9 Ca 328/2009 - 126 - Právo průmyslového vlastnictví: řízení o výmazu průmyslového vzoru

19. 12. 2012, Městský soud v Praze

Možnosti
Typ řízení: Správní

Právní věta

I. Znak v podobě tvaru konstrukčního prvku určitého výrobku není předurčen jeho technickou funkcí (§ 7 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů), lze-li totožného účelu (funkce) tohoto konstrukčního prvku dosáhnout pomocí tvarově, a tím i vzhledově odlišných řešení.
II. To, z jakého důvodu (bezpečnostního, estetického či jiného) původce průmyslového vzoru učinil součástí výrobku určitý konstrukční prvek, který významně ovlivňuje celkový vzhled výrobku, je pro posouzení novosti a individuální povahy průmyslového vzoru zcela irelevantní (§ 3 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů), stejně jako skutečnost, z jakého materiálu je tento konstrukční prvek vyroben.
III. Skutečnost, že konstrukční prvky, které jsou součástí výrobku chráněného napadeným průmyslovým vzorem, se nevyskytují ani u jednoho z namítaných „konkurenčních“ výrobků, sama o sobě prokazuje, že přítomnost těchto konstrukčních prvků není předurčena technickou funkcí výrobku.
IV. Výrobky určené k převážení jiných strojů bude během jízdy přepravovaný stroj případnému pozorovateli zpravidla z velké části zakrývat. Nelze však pominout, že tyto výrobky budou užívány nejen při jízdě s nákladem, k jehož přepravě jsou určeny, ale také v „nenaloženém“ stavu, např. při nutné manipulaci před započetím nakládání stroje, při kontrole po vyložení nákladu nebo při parkování po ukončení přepravy. Ve všech těchto případech bude informovaný uživatel schopen bez obtíží zaznamenat i ty prvky určující celkový vzhled výrobku, které jsou při jízdě s nákladem skryty.

(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.12.2012, čj. 9 Ca 328/2009 - 126)

Text judikátu

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: VEZEKO s.r.o.. se sídlem Velké Meziříčí, Jihlavská 229, IČ: 26273349, zast. Prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti této osoby zúčastněné na řízení: P. Z., zast. JUDr. Davidem Štrosem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 32, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 11.8.2009, čj. PVZ 2005-6030/22054/ 2007/ÚPV

takto:

I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 11.8.2009 č.j. PVZ 2005-6030/22054/2007/ÚPV se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 13.616,- Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta Prof. JUDr. Jana Kříže, CSc.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 5.3.2007 č.j. 48545/2006 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) Úřad průmyslového vlastnictví rozhodl ve věci návrhu P. Z. na výmaz průmyslového vzoru č. 32996 s názvem „Přívěsný vozík na přepravu speciální sklízecí techniky“, jehož majitelem je žalobce, tak, že návrh na výmaz předmětného průmyslového vzoru se podle § 27 odst. 1 písm. b/ zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 207/2000 Sb.“) zamítá a předmětný průmyslový vzor zůstává v platnosti v plném rozsahu.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) předseda Úřadu průmyslového vlastnictví na základě rozkladu podaného navrhovatelem výmazu P. Z. podle § 90 odst. 1 písm. c/ správního řádu změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že předmětný průmyslový vzor se podle § 27 odst. 1 písm. b/ zákona č. 207/2000 Sb., vymazává z rejstříku průmyslových vzorů s tím, že výmaz průmyslového vzoru působí od počátku jeho platnosti. V odůvodnění napadeného rozhodnutí orgán rozhodující o rozkladu uvedl, že dne 1.8.2005 zapsal Úřad do rejstříku průmyslový vzor č. 32996 o názvu „Přívěsný vozík na přepravu speciální sklízecí techniky" s právem předností od 30.3.2005, obsahující jednu vnější úpravu výrobku. Návrhem doručeným Úřadu dne 8.8.2006 se navrhovatel (P. Z.) domáhal výmazu tohoto průmyslového vzoru s odůvodněním, že předmět nesplňoval k datu podání přihlášky průmyslového vzoru podmínku novosti a individuální povahy podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb. V návrhu bylo rovněž uvedeno, že navrhovatel byl v počátcích obchodování společnosti VEZEKO s.r.o., s panem T. z Japonska společníkem ve společnosti VEZEKO s.r.o., a proto je mu známo, že napadený průmyslový vzor je kopií v Japonsku již existujících výrobků a že vznikl na základě podkladových materiálů předložených společnosti VEZEKO s.r.o., panem T. Jako důkazy nedostatku novosti a individuální povahy průmyslového vzoru byly v návrhu na výmaz požadovány výslechy navrhovatele a původce průmyslového vzoru. Dne 5.3.2007 bylo podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 207/2000 Sb., vydáno rozhodnutí o zamítnutí návrhu na výmaz průmyslového vzoru č. 32996, které bylo odůvodněno tím, že navrhovateli výmazu se žádným z předložených dokumentů nepodařilo prokázat, že napadený průmyslový vzor není nový a nemá individuální povahu. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí též konstatoval, že otázku původcovství průmyslového vzoru nemůže řešit Úřad, nýbrž soud, přičemž Úřad je v souladu s § 16 zákona č. 207/2000 Sb., pouze oprávněn k odejmutí ochrany nebo k výmazu průmyslového vzoru na základě soudního rozhodnutí.

Orgán rozhodující o rozkladu poté v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, jaké námitky uplatnil navrhovatel výmazu v rozkladu proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a konstatoval obsah vyjádření žalobce jakožto vlastníka předmětného průmyslového vzoru k rozkladu. Dále popsal obsah svědecké výpovědi P. N., který byl jako svědek vyslechnut při ústním jednání konaném dne 25.9.2008. Jmenovaný svědek vypověděl, že si nepamatuje přesné datum, kdy došlo k vytvoření předmětného průmyslového vzoru, domnívá se však, že to bylo v polovině roku 2004 na základě fotografií a nákresů dodaných zákazníkem (dokumenty A5 a A6, jež jsou součástí spisu). Spolupráci vlastníka průmyslového vzoru dokládal svědek fakturou (dokument A10, jež je součástí spisu). Na dotaz ohledně novosti průmyslového vzoru svědek uvedl, že v Japonsku tento vozík na přepravu speciální sklízecí techniky jezdil již 20 let, ale že výrobci neměli certifikaci. Na dotaz, jaký byl jeho vztah k vlastníkovi průmyslového vzoru, svědek uvedl, že byl v inkriminované době zaměstnancem společnosti VEZEKO s.r.o. Na dotaz zástupce vlastníka průmyslového vzoru, zda spolupráce probíhala přímo s japonskými zákazníky, svědek odpověděl kladně, přičemž uvedl, že vzor neměl přímo zkopírovat, nýbrž upravit ho tak, aby odpovídal příslušným předpisům. Na dotaz zástupce navrhovatele, kdo byl pan T., svědek uvedl, že se jednalo o japonského zákazníka, který se na společnost VEZEKO s.r.o., obrátil za účelem spolupráce, která probíhala tak, že zákazník předložil fotografie a nákresy, přičemž průběžně korigoval návrhy původce a doplňoval a upřesňoval požadavky tak, aby vozík odpovídal japonským předpisům. Na další dotaz svědek uvedl, že způsob napojení oje byl zcela standardní, přičemž důvodem pro toto technické řešení bylo vysoké těžiště převáženého stroje - speciální sklízecí techniky, že identické řešení používají i konkurenční firmy a že bylo užíváno přede dnem podání přihlášky předmětného průmyslového vzoru. Použití vzpěr svědek odůvodnil tím, že bez nich docházelo k lámání příčných nosníků. Užití tvaru trojúhelníku bylo dle svědka vhodné z hlediska technického i ekonomického. Umístění ochranného roštu na vozík svědek vysvětlil tak, že to byl požadavek zákazníka kvůli bezpečnosti. Jednalo se o standardní mříž, která byla pouze rozměrově upravena pro potřeby vozíku.

Navrhovatel výmazu v podání ze dne 25.9.2008 shrnul průběh ústního jednání a uvedl, že ze svědecké výpovědi (P.N.) vyplynulo, že: - oj samotná není nová. Jedná se o standardní část užívanou běžně v daném oboru; - způsob napojení oje na zbytek vozíku je taktéž standardem v daném oboru a pouze technicky umožňuje najetí kombajnu na čajové lístky na vozík (podobně jako je tento mechanizmus využíván při najetí stavební techniky na vozík v České republice a/nebo kdekoli jinde na světě); - vzpěry/výztuhy plní čisté technickou funkci, jedná se o klasický výztužný trojúhelník, který představuje „nejlepší technické řešení" problému lámání nosníků; z hlediska technického není ani jiné technické řešení vhodné nebo možné; takový způsob výztuhy je běžný v řadě jiných oborů (včetně letectví, vodní dopravy, stavba mostů atp.); - ochranný rošt je běžnou kovovou mříží užívanou naprosto běžně na trhu, na výrobku plní nejenom funkci technickou, ale také funkci ochrannou a bezpečnostní; předmětná mříž byla jenom seříznuta (upravena) na rozměry pro potřeby daného vozíku.

Orgán rozhodující o rozkladu následně v odůvodnění napadeného rozhodnutí citoval relevantní právní úpravu (§ 27 odst. 1 písm. b/ zákona č. 207/2000 Sb., § 2 písm. a/, § 3 odst. 1, § 4, § 5 odst. 1, 2, a § 6 odst. 1 téhož zákona) a konstatoval, že průmyslový vzor č. 32996 s názvem „Přívěsný vozík na přepravu speciální sklízecí techniky" s právem přednosti ze dne 30.3.2005 byl zapsán do rejstříku průmyslových vzorů dne 1.8.2005 a je znázorněn na následujících vyobrazeních (obr. 1.1. a obr. 1.2.).

Orgán rozhodující o rozkladu pak uvedl, jaké důkazní prostředky v průběhu řízení předložil navrhovatel výmazu, přičemž konstatoval, že za důkazní materiály prokazující nenovost a nedostatek individuální povahy napadeného průmyslového vzoru je nutno považovat pouze takové dokumenty, které byly prokazatelně zpřístupněny neomezenému okruhu osob před datem práva přednosti napadeného průmyslového vzoru, tj. přede dnem 30.3.2005, a lze z nich seznat relevantní znaky vnějšího vzhledu přívěsného vozíku na přepravu speciální sklízecí techniky z obr. 1.1 nebo z obr. 1.2. Poté orgán rozhodující o rozkladu zhodnotil všechny relevantní důkazy uplatněné v návrhu na výmaz průmyslového vzoru, přičemž dospěl k těmto závěrům:

Namítaný dokument D1 zahrnuje originál japonského osvědčení o registraci č. 00547 vozíku č. 61 s japonskou značkou Kagoshima 100 RU 61, včetně jeho ověřeného překladu do českého jazyka, které má podpořit argumentaci navrhovatele výmazu o nesplnění podmínek zápisné způsobilosti napadeného průmyslového vzoru v tom, že přívěsný vozík na přepravu speciální sklízecí techniky byl uveden do provozu v lednu 2005, tedy již před datem práva přednosti napadeného průmyslového vzoru. Osvědčení o registraci dle orgánu rozhodujícího o rozkladu nemá charakter veřejně dostupné tiskoviny, ani jeho obsah tedy nepředstavuje stav techniky. Jde o listinný důkaz, ze kterého nelze seznat relevantní znaky vnějšího vzhledu přívěsného vozíku na přepravu speciální sklízecí techniky, které by byly porovnatelné se znaky vnějšího vzhledu napadeného průmyslového vzoru. Osvědčení o registraci nelze samostatně přijmout jako důkaz o nedostatku novosti a individuální povahy napadeného průmyslového vzoru. Z osvědčení o registraci lze ale vyčíst registrační značku, která odpovídá registrační značce vozíku na obr. č. 3 a č. 4. Není důvod pochybovat o tom, že na obr. č. 1 a č. 2 je zachycen tentýž vozík toliko v jiných úhlech pohledu, z nichž není patrná registrační značka. Výše uvedené důkazy ve vzájemné kombinaci prokazují, že na obr. č. 1 až č. 4 vyobrazený vozík byl uveden do provozu v lednu 2005, tj. před datem práva přednosti napadeného průmyslového vzoru. Průmyslový vzor z namítaného dokumentu Dl je jednonápravový přívěsný vozík na přepravu speciální sklízecí techniky, který má nápravu s koly majícími značné menší rozchod, než jaká je celková šířka vozíku. Vně kol a současně pod úrovní vršku kol jsou situovány nájezdové plošiny s navazujícími nájezdovými rampami. Vozík má oj tvořenou třemi vodorovnými nosníky ležícími v jedné rovině. Na jednom konci jsou nosníky ve vzájemných stejnoměrných odstupech přivařeny shora k rámu a tvoří tak jeho integrální část. Na opačné straně se oba postranní nosníky obloukem sbíhají k prostřednímu rovnému nosníku s odstupem od konce prostředního nosníku, který je nejdelší a nese na svém konci připojovací oko pro připojení k tažnému vozidlu. Na jednom z bočních nosníků je namontováno podpůrné kolo. Rám podvozku vozíku sestává ze čtyř příčných nosníků, které jsou tvořeny vždy dvěma vzájemné svařenými uzavřenými profily nad sebou a nesou nájezdové plošiny, přičemž zadní tři příčné nosníky jsou spojeny dvěma podélnými nosníky tvořícími vrchní část rámu a přední dva příčné nosníky jsou spojeny rovnými částmi tří nosníků tvořících svými opačnými konci oj. Vozík z namítaného dokumentu D1 má ochranné zábradlí a vnější boční lišty vytvořené z profilů obdélníkového průřezu. Vnější boční lišty přesahují na straně oje rám vozíku a jsou zahnuty směrem k ní.

