Konf 32/2005 - 4

29. 09. 2006, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Kompetenční
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

I. Odkáže-li stavební úřad účastníky řízení s občanskoprávní námitkou na soud postupem podle § 137 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, je věcí soudu, aby - má-li za to, že pravomoc soudu není dána - vyvolal kompetenční spor (§ 1 zákona č. 131/2002 Sb.) svým vlastním návrhem. Zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu postupem podle § 104 o. s. ř. a postoupení věci správnímu orgánu tu nemá místa.
II. Zastavil-li přesto v takovém případě soud prvého stupně řízení, nemůže soud, který rozhoduje o odvolání proti takovému usnesení, v průběhu odvolacího řízení a tedy před tím, než se k otázce pravomoci soudu procesně odpovídajícím způsobem sám vyjádřil, svým návrhem kompetenční spor vyvolat, neboť za této situace stranou kompetenčního sporu dosud není. Návrh odvolacího soudu proto zvláštní senát odmítne pro předčasnost a proto, že byl podán osobou k tomu neoprávněnou.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29.09.2006, čj. Konf 32/2005 - 4)

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

USNESENÍ

Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka a JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Městského soudu v Praze na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi Obvodním soudem pro Prahu 4 a Obvodním úřadem Městské části Praha 4 (odborem stavebně-dopravním), za další účasti žalobců a) JUDr. V. S., b) J. K., a c) H. K., zastoupených JUDr. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 24, 110 00, a žalovaného J. Č., zastoupeného JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Pankráci 30, 141 00, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Co 348/2004,

takto :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 19. 5. 2005 se obrátil Městský soud v Praze na zvláštní senát s návrhem na zahájení řízení o kompetenčním sporu, který vznikl mezi Obvodním soudem pro Prahu 4 a Obvodním úřadem Městské části Praha 4 (odborem stavebně-dopravním), ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Co 348/2004, o stanovení zákazu provádět stavbu.

Ze spisu vyplynuly tyto podstatné skutečnosti:

Dne 29. 11. 1995 podal J. Č. (dále také jen „žalovaný“) u obvodního úřadu žádost o vydání stavebního povolení a dne 26. 3. 1997 žádost o obnovu řízení ve věci dříve zamítnuté žádosti o stavební povolení ke změně stavby v Z.

Stavební úřad rozhodnutím ze dne 8. 6. 1999, čj. OSD 5466/1995-1604/1997- TRTI/odk., přerušil stavební řízení a odkázal ve smyslu § 137 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), JUDr. V. S., J. K. a H. K. (dále také jen „žalobci“), aby své námitky proti stavbě uplatnili v občanskoprávním řízení.

Žalobci proto podali dne 18. 8. 1999 u Obvodního soudu pro Prahu 4 žalobu, kterou se domáhali, aby soud zakázal žalovanému provádět shora uvedenou stavbu.

Obvodní soud pro Prahu 4 však usnesením ze dne 1. 12. 1999, čj. 27 C 229/99-57, řízení zastavil a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu úřadu Městské části Praha 4. Dospěl k závěru, že rozhodování o konkrétní námitce vznesené ve stavebním řízení (že povolovaná stavba způsobí zastínění sousední stavby), není v pravomoci soudu.

K odvolání žalobců rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2005, čj. 54 Co 348/2004-101, tak, že odvolací řízení do vydání pravomocného rozhodnutí zvláštního senátu pro řešení kompetenčních sporů přerušil a dne 19. 5. 2005 podal již zmiňovaný návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. Zdůvodnil jej tím, že o námitkách žalobců (zatížení životního prostředí, vzhledové narušení stavby žalobců a charakteru okolní zástavby a zastínění nemovitostí žalobců) náleží rozhodnout stavebnímu úřadu, jak by zřejmě - podle tvrzení v návrhu - rozhodl zcela nebo převážně i městský soud, nicméně tu již vznikl kompetenční konflikt, neboť obě strany popřely svou pravomoc; je proto třeba, aby rozhodl zvláštní senát, neboť jen jeho rozhodnutím může být stavební úřad vázán.

Návrh však bylo nutno odmítnout, neboť byl podán předčasně, a nadto někým, kdo dosud není stranou kompetenčního sporu; o takovém návrhu – jakkoli tu popření pravomoci ze strany stavebního úřadu i obvodního soudu existuje – zvláštní senát rozhodnout nemůže.

Z ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, plyne, že stranami kladného nebo záporného kompetenčního sporu jsou buď soudy na straně jedné a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy na straně druhé, nebo soudy v občanském soudním řízení na straně jedné a soudy ve správním soudnictví na straně druhé. Podle odst. 2 téhož ustanovení je kompetenčním sporem buď spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž již druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční spor), anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků (spor negativní).

Přestože z obsahu přiloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 27 C 229/99 vyplývá, že obě strany (správní orgán i soud) hodlaly popřít svou pravomoc, nemohl se zvláštní senát k návrhu městského soudu řešením věci zabývat.

Rozhodování odvolacího soudu, který jak uvedeno v nepravomocně skončené věci řízení přerušil, nelze nahradit rozhodováním zvláštního senátu; zvláštní senát nemůže nastupovat na místo řádné vyšší instance a plnit její úkoly. Nemůže proto ani akceptovat návrh instančně vyššího (odvolacího) soudu na rozhodnutí kompetenčního sporu, pokud jeho stranou takový vyšší soud není.

To v konkrétní věci znamená, že poté, kdy stavební úřad odkázal účastníky řízení na soud a žalobci se také na soud (obvodní) obrátili, bylo věcí tohoto obvodního soudu – měl-li za to, že tu není dána pravomoc soudů – aby on sám řádným návrhem vyvolal řízení před zvláštním senátem. Užití ustanovení § 104 o. s. ř. o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu tu nemá místa: postoupení věci „zpět“ správnímu orgánu (který se o nedostatku vlastní pravomoci již vyslovil a svým – nezrušeným – rozhodnutím je vázán) nemá žádný praktický smysl a kompetenční konflikt se jím neřeší. To proto, že obvodní soud, který má povědomost o tom, že správní orgán svou pravomoc popřel, ale sám stojí na stanovisku, že pravomoc soudů není dána, si musí současně být vědom toho, že tu už je negativní kompetenční spor; jeho řešením je pouze podání návrhu zvláštnímu senátu. Zastavením řízení a postoupením věci se takový spor neodstraní. Pokud by pak rozhodnutí o zastavení řízení a postoupení věci správnímu orgánu nabylo právní moci, nastala by do prakticky patová situace, kterou by – ovšem se zbytečným časovým odstupem – musel stejně řešit zvláštní senát (k návrhu stavebního úřadu nebo některého z účastníků řízení podle § 3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.).

Podal-li městský soud – namísto toho, aby rozhodl o odvolání proti rozhodnutí obvodního soudu o zastavení řízení – návrh na řešení kompetenčního sporu, učinil tak předčasně, v průběhu neskončeného odvolacího řízení, tedy před tím, než se sám k otázce pravomoci procesním způsobem vyjádřil (čímž by se také teprve mohl stát stranou kompetenčního sporu).

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že městský soud v prvé řadě musí řádně rozhodnout o podaném odvolání účastníků řízení: buď se ztotožní se právním názorem obvodního soudu o tom, že pravomoc soudu není dána, a pak jeho rozhodnutí zruší s tím, že jej zaváže věc předložit zvláštnímu senátu jako kompetenční spor z důvodů shora vyložených, anebo dospěje k závěru, že pravomoc soudu dána je, a pak zruší rozhodnutí obvodního soudu s odpovídajícími důvody a závazným právním názorem.

Nadto je třeba připomenout, že zákonné postavení zvláštního senátu neumožňuje poskytnout před tím, než je tu procesně skutečně ustaven kompetenční konflikt, právní naučení o předběžných otázkách pravomoci, které se v řízení vyskytnou. Jeho účelem není rozhodovat o kompetenčních sporech in spe, ale jen o těch, které skutečně vznikly a jejichž jiné řešení možné není.

Návrh Městského soudu v Praze byl proto odmítnut pro předčasnost a proto, že byl podán osobou k tomu neoprávněnou [§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] ve spojení s § 4 zákona č. 131/2002 Sb. Nebyl zde tak důvod pro postup podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., které zvláštnímu senátu ukládá zrušit rozhodnutí, jímž strana kompetenčního sporu nesprávně popřela svou pravomoc.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 29. září 2006

JUDr. Michal Mazanec

předseda zvláštního senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2006, sp. zn. Konf 32/2005 - 4, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies