6 Ads 151/2007 - 75

20. 12. 2007, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Správní, Správní (kasační)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20.12.2007, čj. 6 Ads 151/2007 - 75)


Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a doc. JUDr. Petra Průchy, CSc., v právní věci žalobkyně: Ing. L. K., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor sociálních věcí, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2007, č. j. 2 Cad 99/2006 - 57,

takto :

I . Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala dne 1. 11. 2006 žalobu, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2006, č. j. 142535/2006/KUSK, sp. zn.: 136729/2006/KUSK/3, kterým bylo zamítnuto její odvolání ve věci nepřiznání jednorázové dávky sociální péče. Zároveň se žalobou předložila stěžovatelka vyplněné Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a požádala o ustanovení zástupce soudem. Městský soud její žádosti vyhověl a zástupce pro řízení o žalobě jí ustanovil. Rozsudkem ze dne 20. 6. 2007, č. j. 2 Cad 99/2006 - 39, pak stěžovatelčinu žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž mj. opět požádala o ustanovení zástupce soudem. Ke své žádosti přiložila vyplněné Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 27. 8. 2007.

Usnesením blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku městský soud stěžovatelce zástupce pro řízení o kasační stížnosti neustanovil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka zamlčela skutečnosti týkající se jejích majetkových poměrů, a proto jí městský soud, na rozdíl od předchozího ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, zástupce pro řízení o kasační stížnosti neustanovil. Skutečnosti, jež stěžovatelka zamlčela a jež mají dle městského soudu vliv na rozhodnutí dle § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb. (dále jen „s. ř. s. ), o osvobození od soudních poplatků, a tedy i na rozhodnutí dle § 35 odst. 8 s. ř. s., byly zjištěny z výpisu z katastru nemovitostí dne 16. 5. 2007 vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu. Z výpisu je evidentní, že stěžovatelka je vlastníkem devíti parcel v katastrálním území P. u Ch. n. C., které získala jednak koupí ze dne 22. 11. 2001 a 20. 6. 2005 a jednak rozhodnutím pozemkového úřadu o pozemkové úpravě ze dne 29. 10. 2002.

Dále je stěžovatelka vlastníkem tří pozemků v katastrálním území K., z nichž jeden o rozsahu 45 611 m², jež nabyla na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě ze dne 29. 10. 2002. Na základě této skutečnosti, kterou stěžovatelka v Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Potvrzení“) ze dne 27. 8. 2007 zamlčela, soud rozhodl, že jí nemůže být ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti dle § 35 odst. 8 s. ř. s., neboť u ní nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Dále městský soud ve svém odůvodnění uvádí, že neověřil stěžovatelčino tvrzení obsažené v Potvrzení ze dne 27. 8. 2007 týkající se celkového  dluhu vůči svému otci, Ing. L. K., ve výši 215 404 Kč, neboť toto tvrzení je zpochybňováno skutečnostmi, které Ing. L. K. uvedl v řízení sp. zn. 12 Ca 67/2006 u Městského soudu v Praze. Jeho jediným příjmem je starobní důchod ve výši 7561 Kč, jediným majetkem větší ceny rodinný domek, jinak je nemajetný, bez úspor a rovněž neuvedl, že by vůči své dceři, Ing. L. K., měl nějakou pohledávku. Na základě výše uvedeného městský soud považoval tvrzení stěžovatelky obsažená v Potvrzení ze dne 27. 8. 2007, pokud se týká dluhů vůči svému otci, za účelová a nedůvěryhodná.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou se domáhá jeho zrušení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka se dovolává kasačních důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s. Především namítá, že v Potvrzení žádné podstatné skutečnosti nezamlčela, jelikož v poučení formuláře je uvedeno - „žadatelka uvede veškerý majetek větší ceny, který jí patří“. Stěžovatelka poukazuje na svoji nemajetnost, jelikož nemá žádných příjmů a cenu vlastněných parcel, z nichž jí neplyne žádný příjem, označuje za „zanedbatelnou“, tedy nemající větší ceny, a proto parcely do formuláře neuvedla. Navíc jsou tyto parcely zatíženy úvěrem. K celkovému dluhu ve výši 215 404 Kč na úhradu základních životních potřeb za období od 1. 3. 2004 do 27. 8. 2007 doplňuje přehled jednotlivých dlužných částek. Z uvedeného přehledu dle stěžovatelky plyne, že jí Městský úřad v Týnci nad Labem nevyplácel zákonem uznanou částku životního minima, čímž stěžovatelku uvedl do hmotné nouze, která přerostla v hrozivou tíseň, kdy je člověk vydán citelným útrapám, hladu, žízni a nebezpečí přímo hrozící újmy.

Dále uvádí, že má dluh na zaplacení veřejného zdravotního pojištění ve výši 12 936 Kč a dluh ve výši 63 000 Kč na nákladech na hledání zaměstnání za období od března 2004 do září 2007. Celkový dluh tedy činí 215 404 Kč a stěžovatelka sama se označuje za osobu předluženou. Na podporu svých závěrů odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 21/2003 - 57 a č. j. 6 Ads 48/2007 - 45. Usnesení městského soudu bylo dle stěžovatelky vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a proto navrhuje, aby bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný se ke kasační stížnosti podané stěžovatelkou do usnesení Městského soudu v Praze č. j. 2 Cad 98/2006 - 57 ze dne 17. 9. 2007 nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.). Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce soudem nemusí být stěžovatelka zastoupena advokátem. Z obsahu kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vyvodil, že stěžovatelka uplatňuje stížní důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost není důvodná.

Dle § 35 odst. 8 s. ř. s. může soud navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.

Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

Nezbytným předpokladem posouzení žádosti o ustanovení advokáta soudem pro řízení o kasační stížnosti je především řádně a pravdivě vyplněné Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žadatele. Žadatel je tedy sám povinen soudu prokázat, jaké jsou jeho příjmy, pokud nějaké pobírá, zda vlastní majetek větší ceny, popřípadě zda mu z něj plynou příjmy nebo výnosy či nikoliv. Stěžovatelka do Potvrzení ze dne 27. 8. 2007 neuvedla vlastnictví výše uvedeného nemovitého majetku. Městskému soudu tak znemožnila řádné posouzení předpokladů pro ustanovení zástupce soudem a rovněž snížila věrohodnost údajů v Potvrzení obsažených. Nelze proto městskému soudu vytýkat, že se otázkou příjmů či výnosů z daných nemovitostí nezabýval a žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce soudem nevyhověl.

Nejvyšší správní soud však nad rámec tohoto rozhodnutí poukazuje na vlastní judikaturu, v níž se k otázce důsledků vlastnictví nemovitostí za daných souvislostí již vyjádřil (např. viz rozsudek ze dne 24. 6. 2004, č. j. 6 Ads 44/2003 - 63, dostupný na www.nssoud.cz). „Účastníka řízení nelze zpravidla osvobodit od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s., pokud - i přes nízký příjem, který by sám o sobě takový postup odůvodňoval - je vlastníkem dvou nemovitostí (byť jedna z nich je zatížena dluhem).“

Nejvyšší správní soud tedy na základě posouzení stěžovatelčiných námitek uplatněných v kasační stížnosti konstatuje, že v závěrech vyslovených v napadeném  usnesení Městského soudu v Praze neshledal nesprávnost, jež by mohla přivodit nezákonnost jeho rozhodnutí. Z těchto důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto rozhodl tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 6 Ads 151/2007 - 75, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies