ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda
v právní věci žalobce Mgr. Ing. M. S., Ph.D., proti žalovanému Krajskému úřadu
Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 25.10.2010 č.j. KUOK 104972/2010, ve věci trvalého
vyřazení vozidla z registru vozidel,
takto :
I.
Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 25.10.2010 č.j.
KUOK 104972/2010 se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací
žalovanému k dalšímu řízení.
II.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení
částku 2.000,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění :
Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 25.10.2010 č.j. KUOK 104972/2010, jímž bylo
zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šumperk ze
dne 22.7.2010 č.j. MUSP 75496/2010, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o trvalé
vyřazení vozidla Škoda 120, RZ X, kategorie M1, z registru vozidel.
V žalobě žalobce uvedl, že dne 17.12.2008 podal na zákonem vyžadovaném
formuláři „Žádost o vyřazení vozidla z registru silničních vozidel“ žádost o trvalé
vyřazení vozidla Škoda 120 LS červené barvy, vyrobeného v roce 1979, identifikační
číslo 2060193, číslo technického průkazu AF197795 (dále jen vozidlo), které
nesplňovalo technické podmínky pro provoz na veřejných komunikacích, a to podle
ust. § 13 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon
o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.,
v platném znění (dále jen zákon č. 56/2001 Sb.). Přílohou žádosti byl průvodní dopis
a malý technický průkaz vozidla. Dne 23.12.2009 žalobce žádost doplnil a přiložil k ní
velký technický průkaz vozidla. Vozidlo zaniklo ekologickou likvidací a žalobce ani
nevlastnil jeho registrační značku, a proto v souladu s ust. § 14 odst. 2 zákona č.
56/2001 Sb. žádnou registrační značku Městskému úřadu v Šumperku jako
správnímu orgánu I. stupně (dále jen správní orgán I. stupně) nedodal. Správní orgán
I. stupně žádost žalobce zamítl a toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím
žalovaného ze dne 24.7.2009 č.j. KUOK 73854/2009, které bylo rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.2.2010 č.j. 22Ca 245/2009-25 zrušeno a věc
byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce v dalším řízení v souladu se
stanoviskem krajského soudu vyjádřeným v uvedeném rozsudku, že pokud osoba
vydávající se za vlastníka vozidla není v registru evidována, musí své vlastnictví
prokázat jinými důkazy, prokázal své vlastnictví k vozidlu předložením kupní smlouvy.
Správní orgán I. stupně přesto vydal dne 22.7.2010 pod č.j. MUSP 75496/2010
rozhodnutí, kterým opětovně zamítl žalobcovu žádost o trvalé vyřazení vozidla
z registru silničních vozidel. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno napadeným rozhodnutím
žalovaného. Správní orgán I. stupně setrval na svém předchozím závěru, že o trvalé
vyřazení vozidla z registru silničních vozidel může podle zákona č. 56/2001 Sb. žádat
pouze vlastník, který je uveden v registru vozidel a zapsán v technickém průkazu.
Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že není-li žalobce schopen
písemně doložit nabytí vozidla, není oprávněn činit jakékoliv úkony v registru vozidel
v souvislosti s předmětným vozidlem. Žalobce však trvá na tom, že nabytí vlastnictví
vozidla prokázal předložením originálu kupní smlouvy. Tuto skutečnost správní
orgány obou stupňů nijak nezpochybnily. Žalobce namítl, že postupem správních
orgánů obou stupňů je již několik let uměle udržováno v registru vozidel vozidlo, které
již od konce roku 2008 fyzicky neexistuje. Takové jednání není v souladu se zákonem
č. 56/2001 Sb. ani se zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem, v platném znění
(dále jen správní řád). Ekologicky zlikvidované a tedy zaniklé vozidlo je na místě
z registru vozidel neprodleně vyřadit, aby registr odrážel realitu. Žalobce dále
argumentoval, že automobil jako věc movitou lze nabývat mj. podle zákona č.
