USNESENÍ
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida
Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a JUDr. Jany Kubenové v právní věci
žalobce: ZEVA CHLÍSTOVICE, a.s., se sídlem Chlístovice 28, zastoupený Mgr.
Radkem Pokorným, advokátem, Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & spol., se
sídlem Praha 1, Karolíny Světlé 301/8, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 7, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-R138, 147-
152/2007/HS-3525/2011/310/KPo ze dne 23.5.2011, o návrhu žalobce na přiznání
odkladného účinku žalobě,
takto :
Návrh na přiznání odkladného účinku se zamítá.
Odůvodnění :
Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného č.j.
ÚOHS-R138, 147-152/2007/HS-3525/2011/310/KPo ze dne 23.5.2011, kterým bylo
zčásti změněno předchozí prvostupňové rozhodnutí žalovaného č.j. S 14/07-
12929/07/620 ze dne 13.7.2007. Žalobci byla za porušení § 3 odst. 1 zákona
č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, uložena
pokuta ve výši 343 000,- Kč.
Žalobce současně s podáním žaloby navrhl, aby soud přiznal žalobě odkladný
účinek. Tento svůj návrh odůvodnil tím, že výše pokuty je neodůvodněná, nedůvodná
a zjevně nezákonná a že žalobce dosahuje dlouhodobě nepříznivých hospodářských
výsledků, které soudu doložil; v letech 2009 a 2010 dosáhl jeho provozní hospodářský
výsledek ztráty ve výši 188 000,- Kč a 696 000,- Kč, výsledek hospodaření žalobce
v roce 2010 činil – 1 531 000,- Kč. Žalobce argumentuje v tom směru, že uhrazení
pokuty by vzhledem k aktuálním i minulým výsledkům hospodaření mohlo mít pro
žalobce likvidační charakter.
Žalovaný navrhl zamítnutí tohoto návrhu.
Podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě jsou upraveny v § 73 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“).
Podle odstavce 1 tohoto ustanovení podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento
nebo zvláštní zákon nestanoví jinak; pro tento případ přitom jinak stanoveno není.
Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku
se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s
veřejným zájmem. Přiznáním odkladného účinku se pak pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí, jak je podáváno z odstavce 3 téhož
ustanovení.
Přiznání odkladného účinku je tedy vázáno na kumulativní splnění tří
podmínek: první z podmínek by byla splněna tehdy, pokud by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, druhá z nich by
byla splněna tehdy, pokud by se přiznání odkladného účinku nedotklo nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a třetí podmínka je vázána na neexistenci
rozporu s veřejným zájmem.
Soud se tedy nejprve zabýval první ze shora uvedených podmínek, tj. otázkou
nenahraditelnosti vzniklé újmy. Soud konstantně interpretuje nenahraditelnost újmy
jako budoucí absolutní neobnovitelnost výchozího stavu a zároveň absolutní
nemožnost opatření plně kompatibilního substitutu či alespoň odpovídající peněžité
náhrady takového substitutu pro případ, že postup žalovaného by rozhodnutím ve věci
samé byl shledán nezákonným, to vše s okamžitými kritickými negativními důsledky
pro subjekt navrhující přiznání odkladného účinku. Taková absolutní nenahraditelnost
právě uvedené intenzity by přitom musela být již v této fázi projednávání věci před
soudem zřetelná.
Pokud by soud rozhodoval o návrzích na přiznání odkladného účinku žalobě
paušálně tak, že by jej přiznával vždy, pokud by výsledky hospodaření toho, kdo
žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku podává, byly negativní (záporné), pak
by tím popřel smysl přiznání odkladného účinku žalobě. Přiznání odkladného účinku
pouze z důvodů uváděných žalobcem by v nyní posuzované věci bylo právě takovým
paušálním rozhodnutím; přiznal-li by jej soud nyní, musel by jej přiznávat vždy, pokud
by bylo argumentováno negativním hospodářským výsledkem, což základním
smyslem tohoto institutu není; není jím obecně aplikovatelné oddálení účinku
pravomocného rozhodnutí správního orgánu vůči těm, kdo z podnikání nedosahují
účetního zisku, ale jde o mimořádný nástroj zabránění stavu, kdy by v důsledku
výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu byla konkrétním, zásadním a
nevratným způsobem negativně ovlivněna možnost faktického výkonu hospodářské
činnosti konkrétního subjektu nebo ohrožena samotná jeho existence, a to ve fázi před
uskutečněním soudního přezkumu.
Poskytnutí odkladného účinku se tedy vyznačuje svým mimořádným
charakterem. Soud jeho přiznáním ještě před rozhodnutím ve věci samé prolamuje
právní účinky pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Na takové rozhodnutí je
však třeba zásadně hledět jako na zákonné a věcně i procesně správné, dokud není
předepsaným způsobem zrušeno.
Pokud žalobce argumentuje v tom směru, že výsledky jeho hospodaření jsou
v období let 2009 a 2010 záporné, pak zohlední-li soud ve vztahu k výši pokuty
celkový negativní výsledek hospodaření žalobce za minulá účetní období, jak jím
žalobce argumentuje, dospívá k závěru, že zaplacení pokuty tak dlouhodobě
vykazovanou ztrátu, přes kterou žalobce na trhu vyvíjí svoji činnost, neprohloubí
nikterak zásadním způsobem. Žalobce má k dispozici cizí zdroje, jak uvádí. Jestliže
žalobce podniká po několik let se ztrátou a pokud i za těchto podmínek nadále vyvíjí
svoji činnost, pak samotný údaj o takovém konstantním výsledku negativního způsobu
hospodaření žalobce, ani při zohlednění celkově tíživé situace na trhu, kterou žalobce
argumentuje, nemůže být důvodem, pro který by zaplacení pokuty mělo být oddáleno.
Jestliže nemá pro žalobce kritický důsledek dlouhodobé podnikání se ztrátou, nemůže
podle soudu tento důsledek vyvolat bez dalších zvláštních okolností ani zaplacení
pokuty ve výši 343 000,- Kč. Žalobce neuvádí bližší údaje o aktuálních výsledcích
svého hospodaření, o svých aktuálních finančních tocích či o aktuálních platebních
povinnostech plynoucích z jeho aktuálních závazků, z nichž by bylo možno
dovozovat, že právě zaplacení pokuty ve výši, jaká mu byla žalovaným uložena, by se
na způsobu žalobcova hospodaření mělo aktuálně jakkoli kriticky projevit.
Jestliže žalobce dále tvrdí, že výše pokuty je neodůvodněná, nedůvodná a
zjevně nezákonná, pak posouzení mimo jiné i této otázky se soudní přezkum
napadeného rozhodnutí bude na základě uplatněných žalobních bodů týkat. Otázku
důvodnosti a zákonnosti pokuty nelze posuzovat nyní, kdy soud rozhoduje o
případném odkladu účinků napadeného rozhodnutí. Pak tedy ani z tohoto důvodu
nemůže být návrh na přiznání odkladného účinku úspěšným.
Z právě uvedených důvodů soud splnění podmínky nenahraditelné újmy podle
§ 73 odst. 2 s.ř.s. nemůže mít ze žalobcova návrhu za prokázané.
Ze shora uvedeného tedy soud uzavírá, že první z podmínek pro přiznání
odkladného účinku není splněna, soud se proto již nezabýval splněním dalších
podmínek a návrh na přiznání odkladného účinku zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3
s.ř.s.).
V Brně dne 3.8.2011
JUDr. David Raus, Ph.D.
předseda senátu
