5 A 9/2001 - 24
24. 06. 2003, Nejvyšší správní soud
Text judikátu
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a
soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobce Deutsche
Telekom AG, se sídlem Bonn, Friedrich-Ebert-Allee 140, Spolková republika Německo,
zastoupeného JUDr. Karlem Čermákem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní třída 32, proti
žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, v
řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 5.12.2000 zn.: O-146918-99,
takto :
Žaloba se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění :
Žalobce se žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze domáhal ve správním soudnictví
podle ustanovení části páté o. s. ř. zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví, kterými byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného
o definitivním částečném odmítnutí právní ochrany v České republice mezinárodní
kombinované ochranné známky č. 701619 ve znění „T Euronet“.
Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze, kterému byla – jako soudu věcně a místně
příslušnému v době podání žaloby – žaloba podána, do 31. 12. 2002 ve věci nerozhodl,
postoupil uvedenou věc v měsíci lednu 2003 podle ustanovení § 132 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) k převzetí a dokončení věci Nejvyššímu správnímu
soudu.
Podle názoru žalobce vyjádřeného v žalobě žalovaný chybně vyložil zaměnitelnost
předmětné známky.
Nejvyšší správní soud po posouzení žaloby dospěl k závěru, že není příslušný k jejímu
projednání, neboť podle nové právní úpravy účinné od 1. ledna 2003 se v dané věci jedná
o věc soukromého práva, kterou podle ustanovení novelizované části páté o. s. ř. projednávají
a rozhodují v plné jurisdikci obecné soudy a nikoliv specializované senáty krajských soudů a
Nejvyšší správní soud ve správním soudnictví.
Podle ustanovení § 2 s. ř. s. poskytují ve správním soudnictví soudy ochranu veřejným
subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto nebo
zvláštním zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují
v dalších věcech, v nichž tak stanoví zákon. Z rozhodování soudů ve správním soudnictví jsou
podle ustanovení § 6 s. ř. s. vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento nebo zvláštní zákon.
Takovým zákonem je občanský soudní řád (dále je „o. s. ř.“), který v ustanovení § 244 odst. 1
stanoví, že rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán
zájmové nebo profesní samosprávy, popř. smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního
předpisu o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních,
rodinných a obchodních vztahů a nabylo-li takové rozhodnutí právní moci, může být tatáž věc
projednána na návrh v občanském soudním řízení.
Předmětem tzv. známkového práva v objektivním smyslu je ochranná známka. Jedná se
o označení, které je způsobilé odlišit výrobky a služby pocházející od různých výrobců nebo
poskytovatelů služeb. Jde tedy o označení, které se vydělilo z volně užívaných označení, aby
plnilo vymezené funkce. Ochranná známka není nikdy chráněna sama o sobě, nýbrž vždy
ve spojení s určitými výrobky nebo službami, pro které je zapsána, a brání tak užívání
shodných či zaměnitelných označení pro výrobky a služby téhož druhu. Subjektem
známkového práva mohou obecně být osoby právnické a fyzické.
Těžiště právní ochrany na označení spočívá tradičně v právu soukromém. Právní
prostředky ochrany proti jejich porušování jsou obvykle upraveny přímo
v průmyslověprávních normách. Pokud tyto prostředky upraveny nejsou, nebo jsou upraveny
jen částečně, přichází v úvahu použití obecných prostředků ochrany soukromoprávní povahy.
Hmotněprávní otázky rozhodnutí žalovaného je proto třeba posuzovat zásadně podle
příslušných právních předpisů o ochranných známkách (zák. č. 137/1995 Sb.). Použití
obecných ustanovení občanského práva přichází v úvahu, pokud by nebylo možno vystačit ani
se zvláštními ani s obecnými právními předpisy práv k nehmotným statkům. Naproti tomu
otázky řízení se řídí obecnými předpisy správního řádu, v oblasti průmyslových práv, na
rozdíl od práv k ostatním nehmotným statkům, je pak v jednotlivých právních předpisech
i procesní právní úprava zvláštní. Rozhodující pro posouzení charakteru věci pak je právo
hmotné, nikoliv právo procesní, neboť v případě věcí projednávaných podle novelizované
části páté o. s. ř. jde vždy o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který se v procesních otázkách
řídí právními předpisy veřejného práva.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud, že žalobu podle ustanovení §
46 odst. 2 s. ř. s. odmítá, neboť jde o věci, kdy správní orgán rozhodl v mezích zákonné
pravomoci v soukromoprávní věci, kdy je žaloba podle § 68 písm. b) s. ř. s. nepřípustná.
Vzhledem k tomu, že obecný soud v dané věci případně rozhodne i o věci, tj. soudní přezkum
není založen na pouhém kasačním přezkumu zákonnosti, je poskytována subjektivním
právům žalobce vyšší ochrana než jak tomu bylo v případě soudního přezkumu zákonnosti
podle k 31. 12. 2002 Ústavním soudem zrušené části páté o. s. ř.
Protože byla žaloba soudem odmítnuta, nepřiznal soud žádnému z účastníků podle
ustanovení § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Žalobce může
do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu k soudu
příslušnému podle ustanovení § 249 a 250 o. s. ř. přičemž účinky procesních
úkonů učiněné v tomto řízení zůstávají zachovány a posoudí se přiměřené
podle ustanovení s. ř. s.
V Brně dne 24. 6. 2003
JUDr. Marie Součková, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Alena Smejkalová
Chcete pokračovat ve čtení?
vytvořit účet zdarmaZdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 5 A 9/2001 - 24, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.