4 Ads 10/2008 - 63

20. 02. 2008, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Správní, Správní (kasační)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

I ve správním řízení brání překážka litispendence tomu, aby u správního orgánu probíhalo o téže věci jiné řízení. Jestliže správní orgán k této překážce nepřihlédne a v řízení o dalším návrhu v téže věci činí procesní úkony a vydá meritorní rozhodnutí, porušuje procesní zásadu, podle níž nelze projednávat jednu věc ve dvojím řízení (ne bis in idem).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20.02.2008, čj. 4 Ads 10/2008 - 63)

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Ing. B. F., zast. JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem, se sídlem Sokolská 7, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, zast. JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, se sídlem Riegrova 12, Olomouc, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2007, č. j. 38 Cad 24/2006 – 24,

takto :

I. Rozsudek  Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2007, č. j. 38 Cad 24/2006 - 24, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Zástupci stěžovatele, JUDr. Petru Elšíkovi, se přiznává odměna za zastupování ve výši 952 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním soudem do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění :

Kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále také jen „krajský soud“) ze dne 16. 4. 2007, č. j. 38 Cad 24/2006 – 24, (dále jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu podanou žalobcem proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2006, č. j. KÚOK/38865/2006/OSV-DS/7178/SD-67, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu v Prostějově ze dne 2. 3. 2006, č. j. PVMU 37041/2006 21, jímž bylo rozhodnuto zastavit správní řízení ve věci vydání rozhodnutí o snížení měsíčně se opakující dávky z prostředků sociální péče ode dne 1. 1. 2005, zahájené dne 16. 6. 2005 pod číslem jednacím NEZ/5801/2000, s tím, že změna rozhodnutí spočívala ve změně data zahájení předmětného řízení, o jehož zastavení bylo rozhodnuto. Napadeným rozsudkem byla dále žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 5801 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

V žalobě žalobce uvedl, že za jednu z klíčových vad odvolacího řízení považuje skutečnost, že odvolací orgán neměl k dispozici úplnou spisovou dokumentaci správního spisu, a uvedl výčet listin, na základě kterých, podle jeho názoru, odvolací orgán rozhodoval. Dále stěžovatel uvedl, že se domnívá, že napadené rozhodnutí je s největší pravděpodobností nepřezkoumatelné. Současně namítl, že oba správní orgány mu systematicky odmítají poskytovat součinnost a tím velmi omezují jeho možnosti k uplatňování jeho práv. Domnívá se, že takové ukončení (bez jeho vědomí) zahájeného a po celou řadu měsíců „za jeho zády“ nezákonně vedeného správního řízení je rovněž nezákonné.

Krajský soud žalobu zamítl, změnu rozhodnutí žalovaným v odvolacím řízení akceptoval, neboť shledal správným zjištění, že s ohledem na doručování oznámení o zahájení řízení a jeho účinky k zahájení řízení (o jehož zastavení bylo rozhodnuto) nedošlo  dne 16. 6. 2005, jak uvedl správní orgán I. stupně, ale až 23. 6. 2005, a to v důsledku tzv. fikce doručení daného oznámení stěžovateli. Žalobu tak shledal krajský soud nedůvodnou a proto ji zamítl. Současně krajský soud stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení.

Kasační stížnost stěžovatel podal z důvodů vymezených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. V kasační stížnosti namítá, že správní orgán nemohl postupovat podle § 30 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, a řízení zastavit, neboť ani jeden z důvodů pro zastavení řízení podle tohoto ustanovení nepochybně nenastal. Dále uvádí, že krajský soud se nevypořádal se všemi body jeho písemné žaloby, některé body si svévolně spojil, jiné tiše pominul a na jednání mu neumožnil rozvést jeho námitky, a rozhodoval na základě jiných listin, než odvolací správní orgán. Současně namítá, že napadený rozsudek je prakticky nepřezkoumatelný, neboť z jeho odůvodnění vůbec není patrno, jak vlastně krajský soud dospěl k vyjádřenému názoru, že „je jednoznačné, že důvod řízení zahájeného z podnětu správního orgánu odpadl“, o jaký důvod k zahájení řízení se vlastně jedná, atd. Stěžovatel napadá i výrok o nákladech. Krajský soud mu přiznal osvobození od soudních poplatků a současně mu určil povinnost zaplatit 5801 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tento postup považuje stěžovatel za svévolný a domnívá se, že soud mohl aplikovat § 60 odst. 7 s. ř. s., nebo spíše postupovat podle § 60 odst. 2 s. ř. s., což mohl a měl udělat i v dalších kauzách. Na základě uvedených skutečností stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Žalovaný označil kasační stížnost ve svém vyjádření za nedůvodnou a navrhl ji zamítnout. Za hlavní námitku stěžovatele považuje tvrzenou nepřípustnost zastavení řízení zahájeného v téže věci vícekrát. Konstatuje, že správní řád z r. 1967 tuto otázku výslovně neřešil, nicméně je zřejmé, že duplicitní řízení ani podle tohoto správního řádu nebylo možno vést a správní orgán se s touto skutečností musel nějak vyrovnat. S námitkami o rozporu obsahu spisů a stavu, z něhož správní orgán či soud vycházely, jakož i s námitkou, že se krajský soud nevypořádal se všemi body žaloby, se žalovaný neztotožňuje. K námitce nepřezkoumatelnosti naopak poznamenává, že podle jeho názoru je odůvodnění napadeného rozsudku srozumitelné a logicky vyúsťující k výroku, který byl soudem učiněn. Současně poznamenává, že kasační stížnost, která směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení je zákonem označena za nepřípustnou.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem, který mu byl ustanoven soudem. Po přezkoumání napadeného rozsudku v rámci uplatněných stížnostních důvodů a s přihlédnutím k § 109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Mezi účastníky není sporu o tom, že v řízení ve věci vydání rozhodnutí o snížení měsíčně se opakující dávky z prostředků sociální péče ode dne 1.1.2005 stěžovateli běžela dvě duplicitní řízení. Sporné je to, zda později zahájené řízení, k němuž se váže rozhodnutí žalovaného, mohlo být zastaveno podle § 30 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), podle něhož bylo v řízení postupováno.

K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že § 30 správního řádu, ani žádné jiné ustanovení tohoto zákona případy litispendence (překážka zahájeného řízení) a způsoby jejich řešení neupravovaly. Správní orgány podle tohoto zákonného ustanovení v případech litispendence postupovat nemohly, neboť při litispendenci ani jeden z důvodů zastavení řízení, uvedený v § 30 správního řádu, nenastal.

Na druhé straně je třeba souhlasit s tím, že správní orgán nemohl takovou skutečnost po jejím zjištění pominout, což opakovaně konstatovala mj. i příslušná judikatura. Problém však byl v tom, jak dané situace řešit, a převládal názor, že nezbývá než účastníka řízení písemně nebo ústně do protokolu informovat, že pokračování v později zahájeném řízení brání překážka litispendence, a že správní orgán bude dále pokračovat v původně (dříve) zahájeném řízení, které bude zakončeno vydáním meritorního rozhodnutí.

Za tohoto stavu věci tak Nejvyšší správní soud přisvědčuje námitce stěžovatele, že správní orgán nemohl postupovat podle § 30 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a řízení zastavit, neboť ani jeden z důvodů pro zastavení řízení podle tohoto ustanovení nepochybně nenastal.

S námitkou, že se krajský soud nezabýval všemi žalobními body naopak Nejvyšší správní soud nesouhlasí. Žalobní body stěžovatel formuloval poměrně obecně, až rámcově, a jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů přezkoumal.

Pokud jde o námitku stran uložené povinnosti zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 5801 Kč, k tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že režim nákladů řízení ve správním soudnictví upravuje přímo soudní řád správní, a to v §§ 57 až 61. V posuzované věci je rozhodné pravidlo obsažené v § § 60 odst. 2 s. ř. s., které stanoví, že režim odst. 1 cit. zákonného ustanovení, o právu úspěšného účastníka na náhradu nákladů řízení, neplatí, pokud by mělo být právo přiznáno správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a sociální péče. V daném případě jde o řízení, které se váže k rozhodování o opakující se dávce z prostředků sociální péče, a proto nemohlo být pravidlo § 60 odst. 1 s. ř. s. použito. Z tohoto důvodu v této námitce Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovateli. K tomu ještě Nejvyšší správní soud dodává, že na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný se v řízení nechal zastupovat advokátem a náklady se týkaly nákladů tohoto právního zastoupení. Nejvyšší správní soud již opakovaně vyjádřil názor, že žalovaný správní orgán je z povahy věci orgánem, který je natolik personálně vybaven, aby mohl před soudy jednat svými zaměstnanci, a nevznikaly by tak žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti.

Nejvyšší správní soud tak shledal kasační stížnost důvodnou a proto rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2007, č. j. 38 Cad 24/2006 – 24, zrušil. Věc mu současně vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský soud podle § 110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu.

Za tohoto stavu věci Nejvyšší správní soud již nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, neboť takové rozhodnutí by bylo nadbytečné.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle § 110 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud v Ostravě v novém rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele, JUDr. Petr Elšík, byl ustanoven soudem, platí odměnu za zastupování a hotové výdaje stát (§ 35 odst. 7 v návaznosti na § 120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci náleží v souladu s ust. § 11 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve spojení s § 9 odst. 3 písm. f) cit. vyhlášky, odměna za jeden úkon právní služby ve výši 500 Kč a dále podle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Částka daně, vypočtená podle § 37 písm. a) a § 47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 152 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 952 Kč.

Poučení : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. února 2008

JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu..

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 4 Ads 10/2008 - 63, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies