ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Daňkovou v právní věci
žalobce J.G., zastoupeného JUDr. Antonínem Dejmkem, advokátem, se sídlem Denisovo
nábřeží 6, 301 49 Plzeň, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje,odbor
dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň,v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. listopadu 2011, č.j. DSH/13328/11,
takto :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění :
Žalobce byl rozhodnutím Magistrátu města Plzně (dále jen „magistrát“) ze dne
2.9.2011, č.j. MMP/053434/11 (dále jen „rozhodnutí magistrátu“), uznán vinným ze spáchání
přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22
odst. 1 písm. d) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o přestupcích“), v souvislosti s porušením ust. § 5 odst. 1 písm. f) zák. č. 361/2000
Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Přestupku se měl dopustit tím, že
„..byl dne 28.2.2011 v době okolo 13:10 hodin v Plzni, na vozovce pozemní komunikace
Karlovarské ulice zastaven a kontrolován jako řidič motorového vozidla tov. zn. Citroën
Xsara, RZ:…. Při silniční kontrole se podrobil dechovým zkouškám, které vyzněly pozitivně.
Následně se při lékařském vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, odmítl, po
předchozí výzvě dle zvláštního právního předpisu, podrobit odběru krve, ačkoli toto vyšetření
nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Za přestupek byly žalobci uloženy sankce
pokuty ve výši 25 000 Kč a zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových
vozidel na dobu 12 měsíců a dále povinnost nahradit náklady řízení v částce 1 000 Kč.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 3.11.2011 č.j.: DSH/13328/11 (dále jen „napadené
rozhodnutí“), odvolání žalobce proti rozhodnutí magistrátu zamítl a předmětné rozhodnutí
potvrdil.
Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci
žalovanému k dalšímu řízení pro jeho nezákonnost a zkrácení jeho práv.
Žalobu odůvodnil tím, že ve správním řízení bylo rozhodováno za použití tzv.
extenzivního výkladu zákona v neprospěch žalobce, bylo rozhodováno o skutku, který není
přestupkem, a přes to, že o skutku existovaly objektivní pochybnosti, bylo rozhodnuto v
neprospěch žalobce.
Zákon o silničním provozu v ust § 5, odst. 1, písm. f) ukládá řidiči motorového vozidla
podrobit se na výzvu oprávněné osoby vyšetření dle zvláštního právního předpisu. Zvláštní
právní předpis, tedy zákon č. 379/2005 Sb., stanoví v ust. § 16, odst. 5, že odborné lékařské
vyšetření provádí způsobilé zdravotnické zařízení. Stejný zákon stanoví v ust. § 2 výklad
pojmů pro účely tohoto zákona. Odborným lékařským vyšetřením dle § 2 písm. p) tohoto
zákona „je cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové
zkoušky nebo odběru vzorků biologického materiálu". Odběrem biologického materiálu pak
§2 písm. q) stanoví „zejména odběr vzorku žilní krve, moči, slin, vlasů nebo stěru z kůže či
sliznic“.
Ze samotných výkladových ustanovení zákona č. 379/2005 Sb. uvedených v § 2 je
zřejmé, že povinnost uložená osobám, u nichž existuje důvodná obava s ovlivnění alkoholem
či jinou návykovou látkou, spočívá v podrobení se orientačnímu, případně odbornému
lékařskému vyšetření. Lékařské vyšetření pak nespočívá na odběru biologického materiálu,
ale vždy na cíleném klinickém vyšetření, kterému se žalobce bezezbytku podrobil, a následně
buďto na orientační dechové zkoušce nebo odběru biologického materiálu. Takováto volba je
výslovně ponechána na vyšetřujícím lékaři. Pro případ biologického materiálu opět zákon
sám stanoví demonstrativním výčtem, o jaký druh materiálu se může jednat.
Pokud se tedy žalobce podrobil všem zákonem uloženým povinnostem, takovou
skutečnost opakovaně tvrdil a prokazoval, správní orgány ve svém rozhodování pochybily,
když ho uznaly vinným a potrestaly za jednání, které nenaplňuje skutkovou podstatu
přestupku. Dospěl-li krajský úřad k závěru, že odmítnutí poskytnutí jednoho vzorku a
poskytnutí jiného vzorku biologického materiálu je naplněním skutkové podstaty
spočívajícím v porušení povinnosti „podrobit se na výzvu . . ošetřujícího lékaře . .vyšetření
podle zvláštního právního předpisu ...“ za předpokladu, když zvláštní předpis stanoví
povinnost podrobit se odbornému lékařskému vyšetření odběrem biologického materiálu, a
dále takovýto názor odůvodňuje (str. 7, 3. odstavec napadeného rozhodnutí) tím, že je na
policistovi, aby sám určil, jaký typ biologického materiálu bude požadovat, jedná se o
extenzivní výklad práva a zásah do práv občana zaručených Listinou základních práv a
svobod. Takový postup je libovůlí v rozhodování správních orgánů a jako takový je v
přímém rozporu se zákonem. Ustálená judikatura nejvyšších soudů, na kterou žalobce
mnohokrát ve správním řízení odkazoval (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, č.j. 1
As 96/2008-115, ze dne 22.1.2009), konstatuje, že ve správním řízení je na místě aplikovat
analogicky principy trestního práva, a to zejména ve správním trestání. Je tak nemyslitelné,
aby správní orgán vykládal ustanovení zákona v neprospěch obviněného a dával správním
orgánům více pravomocí, než jim zákon sám přiznává.
Žalobci bylo kladeno za vinu, že se dopustil přestupku tím, že se nepodrobil odběru
krve po předchozí výzvě, ačkoli toto nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Zákon č.
379/2005 Sb. však termín odběru krve nezná. Novelizací zákona č. 361/2000 Sb. z roku 2006,
na kterou správní orgány obou stupňů odkazovaly, došlo mj. k nahrazení termínů v § 5, odst.
1, písm. f) „moč a krev“, přičemž současná úprava (platná k 28.2.2011) obsahuje pojem
„vyšetření dle zvláštního právního předpisu“. Poznámka pod čarou stanoví tímto předpisem
zákon č. 379/2005 Sb., který specifikuje v ust. § 2 písm. q) větší výčet biologického materiálu
oproti úpravě původní. Avšak stále je zachována možnost alternativy poskytnutí vzorku, a to
minimálně krve nebo moči. Tento svůj právní názor opírá žalobce o ustálenou judikaturu
Nejvyššího správního soudu, zejména pak rozsudek č.j. 8 As 11 / 2007 - 56, ze dne 24.6.
2008, rozsudek č.j. 5 As 24 / 2009 - 65, ze dne 11.3. 2010 a rozsudek č.j. 6 As 40/2009 -125,
ze dne 16.12. 2009) Žalobce má za to, že se nemohl dopustit deliktního jednání, když všechny
povinnosti jemu uložené zvláštními předpisy (z. č. 361/2000 Sb., a z. č. 379/2005 Sb.) splnil,
tedy podrobil se lékařskému vyšetření a poskytl na výzvu biologický materiál.
Žalobce dále namítal, že celé řízení trpí vadami. V průběhu správního řízení nebylo
bezpochyby prokázáno, jak byla formulována výzva k podrobení se lékařskému vyšetření, ani
jak byla formulována výzva k odběru biologického materiálu. Naopak žalobce v průběhu
řízení tvrdil a prokazoval, že nemohl poskytnout vzorek krve z náboženských a zdravotních
důvodů, avšak na výzvu lékařky poskytl vzorek moči. Správní orgán pochybil, když
nezohlednil objektivní překážky na straně žalobce, pro které tento nemohl poskytnout vzorek
krve jako biologický materiál. Žalobce nebyl v průběhu silniční kontroly ani v průběhu
lékařského vyšetření poučen o následcích nepodrobení se odběru biologického materiálu.