Namítaný dokument D2 zahrnuje originál japonského osvědčení o registraci č. 00546 vozíku č. 23 s japonskou značkou Kagoshima 100 RU 23, včetně jeho ověřeného překladu do českého jazyka, které má podpořit argumentaci navrhovatele výmazu o nesplnění podmínek zápisné způsobilosti napadeného průmyslového vzoru v tom, že přívěsný vozík na přepravu speciální sklízecí techniky byl uveden do provozu v září 2004, tedy již před datem práva přednosti napadeného průmyslového vzoru. Z osvědčení o registraci lze (stejně jako je tomu u namítaného dokumentu D1) vyčíst registrační značku, která odpovídá registrační značce vozíku na obr. č. 5. Výše uvedené důkazy ve vzájemné kombinaci prokazují, že na obr. č. 5 vyobrazený vozík byl uveden do provozu v září 2004, tj. před datem práva přednosti napadeného průmyslového vzoru. Průmyslový vzor z namítaného dokumentu D2 je jednonápravový přívěsný vozík na přepravu speciální sklízecí techniky, který má nápravu s koly majícími značně menší rozchod, než jaká je celková šířka vozíku. Vně kol a současně pod úrovní vršku kol jsou situovány nájezdové plošiny s navazujícími nájezdovými rampami. S ohledem na to, že vozík je vidět toliko zezadu, není vidět uspořádání jeho přední části. Rám podvozku vozíku sestává ze čtyř příčných nosníků, které jsou tvořeny vždy dvěma vzájemně svařenými uzavřenými profily nad sebou a nesou nájezdové plošiny, přičemž zadní tři příčné nosníky jsou spojeny dvěma podélnými profilovanými nosníky tvořícími vrchní část rámu a přední dva příčné nosníky jsou spojeny rovnými částmi dvou nosníků tvořících svými opačnými konci oj. Vozík z namítaného dokumentu D2 má ochranné zábradlí a vnější boční lišty vytvořené z profilů obdélníkového průřezu.

Orgán rozhodující o rozkladu shledal, že fotografie č. 6 až č. 11, souhrnně označené jako namítaný dokument D3, nejsou datovány a navrhovatel nepředložil žádné důkazy o tom, kdy a kde byly uvedené fotografie pořízeny. Orgán rozhodující o rozkladu proto v souladu s orgánem prvého stupně řízení konstatoval, že fotografie č. 6 až č. 11 neprokazují zpřístupnění vyobrazených průmyslových vzorů veřejnosti přede dnem práva přednosti napadeného průmyslového vzoru.

Dokumenty A1 až A11, předložené vlastníkem napadeného průmyslového vzoru spolu s vyjádřením k návrhu na výmaz, nemají charakter veřejné dostupných tiskovin. Jde o důkazy, které mají podpořit argumentaci vlastníka napadeného průmyslového vzoru, že průmyslový vzor je nový a má individuální povahu. Z uvedeného dokumentu A1 vyplývá, že vlastník napadeného průmyslového vzoru dne 1.3.2002, tj. tři roky před podáním přihlášky průmyslového vzoru, přestal spolupracovat s navrhovatelem výmazu ve sdružení pod názvem „VEZEKO“. Z dokumentu A2 je zřejmé, že dne 21.12.2001 byla do obchodního rejstříku zapsána společnost „VEZEKO s.r.o.“, kde jediným společníkem je vlastník napadeného průmyslového vzoru. Z dokumentu A3 jsou zřejmé první zmínky o případné spolupráci společnosti VEZEKO s.r.o., s panem T. z Japonska. Dokument A4 je kupní smlouva ze dne 24.1.2005, v níž se vlastník napadeného průmyslového vzoru zavazuje, že bude své výrobky do Japonska dodávat výhradně přes kupujícího (pana T.), a která mu zaručuje, že kupující bude takové výrobky odebírat výhradně od něho a ne od konkurenčních firem. Tato smlouva byla podepsána až po podání přihlášky napadeného průmyslového vzoru a není z ní patrné vyobrazení výrobků, jichž se týká. Vlastník napadeného průmyslového vzoru předložil tyto dokumenty A1 až A4 na podporu svého tvrzení, že v době podání přihlášky napadeného průmyslového vzoru s navrhovatelem výmazu již nespolupracoval. Dokumenty A5 a A6 dle vyjádření vlastníka napadeného průmyslového vzoru představuji dokumentaci, kterou měl k dispozici od pana T. a z níž vycházel při konstrukci napadeného průmyslového vzoru. Orgán rozhodující o rozkladu konstatoval, že se jedná o výrobní dokumentaci, tj. interní materiály, které nejsou zpravidla veřejnosti známy. Vlastník napadeného průmyslového vzoru předložil tyto materiály na podporu svého tvrzení, že napadený průmyslový vzor je nový. Dokumenty A7 až A8 představují vozíky pro přepravu speciální sklízecí techniky chráněné napadeným průmyslovým vzorem, avšak nejsou datovány, nejsou tudíž pro předmětné řízení rozhodující. Dokument A9 představuje nedatovanou fotografii přívěsného vozíku na přepravu speciální sklízecí techniky, který byl údajně dodán do Japonska a fakturován dne 21.9.2004 na základě dokumentu A10. Orgán rozhodující o rozkladu v této souvislosti konstatoval, že tuto skutečnost dokumenty A9 a A10 neprokazují, neboť z dokumentu A10 nelze seznat znaky fakturovaného výrobku, a nelze tudíž prokázat jejich vzájemnou souvislost. Pokud jde o dokumenty označené A11, orgán rozhodující o rozkladu konstatoval, že jsou pro předmětné řízení irelevantní, neboť se týkají jiného řízení a na stávající řízení nemají žádný vliv.

Orgán rozhodující o rozkladu zkoumal, zda v prvém stupni řízení bylo u předmětného průmyslového vzoru správně posouzeno splnění podmínek novosti a individuální povahy, v souvislosti s relevantními namítanými dokumenty D1, resp. D2. K tomu nejprve uvedl, že podle § 10 zákona č. 207/2000 Sb., je rozsah ochrany dán vyobrazením průmyslového vzoru tak, jak je zapsán v rejstříku. Napadený průmyslový vzor č. 32996 s názvem „Přívěsný vozík na přepravu speciální sklízecí techniky“ s právem přednosti ode dne 30.3.2005 chrání jedinou úpravu přívěsného vozíku, patrnou z obrázků označených 1.1. a 1.2. Přívěsný vozík na přepravu speciální sklízecí techniky dle napadeného průmyslového vzoru je jednonápravový, přičemž kola mají značně menší rozchod, než jaká je celková šířka přívěsného vozíku. Vně kol a současně pod úrovní vršku kol jsou situovány nájezdové plošiny s navazujícími nájezdovými rampami. Rám podvozku přívěsného vozíku je vytvořen jako prutová konstrukce. Spodní část rámu sestává ze čtyř příčných nosníků, které jsou tvořeny vždy jedním uzavřeným profilem a nesou nájezdové plošiny, přičemž příčné nosníky jsou spojeny jedním středovým podélným nosníkem. Horní část rámu sestává ze tří podélných nosníků, z nichž středový je rovný a zasahuje v půdorysu od prvního ke druhému příčnému nosníku, k nimž je upevněn pomocí stojin a šikmých nosníků. Dva postranní nosníky jsou tvarované. Vedou z první stojiny (z místa upevnění prostředního nosníku horního rámu) mírné šikmo do stran až do úrovně druhého příčného nosníku, kde jsou zalomeny a probíhají dále rovnoběžně v téže rovině do úrovně nápravy kol, kde se lomí směrem dolů a jsou spojeny se třetím příčným nosníkem spodního rámu a dále probíhají opět vodorovně a jsou spojeny se čtvrtým příčným nosníkem. V úrovni nápravy kol jsou postranní nosníky propojeny příčným nosníkem a v úrovni druhého příčného nosníku spodního rámu jsou v místě zalomení spojeny se šikmými nosníky. Plochy ohraničené třetím a čtvrtým příčným nosníkem, nájezdovými plošinami a částmi horních postranních nosníků a šikmá plocha ohraničená horním příčným nosníkem, šikmými částmi postranních nosníků a střední částí třetího příčného nosníku jsou opatřeny ochranným roštem. Přívěsný vozík má oj vytvořenou ze dvou rozebíratelně spojených částí se závěsným okem na volném konci delší části. Druhá kratší část oje leží na prostředním nosníku horní části rámu. Oj je upevněna k horní části rámu pomocí spojů na úrovni prvního a druhého nosníku. V podstatě uprostřed delší části oje je připojeno podpůrné kolečko. Ochranné zábradlí a vnější boční lišty jsou vytvořeny z trubek. Boční lišty jsou stejně dlouhé jako nájezdové plošiny a vpředu jsou k nim v rozích připojené.

Z porovnání vnější úpravy napadeného průmyslového vzoru s vozíky na přepravu speciální sklízecí techniky z namítaných dokumentů D1, resp. D2 je dle orgánu rozhodujícího o rozkladu zřejmé, že z hlediska charakteristických znaků vytvářejících celkový dojem výrobků vnější úpravy obou namítaných vozíků i vnější úprava napadeného průmyslového vzoru vykazují shodně jednu nápravu, přičemž kola mají značně menší rozchod, než jaká je celková šířka přívěsného vozíku. Vně kol a současně pod úrovní vršku kol jsou situovány nájezdové plošiny s navazujícími nájezdovými rampami. V případě rámu podvozku tvořeného prutovou konstrukcí s šikmými nosníky, stejně jako rámu podvozku sestávajícího z příčných nosníků tvořených mimo jiné vždy dvěma vzájemně po délce svařenými profily, se jednoznačně jedná o konstrukční uspořádáni směřující k zajištění dostatečné tuhosti, nosnosti a stability rámu podvozku vozíku, podmíněné např. použitím vhodných profilů a materiálu výztuh. Orgán rozhodující o rozkladu proto konstatoval, že subtilnost vozíku chráněného napadeným průmyslovým vzorem oproti namítaným vozíkům není důsledkem designérského záměru, nýbrž je dána typem použité konstrukce rámu podvozku. V případě odlišnosti spočívající ve vytvoření oje (ze dvou rozebíratelných částí) a jejího napojení k rámu podvozku se dle výpovědi svědka jedná o umožnění naklonění vozíku dozadu při najíždění nebo sjíždění stroje, tj. speciální sklízecí techniky, nikoliv o vnější úpravu výrobku, neboť neplní žádnou estetickou funkci. Ze svědecké výpovědi dále vyplynulo, že jde výlučně o napojení zcela standardní, používané i konkurenčními firmami přede dnem podání přihlášky předmětného průmyslového vzoru, kde důvodem pro toto technické řešení bylo zejména vysoké těžiště převáženého stroje. Pokud se týká odlišnosti napadeného průmyslového vzoru spočívající v umístění ochranného roštu v zadní části vozíku, svědek uvedl, že ochranný rošt byl na vozík umístěn výhradně z bezpečnostních, nikoli z estetických důvodů. K jeho vytvoření byla použita standardní, toliko rozměrově upravená mříž. Jelikož výše uvedené znaky vyplývají z konstrukčního řešení, nepatří k charakteristickým znakům vnější úpravy výrobků. Navíc jde o konstrukční prvky, které nejsou při běžném užívání vozíků, tj. při převážení speciální sklízecí techniky, vzhledem k umístění pod převáženým strojem a bezprostředně za tažným vozidlem, dostatečně patrné. Pokud se jedná o zmiňované rozdíly ve vzhledu ochranného zábradlí, vnějších bočních lišt, resp. v dalších znacích, jde o detaily seznatelné jen při zvláštní pozornosti, přičemž je nutno vzít v úvahu zejména skutečnost, že předmětný vozík je výrobek určený k převážení stroje, kdy během jízdy pozorovatel stěží takovéto rozdíly zkoumá či je schopen si je uvědomit. Uvedené porovnání vedlo orgán rozhodující o rozkladu k závěru, že vozík na přepravu speciální sklízecí techniky chráněný napadeným průmyslovým vzorem se liší od vozíků na přepravu speciální sklízecí techniky z namítaných dokumentů D1, resp. D2, pouze v nepodstatných vzhledových detailech, které nemají vliv na vnější tvar či obrys výrobků, a v prvcích konstrukční povahy, které nelze zahrnout do rozsahu průmyslového vzoru. Orgán rozhodující o rozkladu se s ohledem na tyto skutečnosti neztotožnil s hodnocením správního orgánu I. stupně a konstatoval, že celkový dojem, který vyvolává napadený průmyslový vzor, se co do charakteristických znaků neliší od celkového dojmu vyvolaného vozíky na přepravu speciální sklízecí techniky zřejmými z namítaných dokumentů D1, resp. D2, a zmíněné rozdíly nezakládají novost napadeného průmyslového vzoru oproti těmto namítaným vozíkům z namítaných dokumentů D1, resp. D2. Namítané dokumenty D1, resp. D2 prokazují, že napadený průmyslový vzor nebyl před datem práva přednosti nový, a nesplňoval tak podmínku zápisu dle § 3 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb. Návrh na výmaz předmětného průmyslového vzoru byl tudíž ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) téhož zákona opodstatněný. V úvahu je dle orgánu rozhodujícího o rozkladu třeba vzít i skutečnost, že svědek pan P. N. svou výpovědí objasnil, jak probíhala spolupráce se zákazníkem panem T. z Japonska, který předložil fotografie a nákresy, přičemž průběžně korigoval návrhy původce a doplňoval a upřesňoval požadavky tak, aby vozík na přepravu speciální sklízecí techniky odpovídal japonským předpisům. Z nákresů, jež tvoří dokumenty R1 a R2 předložené navrhovatelem v rozkladu, které jsou zároveň součástí dokumentu A5 tvořícího přílohu k vyjádření vlastníka napadeného průmyslového vzoru k návrhu na výmaz, je zřejmé zejména použití jednoramenné oje umožňující naklápění vozíku.

Vlastník napadeného průmyslového vzoru k vyjádření k rozkladu připojil přílohy č. 1 až 5, obsahující vzhledové varianty k šikmým nosníkům, a přílohy č. 6 až č. 14, obsahující vzhledové varianty ochranného roštu. Orgán rozhodující o rozkladu konstatoval, že se jedná o podobné rozdíly, jako jsou rozdíly ve vzhledu ochranného zábradlí, vnějších bočních lišt atp., jde o detaily seznatelné jen při zvláštní pozornosti, přičemž pozorovatel stěží takovéto rozdíly zkoumá či je schopen si je uvědomit.

V závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí orgán rozhodující o rozkladu konstatoval, že navrhovatel výmazu v doplnění rozkladu zmínil rozhodnutí House of Lords „Amp Incorporated v. Utilux Proprietary Limited“ ze dne 6.4.1972, ustanovení čl. 7 odst. 1 Směrnice č. 98/71 a ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb. Orgán rozhodující o rozkladu k tomu uvedl, že zmíněné rozhodnutí a uvedená ustanovení se týkají zápisné způsobilosti průmyslového vzoru, tj. že při hodnocení způsobilosti průmyslového vzoru k zápisu se nepřihlíží ke znakům, které jsou předurčeny technickou funkcí průmyslového vzoru. V daném případě se však nejedná o zápisné řízení a navíc předmět napadeného průmyslového vzoru byl v podání přihlášky standardně definován jakožto vnější úprava výrobku (jeho vzhled) formou svých vyobrazení 1.1 a 1.2. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný dle jeho názoru vydal napadené rozhodnutí na základě nesprávného skutkového zjištění, zjevných vad řízení, vadného právního posouzení a v rozporu s jeho ustálenou praxí.

Napadené rozhodnutí je dle žalobce stiženo závažnou vadou řízení, neboť je založeno na faxovém podání navrhovatele výmazu ze dne 25.9.2008, které bylo doplněno písemným podáním ze dne 29.9.2009. Toto podání nebylo v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu žalobci vůbec doručeno a žalobce nebyl vyzván, aby se k němu vyjádřil. Žalobce dále namítl, že podstatné důkazy D1 a D2 (osvědčení o registraci údajně starších vozíků v Japonsku), na něž se napadené rozhodnutí výslovně odvolává, nejsou pro účely řízení vůbec použitelné, neboť nemají potřebnou formu. Jde totiž o zahraniční (japonské) úřední listiny, které jsou pouze přeloženy do českého jazyka a neobsahuji potřebnou ověřovací doložku, tzv. apostilu (čl. 3 odst. 1 a čl. 4 Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin). Bez potřebné apostily jsou však věrohodnost a obsah listin D1 a D2 pochybné, a těmto důkazům tak nelze vůbec přihlížet. Žalobce v této souvislosti poukázal rovněž na to, že osvědčení o registraci číslo 00546 (D2) týkající se registrační značky Kagoshima 100 RU 23 obsahuje chybu v opisování, když na originálu je uvedeno výrobní číslo 6H2BOXTRL4ST00079 a v překladu 6H20BOXTRL4ST00079, tedy v překladu je na čtvrtém místě 0, která není v originálu. Žalobce též namítl, že žalovaný opírá své rozhodnutí kromě jiného o výslech pana P. N., původce napadeného průmyslového vzoru. Výslech jmenovaného byl však dle žalobce zaměřen na ryze soukromoprávní otázky (např. okolnosti původcovství pana P. N. a splnění podmínek aplikace zaměstnaneckého průmyslového vzoru), což žalovanému v této věci vůbec nepřísluší. To, za jakých okolností vynález vznikl, neřeší ve vztahu k podmínkám zápisné způsobilosti žádné ustanovení zákona o průmyslových vzorech. Nejenže je takový postup nesprávný, neboť dané soukromoprávní otázky nemají žádný význam pro meritum daného správního řízení (prozkoumání splnění veřejnoprávních podmínek zápisné způsobilosti daného průmyslového vzoru), ale navíc jde o vysoce nestandardní postup žalovaného, v jiných obdobných věcech nepoužívaný. Pro úplnost žalobce dodal, že svědek P. N. je toho času obžalován z trestného činu podle § 257a zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (poškození a zneužití záznamu na nosiči informací), neboť státní zástupce dospěl k závěru, že zneužil neomezeného přístupu k databázi svého tehdejšího zaměstnavatele - společnosti VEZEKO s.r.o. (žalobce) za účelem odcizení výkresové dokumentace v listinné a elektronické podobě, určené pro výrobu přívěsných vozíků, mj. i vozíku chráněného předmětným průmyslovým vzorem. Tuto informaci pak podle obžaloby bezprostředně po nástupu do nového zaměstnání předal svému novému zaměstnavateli, konkurenčnímu podnikateli P. Z.,který je iniciátorem výmazového řízení. Žalobce je proto toho názoru, že výpověď svědka P, N, nemůže správní orgán za žádných okolnosti považovat za věrohodný důkaz, potažmo zakládat na ní své rozhodnutí.

Napadené rozhodnutí žalovaný odůvodnil kromě jiného i údajným nedostatkem novosti průmyslového vzoru. V této souvislosti žalobce připomenul, že podle zákona se „průmyslový vzor považuje za nový, nebyl-li přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový vzor. Průmyslové vzory se považují za shodné, jestliže se jejich znaky liší pouze nepodstatně“. Ačkoli žalobce je toho názoru, že žalovaný vycházel z nepoužitelných důkazů, a v řízení tedy nebyla prokázána existence staršího průmyslového vzoru, pro úplnost uvedl, že závěr žalovaného o tom, že se jedná o vozíky, které se liší pouze nepodstatně, je sám o sobě nesprávný. Předmětný průmyslový vzor se dle žalobce vyznačuje oproti namítanému údajnému staršímu vozíku mj. těmito znaky: • podstatně odlišný pohled zepředu a zezadu • 2 patra - vrchní a spodní rám (jiná konstrukce rámu podvozku); • způsob napojení je tvarově nový; • trojúhelníkový nosník (jiné geometrické řešení); • mříž (kolizní vozík mříž neobsahuje vůbec); • kompaktnost; • oj vrchem (tvarově nová). • celková větší složitost konstrukce Shora uvedený výčet a podstata odlišností dle žalobce dokazuje, že rozdíly mezí oběma vozíky jsou větší, než jen „nepodstatné.“ Žalobce má za to, že žalovaný dal za pravdu po technické stránce nesprávnému tvrzení navrhovatele výmazu, že šikmé nosníky vozíku mají výlučně technickou funkci spočívající v tom, že zabraňují prolomení konstrukce a nelze je z technického nebo estetického hlediska jiným způsobem koncipovat. S tímto tvrzením žalobce zásadně nesouhlasí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí přebírá zcela nesprávné tvrzení navrhovatele výmazu, že kryt vozíku (poznámka soudu: krytem vozíku žalobce zřejmě míní ochrannou mříž) je nezbytný prvek konstrukce vozíku. Podivuhodné však je to, že sám navrhovatel dokládá své tvrzení registračními listinami k přívěsnému vozíku (Dl a D2), které však tento údajně nezbytný prvek vůbec nemají. Žalobce je proto přesvědčen, že předmětný kryt v žádném případě není nezbytný a jeho umístění navíc radikálně mění vzhledovou zadní část vozíku a tím ovlivňuje i celkový dojem.

Za nesprávná žalobce považuje i tvrzení žalovaného, která jsou navíc založena toliko na svědectví P. N., že (a) „v případě odlišnosti spočívající ve vytvoření oje (ze dvou rozebíratelných časti) a jejího napojení k rámu (...) jde výlučně o napojení zcela standardní, používané i konkurenčními firmami přede dnem podání přihlášky předmětného průmyslového vzoru, kde důvodem pro toto technické řešení bylo zejména vysoké těžiště převáženého stroje“, (b) „ochranný rošt byl na vozík umístěn výhradně z bezpečnostních nikoli z estetických důvodů“ a (c) „k jeho vytvoření byla použita standardní toliko rozměrově upravená mříž“. Toto tvrzení přebrané od nevěrohodného svědka je dle názoru žalobce snadno vyvratitelné i za použití navrhovatelem předložených důkazů. Přestože oje jsou u všech zkoumaných vozíků různé, plní svou technickou funkci, jejich tvarové provedení je tudíž na této technické funkci nezávislé. Žalovaný však tuto skutečnost zcela přehlíží. Použití roštu (mříže) z hlediska bezpečnosti je jen účelové tvrzení, poněvadž v Japonsku certifikované vozíky tento prvek, který ovlivňuje výrazně vzhled zadních partií vozíku, vůbec nemají, přesto však bezpečnostním kritériím vyhovují. To, z čeho byla mříž vyrobena, je pro posouzení naprosto irelevantní. Rozhodující ve smyslu § 2 písm. a/ zákona č. 207/2000 Sb., je to, jak působí na vzhled výrobků. Pro posouzení rozhodující vzhled mříže je nezávislý na celé konstrukci a v žádném případě není předurčen svou technickou funkcí (viz žalobcem předložené varianty vzhledového provedení mříže, které jsou založeny ve správním spise).

Hodnocení estetiky a míry tvůrčí činnosti, které žalovaný provádí na více místech, jde dle žalobce rovněž mimo rámec zákona. Neexistuje žádné ustanovení zákona, které by požadovalo, aby vzor byl estetický a jakou tvůrčí činnost je nutno vykázat. Podle § 2 - 8 zákona č. 207/2000 Sb., je Úřad oprávněn zkoumat jen tři kritéria: předmět ochrany, novost a individuální povahu. Metodické pokyny žalovaného k tomu výslovně uvádí, že „při hodnocení zápisné způsobilosti průmyslového vzoru nelze svévolně klást další hmotněprávní podmínky (kritéria), jako např. míra estetické působivosti vzhledu výrobků apod.“ (Část E 3.1.1. Metodických pokynů žalovaného)

Tvrzení svědka, že vozíky na přepravu speciální techniky jezdily v Japonsku již 20 let, dle žalobce nic nevypovídá o jejich vzhledu. Žalobce považuje za nepravdivé tvrzení navrhovatele výmazu, že skutečnosti o konstrukci a objednávce japonského partnera mohly být známé panu Z,, neboť v té době již nebyl účastníkem sdružení „VEZEKO“. Spolupráce s navrhovatelem skončila ke dni 1.3.2002 a rámcová smlouva s japonským zákazníkem žalobce panem T. byla uzavřena až v roce 2005.

Mínění navrhovatele výmazu, že žádný z prvků předmětného průmyslového vzoru není takovým prvkem, který by měl odlišující efekt a který by nutně nevycházel z technického předurčení jak daného prvku, tak i celého výrobku, a že uspořádání rámu, vzpěry rámu, oje atd. jsou alternativními znaky určitého tvaru, je dle přesvědčení žalobce zavádějící. Tvar oje, rámu či vzpěr je v daném případě volitelný nezávisle na funkci a má nespočet různých variant výrazně se lišících, což žalobce v řízení před žalovaným dokázal. Jinak je tomu, když tvar, linie atd. jsou předurčeny technickou funkcí a lze je měnit jen nepatrně, protože původce nemá dostatek volnosti. Tak např. žádnou volbu nemá konstruktér při tvorbě kolíků, respektive zdířek v zástrčce nebo zásuvce. Nekonečně mnoho možností má však při tvorbě hrnku, přičemž všechny jeho části jsou technickým řešením podmíněným funkcí, avšak tvar lze řešit nezávisle na technickém řešení. Vycházet z toho, jakou má nějaký prvek technickou funkci a pomíjet jeho tvar je nezákonné, poněvadž při posuzování jen technické funkce by se staly nechránitelé prakticky všechny předměty - kávovou lžičkou počínaje a kuchyňským robotem konče. Takový přístup však je nesprávný a odporuje podstatě předmětu poskytované ochrany. Žalobce vytýká žalovanému, že namísto toho, aby zkoumal vzhled výrobku nebo jeho části podle § 2 zákona č. 207/2000 Sb., porovnává tyto z hlediska konstrukčního uspořádání a dospívá k závěru, že se v obou případech jedná o konstrukční uspořádání směřující k zajištění dostatečné tuhosti, nosnosti a stability, které není důsledkem designérského záměru, ale typem použité konstrukce rámu. Žalobci není jasné, podle kterého ustanovení zákona v tomto ohledu žalovaný postupoval. Namítá, že žalovaný by se správně měl zabývat otázkou, zda je či není subtilnost napadeného vozíku předurčena technickou funkcí či ne. V daném případě je naprosto zřejmé, že subtilnost není předurčena technickou funkcí, přičemž důkaz předložil sám navrhovatel. Namítané vozíky Dl, D2 nejsou subtilní, avšak plní stejnou technickou funkci, tj. přepravovat kombajn či jinou techniku. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále nesprávně zkoumá „konstrukční prvky“, které nejsou při „běžném užívání vozíku, tj. při převážení speciální sklízecí techniky vzhledem k umístění pod převáženým strojem a bezprostředně za tažným vozidlem dostatečně patrné“. A dále pokud se jedná o rozdíly v dalších znacích, (uvádí), že „jde o detaily seznatelné jen při zvláštní pozornosti, přičemž je ještě nutno vzít v úvahu zejména skutečnost, že předmětný vozík je výrobek určený k převážení stroje, kdy během jízdy pozorovatel stěží takové rozdíly zkoumá či je schopen si je uvědomit,“ přičemž žádný důkaz v tomto směru žalovaný nepředložil. Dle názoru žalobce žalovaný zcela přehlíží, že v posuzovaném případě se jedná o prvky, které nejsou při běžném provozu trvale zakryty. Speciální sklízecí technika, k jejíž přepravě je vozík určen, zahrnuje různé typy strojů a stupeň zakrytí je pochopitelně různý, vždy však je přední část vozíku a zadní část vozíku zcela zřetelná a částečně omezen například koly nebo pásy je pohled z boku a shora, ne však tak, že by částmi přepravované techniky byly zcela zakryty, aby nebyly pod jinými pozorovacími úhly pohledu. U konečného uživatele je vozík provozován i prázdný. Žalobce stejně tak považuje za absurdní zkoumat tvar lžičky v hrnku naplněném černou kávou a tvrdit, že konec lžičky je u konečného uživatele neviditelný a tudíž nechránitelný. Každý předmět u konečného uživatele může být zakryt, příležitostné zakrytí však zákon určitě neměl na mysli.

Závěrem žalobce poznamenal, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně obsahuje na str. 6 až 9 relevantní popis celé řady odlišností obou kolizních vozíků, jakož i následující, zcela odůvodněné závěry: - Bez ohledu na to, jakým technickým záměrem byl konstruktér vozíku podle napadeného průmyslového vzoru veden, výsledkem je výrobek mající proti namítaného vzoru vyobrazenému v D 1 vzhledově odlišnou přední část s ojí, a navíc představující zjevné spojení oje s přední části vozíku, který namítaný výrobek nemá vůbec. Porovnávané průmyslové vzory se těmito znaky vzájemně liší, a to nikoliv jen nepodstatně. - Odlišnost ve znacích vzhledu konstrukce rámu podvozku nelze přehlédnout a je nutno ji pokládat za podstatnou. V pohledu zezadu je vozík podle napadeného průmyslového vzoru podstatně odlišný od vozíku vyobrazeného v D1. - V pohledu zezadu je vozík podle napadeného průmyslového vzoru podstatně odlišný od vozíku vyobrazeného v D2. - Napadený průmyslový vzor (...) u informovaného uživatele vyvolává celkový dojem, který se liší od celkového dojmu vyvolávaného vozíkem podle Dl a (...) D2, zejména jistou subtilností a zároveň větší složitostí konstrukce, kterýžto dojem ještě zvyšuje zakrytí nápravy přímému pohledu. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že faxové podání navrhovatele výmazu ze dne 25. 9. 2009 obsahovalo pouze shrnutí skutečností, s nimiž byl žalobce v průběhu celého řízení seznámen. Ani dodatečným přezkoumáním zmíněného faxového podání z pohledu uplatněného žalobního bodu nebylo zjištěno, že by došlo k porušení procesních práv žalobce, neboť toto podání obsahuje shodné skutečnosti, jaké byly projednávány při ústním projednávání dne 25.9.2008, jehož se zúčastnil zástupce žalobce, kterému byla poskytnuta možnost se k nim vyjádřit, popř. navrhnout důkazy doplňující, opakované nebo nové. Žalovaný v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu 7 As 40/2003, z něhož vyplývá, že pokud správní orgán druhého stupně řízení nedoplnil prováděním dalšího dokazování a při rozhodování vycházel pouze z těch podkladů, které již účastník řízení znal, nedošlo k porušení zákona, pokud uvedený správní orgán nedal tomuto účastníku možnost vyjádřit se k jím předloženým podkladům pro rozhodnutí, neboť by se jednalo o čistě formální úkon.

K námitce žalobce ohledně nepoužitelnosti dokladů Dl a D2 z toho důvodu, že tyto zahraniční doklady nejsou opatřeny apostilou, žalovaný uvedl, že ve smyslu čl. 3 Úmluvy č. 45/1999 Sb., o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, je apostila jediným formálním úkonem, který může být požadován, s výjimkou případů, kdy buď platné zákony, předpisy nebo praxe ve státě, kde je listina předkládána, nebo dohoda mezi dvěma nebo více smluvními státy tento úkon zrušily nebo zjednodušily nebo osvobodily danou listinu z povinnosti ověřování. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, Úřad nepřijal tyto doklady jako samostatné důkazy o nedostatku novosti průmyslového vzoru, avšak tyto důkazy vyhodnotil v souvislosti s jinými důkazy tak, že doklady Dl a D2 osvědčují, že takováto vnější úprava - zřejmá z jiných, avšak nedatovaných dokladů - byla v Japonsku známá již v lednu 2005, popřípadě v září 2004, tj. před datem priority napadeného průmyslového vzoru. Z toho důvodu, že v praxi Úřadu, stejně jako v praxi jiných národních orgánů na ochranu průmyslového vlastnictví, obecně není vyžadována apostila na cizích dokladech, nebylo porušením procesních předpisů, pokud Úřad ani v daném případě nepožadoval ověření těchto dokladů. Žalovaný ve vyjádření k žalobě dále uvedl, že P. N. je v přihlášce, kterou podal žalobce, uveden jako původce průmyslového vzoru. Pokud tento svědek při ústním jednání uváděl okolnosti, za nichž vnější úprava přívěsného vozíku vznikla, pokud hovořil o svých kontaktech se zadavatelem uvedené vnější úpravy, včetně toho, že úpravy, které tento zadavatel požadoval, byly vyvolány nutností vyhovět japonským předpisům, a tato svědecká výpověď zapadá do kontextu ostatních důkazů svědčících o nenovosti napadeného průmyslového vzoru, pak je lhostejné, zda tyto otázky mají podle žalobce soukromoprávní nebo veřejnoprávní povahu. Jak vyplývá z protokolu o ústním jednání konaném dne 25.9.2008, svědek osvětlil svou úlohu na „vytvoření“ dané vnější úpravy přívěsného vozíku, kterou posléze dne 30.3.2005 jeho zaměstnavatel přihlásil k ochraně. Pokud osoba, jež je označena v přihlášce průmyslového vzoru jako jeho původce, tvrdí, že její podíl na vytvořeném řešení je jen řemeslný, neboť na řešení již z Japonska známé pouze aplikoval takové prvky, které by tomuto řešení zabezpečily potřebnou certifikaci podle japonských předpisů, má tato okolnost vliv na zjištění, zda toto řešení je či není nové. Má-li žalobce za to, že se svědek měl vyjádřit k zápisné způsobilosti uvedeného průmyslového vzoru, je podle žalovaného nezbytné konstatovat, že názor na splnění či nesplnění podmínek zápisné způsobilosti konkrétního řešení nepřísluší svědkovi, ale Úřadu průmyslového vlastnictví, který je touto činností pověřen. Jakkoli žalobce poukazuje na obžalobu, která je proti svědkovi vznesena, tato okolnost neměla vliv na hodnocení jeho svědecké výpovědi, neboť tato výpověď zapadá do ostatních důkazů, které byly v daném řízení shromážděny.

Otázka novosti a individuální povahy průmyslového vzoru jsou zásadními otázkami zápisné způsobilosti průmyslového vzoru do rejstříku. Úřad vymazal napadený průmyslový vzor z rejstříku podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 207/2000 Sb., tedy z důvodu, že tento průmyslový vzor nesplňoval podmínky kladené zákonem pro jeho zápis. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je výslovně uvedeno, že průmyslový vzor nebyl k datu vzniku práva přednosti nový, a proto nesplňoval podmínky zápisné způsobilosti. Jakkoli žalobce uvádí osm tvrzených rozdílů svého průmyslového vzoru od dříve známé vnější úpravy, správní rozhodnutí hodnotí tyto rozdíly dílem jako vyvolané technickými požadavky a dílem jako znaky nepodstatné. Ustanovení § 4 zákona č. 207/2000 Sb., přitom pokládá vnější úpravy za shodné, pokud se jejich znaky liší pouze nepodstatně, a tentýž zákon v § 7 stanoví, že při hodnocení zápisné způsobilosti nelze přihlížet ke znakům, které jsou předurčeny technickou funkcí průmyslového vzoru. Úřad v řízení znaky dané technickou funkcí z posuzování vyloučil a v důsledku tohoto vyloučení ostatní znaky vykazovaly v celém průmyslovém vzoru pouze nepodstatné odchylky.

V řízení o výmazu průmyslového vzoru uvádí navrhovatel výmazu důkazy o skutečnostech, které jsou z pohledu zákona č. 207/2000 Sb., relevantní. Pokud navrhovatelem navržené důkazy vedou k závěrům o nesplnění podmínek zápisné způsobilosti, Úřad je ze zákona povinen tento výmaz provést. Je přitom povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Co vedlo Úřad k závěru, že nebyly splněny podmínky pro zachování zápisu průmyslového vzoru, je podrobně uvedeno na straně 16 třetí odstavec shora a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jakkoli žalobce hodnotí tento postup jako nesprávný, shledává pouze, že dal Úřad v rozhodnutí za pravdu navrhovateli výmazu. Takovýto výsledek však není důsledkem porušení práva na spravedlivý proces, ale důsledkem skutečností, které byly ve správním řízení z předložených důkazů shledány. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu č.j. IV. ÚS 732/2000 ,,Rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 a z dalších ustanovení Listiny základních práv a svobod, není možno vykládat tak, aby se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na takové spravedlivé řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.“ Žalovaný podotkl, že jakkoli žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s ustálenou praxí Úřadu, v žalobě není uvedeno jediné relevantní rozhodnutí, jež by uvádělo, že by Úřad přesto, že shledal zápisnou nezpůsobilost konkrétního průmyslového vzoru, zachoval jeho zápis v platnosti. Žalovaný uzavřel, že rozhodnutí Úřadu v řízení o výmazu napadeného průmyslového vzoru vycházelo ze spolehlivě a úplně zjištěného stavu věci, přičemž tato zjištění vedla k závěru, že zápis napadeného průmyslového vzoru do rejstříku nebyl proveden v souladu se zákonem. Z tohoto důvodu Úřad shledal požadavek na jeho výmaz za opodstatněný.


Napadené rozhodnutí je v souladu s právními předpisy, řízení proběhlo lege artis a rozhodnuto bylo vydáno na základě správně zjištěného skutkového stavu.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že i „shrnující“ podání může být formulováno jednostranně, tendenčně ve prospěch zúčastněné osoby a interpretace v ní uvedená za skutečnosti hodné zvláštní pozornosti (myšleno vyjádření) žalobce. V případě, že by se jednalo pouze o doslovný nebo téměř doslovný přepis údajů z ústního jednání, nebylo by důvodu podání vypracovávat, protože by nemělo žádný vliv na průběh a výsledek řízení. K takovémuto účelu slouží zápis z jednání. Z toho je zřejmé, že účelem podání bylo ovlivnit průběh a výsledek řízení, a proto byl žalovaný povinen předložit podání žalobci k vyjádření. Žalobce nesouhlasí s argumentací žalovaného o možnosti použití důkazů D1 a D2 i bez apostily. Tyto důkazy spolu s dalšími, nedatovanými důkazy, byly nosným argumentem pro vydání napadeného rozhodnutí. Žalobci proto není zřejmé, jak mohl žalovaný dojít k závěru, že vnější úprava napadeného průmyslového vzoru byla známa již v lednu 2005, popřípadě v září 2004, když ani jeden z důkazů, které žalovaný hodnotil v souvislosti s ostatními, nesplňuje předepsané náležitostí. Z vyjádření žalovaného lze absurdně dospět k závěru, že nedatovanost jednoho důkazu byla zhojena datovaností druhého a absence apostily na důkazech Dl a D2 zhojena věrohodností nedatovaných dokumentů. Fakticky žalovaný dospěl k závěru o existenci staršího průmyslového vzoru, aniž by měl jediný věrohodný důkaz. Podle názoru žalobce se jedná o zjevné zneužití zásady volného hodnocení důkazů. Pro úplnost žalobce uvedl, že ani japonské, tedy originální znění důkazů, neumožňuje s ohledem na specifikum japonského jazyka porovnat data uvedená v originálním dokumentu a jeho překladu. I tato skutečnost nasvědčuje tomu, že absence apostily mohla mít zásadní vliv na hodnocení těchto důkazů a tento nedostatek věrohodnosti rozhodně nemohl být zhojen existencí dalších, tím spíše nedatovaných podkladů. Data priority obou průmyslových vzorů jsou navíc velmi blízká, když datum priority zrušeného průmyslového vzoru žalobce bylo dne 30.3.2005 a údajné datum priority kolizního japonského průmyslového vzoru je 31.1. 2005. I kdyby žalovaný formálně neporušil procesní pravidla při získávání důkazů, pak zcela jistě vycházel z důkazů, které jsou krajně pochybné. Žalobce pokládá za absurdní tvrzení žalovaného, že okolnost, že je na svědka podána obžaloba z trestného činu podle § 257a zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (poškození a zneužití záznamu na nosiči informací), neměla vliv na hodnocení jeho svědecké výpovědi, neboť tato výpověď zapadá do ostatních důkazů, které byly v řízení shromážděny. Toto tvrzení i v návaznosti na ostatní výše zpochybněné důkazy jasně poukazuje na špatný postup žalovaného, který výpověď bývalého zaměstnance žalobce - svědka, který podle názoru žalobce a názoru státního zastupitelství zneužil neomezeného přístupu k databázi žalobce za účelem odcizení výkresové dokumentace v listinné a elektronické podobě, vůbec hodnotil a neposoudil ji s ohledem na okolnosti celého případu jako nevěrohodnou. Žalobce podotkl, že neshledává porušení práva na spravedlivý proces žalovaným ve vydání pro něj negativního rozhodnutí, nýbrž v procesech, které tomuto předcházely, zejména v nesprávném hodnocení důkazů jakožto porušení zásady rovnosti ve smyslu § 7 správního řádu, nemožnosti vyjádřit se k podání ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu a v dalších v žalobě popsaných postupech žalovaného.

P. Z. jako osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k věci samé uvedl, že žalovaný napadeným rozhodnutím změnil své prvostupňové rozhodnutí na základě toho, že předmětný průmyslový vzor - vozík na přepravu speciální sklízení techniky se liší od již známých výrobků pouze v nepodstatných vzhledových detailech, které nemají vliv na vnější tvar či obrys výrobků (zejména ve vzhledu ochranného zábradlí a vnějších bočních lišt), a dále v prvcích konstrukční povahy, které nelze zahrnout do rozsahu průmyslového vzoru, jimiž jsou podvozek tvořený prutovou konstrukcí se šikmými nosníky, rám podvozku sestávající z příčných nosníků, oj, ochranný rošt v zadní části vozíku. Celkový dojem tohoto výrobku se tedy neliší od vzhledu již známých výrobků a zmíněné rozdíly nezakládají novost napadeného průmyslového vzoru oproti starším namítaným výrobkům.

K námitce žalobce, že mu nebylo doručeno souhrnné podání osoby zúčastněné na řízení a že neměl možnost se k němu vyjádřit, osoba zúčastněná na řízení uvedla, že předmětné vyjádření pouze sumarizovalo předchozí podání a již předložené důkazy s tím, že neobsahovalo žádný nový důkaz. Tudíž se nejednalo o žádný nový podklad pro rozhodnutí, s jehož obsahem nebyl žalobce již seznámen. V řízení před žalovaným je navíc obvyklé, že právní zástupci stran sledují stav spisu a mají do spisu přístup dle vlastní žádosti. Stav konkrétního spisu je vždy průběžně zveřejněn na internetu a strana sporu do něj může kdykoli vstoupit. Předmětné podání osoby zúčastněné na řízení je v Přehledu položek řízení evidováno pod položkami 32 a 33. S ohledem na tuto skutečnost je osoba zúčastněná na řízení toho názoru, že nebylo zasaženo do žalobcova práva na spravedlivý proces.

K žalobní námitce ohledně nepoužitelnosti důkazů Dl a D2 z důvodu nedostatku apostily osoba zúčastněná na řízení uvedla, že absence apostily nijak neovlivňuje důkazní způsobilost těchto podkladů, když je věcí žalovaného v rámci zásady volného hodnocení důkazů posoudit všechny předložené důkazy a vyhodnotit je ve vzájemné souvislosti. Pokud se týká soudního přezkumu této správní úvahy, jeho předmětem je to, zda žalovaný z hledisek správního uvážení nevybočil. Osoba zúčastněná na řízení má za to, že žalovaný posoudil veškeré důkazy ve vzájemné souvislosti v souladu se svou předchozí praxí, kde obvykle nežádá apostilované dokumenty, když jsou nároky žadatelů podpořeny více různými podklady. Pro prokázání obsahu cizojazyčného dokumentu je pro účely žalovaného v rámci hodnocení důkazů zcela dostačující a přiměřené, že dokument označený jako D2, tj. japonské osvědčení o registraci vozíku, byl předložen s úředně ověřeným překladem textu soudním tlumočníkem, který je při výkonu svých povinností vázán zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Časové údaje byly podpořeny jak tímto dokumentem, tak i předloženými fotkami, které ve vzájemné souvislosti odůvodnily závěry žalovaného.

Pokud jde o výslech svědka pana N., osoba zúčastněná na řízení se ztotožňuje s vyjádřením žalovaného k této námitce s tím, že bez ohledu na povahu těchto informací byly okolnosti vzniku průmyslového vzoru a informace jeho původce podstatné pro posouzení zápisné způsobilosti průmyslového vzoru. Poukaz žalobce na obžalobu, která byla na svědka podána, považuje osoba zúčastněná na řízení za irelevantní. Probíhající trestní řízení nemá souvislost se sporným řízením o zápisné způsobilosti průmyslového vzoru, když zde jsou rozhodující pouze objektivní skutečnosti nedostatku novosti a individuální povahy průmyslového vzoru. Je věcí žalovaného vyhodnotit svědeckou výpověď jako jeden z mnoha důkazů a posoudit ji v souvislosti s dalšími důkazy, které jsou předloženy, což žalovaný učinil. Předmětnou obžalobu považuje osoba zúčastněná na řízení za irelevantní i z důvodu zásady presumpce neviny, zejména však uvádí, že pan N. byl obžaloby v plném rozsahu zproštěn, což dokládá kopií rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 26.3.2010 č.j. 1 T 105/2008 – 611. K výčtu znaků, jimiž se dle žalobce předmětný průmyslový vzor odlišuje od namítaných výrobků, osoba zúčastněná na řízení poznamenala, že žalobce neuvádí žádné konkrétní skutečnosti prokazující tato tvrzení, které by vyplývaly z důkazních materiálů, a stejně tak konkrétně neuvádí, zda a jak měl žalovaný zásadně vybočit z mezí správního uvážení nebo rozhodnout dle vlastní libovůle v rozporu s obsahem spisu a právními předpisy. Má za to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí jasně posoudil jednotlivé prvky z hlediska jejich ochrany a determinace funkcí, čímž zdůvodnil, ke kterým prvkům přihlížel a ke kterým nikoli. Žalobce přitom toto rozlišení prvků nijak nereflektuje a opomíjí podstatu posuzování průmyslového vzoru z hlediska jeho novosti a individuálního charakteru jako dvou odlišných kategorií. Odlišný pohled zepředu a zezadu není dle osoby zúčastněná na řízení bez dalšího rozhodující pro konstatování novosti průmyslového vzoru, když tato se posuzuje podstatně komplikovaněji a na základě mnoha kritérií a skutečností, jak je jasné z napadeného rozhodnutí. Vlastnosti výrobku jako kompaktnost nebo celková větší složitost konstrukce jsou irelevantní, pokud nejsou posouzeny z hlediska celkového vzhledu (celkového dojmu) a individuální povahy průmyslového vzoru. Rozdíly v konstrukci rámu podvozku a vzhledu nosníku jsou odůvodněny nutností zajistit tuhost, nosnost a stabilitu rámu, ochranu před zlomením při zatížení. „Oj vrchem“ je přítomna jako běžný konstrukční prvek (nikoli nové řešení a bez zvláštní úpravy vzhledu), jehož umístění je zdůvodněno technickou funkčností výrobku - možností naklonění vozíku dozadu při manipulaci s ním. Vzhled oje je primárně zcela determinován funkcí a funkčností oje, kdy odlišnosti spočívají pouze v realizačních variantách stejného technického principu. Vzhled oje je určen tím, aby umožňoval splnění její funkce, přičemž její vnější vzhled (povrch) není nijak zvlášť ztvárněn tak, aby ke vzhledu podmíněnému technickou funkcí byla přidána vzhledová (estetická) hodnota. Vzhled této části výrobku tudíž nepatří k charakteristickým znakům jeho vnější úpravy, které by požívaly ochrany průmyslovým vzorem. Jak je jasné z výpovědi původce vzoru, mříž byla zahrnuta do výrobku z bezpečnostního hlediska, tedy nikoli jako vzhledový prvek výrobku, když její vzhled (obrysy, linie a tvar) je určen funkcí - možností jejího umístění na vozík a možností jejího využití - bezpečného nášlapu a ochrany uživatele před konstrukcí. Tvrzení žalobce, že předložené japonské výrobky tento prvek nemají a přesto vyhovují bezpečnostním kriteriím, považuje osoba zúčastněná na řízení za bezpředmětné, neboť japonské vozíky nebyly identické se zapsaným průmyslovým vzorem a specifičnost konstrukce chráněné průmyslovým vzorem použití mříže zjevně vyžadovala. Rovněž nelze hodnotit, zda japonské vozíky vyhovují bezpečnostním kriteriím. Žalovaný nadto ve svém rozhodnutí vycházel z tvrzení svědka, původce daného průmyslového vzoru, který uvedl, že mříž byla nezbytná z důvodu bezpečnosti daného vozíku. Žalovaný ve svém rozhodnutí zdůvodnil funkční určení vzhledu této části v souladu s předloženými důkazy a logicky k tomuto prvku nepřihlížel. Dle názoru osoby zúčastněné na řízení je vzhled mříže - její tvar, rozměry - zcela determinován technickou možností její instalace na vozíku a jejího užívání (včetně mřížkování jejího povrchu pro zabránění udržování se nečistot a sklízených rostlin na vozíku). Výše uvedené znaky žalovaný z posuzování správně vyloučil, protože jejich vzhled je dán jejich technickou funkcí.

Ve vztahu k námitce žalobce, že tvar oje, rámu a vzpěr je volitelný nezávisle na jejich funkci, má nespočet různých variant a není předurčen technickou funkcí, osoba zúčastněná na řízení uvedla, že v případě průmyslových vzorů je nezbytné posoudit, vzhled jakých jeho částí (znaků) je determinován technickou funkcí. Přítomnost a tvar daných prvků byl určen jejich technickou funkcí s tím, že v případě napadeného průmyslového vzoru se dané prvky nevyznačovaly žádnou zvláštní úpravou vzhledu, která by tvořila „přidanou hodnotu“ vzhledu výrobku, která by měla být chráněna. Ze srovnání napadeného vzoru a jeho namítaného předchůdce bylo zjištěno, že žádný z těchto prvků, jejichž vzhled byl determinován jejich funkcí, se nevyznačoval zvláštní úpravou vzhledu, která by byla „estetického charakteru“ (a tedy nikoli determinována funkcí) a která by z těchto prvků učinila znaky způsobilé ochrany v rámci průmyslového vzoru dle § 7 zákona č. 207/2000 Sb. S ohledem na to byly tyto znaky posouzeny jako determinované funkcí a nikoli jako relevantní vzhledové prvky, které by ovlivňovaly individuální charakter vzoru nebo jeho novost.

K žalobní námitce, podle níž je hodnocení estetiky a míry tvůrčí činnosti prováděné žalovaným mimo rámec zákona, neboť zákon tato kritéria nevyžaduje a žalovaný má pouze zkoumat předmět ochrany, novost a individuální povahu, osoba zúčastněná na řízení uvedla, že ze strany žalovaného nedošlo k překročení jeho rozhodovací pravomoci, ale v souladu se zákonem k hodnocení toho, zda jsou dané prvky konstrukční nebo vzhledové a zda byla u technických prvků užita tvořivost původce, která by dala výrobku nový celkový dojem odlišný od starších výrobků, které tento výrobek kopíroval.

Námitky, ve kterých žalobce polemizuje se závěrem žalovaného o subtilnosti konstrukce vozíku chráněného zrušeným průmyslovým vzorem a namítá, že žalovaný se měl zabývat otázkou, zda je tato subtilnost předurčena technickou funkcí, přičemž žalobce má za to, že nikoli, neboť namítané vozíky Dl a D2 nejsou subtilní a přitom plní stejnou technickou funkci, považuje osoba zúčastněná na řízení za irelevantní z důvodu jejich nesrozumitelnosti. Podle ní není zřejmé, v čem žalobce spatřuje nesprávnost rozhodnutí a jaký vztah mají tyto námitky ve vztahu k celkovému posouzení nedostatku novosti zrušeného průmyslového vzoru.

Závěry žalovaného ohledně konstrukčních prvků, které nejsou při běžném užívání vozíku dostatečně patrné a ohledně dalších rozlišujících znaků, které jsou seznatelné jenom při zvláštní pozornosti, dle osoby zúčastněné na řízení správně reflektují celkový dojem, který výrobek činí na průměrného uživatele a který je rozhodující pro stanovení jeho jedinečnosti ve smyslu § 4 zákona č. 207/2000 Sb., resp. rozsahu ochrany průmyslového vzoru dle § 10 téhož zákona. Žalovaný zde správně posoudil dané znaky jako nepodstatné z hlediska celkového dojmu, který výrobek činí na průměrného uživatele.

Osoba zúčastněná na řízení v závěru svého vyjádření k věci samé uvedla, že ze strany žalobce nebyly vzneseny žádné komplexní a srozumitelné námitky a důvody, které by svědčily o tom, že žalovaný nesprávně posoudil nedostatek novosti napadeného průmyslového vzoru. Žalobce jednoznačně nenamítl, v čemž se měl napadený vzor vyznačovat novostí ve vztahu k dřívějším výrobkům, aby jeho ochrana byla opodstatněná. Žalobce pouze polemizoval s jednotlivými vyjádřeními žalovaného bez toho, aby jednoznačně zdůvodnil, v čem spatřuje novost svého řešení s tím, že pokud tvrdí, že určené prvky nejsou technické povahy, pak neuvádí, v čem je jejich jedinečnost oproti prvkům starších výrobků a jejich celkového dojmu. Osoba zúčastněná na řízení je toho názoru, že předmětný průmyslový vzor představoval pouhou modifikaci známého výrobku, která není způsobilá zvláštní ochrany z důvodu nedostatku novosti a nedostatku odlišnosti celkového dojmu, který tvoří na spotřebitele.

K žalobcem namítaným procesním vadám v řízení nedošlo. Žalovaný též učinil vše pro to, aby byl skutkový stav dostatečně zjištěn a náležitě vyhodnocen, přičemž jeho závěry jsou v souladu s obsahem spisu. O věci samé pak žalovaný rozhodl v mezích svého správního uvážení, když veškeré důkazní prostředky dostatečně vyhodnotil a na jejich podkladě dospěl k závěru, že napadený průmyslový vzor se nijak podstatně neliší od starších výrobků, z čehož vyplynulo správné právní posouzení věci o nedostatku novosti napadeného průmyslového vzoru. Pokud se týká žalobcem vytýkaného rozporu napadeného rozhodnutí s předchozí praxí žalovaného, osoba zúčastněná na řízení souhlasí se žalovaným v tom, že žalobce nespecifikoval žádná předchozí rozhodnutí žalovaného v podobných věcech, s nimiž by bylo napadené rozhodnutí bezdůvodně v rozporu.

Při ústním jednání před soudem setrvali účastníci na svých dosavadních procesních stanoviscích. Žalobce k věci uvedl, že napadené rozhodnutí je postaveno na nesprávné filozofii, když žalovaný se nedokázal oprostit od otázky technické funkčnosti vozíku a technická stránka pak ovlivnila pohled žalovaného na design vozíku. Otázka vzhledu je ale vždy otázkou subjektivního názoru a pokud by se žalovaný oprostil od otázky funkčnosti, pak by shledal vzhledové rozdíly mezi posuzovanými vozíky podstatnými. Žalobce dále poukázal na skutečnosti, které podle něj možná ovlivnily podání návrhu na výmaz průmyslového vzoru. Uvedl, že původce tohoto průmyslového vzoru P. N. byl původně zaměstnancem žalobce, pak se stal zaměstnancem navrhovatele výmazu. Došlo zde z tohoto titulu k určitým neshodám, a návrh výmazu byl tedy veden snahou poškodit žalobce. Tuto skutečnost žalobce považuje za základní důvod podání návrhu na výmaz, přičemž má za to, že výpověď p. N. je třeba hodnotit i v souvislosti s touto skutečností. Ani vyjádření původce vzoru a japonského zákazníka nevylučují, že jsou zde důvody pro to, aby průmyslový vzor zůstal zapsán. Žalovaný při jednání před soudem k námitce porušení § 36 odst. 3 správního řádu uvedl, že faxové vyjádření nebylo žalobci zasláno, nicméně žalobce byl seznámen se všemi skutečnostmi, které toto faxové podání obsahovalo. Žalovaný v dané věci nerozhodoval na základě srovnání technické funkčnosti obou vozíků. Nepovažoval je za technický shodné, ale vycházel z vyobrazení a výpovědi původce vzoru p. N., který vypověděl, že pouze upravoval vozík dle požadavku japonského zákazníka, např. u oje učinil úpravu s ohledem na těžiště vozíku. Sám původce vzoru pan N. uvedl, že nevyvinul tvůrčí činnost. Důvod výmazu spočívá v tom, že mezi posuzovanými vozíky jsou pouze takové rozdíly, které jsou předurčené technickou funkcí vozíku.

Osoba zúčastněná na řízení se ústního projednání věci před soudem nezúčastnila.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů. V posuzované věci vyšel z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 1 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., průmyslové vzory, které splňují podmínky podle tohoto zákona, zapisuje Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen "Úřad") do rejstříku.

Podle § 2 písm. a/ zákona č. 207/2000 Sb., pro účely tohoto zákona se průmyslovým vzorem rozumí vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení.

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., průmyslový vzor je způsobilý ochrany, je-li nový a má-li individuální povahu.

Podle § 4 zákona č. 207/2000 Sb., průmyslový vzor se považuje za nový, nebyl-li přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový vzor. Průmyslové vzory se považují za shodné, jestliže se jejich znaky liší pouze nepodstatně. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., průmyslový vzor vykazuje individuální povahu, jestliže celkový dojem, který vyvolává u informovaného uživatele, se liší od celkového dojmu, který u takového uživatele vyvolává průmyslový vzor, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti.

Podle § 5 odst. 2 zákona č. 207/2000 Sb., při posuzování individuální povahy průmyslového vzoru se přihlíží k míře volnosti, kterou měl při vývoji průmyslového vzoru jeho původce.

Podle § 6 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., pro účely posuzování podle § 4 a 5 se má za to, že průmyslový vzor byl zpřístupněn veřejnosti, byl-li zveřejněn na základě zápisu do rejstříku nebo vystaven, užíván v obchodě nebo jinak zveřejněn s výjimkou případů, kdy zpřístupnění nemohlo vejít ve známost v odborných kruzích činných v rámci Evropských společenství a specializovaných v daném oboru během normálních obchodních činností přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti. Průmyslový vzor však není považován za zpřístupněný veřejnosti tehdy, pokud s ním byla seznámena třetí osoba pod výslovnou či předpokládanou podmínkou důvěrnosti.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., se při hodnocení způsobilosti průmyslového vzoru k zápisu nepřihlíží ke znakům, které jsou předurčeny technickou funkcí průmyslového vzoru.

Podle § 27 odst. 1 písm. b/ zákona č. 207/2000 Sb., zapsaný průmyslový vzor Úřad vymaže z rejstříku, pokud průmyslový vzor nesplňuje požadavky kladené na něj podle § 3 až 8 tohoto zákona.

Podle § 29 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., návrh na výmaz zapsaného průmyslového vzoru z rejstříku se podává u Úřadu písemně. Návrh na výmaz musí být věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se opírá. Důvody výmazu, včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny.

Podle § 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

Podle článku 3 Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, která byla publikována pod č. 45/1999 Sb., jediným formálním úkonem, který může být požadován za účelem potvrzení pravosti podpisu, oprávněnosti osoby listinu podepsat, a jestliže je to třeba, pravosti pečeti nebo razítka, jimiž je opatřena, je připojení doložky podle článku 4 Úmluvy, kterou vystaví příslušný úřad státu, v němž listina byla vydána.

Formální úkon podle předcházejícího odstavce však nemůže být vyžadován, pokud buď platné zákony, předpisy nebo praxe ve státě, kde je listina předkládána, nebo dohoda mezi dvěma nebo více smluvními státy tento úkon zrušily nebo zjednodušily nebo osvobodily danou listinu z povinnosti ověřování.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud o věci uvážil takto:

Skutečnost, že žalovaný před vydáním napadeného rozhodnutí neseznámil žalobce s podáním navrhovatele výmazu ze dne 25.9.2008, nelze kvalifikovat jako vadu řízení, která by měla za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobci rozhodně nelze přisvědčit v tom, že napadené rozhodnutí je založeno právě na uvedeném podání (vyjádření) navrhovatele výmazu. Z předmětného vyjádření vyplývá, že navrhovatel výmazu v něm v podstatě pouze rekapituluje obsah svědecké výpovědi P. N. a cituje některé právní normy, které považuje za relevantní pro rozhodování Úřadu v dané věci. Výslechu jmenovaného svědka byl žalobce osobně přítomen a obsah jeho výpověď mu tedy byl dobře znám. Napadené rozhodnutí není postaveno na tom, co dovozuje navrhovatel výmazu ze svědecké výpovědi P. N., ale na hodnocení jednotlivých důkazů – především dokumentů označovaných jako D1 a D2 a zmíněné svědecké výpovědi – správním orgánem. Jinými slovy řečeno, podání navrhovatele výmazu ze dne 25.9.2008 bylo sice jedním z podkladů pro vydání napadeného rozhodnutí, nicméně jedná se o podklad zcela nepodstatný, který napadené rozhodnutí žádným způsobem neovlivnil. Neseznámení žalobce s tímto podkladem je sice procesním pochybením žalovaného, avšak nejedná se o vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c/ s.ř.s.

Soud nepřisvědčil ani námitkám, jimiž žalobce brojí proti absenci apostily u důkazů D1 a D2 – japonských osvědčení o registraci vozíků Kagoshima 100 RU 61 a Kagoshima 100 RU 23. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve své praxi obecně nevyžaduje apostilu na cizích dokladech, které jsou mu v rámci řízení u něj probíhajících předkládány jako důkaz, postupoval i v dané věci v souladu s touto praxí (a tím i v souladu s článkem 3 odst. 2 Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin), pokud ani v tomto případě ověření zmíněných dokladů apostilou nepožadoval. Soud v této souvislosti poukazuje na to, že požadovat připojení doložky o ověření apostilou je podle článku 3 odst. 1 citované Úmluvy právem, nikoliv povinností žalovaného (viz dikce „... úkonem, který může být požadován za účelem potvrzení .....“). Vzhledem k tomu, že předmětná osvědčení o registraci vozíků Kagoshima 100 RU 61 a Kagoshima 100 RU 23 byla žalovanému předložena spolu překladem vyhotoveným úředně jmenovaným tlumočníkem jazyka japonského, neměl žalovaný důvod pochybovat o obsahu těchto listin. Nesprávné uvedení nuly na čtvrtém místě výrobního čísla vozíku Kagoshima 100 RU 23 v překladu osvědčení o registraci je bezesporu zcela nepodstatnou chybou v opisování.

Není pravdou, že by výslech svědka P. N. byla zaměřen výlučně na soukromoprávní otázky, které jsou pro posouzení věci nepodstatné, jak namítá žalobce. Z obsahu svědecké výpovědi jmenovaného je patrné, že svědek se mj. vyjadřoval též k době vytvoření předmětného průmyslového vzoru či k otázce jeho novosti. Navíc žalobce byl (prostřednictvím svého zástupce) výslechu svědka přítomen a mohl mu klást ty otázky, jejichž zodpovězení považoval z hlediska předmětu řízení za významné. Poukaz žalobce na to, že na P. N. byla v souvislosti s jeho působením u žalobce podána obžaloba, kterou je mu kladeno za vinu spáchání trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a trestního zákona, je pro posouzení věrohodnosti svědecké výpovědi jmenovaného bezpředmětný, neboť dle rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 26.3.2010 č.j. 1 T 105/2008 – 611, který soudu předložila osoba zúčastněná na řízení, byl P. N. této obžaloby zproštěn, protože spáchání skutku mu nebylo prokázáno. Co se týče toho, zda zjištění, která správní orgán čerpal ze svědecké výpovědi P. N., jsou pro rozhodnutí ve věci samé významná či nikoliv, soud odkazuje na další část odůvodnění tohoto rozsudku. Soud shledal opodstatněnými námitky, jimiž žalobce brojí proti klíčovému závěru orgánu rozhodujícího o rozkladu, že vozík na přepravu speciální sklízecí techniky chráněný předmětným průmyslovým vzorem se od vozíků na přepravu speciální sklízecí techniky z namítaných dokumentů D1, resp. D2 liší pouze v nepodstatných vzhledových detailech, které nemají vliv na vnější tvar či obrys výrobků, a v prvcích konstrukční povahy, které nelze zahrnout do rozsahu průmyslového vzoru, takže celkový dojem, který předmětný průmyslový vzor vyvolává, se co do charakteristických znaků neliší od celkového dojmu vyvolaného vozíky na přepravu speciální sklízecí techniky z namítaných dokumentů D1, resp. D2. Soud po provedeném řízení dospěl k opačnému závěru, který ve svém rozhodnutí zastává též správní orgán I. stupně, a sice že mezi vzhledem vozíku chráněného předmětným průmyslovým vzorem a vzhledem vozíků z namítaných dokumentů D1 a D2 jsou podstatné rozdíly, na základě kterých musí předmětný průmyslový vzor u informovaných spotřebitelů nutně vyvolávat odlišný celkový dojem, než který vyvolává vzhled vozíků z namítaných dokumentů D1 a D2. Žalobce právem nesouhlasí s posouzením orgánu rozhodujícího o rozkladu, podle něhož v případě rámu podvozku tvořeného prutovou konstrukcí s šikmými nosníky (u předmětného průmyslového vzoru), stejně jako rámu podvozku sestávajícího z příčných nosníků tvořených mimo jiné vždy dvěma vzájemně po délce svařenými profily (u vozíků z namítaných dokumentů D1 a D2), se jedná o konstrukční uspořádáni směřující k zajištění dostatečné tuhosti, nosnosti a stability rámu podvozku vozíku, podmíněné např. použitím vhodných profilů a materiálu výztuh. Toto konstatování orgánu rozhodujícího o rozkladu je sice obecně pravdivé, nelze z něj však činit naprosto žádné závěry o absenci novosti či individuální povahy u předmětného průmyslového vzoru. Je zřejmé, že rám podvozku u všech posuzovaných vozíků musí být z konstrukčního hlediska navržen tak, aby vykazoval dostatečnou tuhost, nosnost a stabilitu. Nelze však vyloučit, že u shodného druhu výrobků lze tohoto výsledku dosáhnout pomocí různých konstrukčních řešení, která se vzájemně do značné míry liší. Tak tomu je i u vozíků posuzovaných v projednávané věci.

Vozík podle D1 má podvozek sestávající ze čtyř příčných nosníků, které nesou nájezdové plošiny, přičemž zadní tři příčné nosníky jsou spojeny dvěma podélnými nosníky tvořícími vrchní část rámu a přední dva příčné nosníky jsou spojeny částmi nosníků sbíhajících se do oje. Základ vzhledu konstrukce podle D1, totiž čtyři příčné nosníky, které nesou nájezdové plošiny, z nichž zadní tři příčné nosníky jsou spojeny dvěma podélnými nosníky, tvořícími vrchní část rámu, zachovává i předmětný průmyslový vzor. Vozík chráněný předmětným průmyslovým vzorem však má na rozdíl od vozíku vyobrazeného v D1, a stejně tak na rozdíl od vozíku vyobrazeného v D2, který je při pohledu ze zadní strany velmi podobný vozíku vyobrazenému v D1, vzhledově výrazně subtilnější konstrukci složitějšího tvaru, která má navíc spodní středový podélný nosník, a před nápravou má na každé straně dva nosníky vedené od vnějších částí předních dvou příčných nosníků šikmo vzhůru k podélnému nosníku, který nese součástkovou skupinu, na niž navazuje oj. Vzhledové prvky, jimiž jsou na první pohled mnohem subtilnější příčné nosníky, spodní středový podélný nosník a šikmé nosníky v rámu vozíku chráněného předmětným průmyslovým vzorem, nemají u vozíků vyobrazených v D1 a D2 obdobu. Jak ve svém rozhodnutí přiléhavě dovodil správní orgán I. stupně, odlišnost ve znacích vzhledu konstrukce rámu podvozku u porovnávaných vozíků nelze přehlédnout a je nutno jí pokládat za podstatnou. Odlišnost konstrukčních řešení rámu podvozku u porovnávaných vozíků, které jsou dle shodných tvrzení žalobce a osoby zúčastněné na řízení určeny k témuž účelu, sama o sobě prokazuje, že znaky, které vykazuje toliko rám podvozku vozíku chráněného předmětným průmyslovým vzorem, nejsou předurčeny technickou funkcí průmyslového vzoru.

Konstatování orgánu rozhodujícího o rozkladu, že subtilnost vozíku chráněného předmětným průmyslovým vzorem oproti namítaným vozíkům není důsledkem designérského záměru, nýbrž je dána typem použité konstrukce rámu podvozku, nelze přisvědčit. Vzhledem k možnosti různých řešení konstrukce rámu podvozku tohoto typu vozíků, které jsou patrné i z porovnávaných vozíků, nebyla subtilnost vozíku chráněného předmětným průmyslovým vzorem předem dána, ani nebyla podmíněna technickou funkcí vozíku. Původce předmětného průmyslového vzoru prokazatelně vytvořil jinou variantu konstrukce rámu podvozku než tu, která byla použita u namítaných vozíků. Je přitom dost dobře možné, že použití této subtilnější (a přitom dostatečně pevné) konstrukce bylo i jeho designérským záměrem. Výsledek, jehož dosáhl, však rozhodně nebyl předem podmíněn typem použité konstrukce rámu podvozku, jak tvrdí orgán rozhodující o rozkladu, neboť původce mohl volit z vícero možných konstrukcí. Dle náhledu je podstatná soudu ta skutečnost, že původce předmětného průmyslového vzoru zvolil takovou konstrukci rámu podvozku, která se co do vzhledu v podstatných znacích odlišuje od konstrukce rámu podvozku porovnávaných vozíků.

Také žalobní námitky, které se týkají závěru žalovaného ohledně oje porovnávaných vozíků, shledal soud důvodnými. Orgán rozhodující o rozkladu v tomto směru vyšel pouze ze svědecké výpovědi P. N. a konstatoval, že v případě odlišnosti spočívající ve vytvoření oje ze dvou rozebíratelných částí a jejího napojení k rámu podvozku se dle výpovědi jmenovaného svědka jedná o umožnění naklonění vozíku dozadu při najíždění nebo sjíždění stroje (speciální sklízecí techniky), nikoliv o vnější úpravu výrobku, neboť neplní žádnou estetickou funkci. Ze svědecké výpovědi dle orgánu rozhodujícího o rozkladu dále vyplynulo, že jde o napojení zcela standardní, používané i konkurenčními firmami přede dnem podání přihlášky předmětného průmyslového vzoru, kdy důvodem pro toto technické řešení bylo zejména vysoké těžiště převáženého stroje. Tyto závěry správního orgánu nelze akceptovat, neboť neprokazují nenovost a absenci individuální povahy předmětného průmyslového vzoru.

