4 Ads 127/2007 - 61 - Řízení před soudem: osoba zjevně neoprávněná k podání kasační stížnosti

21. 12. 2007, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Správní, Správní (kasační)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Podá-li ve věci služebního poměru kasační stížnost namísto žalovaného (zde: ředitel Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje) Ministerstvo vnitra, které v řízení o žalobě nebylo účastníkem řízení ani osobou na řízení zúčastněnou, jedná se o kasační stížnost podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou a Nejvyšší správní soud ji podle § 46 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítne.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21.12.2007, čj. 4 Ads 127/2007 - 61)

Text judikátu

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. S., proti žalovanému: ředitel Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje, se sídlem Ostrava, 30. dubna 24, o kasační stížnosti Ministerstva vnitra proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2007, č. j. 22 Ca 278/2005 - 37,

takto :

I. Kasační stížnost se odmítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění :

Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2005, č. 29, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Okresního ředitelství Jeseník ze dne 23. 5. 20005, č. PRŘOŘJE-175/2005, jímž byl žalobce propuštěn ze služebního poměru.

Proti uvedenému rozsudku podalo kasační stížnost Ministerstvo vnitra, která byla podepsána JUDr. I. P., ředitelkou odboru právního a bylo k ní přiloženo pověření ministra vnitra pro JUDr. I. P., ředitelku odboru právního, Ministerstva vnitra, k zastupování ministerstva, útvarů Policie České republiky a služebních funkcionářů Policie České republiky v řízení před soudy a jinými státními orgány, mj. též ve smyslu § 33 odst. 5 s. ř. s.

Kasační stížnost je podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

V souladu s ustanovením § 102 s. ř. s. jsou osobami oprávněnými podat kasační stížnost proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví účastník řízení nebo osoba zúčastněná na řízení.

V posuzovaném případě byl účastníkem řízení, z něhož vzešel napadený rozsudek, na straně žalující A. S. a na straně žalované ředitel Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje. Osob zúčastněných na řízení v řízení o žalobě nebylo. Ministerstvo vnitra v řízení o žalobě tedy nemělo postavení účastníka řízení, ani postavení osoby zúčastněné na řízení. Ostatně postavení účastníka řízení Ministerstvo vnitra v řízení o žalobě ani mít nemohlo, když podle § 69 s. ř. s. je účastníkem řízení na straně žalované správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Ministerstvo vnitra – jak koneckonců již plyne z uvedeného – správním orgánem rozhodnuvším v posledním (a vlastně ani jiném) stupni nebylo, ani na ně jeho působnost nepřešla. Pro úplnost Nejvyšší správní soud připomíná svůj rozsudek ze dne 27. 9. 2006, č. j. 2 As 34/2005 – 61, (publ. pod č. 1014/2007 Sb. NSS), v němž uvedl, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon, a to právě citovaný § 69 s. ř. s. (k tomu viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, uveřejněno ve Sb. NSS pod č. 534/2005). Podle § 2 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů pak jménem policie jedná a rozhoduje ve věcech služebního poměru podle tohoto zákona ministr vnitra České republiky (dále jen "ministr") a v rozsahu jím stanoveném další funkcionáři (dále jen "služební funkcionář"). Základní odpovědnost a rozhodovací pravomoc ve věcech služebního poměru je tak svěřena ministru vnitra, tedy konkrétní fyzické osobě stojící v čele Ministerstva vnitra. Ministr tuto pravomoc může dále delegovat, vždy však zase jen na konkrétní fyzické osoby – proto také zákon hovoří v tomto případě o (služebních) funkcionářích, nikoliv o služebních orgánech. Ministr vnitra, případně jím pověření další služební funkcionáři jsou ve věcech služebního poměru správními orgány – nerozhodují samozřejmě jako fyzické osoby samy o sobě, nýbrž jako fyzické osoby vykonávající ve struktuře vojensky organizovaného sboru, podřízeného ministerstvu vnitra (§ 3 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů), zákonem resp. na základě zákona (rozhodnutím ministra vnitra) jim svěřené rozhodovací pravomoci ve věcech služebního poměru.

V souzeném případě šlo o věc služebního poměru, o níž v posledním stupni rozhodl služební funkcionář ředitel Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje a právě ten také je ve smyslu legislativní zkratky zavedené v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. žalovaným správním orgánem.

Také postavení osoby zúčastněné na řízení Ministerstvo vnitra v řízení o žalobě mít nemohlo, když v souzené věci na ně nedopadá ustanovení § 34 odst. 1 s. ř. s., podle něhož osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.

Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo než kasační stížnost Ministerstva vnitra posoudit jako podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou a odmítnout ji podle § 46 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s.

Nad rámec nezbytného posouzení Nejvyšší správní soud uvádí, že i kdyby bylo lze Ministerstvo vnitra považovat za oprávněné k podání kasační stížnosti na straně žalované, jednalo by se o kasační stížnost podanou opožděně, když napadený rozsudek byl podle obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě doručen žalovanému správnímu orgánu v úterý 21. 8. 2007 a písemnost obsahující kasační stížnost byla podána k poštovní přepravě ve čtvrtek 6. 9. 2007, tedy po uplynutí zákonné dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), jejímž posledním dnem bylo úterý 4. 9. 2007.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.

Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. prosince 2007

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu

Zdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2007, sp. zn. 4 Ads 127/2007 - 61, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies