ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery
Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara ve věci žalobce: M.S., zast.
JUDr. Josefem Vostrejšem, advokátem, sídlem Praha 2, Wenzigova 5, proti žalovanému:
policejní prezident, sídlem Praha 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí policejního
prezidenta ze dne 20.7.2009, č.j. PPR-9964-9/ČJ-2009-99KP,
takto :
I.
Rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 20.7.2009, č.j. PPR-9964-9/ČJ-2009-
99KP, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 30ti dnů od právní moci rozsudku náhradu
nákladů řízení ve výši 7.808,-Kč a to k rukám advokáta žalobce, JUDr. Josefa
Vostrejše.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou podanou dne 30.7.2009 domáhá přezkoumání shora uvedeného
rozhodnutí policejního prezidenta, kterým bylo změněno rozhodnutí ředitele Policie České
republiky Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech kázeňských č.
65/2009 ze dne 17.3.2009, kterým byl žalobce podle ustanovení § 189 odst. 1 zákona č.
361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „služební
zákon“) a § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích uznán vinným ze spáchání
přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích tak, že část
výroku začínající „ze spáchání přestupku...“ bude nově znít „ze spáchání jednání, které má
znaky přestupku... a proto mu na základě § 51 služebního zákona byl uložen kázeňský trest
odnětí služební hodnosti asistent“ a v dalším napadené rozhodnutí potvrzeno.
Žalobce v doplnění žaloby podané dne 10.8.2009 namítá:
1) Žalobce dne 8.4.2009 požádal služebního funkcionáře o umožnění nahlédnout do
spisu a pořídit výpisy. Dne 20.4.2009 se dostavil advokátní koncipient, kterému sice bylo
umožněno nahlížet do spisu, ale nebylo mu umožněno si pořídit kopie části spisu a byl
odmítnut jeho požadavek učinit o tomto záznam. Žalovaný ve svém rozhodnutí popírá, že by
koncipientovi bylo vyhotovení kopií listin znemožněno, argumentaci však zakládá jen na tom,
že ve spise žádné usnesení o odmítnutí provedení kopií není. Dle žalobce právě absence
zápisu o prostudování spisu nebo obdobného zápisu prokazuje odmítnutí vyhotovení kopií ze
spisu. Právní koncipient tvrdí, že personalista jeho požadavky odmítl s tím, že mu takto žádný
předpis neukládá. Do spisu byl pak patrně učiněn pouze záznam personalisty o nahlédnutí do
spisu, který koncipient podepsal. Je tedy prakticky nemožné, aby žalobce pro odmítavý postoj
žalovaného prokázal. Odmítnutí požadavků koncipienta žalobce uváděl bezprostředně již
v odvolání sepsaném po týdnu od nahlédnutí do spisu – argumentoval ustanovením § 202
odst. 1 služebního zákona, že odmítnutí možnosti pořídit si kopie spisu je v rozporu s právem
na řádnou obhajobu, upozornil, že znemožnění práva k přípravě obhajoby bylo porušením
nejen Listiny základních práv a svobod, ale i porušením ústavně zaručeného práva.
2) Zásadní porušení práva účastníka řízení spatřuje žalobce v tom, že mu v rozporu
s ustanovením § 174 odst. 1 písm. a) služebního zákona nebyla dána možnost klást otázky
svědkům. Žalovaný se podle něj s touto jeho námitkou vypořádal nedostatečně, když se pouze
omezil na konstatování, že žalobce do záznamu o ústním jednání ze dne 22.1.2009 uvedl:
„Nemám, co bych k věci dále uvedl“. To však nevysvětluje, proč mu nebyla dána možnost
využít práva na kladení otázek svědkům při protokolaci jejich výpovědí, když o konání
takovéhoto úkonu ani nebyl vyrozuměn. Tato nenapravitelná vada pak způsobila nezákonnost
vydání rozhodnutí. Žalobce už ve svém odvolání vyjádřil taktéž námitku o dokazování
pomocí ve spisu založených úředních záznamů a připomenul rozsudek Městského soudu
v Praze č.j. 7 Ca 104/2005-26, dle kterého: „Je-li možné v dané věci vyslechnout svědky,
nemůže dokazování spočívat pouze v provedených úředních záznamech, ale je nutné svědky
vyslechnout, a to i za přítomnosti policisty, s nímž je vedené příslušné řízení ve věci
služebního poměru, aby mohly svědkům být kladeny otázky, a policista tak měl reálnou
možnost vyjádřit se ke skutečnostem, které tito svědci uvádějí“.
3) Skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá
oporu ve spisu.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
1) Advokátní koncipient byl se spisem seznámen dostatečně tak, aby byl schopen
kvalifikovaně zastupovat žalobce. Jak žalobce sám uvádí, právo na obdržení kopií materiálů
tvořících spis není zákonem výslovně zakotveno a argumentace ustanovením § 202
služebního zákona je v tomto případě nepřípadná. Spis ve věci uložení kázeňského trestu není
součástí osobního spisu, obsah takovéhoto osobního spisu upravuje čl. 17 NMV č. 20/2007 o
personální evidenci a o zpracování osobních údajů, které s ní souvisejí. Součástí osobního
spisu tak bude např. pouze napadené rozhodnutí.
2) Podklady pro rozhodnutí služebního funkcionáře upravuje § 180 služebního zákona
a jako důkazy mohou sloužit doklady i jiné písemnosti nebo záznamy. Ze spisového
materiálu, zejména protokolů o výslechu svědků a záznamu kamerového systému ze dne
12.1.2009 je podle názoru žalovaného dostatečně zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti. Protokol o podání vysvětlení žalobce ze dne 27.12.2008 je ve zjevném
nesouladu s úředními záznamy policistů. Záznam o zjištěných skutečnostech ze dne
12.1.2009, i záznamy kamerového systému jednoznačně potvrzují žalobcovo protiprávní
chování. Žalovaný byl nucen konstatovat účelovost tvrzení žalobce, což tento nepřímo
potvrdil, když dne 12.2.2009 po poučení a po prostudování spisového materiálu, jehož
součástí jsou i protokoly o výslechu svědků i CD s obrazovými záznamy, uvedl v záznamu o
ústním jednání: „K věci dále nemám nic, co bych uvedl.“ Tím nevyužil své právo vyjádřit se
před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout
jejich doplnění. Žalovaný pak v řízení o odvolání nedoplnil spisový materiál o jiné podklady
potřebné pro rozhodnutí o odvolání, se kterými by žalobce nebyl seznámen.
Ze správního spisu vyplývají pro rozhodnutí následující podstatné skutečnosti:
Dne 29.12.2008 a dne 13.1.2009 bylo žalobci oznámeno zahájení řízení § 178 odst. 2
písm. b) služebního zákona o jeho jednání žalobce naplňující znaky přestupku.
Ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech kázeňských pod
č. 65/2009 ze dne 17.3.2009 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a
plynulosti provozu na pozemních komunikacích, neboť dne 27.12.2008 okolo 1:00 hodin řídil
v Praze 6, ul. Bělohorská směrem z centra své osobní motorové vozidlo po tramvajovém pásu,
nereagoval na znamení autohlídky Policie ČR k zastavení rozsvícením nápisu „STOP“ a před
hlídkou ujížděl. Křižovatku projel na červený světelný signál a v průběhu pronásledování
překračoval max. povolenou rychlost. Po zastavení vozidla na žádost hlídky nepředložil
doklady potřebné k řízení a odmítl se podrobit vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem. Dále,
že dne 12.1.2009 okolo 12:12 hodin se bez vážného důvodu bezprostředně po vystoupení
z vozu v Praze 6, u McDonaldu v ulici Skuteckého odmítl podrobit vyšetření, zda není
ovlivněn alkoholem a byl mu uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti asistent.
Ze záznamu o ústním jednání č.j. ORII-743-2/ČJ-2009-0012KR ze dne 12.2.2009
vyplývá, že žalobci byl poskytnut v době od 11:55 do 12:30 hodin čas k prostudování
spisového materiálu, po němž k věci uvedl a podepsal: „Potvrzuji, že jsem dne 30.12.2008 a
27.1.2009 převzal záznamy o zahájení řízení o jednání, které má znaky přestupku a dnešního
dne jsem si prostudoval spisový materiál pod č.j. ORII-743/ČJ-2009-0012KR. K věci dále
nemám nic, co bych uvedl.“
Dne 20.4.2009 požádal právní zástupce žalobce o nahlédnutí do spisového materiálu
odvolacího řízení. V záznamu podepsáném i právním koncipientem Mgr. Janem Skutkou o
nahlížení je uvedeno, že bylo započato v 13:10 hodin a skončeno v 15:10 hodin.
Proti rozhodnutí orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání dne 7.4.2009
s doplněním ze dne 27.4.2009, kdy namítl, že napadené rozhodnutí ve výrokové části popisuje
dvě různá jednání, avšak právně kvalifikuje jednání toliko jedno – spáchání přestupku. Popis
jednání ze dne 27.12.2008 podle něj vůbec není kvalifikován podle zákona o přestupcích, tedy
jako přestupek označeno nebylo. To, že se nejedná o pouhé chyby v psaní a počtech a jiné
zřejmé nesprávnosti vyplývá pak i z dosavadní nečinnosti služebního funkcionáře, neboť by
jinak tyto z vlastní iniciativy opravil. Není proto možná argumentace o opakování jednání.
Zásadní procesní vadu rozhodnutí spatřuje v tom, že není dostatečně obsahově určité. Žalobce
uvedl, že mu bylo zabráněno pořídit si ze spisu kopie. Dále že v rozporu s ustanovením § 174
odst. 1 písm. a) služebního zákona mu nebyla dána možnost klást otázky svědkům, být
přítomen výpovědi svědků. Odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16.5.2006,
č.j. 7 Ca 104/2005-26.
Policejní prezident rozhodnutím ze dne 20.7.2009, č.j. PPR-9964-9/ČJ-2009-99KP,
změnil rozhodnutí orgánu prvního stupně tak, že část výroku začínající „ze spáchání
přestupku...“ bude nově znít „ze spáchání jednání, které má znaky přestupku... a proto mu na
základě § 51 služebního zákona byl uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti asistent“ a
v dalším napadené rozhodnutí potvrdil. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí
žádnou podstatnou procesní vadou a je podložené skutkovými okolnostmi. Oba skutky jsou
uspokojivě zdokumentovány. Pokud jde o jednání ze dne 27.12.2008, pak žalobce v průběhu
řízení opakovaně měnil svoji výpověď a jeho tvrzení tak jsou v příkrém rozporu s tvrzeními
svědků a ostatních účastníků skutečného děje a mají pouze charakter účelové obhajoby.
K jednotlivým námitkám žalobce uvádí, že ve spise je pouze záznam o seznámení se
s uvedeným spisem, bez jakékoliv námitky, není zde žádné usnesení o odmítnutí provedení
kopií za úhradu nebo pomocí fotoaparátu v mobilu a tudíž se s námitkou o porušení práva na
řádnou obhajobu žalovaný nemůže ztotožnit. Provedení a hodnocení důkazů pak je svěřeno
výlučně služebnímu funkcionáři, který tyto hodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení
důkazů. Předložený spisový materiál neobsahuje písemnosti, podle kterých by odvolateli bylo
umožněno využít svého práva klást otázky svědkům. Současně žalobce do záznamu o ústním
jednání ze dne 22.1.2009 uvedl, že nemá, co by k věci dále uvedl – tudíž žalovaný má
shromážděné důkazy pro vydání rozhodnutí za dostatečné. Taktéž uložení kázeňského trestu
je výlučně volbou služebního funkcionáře, trest odnětí služební hodnosti je ukládán za
jednání, které má znaky přestupku a je v rozporu s požadavky na příslušníka kladenými. Po
přihlédnutí k závažnosti jednání, ke způsobu spáchání, ke všem okolnostem a v neposlední
řadě i skutečnosti, že se žalobce uvedeného jednání dopustil ve dvou případech v krátkém
časovém intervalu po sobě, má žalovaný za to, uznání žalobce vinným je oprávněné a uložený
kázeňský trest je v jeho případě adekvátní.
Městský soud v Praze přezkoumal napadené správní rozhodnutí i správní řízení mu
předcházející v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (ust. § 75 odst. 2 s.ř.s.),
vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního
orgánu (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.) a posoudil věc následovně.
Žalobce namítá, že jeho právnímu zástupci bylo odepřeno si pořídit kopie správního
spisu, což je v rozporu s právem na řádnou obhajobu.
Ze správního spisu plyne, že dne 20.4.2009 požádal právní zástupce žalobce o
nahlédnutí do spisu a tentýž den do spisu nahlédl (13:10 až 15:10 hod.). Do spisu byl
zaznamenám záznam o nahlédnutí do spisu právním koncipientem Mgr. Janem Skutkou bez
výhrad podepsán. Žalobce sice v odvolání ze dne 27.4.2009 pod bodem 8 poukazuje na
nemožnost učinit si kopie jako na jednu z procesních vad rozhodnutí orgánu prvního stupně,
soudu však není zřejmé, proč na tuto skutečnost nepoukázal již při podepisování záznamu o
nahlížení. Pokud totiž služební funkcionář odmítl advokátnímu koncipientovi uvedené kopie
poskytnout a odmítl i sepsání záznamu o odmítnutí, mohl koncipient sám učinit o tomto
poznámku na záznam o nahlížení, jestliže jej podepisoval. Nehledě k tomu, že pokud zástupci
žalobce nestačilo k důkladnému prostudování spisu nahlížení dne 20.4.2009, mohl požádat o
opakované nahlédnutí a zejména písemně o pořízení kopií. V této části není žaloba důvodná.
Dále žalobce namítl, že mu v rozporu s ustanovením § 174 odst. 1 písm. a) služebního
zákona nebyla dána možnost klást otázky svědkům, o konání takovéhoto úkonu správního
orgánu nebyl vyrozuměn.
Podle § 172 odst. 1 písm. a) služebního zákona má účastník právo nahlížet do spisu a
pořizovat si z něj výpisu, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, na
poskytnutí informací o řízení potřebných k hájení svých práv a oprávněných zájmů, vyjádřit
v řízení své stanovisko, klást otázky svědkům a znalcům.
Podle § 180 odst. 2 služebního zákona je důkazem vše, co může přispět k zjištění
skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníka, svědků a jiných osob,
doklady a jiné písemnosti nebo záznamy, odborná vyšetření, znaleckého posudky, potvrzení,
listiny, protokoly o ohledání a pořízená dokumentace skutkového děje.
Podle § 186 odst. 2 služebního zákona musí být příslušníkovi před uložením
kázeňského trestu dána možnost vyjádřit se k věci, navrhovat důkazy a hájit se.
Ze správního spisu plyne, že kromě výslechu svědků K., Š. a H., V. (zasahujících
policistů), kteří byli poučení dle § 55 s.ř. a výslechu A. jako účastníka řízení o jeho
kázeňském přestupku (účasten jednání žalobce v obou případech) probíhaly výslechy osob
formou podání vysvětlení dle § 61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. (§ 12 zákona č. 283/1991
Sb.). Žalobce nebyl přítomen žádného úkonu správního orgánu, při kterém bylo zaznamenáno
tvrzení zasahujících policistů nebo policistů přítomných protiprávního jednání žalobce. Ze
spisu neplyne, že by byl o výslechu policistů někdy vyrozuměn.
Hlava I části dvanácté služebního zákona stanoví obecná ustanovení pro řízení ve
věcech služebního poměru. Hlava IV zákona upravuje řízení o kázeňském přestupku a o
jednání, které má znaky přestupku. Vztah Hlavy I a Hlavy IV je vztah obecné a speciální
úpravy, kdy platí, že nestanoví-li speciální úprava jinak, platí pravidlo obecné. Jakkoli ust. §
186 odst. 2 zákona oproti § 172 odst. 1 písm. a) zákona neuvádí výslovně, že účastník má
právo klást svědkům otázky, soud má za to, že v souladu se zásadou spravedlivého procesu (
čl. 36 LZPS) je nutné právo klást svědkům otázky považovat za součást práva hájit se dle §
186 odst. 2 zákona. Absenci kompletního výčtu práv účastníků v ust. § 186 odst. 2 oproti ust.
§ 172 odst. 1 písm. a) zákona nelze vykládat ve smyslu vyloučení práva účastníka klást
svědkům otázky, být vyrozuměn o datu výslechu a výslechu se i účastnit.
Možnost zúčastnit se výslechu svědka a klást mu otázky je součástí práva na
spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1, 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod. Právo na spravedlivý proces je zakotveno v čl. 36 a násl. Listiny aby zpochybnil výpověď svědka proti sobě a kladl mu otázky, a to buď v okamžiku jeho
výpovědi, nebo v pozdějším stadiu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne
23. dubna 1997 ve věci Van Mechelen a ostatní proti Nizozemsku, bod 51; mutatis mutandis
též rozsudek ze dne 28. února 2006 ve věci Krasniki proti České republice, body 75-76).
Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvádí, že spis neobsahuje „písemnosti,
podle kterých bylo odvolateli umožněno využít svého práva ve smyslu ust. § 174 odst. 1
písm. a) služebního zákona, a klást otázky svědků“. Žalovaný tak měl zjevně za to, že žalobce
nemohl klást otázky svědků, neboť takový výslech svědků proveden nebyl. Z odůvodnění
napadeného rozhodnutí žalovaného plyne, že skutkový stav byl prokázán úředními záznamy
„zúčastněných osob“ a rozporem tvrzení žalobce s tvrzením zakročujících policistů a
výpovědí A. ze dne 27.1.2009.
Dle dle § 180 odst. 2 služebního zákona je důkazem je vše, co může přispět k zjištění
skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníka, svědků a jiných osob,
doklady a jiné písemnosti nebo záznamy, odborná vyjádření, znalecké posudky, potvrzení,
listiny, protokoly o ohledání a pořízená dokumentace skutkového děje. Soud je toho názoru,
že skutková zjištění na základě tvrzení osob, která uvádějí, co zaznamenaly svými smysly, lze
učinit pouze na základě provedení jejich svědeckých výpovědí při respektování práva
účastníka na obhajobu (být předem vyrozuměn o datu provedení výslechu a účastnit se jej,
klást otázky svědkům). Dané nelze obcházet pořízením úředního záznamu o vysvětlení dle §
61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., jehož účelem je zjištění skutečností pro zahájení řízení o
deliktním jednání (zde přestupku), tedy zda došlo k protiprávnímu jednání a identifikace
osoby, který se takového jednání dopustila, nikoli prokázání odpovědnosti za protiprávní
jednání. Záznam o vysvětlení dle § 61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. není podkladem ve
smyslu § 180 odst. 2 zákona, kterým lze bez dalšího prokázat skutkové okolnosti a to právě
z toho důvodu, že takovýto úkon správního orgánu zakládá nevyrozumění účastníka řízení o
provedení podání vysvětlení. Obdobné deficity zajištění práva na obhajobu v sobě zahrnuje
výslech účastníka odlišného řízení, zde nstržm. A., jehož výslech dne 27.1.2009 byl proveden
v rámci řízení o jeho kázeňském přestupku, nikoli kázeňského přestupku žalobce.