Vlastní účel, k němuž má sloužit technické řešení oje zvolené původcem předmětného užitného vzoru a kterým je podle svědka, a potažmo též žalovaného, umožnění naklonění vozíku dozadu při najíždění nebo sjíždění stroje, je pro posouzení novosti a individuální povahy předmětného průmyslového vzoru zcela nepodstatný. Podstatná je ta skutečnost, zda tento konstrukční prvek, tj. oj, nějak ovlivňuje vzhled porovnávaných vozíků, zda je od sebe navzájem odlišuje a zda se v důsledku toho celkový dojem, který u informovaného uživatele vyvolává předmětný průmyslový vzor, liší od celkového dojmu, který u něho vyvolávají porovnávané průmyslové vzory.

Jak ve svém rozhodnutí konstatoval správní orgán I. stupně, vozík vyobrazený v D1 má oj tvořenou třemi vodorovnými nosníky přivařenými k rámu podvozku vozíku, z nichž prostřední je rovný a na svém konci nese závěsné oko pro připojení k tažnému zařízení tažného vozidla, a dva postranní se obloukem sbíhají k prostřednímu nosníku. Oj vozíku podle předmětného průmyslového vzoru je naproti tomu vytvořena jako podlouhlé nepravidelné těleso, mající v půdoryse v podstatě tvar dlouhého obdélníku, se závěsným okem na konci, a je k rámu vozíku připojena prostřednictvím složitější skupiny součástí. Zatímco tři sbíhající se nosníky tvořící oj vozíku vyobrazeného v D1 výrazně zasahují dovnitř půdorysu podvozku vozíku, jsou zjevně svařeny s rámem na více místech, a jsou tak integrální součástí rámu, těleso oje podle předmětného průmyslového vzoru je k rámu připojeno přes prvek umístěný v čelní rovině rámu, který má vzhled spíše rozebíratelného než integrálního spojení. Bez ohledu na to, jakým technickým záměrem byl konstruktér vozíku podle předmětného průmyslového vzoru veden či jakého účelu mělo být tímto konstrukčním řešením dosaženo, výsledkem je výrobek mající proti namítanému vzoru vyobrazenému v D1 vzhledově výrazně odlišnou přední část s ojí a navíc prvek představující zjevně spojení oje s přední částí vozíku, který namítaný vzor vyobrazený v D1 nemá vůbec. Soud na tomto místě plně přitakává závěru správního orgánu I. stupně (a tím i námitce žalobce), že porovnávané průmyslové vzory se těmito znaky vzájemně liší, a to nikoliv nepodstatně.

Pro úplnost soud uvádí, že druhý namítaný vozík je na obrázku č. 5 vyobrazen šikmo zezadu, se zdviženými nájezdními rampami, takže uspořádání jeho přední části není vidět. Tato skutečnost znemožňuje porovnání vzhledu jeho přední části se vzhledem přední části vozíku chráněného předmětným průmyslovým vzorem.

Ke konstatování žalovaného, že ze svědecké výpovědi (P. N.) vyplynulo, že v případě oje vozíku chráněného předmětným průmyslovým vzorem jde o napojení zcela standardní, používané i konkurenčními firmami přede dnem podání přihlášky předmětného průmyslového vzoru, soud uvádí, že toto konstatování je naprosto obecné, nekonkrétní a nelze k němu jakkoliv přihlížet. Svědek, a ani orgán rozhodující o rozkladu, předně neuvedl, jaké jiné konkurenční firmy toto technické řešení oje v minulosti používaly, což znemožňuje ověřit pravdivost této argumentace. Navíc navrhovatel v návrhu na výmaz předmětného užitného vzoru ani netvrdil, že by jiné konkurenční firmy používaly vzhledově podobné technické řešení oje, jako je tomu u vozíku chráněného předmětným průmyslovým vzorem. Jediné namítané výrobky, které v návrhu na výmaz označil, jsou vozíky vyobrazené v D1 a D2, u kterých k takovému závěru dospět nelze.

Obdobně jako je tomu u rámu podvozku, i pro konstrukční řešení oje porovnávaných vozíků platí, že totožného účelu (funkce) – spojení vozíku s tažným vozidlem – lze evidentně dosáhnout pomocí tvarově, a tím i vzhledově odlišných řešení oje. Důkazem toho jsou podstatné rozdíly mezi ojí vozíku podle předmětného průmyslového vzoru a ojí vozíku vyobrazeného v D1. Znak v podobě tvaru oje, který vykazuje předmětný průmyslový vzor, tedy není nijak předurčen jeho technickou funkcí. Pokud by tomu tak bylo, musely by se tvary ojí u obou porovnávaných vozíků shodovat. Argumentace osoby zúčastněné na řízení, že vzhled oje je primárně zcela determinován její funkcí, je vzhledem k výše uvedenému mylná. Pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí je podstatné, že původce předmětného průmyslového vzoru zvolil takovou konstrukci oje, která se co do vzhledu v podstatných znacích odlišuje od konstrukce oje namítaného vozíku vyobrazeného v D1. Dalšími znaky předmětného průmyslového vzoru je jednak šikmá plošina (žalobcem či správním orgánem I. stupně někdy označovaná též jako kryt) v zadní části vozíku, která zakrývá přímému pohledu zezadu nápravu, a dále zadní nástupní plošina, která je zjevně pochozím roštem. Při hodnocení těchto znaků orgán rozhodující o rozkladu v odůvodnění napadeného rozhodnutí opětovně vyšel ze svědecké výpovědi P. N., když konstatoval, že ochranný rošt byl na vozík umístěn výhradně z bezpečnostních, nikoli z estetických důvodů, přičemž k jeho vytvoření byla použita standardní, toliko rozměrově upravená mříž. Uvedené znaky dle orgánu rozhodujícího o rozkladu vyplývají z konstrukčního řešení a nepatří k charakteristickým znakům vnější úpravy výrobků; navíc jde o konstrukční prvky, které nejsou při běžném užívání vozíků, tj. při převážení speciální sklízecí techniky, vzhledem k umístění pod převáženým strojem a bezprostředně za tažným vozidlem, dostatečně patrné. Žalobcův nesouhlas s těmito závěry správního orgánu je opět důvodný. To, z jakého důvodu (bezpečnostního, estetického či jiného) původce předmětného průmyslového vzoru umístil na vozík ochranný rošt tvořený mříží, je pro posouzení novosti a individuální povahy tohoto průmyslového vzoru zcela irelevantní, stejně jako skutečnost, z jakého materiálu je tento ochranný rošt vyroben. Podstatná je skutečnost, že ani u jednoho z namítaných vozíků vyobrazených v D1 a D2 se tyto konstrukční prvky vůbec nevyskytují, což samo o sobě prokazuje, že přítomnost těchto znaků v předmětném průmyslovém vzoru rozhodně není předurčena jeho technickou funkcí. Pokud by tomu tak bylo, musely by se tytéž znaky vyskytovat i u namítaných vozíků, které plní totožnou technickou funkci – slouží k přepravě sklízecí techniky. Argumentuje-li osoba zúčastněná na řízení v této souvislosti tím, že specifičnost konstrukce chráněné (předmětným) průmyslovým vzorem použití mříže zjevně vyžadovala, nepřímo tím přiznává podstatný rozdíl mezi konstrukčním řešením vozíku podle předmětného průmyslového vzoru na straně jedné a namítaných vozíků na straně druhé, v důsledku něhož se určité prvky, které nepochybně ovlivňují celkový vzhled výrobku, vyskytují pouze u vozíku chráněného předmětným průmyslovým vzorem.

Vozík podle předmětného průmyslového vzoru je vzhledem k přítomnosti uvedených konstrukčních prvků (šikmá plošina zakrývající přímému pohledu nápravu a zadní nástupní plošina - pochozí rošt) při pohledu zezadu vizuálně výrazně odlišný od vozíků vyobrazených v D1 a D2, které tyto konstrukční prvky nemají, což u namítaných vozíků umožňuje přímý pohled na nápravu a dutiny profilů tvořících podélné nosníky rámu podvozku.

Soud, stejně jako žalobce, považuje za nesprávnou rovněž argumentaci orgánu rozhodujícího o rozkladu, že se jedná o konstrukční prvky, které nejsou při běžném užívání vozíků, tj. při převážení speciální sklízecí techniky, vzhledem k umístění pod převáženým strojem a bezprostředně za tažným vozidlem, dostatečně patrné. Je pravdou, že všechny porovnávané vozíky jsou výrobky určené k převážení jiných strojů a že během jízdy bude stroj přepravovaný na vozíku případnému pozorovateli vozík z větší části zakrývat. Nelze však pominout, že předmětné výrobky – vozíky budou svými uživateli užívány nejen při jízdě s nákladem, k jehož přepravě jsou určeny, ale také v „nenaloženém“ stavu, např. při nutné manipulaci s vozíkem před započetím nakládání stroje, při vizuální kontrole vozíku po vyložení nákladu nebo při parkování vozíku na odstavné ploše po ukončení přepravy. Ve všech těchto případech bude informovaný uživatel těchto výrobků schopen bez obtíží zaznamenat všechny výše zmíněné znaky (jiné konstrukční řešení rámu podvozku a oje, přítomnost šikmé plošiny zakrývající nápravu a zadního pochozího roštu), jimiž se vozík podle předmětného průmyslového vzoru z vizuálního hlediska nikoliv nepodstatně liší od porovnávaných vozíků.

Skutečnost, že k vytvoření předmětného průmyslového vzoru došlo na základě spolupráce původce průmyslového vzoru s panem T., který průběžně korigoval návrhy původce a doplňoval a upřesňoval požadavky na konečnou podobu vozíku, nic nemění na tom, že vozík podle předmětného průmyslového vzoru se svými charakteristickými znaky (viz výše) podstatně liší od namítaných vozíků vyobrazených v D1 a D2. Celkový dojem, který u informovaného uživatele předmětný průmyslový vzor vyvolává, se vzhledem k těmto rozdílům musí nutně lišit od celkového dojmu, který u něho vyvolává vzhled namítaných vozíků. Soud k tomu na okraj dodává, že úplné posouzení celkového dojmu vyvolávaného vozíkem vyobrazeným v D2 je v podstatě nemožné, neboť tento vozík je zde zachycen pouze na jedné fotografii při pohledu šikmo zezadu, se zdviženými nájezdními rampami, takže uspořádání jeho přední části není vidět. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud se neztotožnil se závěrem orgánu rozhodujícího o rozkladu, že vozík na přepravu speciální sklízecí techniky chráněný předmětným průmyslovým vzorem se liší od namítaných vozíků vyobrazených v dokumentech D1 a D2 pouze v nepodstatných vzhledových detailech, které nemají vliv na vnější tvar či obrys výrobků, a v prvcích konstrukční povahy, které nelze zahrnout do rozsahu průmyslového vzoru, protože jejich vzhled je determinován technickou funkcí průmyslového vzoru. Soud má ve shodě s názorem žalobce (a též ve shodě s názorem správního orgánu I. stupně) za to, že výše popsané rozdíly prokazují novost předmětného průmyslového vzoru oproti namítaným vozíkům a že celkový dojem, který předmětný průmyslový vzor vyvolává, se co do charakteristických znaků podstatně liší od celkového dojmu vyvolávaného namítanými vozíky vyobrazenými v D1 a D2.

Závěr orgánu rozhodujícího o rozkladu o opodstatněnosti návrhu na výmaz předmětného průmyslového vzoru z důvodu jeho zápisné nezpůsobilosti je vzhledem k výše uvedenému v rozporu se zákonem. Soudu proto nezbylo než napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušit (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). V souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, replika, účast při jednání soudu), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31.12.2012). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny třemi paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006) a částkou 2.016,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 13.616,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.).

Podle § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 19. prosince 2012

JUDr. Naděžda Řeháková v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.


Zdroj: Rozsudek ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 9 Ca 328/2009 - 126, dostupné zde. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies