7 A 111/2002 - 70

11. 08. 2005, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Správní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Zruší-li Ústavní soud nejen rozsudek Nejvyššího správního soudu, ale i rozhodnutí orgánů obou stupňů napadená žalobou, žaloba směruje proti neexistujícím správním rozhodnutím, což brání jejímu věcnému projednání. Takovou žalobu je nutno odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., protože nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný, takže v řízení nelze pokračovat.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11.08.2005, čj. 7 A 111/2002 - 70)

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci žalobce K. P., zastoupeného Mgr. Karlem Půšem, advokátem se sídlem Sloupno 13, proti žalovanému Ministerstvu průmyslu a obchodu, se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2002, č. j. 24654/02/4110,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Mgr. Karla Půše, advokáta se sídlem Sloupno 13.

Odůvodnění:

Žalobou včas podanou u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2002, č. j. 24654/02/4110, kterým bylo změněno rozhodnutí Okresního živnostenského úřadu – Okresního úřadu Hradec Králové ze dne 28. 3. 2002, zn. RZ2/2/2/02/Du, o uložení pokuty žalobci ve výši 5000 Kč, za porušení § 31 odst. 16 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v návaznosti na nedodržení bodu 16. čl. VI zákona č. 356/1999 Sb., kterým se mění živnostenský zákon. Žalobce současně navrhl i zrušení předmětného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Protože věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), věc byla předložena Nejvyššímu správnímu soudu s odkazem na ust. § 132, větu druhou, s. ř. s., podle kterého věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud v řízení podle ustanovení části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s., tedy v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2004, č. j. 7 A 111/2002 - 39, byla žaloba zamítnuta. Toto rozhodnutí bylo zrušeno k ústavní stížnosti žalobce současně s rozhodnutím žalovaného a s rozhodnutím Okresního živnostenského úřadu – Okresního úřadu Hradec Králové nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 329/04.

Dle ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

S ohledem na okolnost, že Ústavní soud svým nálezem specifikovaným výše zrušil nejen rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ale i předcházející rozhodnutí správních orgánů, přešla rozhodovací pravomoc v předmětné věci zpět na správní orgány. Nejvyšší správní soud je proto nucen žalobu žalobce dle ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout, neboť neexistuje napadené rozhodnutí správního orgánu, a tudíž nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný, takže v řízení nelze pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 8 s. ř. s., dle kterého jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud přiznat účastníkovi, který měl ve věci alespoň částečný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení i v těch případech, kdy tento zákon stanoví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Vzhledem k okolnosti, že žalobce měl s ohledem na nález Ústavního soudu ve věci úspěch, spatřuje v tomto Nejvyšší správní soud důvody zvláštního zřetele hodné, a proto mu přiznal náhradu nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem, neboť byl nucen jeho žalobu odmítnout jen z toho důvodu, že jeho rozhodnutí bylo zrušeno Ústavním soudem. Žalobci proto přísluší náhrada nákladů řízení spočívajících v odměně za zastupování dle ust. § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3500 Kč, a v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1000 Kč, takže celková náhrada nákladů řízení činí 4500 Kč.

Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2005

JUDr. Radan Malík předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2005, sp. zn. 7 A 111/2002 - 70, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies