závěru, že o něm není
třeba rozhodovat tam, kde samo podání kasační stížnosti má odkladný účinek ze zákona (§ 32
odst. 5 zákona o azylu). Poté se zdejší soud zabýval přípustností kasační stížnosti. V této souvislosti Nejvyšší
správní soud připomíná, že v žalobě jakožto relevantní skutkové a právní důvody,
na jejichž základě se stěžovatel domníval, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, stěžovatel
uvedl pouze následující: „V zemi původu jsem pronásledován pro svůj turecký původ, kde jsem
také žil. Pak jsem měl problém s otčímem. V současné době jsem občanem Gruzie,
kde ale nemohu žít, protože tam je můj život ohrožen ze strany mého strýce. Ten se mstí,
protože má matka ho neposlechla a vzala si Turka a mě také odvezla do Turecka. Děda mi usiluje
o život, protože žil v Turecku a já jsem Armén. Žádám o udělení azylu z humanitárních důvodů“.
Dle § 71 odst. 2 s. ř. s. může žalobce žalobu rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání
žaloby. To se v daném případě nestalo, proto další námitky proti rozhodnutí žalovaného,
které stěžovatel vyjádřil až během ústního jednání před krajským soudem, již nelze považovat
za včasně uplatněné žalobní body, byť i s nimi se krajský soud nad rámec své zákonné povinnosti
vypořádal.
Z uvedeného je třeba vycházet při posuzování přípustnosti uplatněných kasačních
námitek, jež se týkají tvrzených vad řízení před správním orgánem. Stěžovatel v žalobě
ani následně v rámci lhůty pro podání žaloby nenamítal, že by žalovaný nedostatečně zjistil
skutkový stav nebo že by jeho rozhodnutí nebylo řádně odůvodněno. Předmětem řízení o kasační
stížnosti je primárně přezkum rozhodnutí krajského soudu a teprve jeho prostřednictvím
Nejvyšší správní soud posuzuje rovněž rozhodnutí správního orgánu, které bylo napadeno
žalobou. Námitka vady řízení před správním orgánem může být přípustným důvodem kasační
stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pouze tehdy, byla-li tato vada vytýkána v řízení
před krajským soudem, což se v daném případě nestalo. Uvedené kasační námitky jsou
proto ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné, neboť je stěžovatel řádně neuplatnil v řízení
před krajským soudem, ač tak učinit mohl.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud uvádí, že zmíněné kasační námitky
by nemohly být úspěšné ani v případě, pokud by je shledal přípustnými. Je sice pravdou,
že ve věci stěžovatele již Nejvyšší správní soud jednou rozhodoval, přičemž rozsudkem ze dne
11. 7. 2005, č. j. 5 Azs 126/2005 - 78, předcházející rozhodnutí krajského soudu zrušil a zavázal
ho právním názorem, aby žalovanému uložil doplnit dokazování. Nejvyšší správní soud
však vycházel ze zcela jiného skutkového základu, než jaký posléze vyplynul z následného
správního řízení. Jak konstatoval rovněž krajský soud, v průběhu správního řízení došlo dne
14. 2. 2007 k zásadnímu obratu, kdy stěžovatel odvolal své předchozí čestné prohlášení,
podle něhož se vydával za osobou s příjmením Š. a jménem G. a státním občanstvím Arménie, a
učinil nové čestné prohlášení o své totožnosti, tedy že se ve skutečnosti jmenuje G. B. a je
občanem Gruzie. Žalovaný tedy správně vyhodnotil, že vzhledem k tomu, že u stěžovatele
nepřicházely v úvahu důvody dle § 12 písm. a) zákona o azylu, a vzhledem k dikci § 12 písm. b) a
§ 14a odst. 1 zákona o azylu je rozhodnou zemí z hlediska zkoumání zákonných podmínek pro
udělení mezinárodní ochrany v tomto případě Gruzie, jejímž je stěžovatel občanem, nikoli
Arménie, byť by byl stěžovatel po matce arménské národnosti, nebo Turecko, kde stěžovatel
pouze po určitou dobu pobýval. Stěžovatel v průběhu správního řízení netvrdil žádné relevantní
důvody, proč by mu měla být právě ve vztahu ke Gruzii udělena mezinárodní ochrana. Jak
vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, správní orgán není povinen
hodnotit jiné skutečnosti než ty, které žadatel o mezinárodní ochranu uvedl jako důvody, pro
které o ni žádá. Neučinil-li tak, nemůže účinně v řízení o kasační stížnosti namítat, že správní
orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav, když nezjišťoval důvody jiné, žadatelem v řízení
před správním orgánem neuváděné, či že se takovými důvody ve svém rozhodnutí nezabýval.
Žalovaný tedy nepochybil, pokud hodnotil situaci v Gruzii pouze v obecné rovině z hlediska
ustanovení § 12 a § 14a zákona o azylu. Po shledání přípustnosti kasační stížnosti ve zbylém rozsahu se Nejvyšší správní soud
zabýval její přijatelností ve smyslu § 104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela
by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení
institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje
např. na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, www.nssoud.cz.
Pokud stěžovatel namítá nesprávné posouzení právní otázky, zda stěžovatel splňuje
zákonné podmínky pro udělení jedné z forem mezinárodní ochrany, Nejvyšší správní soud znovu
opakuje, že stěžovatel žádné relevantní důvody ve vztahu k rozhodné zemi, tedy Gruzii ve správním řízení neuváděl, jeho tvrzení, která se vztahují k Turecku, případně Arménii, jsou
z hlediska jeho žádosti o mezinárodní ochranu bezpředmětná. Lze tedy pouze odkázat na výše
uvedené i na stávající judikaturu Nejvyššího správního soudu, jež se vztahuje k povinnosti tvrzení
žadatele o mezinárodní ochranu, mimo jiné na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 8. 2003, č. j. 2 Azs 6/2003 - 38, publikovaný pod č. 42/2003 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publikovaný pod č. 181/2004 Sb.
NSS nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41,
dostupný na www.nssoud.cz.
Pokud stěžovatel až v kasační stížnosti uvádí, že nelze zcela jednoznačně říci,
jaké je národnosti a státní příslušnosti, je třeba říci, že toto jeho tvrzení protiřečí tomu,
co doposud tvrdil a v samotné kasační stížnosti tvrdí. Stěžovatel učinil výše uvedené čestné
prohlášení o tom, že je občanem Gruzie, a jak sám upozorňuje v kasační stížnosti, předložil
doklady, které toto jeho prohlášení potvrzují. Zároveň z jeho výpovědí vyplývá, že je po matce
arménské národnosti a je křesťanského vyznání, na čemž nic nemění ani to, že žil se svou matkou
po určitou část svého života v Turecku a ovládá turečtinu. K arménské národnosti se stěžovatel
také v kasační stížnosti hlásí. Stěžovatel tedy neuvádí žádné věrohodné důvody,
které by zpochybnily skutečnost, že za referenční zemi je ve vztahu k jeho žádosti o mezinárodní
ochranu třeba považovat Gruzii, tato skutečnost vyplývá z jeho vlastního čestného prohlášení,
na které je žalovaný nucen spoléhat, neboť, jak žalovaný uvedl, není oprávněn z důvodu ochrany
osobních údajů žadatelů o mezinárodní ochranu ověřovat skutečnosti o jejich totožnosti u orgánů
země původu. Stěžovatelova tvrzení, která uvádí v kasační stížnosti, je třeba hodnotit
jako navzájem protikladná, vysoce spekulativní a nevěrohodná. Tuto skutečnost ilustruje
např. stěžovatelovo tvrzení v kasační stížnosti, že se narodil v oblasti Náhorního Karabachu
(tedy na území dnešního Azerbajdžánu), zatímco v čestném prohlášení ze dne 14. 2. 2007 uváděl
jako místo svého narození Tbilisi.
V tomto kontextu je třeba hodnotit rovněž stěžovatelovo tvrzení, které uplatňuje opět
až v kasační stížnosti, podle něhož jsou žadatelé o azyl v Gruzii odsuzováni k mnohaletým
trestům odnětí svobody a měl by být tedy z tohoto důvodu v Gruzii vystaven perzekuci.
Ve správním řízení nic takového neuváděl a zjištění žalovaného jeho závěry nepotvrzují.
Stěžovatelovo obecné tvrzení o tom, že nelze přehlédnout jisté xenofóbní tendence vůči jiným
národnostem žijícím v Gruzii, nemůže být samo o sobě v případě stěžovatele důvodem
pro poskytnutí azylu dle § 12 zákona o azylu, ani doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu.
To samozřejmě platí i o stěžovatelových nekonkrétních a nejednoznačných zmínkách v žalobě,
že jeho život ohrožují jeho příbuzní (patrně v Gruzii). Ke stěžovatelovým obecným úvahám
o jednání soukromých osob, které obsahuje rovněž kasační stížnost, Nejvyšší správní soud
odkazuje na svoji dosavadní judikaturu k této otázce, např. na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, www.nssoud.cz, podle něhož skutečnost,
že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není
bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona o azylu, tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu stěžovatele dává občanům možnost domáhat se ochrany
svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.
Stěžovatel dále uvádí, že situace v Gruzii je velmi dramatická, neustále se zhoršuje a země
je na pokraji občanské války. K tomu je třeba uvést, že žalovaný se situací v Gruzii podrobně
zabýval z pohledu obou možných forem mezinárodní ochrany a důvody pro jejich udělení
neshledal, přičemž Nejvyšší správní soud se s jeho závěry, jakož i se závěry krajského soudu
k této otázce ztotožňuje. Pokud by se situace od doby vydaní žalobou napadeného rozhodnutí
skutečně výrazně zhoršila, mohla by taková skutečnost mít význam z hlediska důvodů
pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 zákona o azylu, ovšem pouze v případě,
pokud by při navrácení stěžovatele hrozilo porušení zásady non-refoulement zakotvené v čl. 33
Úmluvy o právním postavení uprchlíků či porušení základních práv stěžovatele dle čl. 2 a 3
Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, tedy pokud by stěžovatelův život či osobní svoboda
byly v zemi původu, tj. v Gruzii, ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, příslušnosti k určité
společenské vrstvě či politického přesvědčení nebo pokud by zde bylo reálné nebezpečí, že by byl
stěžovatel v zemi původu zbaven života nebo vystaven mučení, nelidskému nebo ponižujícímu
zacházení. V takovém případě by byl Nejvyšší správní soud nucen upřednostnit aplikaci těchto
mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána a které mají ve smyslu čl. 10 Ústavy přednost
před zákonem, před aplikací jinak závazného pravidla dle § 75 odst. 1 s. ř. s., podle něhož správní
soudy vycházejí ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2007, č. j. 9 Azs 23/2007 - 64,
publikovaný pod č. 1336/2007 Sb. NSS nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 8. 2005, č. j. 2 Azs 343/2004 - 56, publikovaný pod č. 721/2005 Sb. NSS). Z výpovědí
stěžovatele ani z obecně známých skutečností o vývoji v Gruzii však nevyplývá, že by se tamní
situace od doby vydání žalobou napadeného rozhodnutí, tedy od dubna 2007 natolik výrazně
změnila, aby zde v případě stěžovatele reálně hrozila zmiňovaná újma a tudíž by bylo třeba
přistoupit k přednostní aplikaci výše uvedených mezinárodních smluv.
Pokud jde o důvody pro případné udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu,
ani v tomto ohledu stěžovatel ve správním řízení neoznačil žádné konkrétní důvody hodné
zvláštního zřetele, pro něž by žádal právě o udělení humanitárního azylu. Žalovaný takové
důvody rovněž neshledal, přičemž svůj závěr řádně odůvodnil. Nejvyšší správní soud tedy
v souladu se svou dosavadní judikaturou vztahující se k humanitárnímu azylu, např. s rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, www.nssoud.cz,
konstatuje, že azyl z humanitárních důvodů lze udělit pouze v případě hodném zvláštního zřetele.
Není na něj právní nárok a posouzení důvodů žadatele je otázkou správního uvážení,
přičemž správní rozhodnutí, které je ovládáno zásadami správního uvážení, podléhá přezkumu
správního soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem,
zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny
řádným procesním postupem (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Tyto předpoklady byly v daném případě
splněny.
Je zřejmé, že stěžovatel nesplňuje ani zákonné podmínky pro udělení azylu či doplňkové
ochrany za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 13 a § 14b zákona o azylu, neboť stěžovatel
neuváděl žádné rodinné příslušníky, jimž by byl v ČR udělen azyl nebo doplňková ochrana.
Krajský soud se nemohl zabývat tvrzenými vadami řízení před správním orgánem,
neboť je stěžovatel v žalobě ani následně ve lhůtě pro podání žaloby nenamítal. Jak již bylo
vysvětleno, i procesní vady je třeba v soudním řízení správním včas a řádně namítat.
Pokud stěžovatel krajskému soudu vytýká, že se nezabýval důkazy, které stěžovatel předložil,
pak je třeba říci, že stěžovatel v soudním řízení správním nepředložil ani nenavrhl jiné důkazy, než jsou listiny již obsažené ve správním spisu žalovaného. Krajský soud se s důvody,
které stěžovatel uváděl ve prospěch své žádosti o mezinárodní ochranu, řádně vypořádal
na straně 5 až 7 svého rozsudku a vysvětlil, proč nejsou z hlediska zákonných podmínek
pro udělení mezinárodní ochrany relevantní a proč působí rovněž v řadě ohledů nevěrohodně.
Krajský soud se nemohl zabývat otázkou překážek vycestování, neboť tento institut byl novelou
č. 165/2006 Sb. ze zákona o azylu vypuštěn a nahrazen institutem doplňkové ochrany dle § 14a
a § 14b zákona o azylu, k němuž se již Nejvyšší správní soud z hlediska žádosti stěžovatele
vyjádřil výše.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny relevantní námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelnou
a z tohoto důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení
s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu.
Chcete pokračovat ve čtení?
vytvořit účet zdarmaZdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 5 Azs 12/2008 - 62, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.