Naproti tomu je v protokolu o lékařském vyšetření uvedeno, že žalobce „přes poučení o
zákonem stanovené povinnosti odmítá odběr krve.“ Žalobce byl potrestán za přestupek
spočívající v nepodrobení se lékařskému vyšetření dle zvláštního předpisu. Naproti tomu však
stojí skutečnost, že úřední záznam o kontrole řidiče, tedy listina, u níž je presumována
pravdivost, konstatuje, že se "žalobce podrobil lékařskému vyšetření s následným odběrem
biologického materiálu“. Správní orgán tak na straně jedné tvrdí, že výzva k odběru
biologického materiálu záleží na výzvě policisty, na straně druhé ničím nedokládá, že by k
výzvě na odběr krve došlo a nevypořádává se se zjevnými rozpory mezi svědeckými
výpověďmi a listinami obsaženými ve spise. Žalobce namítá nezákonný postup správního
orgánu, který rozhodoval na základě extenzivního výkladu k tíži žalobce, jenž měl za
následek uložení sankce za skutek, který není přestupkem. Volnost správního uvážení v
rozhodovací činnosti nemůže být vykládána tak široce, že má správní orgán možnost nad
rámec zákona určovat, která osoba je oprávněna určit konkrétní povinnost. Právě povinnost
analogického použití principů trestního práva zakazuje vykládat zákon k tíži pachatele. Je tak
zjevné, že zákonem stanovená povinnost bude splněna i tehdy, bude-li splněna alternativě
(pokud takovou alternativu zákon umožňuje). Zákon č. 379/2005 Sb. stanoví, že lékař
rozhodne o způsobu vyšetření (dechová zkouška nebo odběr biologického materiálu). Pro
biologický materiál týž zákon stanoví demonstrativním výčtem, co je tímto pojmem myšleno,
tedy mj. i moč.
Žalovaný v písemném vyjádření označil žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí.
Předně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se celou věcí dostatečně zabýval a
své úvahy dostatečně odůvodnil.
Konstatoval, že námitky žalobce lze shrnout do dvou žalobních bodů. První je, že
žalobci byla dána možnost výběru, zda poskytne jako biologický materiál krev nebo moč, což
mu vyplývá ze zákona. Dále žalobce poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu.
K tomuto žalovaný uvedl, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobci volba
odběru biologického materiálu dána nebyla (vizte dále). Ani ze zákona tato možnost
nevyplývá. Žalobcem nastíněný výklad právních předpisů pak považuje žalovaný za
nesprávný, přičemž ani žalobcem uváděná judikatura jeho výklad právních předpisů
nepodporuje. Žalovaný má za to, že ust. § 5 odst. 1 písm. f) dává policistovi pravomoc k
výzvě vyšetření ke zjištění, zda řidič není ovlivněn alkoholem. Je na policistovi, k jakým
úkonům řidiče vyzve, budou-li tyto úkony přiměřené v rámci daného případu a budou-li
splňovat rámec stanovený zvláštními právními předpisy. Sám žalobce uvádí, že odborné
lékařské vyšetření může být spojeno s odběrem biologického materiálu a že biologickým
materiálem je mimo jiné i krev a moč. Pokud tedy byl žalobce vyzván k podrobení se
lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve a moči, byl žalobce povinen se tomuto
vyšetření se všemi požadovanými odběry podrobit. Jinou otázkou pak je posouzení lékaře,
zda je možné např. odběr krve provést s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu řidiče. V daném
případě však lékařka nedospěl k závěru, že by odběr krve nebylo možné provést.
Druhá námitka žalobce směřuje do samotné výzvy a průběhu lékařského vyšetření.
Žalobce namítá, že nebylo bezpochyby prokázáno, jak byla formulována výzva k lékařskému
vyšetření a k odběru biologickému materiálu.
V tomto žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 5 dole.
Poukázal na výpovědi nstržm. L.J. a MUDr. P.M. při ústním jednání dne 25.7.2011 a pprap.
J.K. při ústním jednání dne 29.8.2011, kteří shodně uvedli, že žalobce odmítl odběr krve. O
výzvě k odběru krve a následném odmítnutí svědčí celá řada skutečností. Žalobce odmítl
odběr krve, což potvrzují všichni slyšení svědci. Nepopírá to ani sám žalobce, když uvádí
důvody, pro které odběr krve odmítl (nejprve z náboženských, a poté ze zdravotních důvodů).
Z uvedeného je zřejmé, že odvolatel byl vyzván k odběru krve a moči, přičemž odběr krve
bez důležitého důvodu odmítl. Nelze se ani ztotožnit s námitkou žalobce, že pro odmítnutí
odběru krve byly objektivní důvody. To bylo na posouzení lékařky, nikoliv samotného
žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl lékařské důvody pro nemožnost odběru krve,
nemohla ani vyšetřující lékařka posoudit, zda jsou závažné. O následcích nepodrobení se
lékařskému vyšetření žalobce nemusel být poučován, neboť jako držitel řidičského oprávnění
by měl své povinnosti řidiče znát. Poučení o povinnosti podrobit se celému lékařskému
vyšetření nesouvisí s poučením o následcích odmítnutí. Na zjištěné a prokázané skutečnosti
dle žalovaného nemá vliv žalobcem namítaný údaj v úředním záznamu o kontrole řidiče (tedy
že se podrobil lékařskému vyšetření), neboť veškeré ostatní podklady svědčí o tom, že se
žalobce odmítl podrobit odběru krve. Pokud žalobce poukazuje na nedostatečné doložení
výzvy k podrobení se lékařskému vyšetření a na rozpory v jednotlivých podkladech, žalovaný
opakovaně poukazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a má za to, že některé
„nedostatky" v provedeném dokazování nemají vliv na zjištěný skutkový stav. Naproti těmto
nepodstatným „nedostatkům" stojí celá spisová dokumentace včetně svědeckých výpovědí,
které se vzájemně doplňují a vytvářejí ucelený obraz o celém skutkovém stavu, zejména o
tom, že žalobce byl po pozitivních dechových zkouškách vyzván k podrobení se lékařskému
vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, konkrétně byl specifikován odběr
krve a moči, přičemž žalobce prokazatelně odmítl odběr krve, když při provádění lékařského
vyšetření uvedl náboženské důvody. O naplnění skutkové podstaty přestupku tak nejsou
důvodné pochybnosti.
Řízení ve správním soudnictví upravuje zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Při přezkoumání napadeného rozhodnutí
samosoudkyně vycházela ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a napadené výroky rozhodnutí přezkoumala v mezích
žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).
Z obsahu žalovaným předloženého správního spisu vyplývá, že přípisem ze 27.4.2011
magistrát žalobci oznámil zahájení přestupkového řízení ve věci jeho jednání ze dne
28.2.2011 a sdělil mu obvinění pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 22
odst.1písm. d) zákona o přestupcích z důvodu porušení ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o
silničním provozu. Zároveň žalobce předvolal k ústnímu jednání.
Při ústním jednání dne 26.5.2011 po seznámení se spisovou dokumentací zástupce
žalobce předložil písemné vyjádření k celé věci. V něm mimo jiné uvedl, „…že se dne
28.2.2011 na výzvu zasahujícího policisty podrobil dechové zkoušce… Po následném
pozitivním výsledku okamžitě souhlasil s lékařským vyšetřením odběrem biologického
materiálu .. Následně se na základě výzvy ošetřujícího lékaře podrobil odběru moči jako
biologického materiálu, když před tím nechtěl poskytnout vzorek krve.“ Žalobce dále
odpověděl na otázky pověřené osoby.
Při dalších ústních jednáních byli vyslechnuti jako svědci dne 25.7.2011 nstržm. L.J. a
MUDr. P.M. a dne 29.8.2011 pprap. J.K.
Magistrát vyhotovil dne 2.9.2011 rozhodnutí č.j. MMP/053434/11 s výrokem
obsahujícím popis skutku a sankcí uvedenými v prvním odstavci odůvodnění tohoto
rozsudku, které řádně odůvodnil.
Žalobce proti rozhodnutí městského úřadu podal odvolání, ve kterém uváděl obdobné
námitky jako v žalobě.
Rozhodnutím ze dne 3.11. 2011, č.j. DSH/13328/11, žalovaný odvolání žalobce proti
rozhodnutí městského úřadu zamítl a toto rozhodnutí potvrdil. Výrok odůvodnil tím, že „…
přezkoumal napadené rozhodnutí a proces, který vydání napadeného rozhodnutí předcházel, z
hlediska souladu s právními předpisy a neshledal žádné pochybení správního orgánu I.
stupně. Odvolací správní orgán rovněž přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska
správnosti v rozsahu námitek odvolatele a rovněž neshledal žádné pochybení správního
orgánu I. stupně.“ Napadené rozhodnutí dále podrobně odůvodnil.
Při ústním jednání žalobce setrval na žalobních bodech, rozhojnil původní
argumentaci a přednesl i shodný petit jako v žalobě. Rovněž žalovaný v konečném návrhu se
vyjadřoval shodně jako v písemném stanovisku k žalobě a navrhoval její zamítnutí.
Soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Žalobce byl uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního
provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích
v souvislosti s porušením § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu.
Podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích Přestupku se dopustí ten, kdo v
provozu na pozemních komunikacích se přes výzvu podle zvláštního právního předpisu
odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn
alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím
pro jeho zdraví.
Podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu Řidič je kromě povinností
uvedených v § 4 dále povinen podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie,
zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního
právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem.
V prvním žalobním bodu žalobce tvrdil, že se nemohl dopustit přestupku podle § 22
odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, protože splnil všechny povinnosti uložené mu jak
zákonem o silničním provozu, tak zákonem č. 379/2005 Sb., tedy podrobil se lékařskému
vyšetření a poskytl na výzvu biologický materiál. Žalovaný provedl extenzivní výklad práva.
Řečeno jinak, žalovanému vytýkal vadnou interpretaci a v důsledku toho i vadnou aplikaci
právních předpisů.
Jak je zřejmé ze shora citovaného ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu
je povinností řidiče podrobit se na výzvu mimo jiné policisty vyšetření podle zvláštního
právního předpisu, zda není ovlivněn alkoholem.
Zvláštním právním předpisem je zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před
škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o
změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ten upravuje vyšetření
přítomnosti alkoholu v § 16. Podle jeho odst. 1 Osoba, která vykonává činnost, při níž by
mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, nesmí požívat
alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím
vykonáváním. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. Orientačnímu vyšetření a
odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u
níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle odstavce 1 pod vlivem alkoholu,…
Podle § 16 odst. 4 téhož zákona vyzvat osobu ke splnění povinnosti podrobit se vyšetření
podle odst. 2 (a 3), tj. orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření, je oprávněn
příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské služby
České republiky, zaměstnavatel, její ošetřující lékař, strážník obecní policie nebo osoby
pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví
svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek. Lze tedy dovodit, že ustanovení § 5 odst. 1
písm. f) zákona o silničním provozu je ve vztahu k ust. § 16 odst. 2 a odst. 4 zákona č.
379/2005 Sb., ohledně osob, kterým mohou být výzvy adresovány, a osob oprávněných výzvu
činit ustanovením zvláštním (lex specialis), které obě kategorie osob oproti obecné úpravě
zužuje.
Podle § 2 zákona č. 379/2005 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí orientačním
vyšetřením dechová zkouška, odběr slin nebo stěr z kůže nebo sliznic [písm. o)], odborným
lékařským vyšetřením cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení
dechové zkoušky nebo odběru vzorků biologického materiálu [písm. p)]. Podle ust. § 2 písm.
q) zákona č. 379/2005 Sb., se dále pro účely tohoto zákona rozumí odběrem biologického
materiálu zejména odběr vzorku žilní krve, moči, slin, vlasů nebo stěru z kůže či sliznic.
Ust. § 16 odst. 5 věta první a druhá stejného zákona stanoví, že Orientační vyšetření
provádí útvar Policie České republiky, útvar Vojenské policie, Vězeňská služba České
republiky, osoba pověřená kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit
život anebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, zaměstnavatel, ošetřující
lékař nebo obecní policie. Odborné lékařské vyšetření provádí poskytovatel zdravotních
služeb k tomu odborně a provozně způsobilý.
Dále podle § 16 zákona č. 379/2005 Sb., platí, že Zdravotnické zařízení k tomu
odborně a provozně způsobilé je povinno poskytnout subjektům uvedeným v odstavci 4
potřebnou pomoc provedením odběru biologického materiálu (odst. 6) a že Zdravotnické
zařízení je povinno sdělit výsledky vyšetření subjektům uvedeným v odstavci 4 na základě
jejich žádosti (odst. 7 věta první).
Jedním ze základních předpokladů spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. d)
zákona o přestupcích je existence výzvy vydané k tomu oprávněným subjektem.
Deliktnímu jednání žalobce předcházela dopravní kontrola, při které byla na výzvu
hlídky opakovaně provedena orientační dechová zkouška, které se žalobce dobrovolně
podrobil a vytištěné pozitivní výsledky dobrovolně podepsal. Žalobce byl následně policisty
vyzván k odbornému lékařskému vyšetření s odběrem biologického materiálu, konkrétně
krve, s čímž sice původně rovněž dobrovolně souhlasil, avšak po převozu do zdravotnického
zařízení se podrobil klinickému vyšetření, odmítl odběr krve a souhlasil s odběrem moči.
V tomto rozsahu je mezi účastníky řízení žalobcovo jednání nesporné.
Žalobce nezpochybňuje, že po pozitivním výsledku orientační dechové zkoušky byl
policejní hlídkou vyzván „k podrobení se odběru krve“. To ostatně uvádí sám v žalobě (bod
II., první odstavec shora). Stejně tak nezpochybňuje, že „Výzva ze strany lékařky směřovala
k odběru krve a moči. “ a že „ ..se na výzvu lékařky podrobil odběru biologického materiálu,
a to poskytnutím vzorku moči. Vzorek krve žalobce z osobních důvodů neposkytl.“(bod
žaloby II., druhý a třetí odstavec shora).
Jak je zřejmé z výše předestřené právní úpravy, žádné ustanovení na věc dopadající (a
to jak zákona o přestupcích, tak zákona o silničním provozu a zákona č. 379/2005 Sb.)
nezakládá řidiči, který byl policistou vyzván k odbornému lékařskému vyšetření podle § 5
odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu a jemuž po klinickém vyšetření naordinoval lékař
provedení odběru vzorků biologického materiálu, oprávnění, aby si sám z výčtu uvedeného v
§ 2 písm. q) zákona č. 379/2005 Sb. zvolil konkrétní druh vzorku biologického materiálu,
který mu má být odebrán.Stejně tak z citované právní úpravy nelze dovodit povinnost
oprávněné osoby učinit výzvu alternativně, tj. tak aby např. směřovala k odběru moči nebo
krve, s tím, že odběr krve nahrazuje odběr moči a naopak. Na druhé straně však pokud by
formulace konkrétní výzvy oprávněné osoby prokazatelně umožňovala výběr mezi dvěma
druhy vzorků biologického materiálu, pak podrobení se odběru jednoho z nich by mělo za
následek splnění povinnosti řidiče vyplývající z ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním
provozu a nemožnost posoudit takové jednání jako přestupek dle § 22 odst. 1 písm. d)
zákona o přestupcích.
V posuzovaném případě žalobce v žalobě ani v průběhu celého přestupkového řízení
netvrdil, že policista a poté lékařka výzvu k odběru biologického materiálu učinili
alternativně. V žalobě naopak uváděl, že policií byl vyzván přímo k podrobení se odběru krve
a výzva lékařky směřovala k odběru krve a moči. Že lékařka požadovala v rámci první
výzvy odběr krve, je prokázáno především svědeckou výpovědí samotné lékařky, výpovědí
svědka pprap. J.K., koneckonců i výpovědí svědka nstržm. L.J. a stejnou skutečnost dokládají
i důkazy listinné, např. protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem. Požadoval-li
odběr krve jak policista, tak lékařka a žalobce vzorek krve odmítl poskytnout, pak v žádném
případě nemůže být správné jeho tvrzení, že splnil všechny povinnosti uložené mu jak
zákonem o silničním provozu, tak zákonem č. 379/2005 Sb., a že se nemohl dopustit
přestupku. Splnit bezezbytku povinnost uloženou řidiči § 5 odst. 1 písm. f) zákona o
silničním provozu (tj. podrobit se na výzvu policisty, vyšetření podle zvláštního právního
předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem)v souzeném případě obnášelo nejen
podrobit se odbornému lékařskému vyšetření v rozsahu cíleného klinického vyšetření, avšak
současně akceptovat požadavek lékařky na odběr vzorku krve a odběru se podrobit. Jedinou
výjimkou by byla situace, že by totiž vyšetření bylo spojeno s nebezpečím pro zdraví odběru
podrobeného řidiče. Jde o zákonný (liberační) důvod formulovaný v ustanovení § 22 odst. 1
písm. d) zákona o přestupcích. Taková situace v žalobcově případě, jak bude dále uvedeno,
nenastala. Jelikož z důvodů výše uvedených platí, že volba druhu biologického materiálu
nespočívá na adresátovi výzvy, pak bez ohledu na okolnost, že splnil v pořadí druhý
požadavek lékařky a poskytl vzorek jiného druhu biologického materiálu, tj. moči, je závěr
žalovaného, že se odmítl podrobit vyšetření a tudíž naplnil skutkovou podstatu přestupku
podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, zcela zákonný.
Soud proto nesdílí žalobcův právní názor, že pokud žalovaný dospěl k závěru, že
odmítnutím poskytnutí jednoho biologického materiálu a poskytnutím jiného biologického
materiálu dochází k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona
o přestupcích, jde o extenzivní, nepřípustný výklad s následkem nezákonnosti napadeného
rozhodnutí. Pokud v té souvislosti odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu, pak
žádný z vyjmenovaných rozsudků (č.j. 8 As 11 /2007 -56, ze dne 24.6. 2008, rozsudek č.j. 5
As 24/2009 -65 ze dne 11.3. 2010 a rozsudek č.j. 6As 40/2009 -125, ze dne 16.12. 2009) jeho
právní názor nepodporuje.
Vzhledem k tomu, že jak policista, tak v prvé řadě i lékařka vyzvali žalobce k odběru
krve, který odmítl, je řešení otázky, zda určení druhu biologického materiálu, jehož odběr
bude požadován, spočívá na policistovi či na lékařce, v této věci fakticky nevýznamné a
nemůže ovlivnit (zvrátit) závěr o zákonnosti napadeného rozhodnutí. I za této situace ale
soud považuje za správné na žalobní argumentaci reagovat.
Shodně s žalobcem pak zastává názor, že o konkrétním druhu odběru biologického
materiálu je oprávněn rozhodnout lékař, jak je přesvědčen žalobce, nikoliv policista, jak míní
žalovaný.
Právnímu názoru žalovaného by sice na první pohled mohla nasvědčovat právní
úprava potud, že § 16 odst. 6 zákona č. 379/2005 Sb., ukládá poskytovateli zdravotních
služeb povinnost poskytnout subjektům uvedeným v odstavci 4 (tj. mimo jiné příslušníkům
PČR) „pouze“ potřebnou pomoc provedením odběru biologického materiálu a v odstavci 7
povinnost sdělit výsledky vyšetření subjektům uvedeným v odstavci 4 na základě jejich žádosti.
To by mohlo vzbudit dojem, že druh biologického materiálu, který má být odebrán, určuje
prioritně ten ze subjektů uvedených v § 16 odst. 4 téhož zákona, který činí výzvu, v dané
věci policista, a lékař, resp. poskytovatel zdravotních služeb, je jen faktickým realizátorem
provedené volby.
Soud je však přesvědčen, že při řešení zmíněné otázky je nutné vyjít především ze
skutečnosti, že zákon č. 379/2005 Sb. obsahuje v § 16 obecná pravidla pro provádění
jakéhokoliv vyšetření ke zjištění, zda osoba vykonávající určitou rizikovou činnost není
ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Tato obecná právní úprava se uplatní
vždy za předpokladu, že jiný zákon nemá vlastní, odlišnou právní úpravu celé či části stejné
matérie. Již výše soud dovodil, že ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu
je ve vztahu k ust. § 16 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., ohledně osob, kterým
mohou být výzvy adresovány, a osob oprávněných výzvu činit ustanovením zvláštním (lex
specialis), které obě kategorie osob oproti obecné úpravě zužuje. Ohledně dalších podmínek a
postupu při takovém vyšetření však již zákon o silničním provozu v § 5 odst. 1 písm. f) nic
odlišného nestanoví. Proto je nutné aplikovat obecnou právní úpravu a pravidla zakotvená v §
16 zákona č. 379/2005 Sb., ve znění legálních definic použitých právních pojmů obsažených
v § 2 písm. o), p) a q).. V žalobcově případě to znamená, že konkrétní druh odebíraného
biologického materiálu byla oprávněna stanovit lékařka, což také v žalobcově případě
učinila.
Opodstatněnou není ani námitka žalobce, že celé řízení trpí vadami.
Pokud vytýkal správním orgánům, že v průběhu celého řízení nebylo bezpochyby
prokázáno, jak byla formulována výzva k podrobení se lékařskému vyšetření ani jak byla
formulována výzva k odběru biologického materiálu, soud k tomu uvádí, že stejně jako
žalovaný má za prokázané, že výzva k odbornému lékařskému vyšetření byla žalobci
adresována pprap. K., což potvrzuje jak. pprap. K. ve své svědecké výpovědi, tak nstrž. J. Že
byl po pozitivních dechových zkouškách vyzván přímo k odběru krve tvrdí v žalobě sám
žalobce a jeho tvrzení je v souladu jak s výpovědí svědka pprap. K., tak s obsahem
bezprostředně po kontrole vyhotoveného úředního záznamu ze dne 28.2.2011, č.j. KRPP-
15656/PŘ-2011-030506. Prvotní výzva lékařky k odběru biologického materiálu, konkrétně
krve, je prokázána především svědeckou výpovědí samotné lékařky, výpovědí svědka pprap.
J.K., koneckonců i výpovědí svědka nstržm. L.J., neboť ten nezmiňoval pořadí , ve kterém
měla lékařka požadovat odběr moči a krve, a stejnou skutečnost dokládají i důkazy listinné,
např. protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem. Správní orgány tudíž zjistily
podstatné skutečnosti pro posouzení věci. Nejsou-li prokázány další konkrétní formulace,
nejde o vadu řízení, pakliže nejde o právně významnou okolnost.
Jako nedůvodnou posoudil soud námitku, že správní orgán pochybil, když nezohlednil
objektivní překážky na straně žalobce, pro které tento nemohl poskytnout vzorek krve jako
biologický materiál. Žalobce po výzvě lékařky k odběru krve neuvedl zdravotní důvody, pro
které by se nemohl odběru podrobit. Jiné důvody zákon o přestupcích nezohledňuje. Změna
důvodů pak navíc svědčí o účelovosti žalobcovy obrany.
Za určitou nepřesnost je nutné označit údaj v úředním záznamu o kontrole řidiče (tedy
že se podrobil lékařskému vyšetření). Vzhledem k tomu, že veškeré ostatní podklady svědčí o
tom, že se žalobce odmítl podrobit odběru krve, což ostatně žalobce nezpochybňuje, nemůže
mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
Namítal-li žalobce, že správní orgán na straně jedné tvrdí, že výzva k odběru
biologického materiálu záleží na výzvě policisty, na straně druhé ničím nedokládá, že by k
výzvě na odběr krve došlo, soud uvádí, že sám žalobce v žalobě uvádí, že byl, jako řidič
motorového vozidla, dne 28.2. 2011 zastaven hlídkou policie ČR k silniční kontrole. V rámci
prohlídky byl vyzván k podrobení se dechové zkoušce a po jejím pozitivním výsledku k
podrobení se odběru krve. Stejně vypovídá svědek K.
S námitkou, že se žalovaný nevypořádává se zjevnými rozpory mezi svědeckými
výpověďmi a listinami obsaženými ve spise, se soud nemohl blíže zabývat, protože jde o
výtku formulovanou obecně, tedy v rozporu s § 71 písm. d) s.ř.s. a nezpůsobilou přezkumu.
Žalobce rozpory nespecifikuje a soud není oprávněn ani povinen sám případné rozpory
vyhledávat.
Správní orgány nepochybily při interpretaci hmotněprávních ustanovení zákona o
přestupcích, zákona o silničním provozu a zákona č. 379/2005 Sb., ani při jejich aplikaci na
žalobcem spáchaný skutek; žalobce se mýlí, pokud zastává názor, že výklad ze strany
správních orgánů byl extenzivní. O skutku, který byl předmětem řízení, neexistovaly žádné
pochybnosti a správní orgány jej zcela důvodně posoudily jako přestupek dle § 22 odst. 1
písm. d) zákona o přestupcích. Žaloba nebyla důvodná a soud ji proto v souladu
s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl (výrok I.).
Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. nepřiznal,
protože žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně
vzdal (výrok II.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u
Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení
rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k
podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a
kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti
němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a
údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo
jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní
symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Plzni dne 25. června 2013
JUDr. Jana Daňková, v.r., .r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení:
Helena Kováříková
