9 Azs 117/2007 - 66

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele I. K. G., zastoupeného Mgr. Petrem Šebelou, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická 23,za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3,v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2006, č. j. 29 Az 9/2006 – 22,

takto :

I. Řízení se zastavuje .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 30. 12. 2005, č. j. OAM-2161/VL-10-04-2005, stěžovateli nebyl udělen azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a ve smyslu § 91 zákona o azylu bylo rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která byla zamítnuta napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), protože tento soud dospěl k závěru, že správní orgán měl dostatečné podklady pro posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žádosti stěžovatele a nepochybil, pokud žádost stěžovatele zamítl. Napadené rozhodnutí je podle krajského soudu zcela v souladu se zákonem. Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku shora uvedeného krajského soudu.

Podáními ze dne 27. 6. 2007 (doručeno Nejvyššímu správnímu soudu dne 3. 7. 2007) a prostřednictvím svého zástupce ze dne 10. 7. 2007 (doručeno Nejvyššímu správnímu soudu dne 16. 7. 2007) vzal stěžovatel svoji kasační stížnost proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu v plném rozsahu zpět, a to po zralé úvaze a zhodnocení své stávající osobní situace. Podle ust. § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud usnesením řízení zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

Protože projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatel zamýšlel ukončení řízení o kasační stížnosti jeho zastavením a vzhledem k tomu, že zpětvzetí kasační stížnosti bylo učiněno poté, co byl spis předložen k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 47 písm. a) a § 108 odst. 2 s. ř. s., za použití ustanovení § 120 s. ř. s., řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Podle druhé věty citovaného ustanovení vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k okolnosti, že nebylo prokázáno, že by stěžovatel vzal svoji kasační stížnost zpět pro pozdější chování správního orgánu nebo že by byl uspokojen, postupoval Nejvyšší správní soud podle věty první citovaného ustanovení a náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení.

Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. července 2007

JUDr. Radan Malík předseda senátu