Pomine-li soud nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů v rozsahu prokázání
skutkového stavu, kdy z rozhodnutí není zcela zřejmé, o jaké konkrétní podklady správní
orgány opírají svá skutková zjištění, lze mít za to, že skutečnost, že žalobce řídil vozidlo dne
27.12.2008 a tím naplnil znaky přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na
pozemních komunikací dle § 22 odst. 1 písm. d), f) bod 2, 5 zákona č. 200/1990 Sb., měl
žalovaný prokázaný výpovědí nstržm. A., jenž dle záznamu o ústním jednání ze dne
12.2.2009 mj. sdělil: „…vozidlo VW Passat řídil muž jménem M.S., který svého jednání po
zastavení litoval“. Jak výše uvedeno, výslech nstržm. A. nebyl proveden formou svědecké
výpovědi, o které by byl žalobce vyrozuměn. Z důvodu popření práva žalobce na obhajobu
pro danou procesní vadu nebylo možné o takto vadně provedený důkaz opřít skutkové zjištění
žalovaného o tom, že vozidlo řídil žalobce. Vada řízení – provedení důkazu v rozporu
s právem na obhajobu dle § 186 odst. 2 zákona tak měla vliv na zákonnost rozhodnutí.
Jelikož ve správním spise nejsou jiné vypovídající podklady než tvrzení
zakročujícících policistů (záznam kamery neobsahuje jednání žalobce), nemohl žalovaný opřít
svá skutková zjištění o protiprávním jednání žalobce dne 12.1.2009 jinak než ze svědeckých
výpovědí H., V., které sice byly provedeny řádně formou svědecké výpovědi, avšak žalobce
nebyl o provedení výslechu svědků vyrozuměn a tedy ani účasten.
Skutková zjištění žalovaného se opírají o vadně provedené „výslechy“ zúčastněných
osob, aniž by byl žalobce v rámci práva na obhajobu dle § 186 odst. 2 zákona vyrozuměn o
jejich výslechu a následně výslechu přítomen, přestože tomu nebránila žádná objektivní
skutečnost. Prohlášení žalobce po seznámení s podklady „K věci dále nemám nic, co bych
uvedl.“ je bez právních účinků ve smyslu dodatečného vzdání se práva na obhajobu. Takovéto
prohlášení lze vyložit ve smyslu stanoviska žalobce k obsahu podkladů nikoli k formě jejich
pořízení, zejména pokud žalobce nebyl poučen v souladu s právem na obhajobu o provedení
výslechu předem a tudíž se jich nemohl účastnit a klást otázky svědkům. Procesní vady
správního řízení nemohou být zhojeny prohlášením účastníka, zejména pokud takto účastník
výslovně neprojevil.
Skutkové zjištění žalovaného se tak opíralo pouze o vadně provedené výslechy jednání
žalobce přítomných osob, vada provedení takových výslechů měla vliv na zákonnost
rozhodnutí, proto soud napadené rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. zrušil pro podstatné
vady řízení spočívající v porušení práva žalobce na obhajobu dle § 186 odst. 2 služebního
zákona. Podle ustanovení § 78 odst. 4 s. ř. s. soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení
k doplnění dokazování provedením výslechu jednání žalobce přítomných osob při
respektování práva žalobce na obhajobu, aby byl o provedení výslechu předem zpraven a
mohl klást otázky svědkům.
Žalobce nijak nespecifikoval žalobní bod o tom, že skutkový stav, který vzal správní
orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisu. Přičemž je nutné odlišit, je-li
skutkové zjištění opřeno o vadně provedené podklady (písm. c) odst. 1 § 76 s.ř.s.) a je-li
skutkové zjištění v rozporu s řádně provedenými podklady (písm. b) odst. 1 § 76 s.ř.s.).
Žalobní bod o rozporu skutkového stavu není důvodný.
V souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s. soud přiznal žalobci, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení, jež spočívají v zaplaceném soudním
poplatku 2.000,-Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem.
Tyto jsou tvořeny jednak odměnou za dva úkony právní služby (převzetí a příprava
zastoupení, sepsání žaloby) po 2.100,- Kč a dvě paušální náhrady po 300,-Kč, to vše s 21 %
DPH.
Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u
Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení
rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k
podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a
kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti
němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a
údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo
jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní
symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 22.2.2013
JUDr. Ing. Viera Horčicová, v.r.
předsedkyně senátu
