1 Afs 70/2007 - 60

06. 12. 2007, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Správní, Správní (kasační)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 06.12.2007, čj. 1 Afs 70/2007 - 60)

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně KM - PRODUKT s. r. o., se sídlem Holubova 254, 403 39 Chlumec, zastoupené JUDr. Lubošem Hendrychem, advokátem se sídlem Vaníčkova 1594/1, 400 01 Ústí nad Labem, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem,se sídlem Velká Hradební 61, 400 21 Ústí nad Labem, proti rozhodnutí ze dne 30. 5. 2006, č. j. 9450/06-1300, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2007, č. j. 15 Ca 174/2006 - 33,

takto :

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2007, č. j. 15 Ca 174/2006 - 33, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění :

Rozhodnutím ze dne 30. 5. 2006 zamítl žalovaný odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 11. 8. 2005 vydaného Finančním úřadem v Ústí nad Labem, jímž byla žalobkyni dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce srpna roku 2002 ve výši 75 560 Kč, jelikož žalobkyně neprokázala oprávněnost nároku na odpočet daně z přidané hodnoty za dodávku kartonových proložek na základě dokladu vystaveného společností FEBCZ s. r. o. a za vytváření elektronické podoby firmy žalobkyně na základě dokladu vystaveného společností A-Profit Consulting s. r. o.

Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který ji svým rozsudkem ze dne 9. 5. 2007 zamítl.

Ve včas podané kasační stížnosti žalobkyně namítla, že podmínky pro nárok na odpočet daně z přidané hodnoty vznikají podle § 19 zákona České národní rady č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, za předpokladu, že přijatá zdanitelná plnění, která uskutečnil jiný plátce, použije daňový subjekt při podnikání. Žalobkyně přitom považuje tuto podmínku v rámci dokazování za nezpochybněnou a prokázanou. Žalobkyně dále uvedla, že veškeré dostupné důkazy nabídla a vyslovila pochybnosti o tom, že by důkazní břemeno v daňovém řízení mělo mít charakter břemena tak všeobecného, že přechází do povinnosti splnit libovůli správce daně, pokud jde o povinnost tvrdit a dokazovat, že se zdanitelné plnění uskutečnilo, za jakým účelem a od jakého jiného plátce. Žalobkyně předložila v daňovém řízení řadu důkazů a je toho názoru, že snad ani teoreticky nepřipadá v úvahu prokázat uskutečnění zdanitelného plnění jinými způsoby.

Dále se žalobkyně neztotožnila s hodnocením důkazní situace krajským soudem formou odkazu na obsah protokolu o výslechu svědka S.; na rozdíl od soudu má žalobkyně tímto výslechem za prokázané, že svědek S. dodávky zajišťoval, ale v některých případech fyzicky přímo nevozil. Jestliže si svědek s odstupem času nepamatoval na podrobnosti, pokládá to žalobkyně za pochopitelné.

Ohledně vytváření elektronické podoby firmy odkazuje žalobkyně na obsah rozsáhlé svědecké výpovědi Ing. B., jakož i na příslušné doklady, o nichž řádně účtovala – smlouvu o dílo, účetní doklady, věcné důkazy v po době CD. Žalovaný přitom vyloučil veškeré plnění, ačkoli samu existenci internetové podoby firmy žalobce nezpochybnil a nezpochybnil ani její trvalou a kontinuální aktualizaci podpořenou obsahem výslechu Ing. B. O existence nelze mít ostatně pochybnosti ani vzhledem k obsahu znaleckého posudku znalce P. P. Žalobkyně je přesvědčena, že pokud měl správce daně pochybnosti o tom, zda se zdanitelné plnění uskutečnilo, bylo na něm, aby za dané důkazní situace prokázal skutečný stav, neboť žalobkyně prokázala, že se zdanitelné plnění uskutečnilo.

Ze všech výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soud v Ústí nad Labem zrušil. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření k žalobě a navrhl kasační stížnost zamítnout.

Kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal napadený rozsudek z hlediska důvodů obsažených v § 109 odst. 3 s. ř. s., podle nějž Nejvyšší správní soud není vázán důvody kasační stížnosti, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. K přezkumu těchto důvodů je tedy Nejvyšší správní soud povinen z moci úřední, a pokud by shledal jejich naplnění, byl by nucen rozhodnutí krajského soudu zrušit, aniž by se mohl meritorně zabývat dalšími důvody kasační stížnosti.

Jednou ze základních zásad soudního řízení správního je rozhodování na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Ve správním soudnictví nachází tato zásada odraz v tom, že rozhodnutí soudu vychází ze správního spisu, z podání stran a případně z dalších důkazů provedených při ústním jednání před soudem. Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 14. 9. 2006 vyzval krajský soud žalovaného k písemnému vyjádření k žalobě a k zaslání spisového materiálu. Následně dne 15. 12. 2006 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného s přílohami – spisy žalovaného a Finančního úřadu v Ústí nad Labem. Obsah těchto spisů uvedl žalovaný na poslední straně svého vyjádření k žalobě (č. l. 23); jednalo se o přiznání k dani z přidané hodnoty, dodatečný platební výměr, odvolání žalobkyně a rozhodnutí o odvolání.

