7 Afs 56/2004 - 87
27. 10. 2005, Nejvyšší správní soud
Text judikátu
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele
společnosti O., a. s., zastoupené JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně,
Pellicova 8a, za účasti Finančního ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4,
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2004,
č. j. 30 Ca 491/2000 - 62,
takto :
I.
Kasační stížnost se odmítá.
II.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění :
Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně byla odmítnuta pro opožděnost žaloba
stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (dále jen „správní orgán“)
ze dne 14. 8. 2000, č. j. FŘ-2419/1999-120, jímž bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu
Brno I ze dne 26. 11. 1998, č. j. 139989/98/288914/5429, kterým byla stěžovateli dodatečně
doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1997.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel namítl stížní důvod uvedený v ust. § 103
odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že v daňovém řízení ohledně daně z příjmů právnických
osob za zdaňovací období roku 1997 byl zastoupen daňovým poradcem Ing. J. Š. na základě
plné moci ze dne 3. 4. 1998. S ohledem na okolnost, že se jednalo o zástupce s neomezenou
plnou mocí, mělo být dle ust. § 17 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,
ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“),
doručováno pouze tomuto zástupci. Ve spise správního orgánu je však založena pouze
doručenka, dle které bylo napadené rozhodnutí správního orgánu doručováno do sídla
stěžovatele. Dle ust. § 31 odst. 8 písm. a) zákona o správě daní a poplatků nese důkazní
břemeno ohledně řádného doručení správní orgán. Stěžovatel dále uvádí, že v předmětné věci
mohly nastat dvě varianty. Správní orgán buď doručil daňovému poradci stěžovatele
dne 18. 8. 2000 tak, jak tvrdí stěžovatel, a pak byla lhůta pro podání žaloby zachována, nebo
mu nedoručil vůbec, a tudíž nebylo do dnešního dne řádně doručeno. Proto nebylo vůbec
možné uvažovat o odmítnutí žaloby. Těmito skutečnostmi se však krajský soud vůbec
nezabýval, proto stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět
k dalšímu řízení.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 6. 4. 2005 se stěžovatel na podporu svých tvrzení
dovolal rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 2 As 27/2004 - 78.
Správní orgán ve svém vyjádření uvedl, že z plné moci, která je součástí správního
spisu, vyplývá, že se nejedná o generální plnou moc, což je zřejmé nejen z průvodního dopisu
zmocněnce, ale i z dalších úkonů zmocnitele v průběhu daňového řízení. Správní orgán dále
zdůraznil, že opravné prostředky v rámci správy daní byly Ing. Š. prováděny nikoliv
na základě plné moci ze dne 3. 4. 1998, nýbrž na základě plné moci ze dne 17. 9. 1998.
Vzhledem k okolnosti, že stěžovatel dne 27. 4. 2000 odvolal jím udělenou plnou moc ze dne
17. 9. 1998, postupoval správní orgán v souladu s úpravou daňového procesu, když
rozhodnutí vydané dne 14. 8. 2000 doručoval pouze stěžovateli. Správní orgán navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Podle § 109 odst. 4 s. ř. s. ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo
vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
Porovnáním obsahu žaloby, v níž se stěžovatel o vadách doručení vůbec nezmiňuje,
a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil, že skutečnosti a důvody, které stěžovatel
uvádí v kasační stížnosti, spočívající v námitkách týkajících se doručování rozhodnutí
správního orgánu v daňovém řízení, jsou skutečnostmi a důvody novými, které nebyly dříve
uplatněny v řízení před soudem. Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje,
že s ohledem na ust. § 109 odst. 4 s. ř. s. nemohl k těmto k nově tvrzeným skutečnostem
přihlédnout, přičemž dle ust. § 104 odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost opírající se pouze o nové
důvody nepřípustná.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Protože stěžovatel opřel svou kasační stížnost jednak o nové
důvody, které mohl uplatnit již dříve v řízení před soudem, jednak o nové skutečnosti, které
uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, a neuplatnil žádný stížní bod, pro který
by bylo možné napadené usnesení věcně přezkoumat, Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ust. § 120 s. ř. s. z důvodu uvedeného
v ust. § 104 odst. 4 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta.
Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2005
JUDr. Radan Malík předseda senátu.
Chcete pokračovat ve čtení?
vytvořit účet zdarmaZdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 7 Afs 56/2004 - 87, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.