8 As 32/2005 - 81

23. 05. 2006, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Správní, Správní (kasační)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Nevyrozumí-li soud, který rozhoduje o žalobě neúspěšného uchazeče o licenci k rozhlasovému vysílání proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ostatní neúspěšné uchazeče o tutéž licenci postupem podle § 34 odst. 2 s. ř. s., a neumožní jim tak účastnit se řízení jako osobám na něm zúčastněným, je řízení před soudem zatíženo vadou, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) a § 109 odst. 3 s. ř. s.].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23.05.2006, čj. 8 As 32/2005 - 81)

Text judikátu

USNESENÍ 

Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Václava Novotného, JUDr. Marie Turková, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: K. L., spol. s r. o., proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 10, Krátká 10, za účasti osoby zúčastněné na řízení: R. P. s. r. o., zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou v Praze 8, Sokolovská 49/5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 1. 2005, čj. Ru/206/04, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2005, čj. 9 Ca 39/2005 - 48,

takto:

I. Nevyrozumí-li soud, který rozhoduje o žalobě neúspěšného uchazeče o licenci k rozhlasovému vysílání proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ostatní neúspěšné uchazeče o tutéž licenci postupem podle § 34 odst. 2 s. ř. s., a neumožní jim tak účastnit se řízení jako osobám na něm zúčastněným, je řízení před soudem zatíženo vadou, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) a § 109 odst. 3 s. ř. s.].

II. Věc se vrací osmému senátu Nejvyššího správního soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (rozsudkem ze dne 6. 5. 2005, čj. 9 Ca 39/2005 - 48) zrušil rozhodnutí žalované (ze dne 13. 1. 2005, čj. Ru/206/04), a to ve výroku I. a ve výroku II. bodě 8 s tím, že v ostatních bodech výroku II. zůstává rozhodnutí žalované nedotčeno. Výrokem I. správního rozhodnutí žalovaná udělila R. P. s. r. o. (osobě zúčastněné na řízení) licenci k provozování rozhlasového vysílání s využitím souboru v rozhodnutí specifikovaných technických parametrů. Výrokem II. téhož rozhodnutí, pod body 1 - 21, žalovaná zamítla žádosti ostatních 21 žadatelů o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání s využitím souboru týchž technických parametrů (žádost žalobce byla zamítnuta pod bodem 8). Městský soud nezrušil správní rozhodnutí v rozsahu celého výroku II., neboť shledal, že s výjimkou bodu 8 se právního postavení žalobce nedotýká.

Co do procesního postupu, městský soud přípisem ze dne 23. 3. 2005 vyrozuměl R. P. s. r. o. o probíhajícím řízení a vyrozuměl jej podle § 34 odst. 2 s. ř. s. o možnosti uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Přípisem ze dne 5. 4. 2005 R. P. s. r. o. vstoupilo  do řízení jako osoba zúčastněná.

Osoba zúčastněná na řízení (stěžovatelka) napadla rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností, kterou namítla nezákonnost napadeného rozsudku s tím, že správní rozhodnutí není nepřezkoumatelné; dále tvrdila nezákonnost zrušení výroku o udělení licence, který byl řádně odůvodněn; a uzavřela, že byla narušena právní jistota stěžovatelky, která v dobré víře ve své oprávnění provozovat rozhlasové vysílání toto vysílání připravuje.

Stěžovatelka vznesla rovněž námitku litispendence a námitku věci pravomocně rozhodnuté, neboť Městský soud v Praze již dne 22. 4. 2005 v jiné věci (vedené pod sp. zn. 5 Ca 40/2005 o žalobě jiného uchazeče) rozhodl o zrušení výroku I. téhož správního rozhodnutí.

Věc je u Nejvyššího správního soudu projednávána osmým senátem. Ten ji usnesením ze dne 28. 3. 2006, čj. 8 As 32/2005 – 73, předložil podle § 17 s. ř. s. rozšířenému senátu k posouzení otázky, zda nevyrozumění účastníků správního řízení (konkrétně pak neúspěšných žadatelů o licenci k rozhlasovému vysílání, kteří nepodali žalobu) podle § 34 odst. 2 s. ř. s., představuje vadu řízení před soudem ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití § 109 odst. 3 s. ř. s.

Nejvyšší správní soud tuto otázku již řešil.

V rozsudku ze dne 30. 11. 2004, čj. 3 As 24/2004 – 791), Nejvyšší správní soud za popsané procesní situace vadu řízení před městským soudem neshledal, tj. implicitně shledal řízení bezvadným.

V rozsudku ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 As 10/2005 - 2982), Nejvyšší správní soud výslovně konstatoval, že využili-li možnosti podat žalobu pouze někteří účastníci správního řízení, byli ostatní s výsledkem zřejmě spokojeni. Vada řízení tedy nebyla rovněž shledána.

Rozšířený senát dovodil, že nevyrozumění neúspěšných žadatelů o licenci, kteří nepodali žalobu, o podané žalobě jediného z nich je v rozporu s ustanovením § 34 odst. 2 s. ř. s. a představuje vadu řízení před soudem ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití § 109 odst. 3 s. ř. s. V posuzované věci se správní rozhodnutí dotýkalo 21 osob, z nichž pouze úspěšného žadatele o licenci městský soud vyrozuměl o možnosti uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 s. ř. s. je přitom třeba osobami zúčastněnými na řízeními rozumět mj. ty osoby, které mohou být přímo dotčeny zrušením správního rozhodnutí.

Za situace, kdy se žalobce domáhá primárně zrušení zamítavého výroku v bodě jeho se týkajícím, ale sekundárně zároveň žádá zrušení výroku vyhovujícího (jiné osobě - jako např. stěžovateli v posuzované věci), neboť se jedná o výroky vzájemně podmíněné, jsou dotčena rovněž práva ostatních neúspěšných účastníků správního řízení. Původní výkon správního rozhodnutí se vadným postupem soudu ohledně nich stává pravomocným, a ačkoli bude znovu rozhodováno o udělení licence, dostávají se tito účastníci zcela „ze hry“, ačkoli důvod zrušení prospívá zjevně i jim. Jakkoliv je v obecné rovině nutno vycházet z povinnosti každého střežit svá práva, a domáhat se tak např. zrušení nepříznivého správního rozhodnutí, nelze přehlédnout ani existenci obdoby zásady beneficio cohesionis. Za daného stavu nemůže být nepodání správní žaloby překážkou pro uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení postupem podle ustanovení § 34 odst. 2 s. ř. s. Nejsou-li neúspěšní žadatelé o licenci vyrozuměni o možnosti uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, je jim odepřena možnost uplatnit procesní práva, přičemž tato skutečnost může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2004, čj. 7 As 33/2003-80, publikovaný pod č. 489/2005 Sb. NSS).

Tento závěr je zároveň v souladu se zásadou procesní ekonomie a racionality soudního rozhodování. Postupem souladným se závěry rozšířeného senátu je totiž možné vyloučit procesní situace obdobné té, která nastala v posuzované věci, kdy různé senáty téhož soudu rozhodují souběžně o zákonnosti a případném zrušení stejného výroku správního rozhodnutí.

Rozšířený senát po vyslovení právního názoru vrací věc k dalšímu řízení osmému senátu. 


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. května 2006

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu


1) http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=5292

2) http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=1279 



Zdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 8 As 32/2005 - 81, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies