2 Azs 73/2007 - 1
20. 11. 2007, Nejvyšší správní soud
Text judikátu
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: K. P., zastoupeného advokátkou JUDr. Hanou
Benešovou, se sídlem Sokolovská 124, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 29 Az 30/2006,
takto :
I.
Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III.
Odměna advokátky JUDr. Hany Benešové se určuje částkou 4800 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění :
Rozhodnutím ze dne 5. 5. 2006, č. j. OAM-468/VL-07-K04-2006, Ministerstvo vnitra
(dále jen „žalovaný“) zamítlo jako zjevně nedůvodnou žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“)
o azyl podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Hradci
Králové zamítl podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), rozsudkem ze dne 24. 1. 2007.
Rozsudek stěžovatel napadá kasační stížností z důvodů obsažených v § 103 odst. 1
písm. a), b), c) a d) s. ř. s., čímž namítá nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem,
vady řízení před správním orgánem, zmatečnost řízení před krajským soudem
a nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí či jinou vadu řízení. Tato kasační stížnost byla spojena
s žádostí o bezplatné ustanovení advokáta. Poté, co mu byla advokátka ustanovena, doplnila,
že vada řízení před správními orgány tkví v tom, že ve výroku rozhodnutí žalovaného
je uveden jako datum podání žádosti o azyl den „7. 4. 2006“, v jeho odůvodnění pak
„7. 4. 2005“. To je přitom podstatná vada řízení, neboť pokud by byla žádost podána
7. 4. 2005, mohlo být rozhodnutí o jejím zamítnutí pro zjevnou nedůvodnost vydáno
nejpozději do 30 dnů ode dne zahájení řízení o udělení azylu. Pokud byla žádost podána
7. 4. 2006, měla být tato část odůvodnění opravena, s čímž se krajský soud nevypořádal.
Dále pak brojí stěžovatel proti tomu, že u něj nebyly posuzovány humanitární důvody
podle § 14 zákona o azylu. Ty nachází v tom, že žije v ČR již 10 let, má zde rodinu a dítě,
k němuž bude žádat o určení otcovství, mluví česky a cítí se zde doma.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§ 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Stěžovatel nejprve namítá, že rozdílné uvedení toho, kdy sám podal žádost o udělení
azylu, ve výroku rozhodnutí a v jeho odůvodnění, vyvolává nezákonnost tohoto rozhodnutí.
K otázce takových chyb, jež jsou pouze chybami v psaní, se zdejší soud dostatečně vyjádřil
již ve svém rozsudku ze dne 29. 12. 2005, sp. zn. 4 As 53/2004 (publ. na www.nssoud.cz),
kde uvedl k překlepům v datech ve správních rozhodnutích toto: „Nesprávně uvedené datum
vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v návětí výroku rozhodnutí žalovaného
(namísto správného data – 25. 4. 2001 je nesprávně uvedeno 23. 4. 2001) je zjevnou chybou
v psaní.“
Dále pak stěžovatel krajskému soudu vyčítá, že chybně posoudil vztah § 14 a § 16
zákona o azylu, když se nezabýval v jeho případě humanitárními důvody poté, co jeho žádost
o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou. Ke vztahu těchto dvou ustanovení se Nejvyšší správní
soud již také komplexně vyjádřil, a to v rozsudku ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 1 Azs 8/2003
(publ. na www.nssoud.cz), kde uvedl, že pokud je žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná,
není již místo pro posouzení důvodů pro udělení humanitárního azylu. Podrobněji
se pak jejich vztahem zabýval v rozsudku ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 3 Azs 77/2004 (publ.
na www.nssoud.cz), kde uvedl: „I žadatel se zjevně nedůvodnou žádostí o udělení azylu
se může dovolat humanitárních důvodů, popř. správní orgán je může shledat sám již v rámci
zkráceného řízení. V takovém případě však není místo pro zamítnutí žádosti pro zjevnou
nedůvodnost podle § 16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.,
se současným udělením humanitárního azylu, ale naopak pouze pro kladný výrok ve smyslu
§ 14 téhož zákona.“
Stejně tak tento soud řešil již opakovaně i otázku relevance rodinných
důvodů pro přiznání humanitárního azylu, a to například ve svém rozsudku ze dne
16. 2. 2005, sp. zn. 4 Azs 333/2004 (publ. na www.nssoud.cz) : „Snaha po legalizaci pobytu
z důvodu společného soužití se snoubenkou, která má desetiletou dceru, je sice důvodem
pochopitelným, avšak nikoliv natolik závažným a naléhavým, aby bez přistoupení dalších
okolností zvláštního zřetele hodných mohl být vnímán jako výjimečný, tedy zvláštního zřetele
hodný ve smyslu § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.“
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto
důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Stěžovateli byla právní zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka
JUDr. Hana Benešová; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§ 35 odst. 7, § 120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 2100 Kč
za dva úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení a doplnění kasační stížnosti –
a 2 x 300 Kč na úhradu hotových výdajů - v souladu s § 9 odst. 3 písm. f), § 7, § 11 odst. 1
písm. b), d), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy
4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu.
Chcete pokračovat ve čtení?
vytvořit účet zdarmaZdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 2 Azs 73/2007 - 1, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.