40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen OZ) na základě kupní
smlouvy (§ 133 odst. 1 OZ). Registr vozidel nemá postavení registru nemovitostí, kdy
při převodu nemovitosti vlastnictví vzniká až okamžikem zapsání této skutečnosti do
katastru nemovitostí katastrálním úřadem. U movitých věcí je tomu jinak. Věc
(v daném případě vozidlo), která zanikla, nelze na nikoho převádět fakticky ani
právně, jak se o to správní orgán I. stupně po celou dobu snaží. Žalovaný musí
v souladu s ust. čl. 11 Listiny základních práv a svobod pro účely správního řízení
o vyřazení vozidla z registru vozidel plně respektovat jako vlastníka faktického
vlastníka vozidla, pokud ten prokáže své vlastnictví. Žalovaný je ve smyslu ust. § 78
odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen
s.ř.s.) vázán právním názorem vysloveným soudem v předchozím zrušujícím
rozsudku sp. zn. 22Ca 245/2009. Žalovaný má povinnost v řízení postupovat
hospodárně a neplýtvat veřejnými prostředky, časem a energií žalobce (§ 6 odst. 2
správního řádu).
Žalovaný ve vyjádření uvedl, že podle jeho názoru žalobce správně nepochopil
obsah rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.2.2010 č.j. 22Ca 245/2009-25,
když soud v předchozím postupu správních orgánů shledal porušení ustanovení
o řízení před správním orgánem, neboť správní orgán I. stupně řízení zastavil, ačkoliv
měl ve věci rozhodnout meritorně. Z obsahu rozsudku je podle žalovaného zřejmé, že
krajský soud neuložil správnímu orgánu povinnost vyřadit předmětné vozidlo
z registru, naopak žalobce neunesl důkazní břemeno, když neprokázal nabytí
vlastnictví k vozidlu. Tuto podmínku nesplnil žalovaný do doby rozhodnutí správního
orgánu I. stupně. K obsahu rozsudku krajského soudu i k odvolacím námitkám
žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že na svých
závěrech setrval. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
Žalobce ve vyjádření ze dne 2.5.2011 doručeném krajskému soudu dne
6.5.2011 uvedl, že žalovaný opakovaně tvrdí, že žalobce neunesl důkazní břemeno
ohledně vlastnictví vozidla. Toto tvrzení považuje žalobce za nepravdivé, neboť
správnímu orgánu I. stupně před vydáním prvoinstančního rozhodnutí zaslal originál
kupní smlouvy, což je také v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně
uvedeno. Stejně tak je tato skutečnost zopakována v odůvodnění napadeného
rozhodnutí (str. 3). Naopak tvrzení žalovaného, že žalobce neunesl důkazní břemeno
ohledně vlastnictví vraku automobilu, není žádnými důkazy podloženo.
Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel krajský soud ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1
s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) byl vázán žalobními body
obsaženými v žalobě.
Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žádostí podanou u správního
orgánu prvého stupně dne 17.12.2008 požádal žalobce o trvalé vyřazení vozidla
z registru s tím, že vozidlo zaniklo, neboť jako vlastník, který je získal od předchozího
majitele, zjistil, že je technicky nezpůsobilé k provozu na komunikacích, a proto je
nechal do týdne od jeho nabytí ekologicky zlikvidovat. K žádosti připojil potvrzení
o převzetí autovraku vystavené provozovatelem zařízení ke sběru autovraků podle
zvláštního právního předpisu a velký technický průkaz vozidla. Správní orgán prvého
stupně sdělením ze dne 9.1.2009 žalobce informoval, že k vyřazení vozidla je nutné
nejprve provést změnu vlastníka – převod na dědice, k čemuž je třeba doložit
rozhodnutí okresního soudu o dědictví a dále je třeba doložit dva kusy vydaných SPZ.
Žalobce v podání ze dne 15.1.2009 uvedl, že věc, která zanikla, nelze převádět na
jiného vlastníka a poukázal na ust. § 14 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., podle kterého
se registrační značka neodevzdá v případě, že bylo silniční motorové vozidlo
vyřazeno z provozu z důvodu zániku nebo odcizení, přičemž uvedl, že značky
nevlastní a že byly zřejmě zničeny při zániku vozidla. Dle potvrzení Okresního soudu
v Šumperku ze dne 6.4.2004 ve věci projednání dědictví po K. V. vozidlo soud vydal
zůstavitelově dceři Mgr. A. S. na základě usnesení Okresního soudu v Šumperku sp.
zn. 1D 1433/2003. Mgr. A.S. podáním ze dne 12.2.2009 správnímu orgánu prvého
stupně sdělila, že žádné auto nikdy nepřevzala a je pravděpodobné, že otec je prodal
nebo daroval několik let před svou smrtí. Usnesením ze dne 25.2.2009 č.j. MUSP-
114420/2008 správní orgán prvého stupně řízení přerušil za účelem odstranění
nedostatků podání podle ust. § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu ve lhůtě 30 dnů.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto
rozhodnutím žalovaného ze dne 29.4.2009 č.j. KUOK 41590/2009, jímž bylo odvolání
zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Dne 21.5.2009 pod č.j. MUSP
49837/2009 správní orgán prvého stupně řízení ve věci trvalého vyřazení vozidla
z registru vozidel zastavil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž
bylo žalovaným rozhodnuto rozhodnutím ze dne 24.7.2009 č.j. KUOK 73854/2009.
Toto rozhodnutí bylo na základě žaloby žalobce zrušeno rozsudkem Krajského soudu
v Ostravě ze dne 25.2.2010 č.j. 22Ca 245/2009-25, které nabylo právní moci dne
6.4.2010. V tomto rozsudku krajský soud uvedl mj., že pokud osoba vydávající se za
vlastníka vozidla není v registru evidována, musí své vlastnictví prokázat jinými
důkazy. Jestliže žadatel své vlastnictví k vozidlu neprokáže, nejde o neodstranění
vady podání ve smyslu ust. § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, ale o neunesení
důkazního břemene, které může mít za následek zamítavé rozhodnutí ve věci.
V dalším řízení žalobce podáním doručeným správnímu orgánu I. stupně dne
7.7.2010 předložil kupní smlouvu uzavřenou podle § 588 OZ mezi žalobcem a L. C.,
jejímž předmětem je předmětné vozidlo. Smlouva byla uzavřena dne 15.3.2008.
Správní orgán I. stupně v rozhodnutí ze dne 22.7.2010 č.j. MUSP 75496/2010 žádost
žalobce o trvalé vyřazení vozidla z registru silničních vozidel zamítl. V odůvodnění
rozhodnutí na str. 5 v odst. 2 k předložené kupní smlouvě uvedl, že je v ní jako
předcházející vlastník vozidla uveden L. C., avšak ani tato osoba ani žadatel nejsou
jako vlastníci ani jako provozovatelé vedení v registru vozidel. Zákon č. 56/2001 Sb.
vyžaduje nutnost doplnit vlastníka a provozovatele dle § 6 odst. 5 v souvislosti s § 4
odst. 4 a o trvalé vyřazení vozidla z registru silničních vozidel pak může žádat pouze
vlastník, který je uveden v registru vozidel a zapsán v technickém průkazu. Za dané
situace nelze dokončit řízení ve věci trvalého vyřazení uvedeného vozidla z registru,
protože není dodržen zákon č. 56/2001 Sb. Správní orgán I. stupně ve svých
závěrech mj. vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne
19.1.2005 č.j. 4 As 26/2003-59. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, o
němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, jenž dospěl k závěru
(str. 3 odst. 3 napadeného rozhodnutí), že nově předložená kupní smlouva k vozidlu
na změnu vlastníka nemá vliv. Ztotožnil se se závěry správního orgánu I. stupně, že
není-li splněna povinnost aktualizace údajů vyplývající z § 6 a § 11 zákona č. 56/2001
Sb. v registru vozidel ze strany kteréhokoliv vlastníka, jenž vozidlo nabyl, nelze dále
vozidlo trvale administrativně vyřadit z registru. Ignorace povinnosti hlásit změny
o údajích zapisovaných v registru vozidel má negativní důsledky v tom, že další
administrativní změny v registru vozidel jsou nadále blokovány, pakliže ze strany
žadatelů není doložen způsob nabytí vlastnictví právě od osoby naposledy evidované
v registru vozidel jako vlastníka. Dále žalovaný na str. 4 napadeného rozhodnutí
uvedl, že Krajský soud v Ostravě v předchozím zrušujícím rozsudku (sp. zn. 22Ca
245/2009) zrušil napadené rozhodnutí pouze z procesních důvodů a současně
konstatoval, že odvolatel neunesl důkazní břemeno. Žalovaný dospěl k závěru, že
v posuzované věci je třeba se zabývat nikoliv fyzických vlastněním vozidla, ale
existencí práva žádat vozidlo administrativně a trvale vyřadit a zde, pakliže nejsou
splněny podmínky zákona č. 56/2001 Sb., nelze k vyřazení vozidla přistoupit. Definice
vlastníka dané OZ se nelze dogmaticky držet v případě provádění změn v registru
vozidel, neboť výsledkem by byla naprostá neaktuálnost údajů o vlastnících a
vozidlech uvedených v registru, kdy by vznikla situace, že by jakýkoliv občan byl
oprávněn žádat o trvalé vyřazení vozidla, které je evidováno v registru na jiného
vlastníka a příslušný správní orgán by žádosti vyhověl s vědomím, že mu byla
předložena kupní smlouva, v níž nejsou údaje relevantním způsobem ověřeny.
Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. registr silničních vozidel je
evidencí silničních motorových vozidel, přípojných vozidel a provozovatelů těchto
vozidel. Součástí evidence silničních motorových vozidel je evidence paměťových
karet vozidel, která jsou vybavena podle přímo použitelného předpisu Evropských
společenství záznamovým zařízením.
Podle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. obecní úřad obce s rozšířenou
působností trvale vyřadí vozidlo z registru na žádost jeho vlastníka. Tuto skutečnost
vyznačí v technickém průkazu vozidla a v registru silničních vozidel. Se žádostí
o trvalé vyřazení vozidla z registru silničních vozidel předloží vlastník motorového
vozidla potvrzení o převzetí autovraku vystavené provozovatelem zařízení ke sběru
autovraků podle zvláštního právního předpisu. Vlastník vozidla přitom odevzdá
tabulky s přidělenou registrační značkou. Jedná-li se o žádost o trvalé vyřazení
vozidla z registru silničních vozidel podle odstavce 1 písm. a), je vlastník motorového
a přípojného vozidla povinen doložit způsob jeho zániku nebo jejich dalšího využití“.
Podle ust. § 133 odst. 1 OZ převádí-li se movitá věc na základě smlouvy,
nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo
účastníky dohodnuto jinak.
Podle ust. § 123 OZ vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého
vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.
Žalobní námitku směřující proti závěru správních orgánů obou stupňů, že
žalobce nemohl jako vlastník motorového vozidla podat žádost o jeho trvalé vyřazení
z evidence silničních vozidel, pokud nebyl vlastníkem zapsaným v registru silničních
vozidel, shledal krajský soud důvodnou. Dle shora citovaného ust. § 13 odst. 2
zákona č. 56/2001 Sb. lze vyřadit vozidlo z registru silničních vozidel na žádost jeho
vlastníka. Z žádného ustanovení zákona č. 56/2001 Sb. přitom nevyplývá, že tímto
vlastníkem je pouze vlastník zapsaný v registru silničních vozidel. Jak judikoval NSS
v již shora zmiňovaném rozsudku ze dne 19.1.2005 č.j. 4 As 26/2003-59, zákon č.
56/2001 Sb. vytváří veřejnoprávní systém evidence silničních motorových vozidel,
jehož hlavním účelem je zajistit, aby na pozemních komunikacích byla provozována
pouze vozidla splňující předepsané technické podmínky a s uzavřeným pojištěním
odpovědnosti z jejich provozu. Registrace vozidla nemá sama o sobě žádné právní
následky v oboru soukromého práva, především práva vlastnického, jelikož zákon č.
56/2001 Sb. ačkoliv užívá pojem vlastníka vozidla jako pojem klíčový, legálně jej
nedefinuje, takže v tomto ohledu je nezbytné vycházet z OZ, a to zejména z § 123 a
násl. Dále NSS výslovně uvedl, že „Vlastníkem vozidla ať již v registru vozidel
registrovaného či nikoli, je tedy osoba, která podle předpisů práva občanského (viz
zejména § 132 občanského zákoníku), nabyla k vozidlu vlastnické právo a toto
nepozbyla. Pro nabývání a pozbývání vlastnictví k silničním vozidlům, bez ohledu na
skutečnost, zda jsou v okamžiku nabytí či pozbytí vlastnictví v registru vozidel
registrována či nikoli, platí stejná pravidla jako pro kterékoli jiné movité věci, neboť
žádný k občanskému zákoníku speciální právní předpis nestanoví jinak. Při nabývání
vlastnictví na základě smlouvy tedy platí ust. § 133 odst. 1 občanského zákoníku,
podle něhož v takovém případě vlastnictví přechází převzetím věci, není-li účastníky
dohodnuto jinak.“ V posuzované věci krajský soud neshledal žádný skutkový a právní
důvod, pro který by se měl od tohoto právního názoru NSS odchýlit. Krajský soud
dodává, že skutečnost, že žalobce není vlastníkem evidovaným v registru silničních
vozidel, je z hlediska jeho práva podat žádost ve smyslu ust. § 13 odst. 2 zákona č.
56/2001 Sb. právně irelevantní. Rozhodující je, zda bylo jeho vlastnictví k silničnímu
vozidlu jakožto předmětu evidenčního úkonu, jehož provedení je podanou žádostí po
správním orgánu požadováno, prokázáno. V posuzované věci žalovaný argumentuje
předchozím zrušujícím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.2.2010 sp.
zn. 22Ca 245/2009, kde se podle jeho tvrzení krajský soud vyjádřil tak, že žalobce
neunesl důkazní břemeno. V uvedeném rozsudku na str. 3 odst. 3 krajský soud
výslovně uvedl: „pokud osoba vydávající se za vlastníka vozidla není v registru
evidována, musí své vlastnictví prokázat jinými důkazy. Jestliže žadatel své
vlastnictví k vozidlu neprokáže, nejde o neodstranění vady podání ve smyslu ust. § 66
odst. 1 písm. c) správního řádu, ale o neunesení důkazního břemene, které může mít
za následek zamítavé rozhodnutí ve věci.“ Tento závěr sice odpovídal obsahu
správního spisu, neboť vlastnictví silničního vozidla podle tehdejšího obsahu
správního spisu žalobce pouze tvrdil a žádným způsobem neprokázal, nicméně tento
závěr krajského soudu má také obecnou platnost v tom, že pro posouzení, zda osoba
podávající žádost ve smyslu § 13 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., která není zapsaná
v rejstříku, je vlastníkem silničního vozidla, je prokázání vlastnictví tohoto vozidla
rozhodující právní skutečností. V posuzované věci v dalším řízení následujícím po
zrušujícím rozsudku krajského soudu se důkazní situace změnila, když žalobce
doplnil své tvrzení o vlastnictví silniční vozidla předloženou kupní smlouvou ze dne
15.3.2008. Správní orgány, aniž by tuto smlouvu jakkoli zpochybnily, shodně dospěly
k závěru, že jde o důkaz pro posouzení věci právně irelevantní, neboť o vyřazení
vozidla z registru silničních vozidel může žádat pouze vlastník, který je uveden
v registru vozidel a zapsán v technickém průkazu. Tyto závěry správních orgánů obou
stupňů jsou podle názoru krajského soudu zcela neakceptovatelné. V současné době
je v registru vozidel správního orgánu I. stupně evidován jako vlastník vozidla zemřelý
K. V. Podle názoru správních orgánů obou stupňů je nezbytné doplnit do registru
vozidel údaje o následujícím vlastníku vozidla, jímž byla podle sdělení Okresního
soudu v Šumperku ze dne 6.4.2004 sp. zn. 1 D 1433/2003 na základě projednání
dědictví po K. V. Mgr. A. S., eventuelně doplnit také údaje o případných dalších
následných vlastnících, neboť, jak se vyjádřil žalovaný v napadeném rozhodnutí (str.
4), vozidlo je v registru vozidel „administrativně blokováno“ absencí iniciativy vlastníka
(eventuelně vlastníků) následujícího po zemřelém K. V. Jakkoliv lze souhlasit s tím,
že ideálním stavem evidence vozidla v registru vozidel je registrace všech po sobě
jdoucích vlastníků příslušného vozidla, nelze z žádného ustanovení zákona č.
56/2001 Sb. dovodit, že by přerušení kontinuity registrovaných vlastníků bylo
překážkou pro „posledního“ vlastníka v řadě z pohledu legitimity jeho právních úkonů
učiněných ve smyslu citovaného zákona za předpokladu, že své vlastnictví prokáže.
Jak již bylo zmíněno shora, žalobce v dalším řízení své vlastnictví prokazoval
předloženou kupní smlouvou ze dne 15.3.2008, kterou však správní orgány jako
důkaz ani nevyhodnotily, když shodně dospěly k závěru, že žádost může podat pouze
vlastník evidovaný v registru silničních vozidel. Jak již bylo shora uvedeno, krajský
soud vycházeje mj. z názoru NSS vysloveném v rozsudku ze dne 19.1.2005 č.j. 4 As
26/2003-59, považuje tento právní názor za rozporný se zákonem č. 56/2001 Sb., a
proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Názor žalovaného, že
akceptace prokázání vlastnictví vozidla pouze z hlediska soukromoprávního bez
zřetele na obsah evidence v registru vozidel by mohla vést ke stavu, kdy registr
nebude odrážet reálný stav, považuje krajský soud za neopodstatněný, a to zvláště
s ohledem na situaci, jež vznikla v této posuzované věci, kdy evidence v registru je se
skutečným stavem v naprostém rozporu (registrované vozidlo zřejmě již od roku 2008
fakticky neexistuje a osoba stále evidovaná jako jeho vlastník zemřela v roce 2003).
Prokázání vlastnictví vozidla z hlediska soukromoprávního nemůže mít podle názoru
krajského soudu za následek zkreslení reálného stavu v evidenci vozidel, bude-li
učiněno právně relevantními důkazy, jež správní orgány řádně vyhodnotí.
Na základě shora uvedené argumentace krajský soud napadené rozhodnutí
žalovaného pro nezákonnost zrušil (§ 78 odst. 1 s.ř.s.) a současně věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je
žalovaný vázán právním názorem soudu (ust. § 78 odst. 5 s.ř.s.). Ve věci bylo
rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť
procesně úspěšnému žalobci v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady zaplacením
soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), týkající se
nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od
právní moci tohoto rozsudku (ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 168 o.s.ř.).
Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou
týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu
v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné
rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon
rozhodnutí.
V Ostravě dne 21. června 2012
JUDr. Monika Javorová
předsedkyně senátu
Zdroj:
Rozsudek
ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 22 A 208/2010 - 27, dostupné
zde.
Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.