Dále zaslal žalovaný soudu k věci vedené pod sp. zn. 15 Ca 171/2006 dokumenty společné pro řízení o žalobách žalobkyně vedených u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 Ca 172/2006 až 15 Ca 181/2006: zprávu z daňové kontroly, protokol o ústním jednání (projednání zprávy o kontrole) a dvě plné moci. Žádné další materiály žalovaný soudu neposkytl; krajský soud nicméně žalovaného k doplnění správního spisu nevyzval. V protokolu o jednání ze dne 9. 5. 2007 je sice uvedeno, že „předsedkyně senátu přednesla stručný obsah správního spisu“, a stejně tak v rozsudku krajský soud obsáhle rekapituluje správní řízení, nicméně ze soudního spisu vyplývá, že krajský soud úplný správní spis k dispozici neměl, neboť rozhodně nelze dospět k závěru, že by správní spis v daném případě tvořily pouze výše uvedené dokumenty.

V daném případě jsou sporné skutkové okolnosti případu (zda došlo k faktickému uskutečnění zdanitelného plnění), k jejichž posouzení je nutno vyjít především z protokolů o výsleších svědků a dalších důkazních prostředků, které byly předloženy žalobkyní či získány žalovaným a které jsou součástí spisu o daňové kontrole. Není však přípustné vycházet resp. spoléhat se jen na skutkový stav popsaný žalovaným ve zprávě o daňové kontrole, resp. v napadeném rozhodnutí žalovaného (jak zřejmě v této věci učinil krajský soud). Za situace, kdy krajský soud nekonfrontoval rozhodnutí žalovaného se správním spisem (s důkazními prostředky, na nichž žalovaný své rozhodnutí založil), neprovedl vůbec přezkum rozhodnutí správního orgánu, jak mu je uloženo § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Pokud si tedy soud neopatřil úplný správní spis a podklady pro své rozhodnutí čerpal jen z tvrzení žalovaného či žalobce, trpí řízení před ním vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (§ 109 odst. 3 s. ř. s.), k jejímuž přezkumu je Nejvyšší správní soud povinen z moci úřední.

Pokud žalovaný správní orgán nepředloží na výzvu soudu správní spis, není soud oprávněn tuto skutečnost ignorovat a rozhodnout na základě dosud shromážděných údajů o případu; současně není soud ani oprávněn vyvodit z pasivity správního orgánu ten závěr, že správní spis neexistuje nebo že sice existuje, ale správní orgán jej nehodlá předložit, protože si je vědom svých chyb, a rozhodnutí správního orgánu proto zrušit pro nedostatek důvodů. Naopak je zcela na soudu samém, aby vyvinul přiměřenou aktivitu k získání správního spisu.

Nejvyšší správní soud se otázkou nepředložení správního spisu zabýval v rozsudku ze dne 27. 9. 2006, č. j. 6 As 33/2006 - 92 (publikovaný pod č. 1013/2007 Sb. NSS): „nepředloží-li správní orgán soudu správní spisy v souladu s výzvou podle § 74 odst. 1 s. ř. s., nelze bez dalšího rozhodnutí správního orgánu zrušit pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, ale je nezbytné správní orgán k jejich předložení opětovně vyzvat, poučit jej o následcích, které by nepředložení spisu mohlo způsobit (§ 36 odst. 1 s. ř. s.), případně uložit sankci za neuposlechnutí výzvy soudu podle § 44 s. ř. s“. Z uvedeného vyplývá, že za stávajícího stavu věci bude povinností krajského soudu vyžádat od žalovaného úplný správní spis, a to i za pohrůžky pořádkové pokuty, a následně rozhodnout na základě tohoto spisu. Pouze v extrémním případě, kdy by se správní orgán dlouho době zpěčoval předložení správního spisu, by byl soud oprávněn rozhodnutí správního orgánu zrušit pro nedostatek důvodů, jak uvedl Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 30. 7. 1996, č. j. 6 A 883/95 - 20: „je nemyslitelné, aby soud neposkytl ochranu tomu, kdo se cítí na svých právech zkrácen rozhodnutím správního orgánu za situace, kdy soud marně a opakovaně vyžaduje na správním orgánu spisy ve věci a vyjádření k opravnému prostředku. V takovém případě vychází soud jen z rozhodnutí, pokud je má od navrhovatele k dispozici, a z tvrzení, která navrhovatel předestře. Zpravidla tu bude namístě napadené rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost, spočívající v nedostatku důvodů“.

S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud již nezabýval dalšími námitkami žalobce, zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude krajský soud vázán názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu, tedy doplní správní spis a teprve na jeho základě se vypořádá se všemi žalobními námitkami. V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2007

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 1 Afs 70/2007 - 60, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies