ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické
a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce: CAMPA - NET a. s., se sídlem Jeseník, 28. října 892/11, proti žalovanému Magistrátu
města Brna, se sídlem Brno, Dominikánské nám. 1, o žalobách proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 14. 1. 2011, č. j. MMB/0017836/2011 a č. j. MMB/0017852/2011,
takto :
I.
Věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Af 33/2011 a sp. zn. 29 Af
34/2011, se spojují ke společnému projednání. Nadále budou vedeny pod
sp. zn. 29 Af 33/2011.
II.
Žaloby se zamítají .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění :
I. Vymezení věcí
[1]
Včas podanými žalobami se žalobce domáhal zrušení shora označených rozhodnutí, jimiž
žalovaný zamítl žalobcova odvolání a potvrdil dodatečné platební výměry vydané dne 29. 11.
2010 Úřadem městské části Brno-Vinohrady (dále též „správce poplatku“) pod č. j. BVIN
8250/2010/FIN/Chvi a č. j. BVIN 8251/2010/FIN/Chvi.
[2]
Dodatečným platebním výměrem č. j. BVIN 8250/2010/FIN/Chvi správce poplatku
žalobci doměřil místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické
herní zařízení povolené Ministerstvem financí dle § 10a zákona č. 565/1990 Sb., o místních
poplatcích, ve znění zákona č. 183/2010 Sb. (dále jen „zákon o místních poplatcích“), za
období 1. 7. 2010 - 30. 9. 2010 ve výši 85 000 Kč. Původně správce poplatku vyměřil
předmětný místní poplatek platebním výměrem ze dne 11. 11. 2010, č. j. BVIN
7832/2010/FIN/Chvi, ve výši 10 000 Kč, a to za 2 ks jiného technického herního zařízení
povoleného Ministerstvem financí. V odůvodnění dodatečného platebního výměru správce
poplatku uvedl, že dle sdělení Ministerstva financí bylo pro žalobce na adrese Brno, Pálavské
náměstí 5 povoleno 19 ks terminálů, přičemž poplatku podléhá každý povolený přístroj bez
ohledu na okolnost provozování, a to až do chvíle ohlášení trvalého ukončení provozu.
[3]
Dodatečným platebním výměrem č. j. BVIN 8251/2010/FIN/Chvi správce poplatku
žalobci doměřil místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické
herní zařízení povolené Ministerstvem financí dle § 10a zákona o místních poplatcích za
období 1. 10. 2010 - 31. 12. 2010 ve výši 85 000 Kč. Původně správce poplatku vyměřil
předmětný místní poplatek platebním výměrem ze dne 10. 11. 2010, č. j. BVIN
7833/2010/FIN/Chvi, ve výši 10 000 Kč, a to za 2 ks jiného technického herního zařízení
povoleného Ministerstvem financí. V odůvodnění dodatečného platebního výměru správce
poplatku uvedl, že dle sdělení Ministerstva financí bylo pro žalobce na adrese Brno, Pálavské
náměstí 5 povoleno 19 ks terminálů, přičemž poplatku podléhá každý povolený přístroj bez
ohledu na okolnost provozování, a to až do chvíle ohlášení trvalého ukončení provozu.
[4]
V odůvodnění rozhodnutí o odvoláních žalovaný shodně uvedl, že zpoplatnění jiných
technických herních zařízení za období od vydání povolení Ministerstva financí není
v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona o místních poplatcích a obecně závazné
vyhlášky statutárního města Brna č. 9/2010, o místním poplatku za provozovaný výherní hrací
přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného
právního předpisu. Již ze samotného zákonného názvu předmětu poplatku vyplývá, že na
rozdíl od výherního hracího přístroje, který musí být provozován, aby podléhal místnímu
poplatku, jiné technické herní zařízení provozováno být nemusí. Pokud by tomu tak mělo být,
muselo by v zákoně být uvedeno „[...] nebo provozované jiné technické herní zařízení
povolené [...]“. Žalobce v odvolání netvrdil, že by v předmětné provozovně neměl povoleno
provozování celkem 19 ks jiného technického herního zařízení, ani že by provoz těchto
zařízení byl trvale ukončen. Správnost výpočtu vyměřeného místního poplatku, ani vady
řízení žalobce nenamítal.
II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobách
[5]
V podaných žalobách žalobce stejně jako v odvoláních uvedl, že žalovaný i správce
poplatku na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikovali právní předpisy. Dle § 10a odst. 1
zákona o místních poplatcích podléhá místnímu poplatku každý provozovaný výherní hrací
přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí. Dle žalovaného
poplatková povinnost, resp. její vznik není u jiného technického herního zařízení vázán na den
zahájení jeho provozu, ale na vydání rozhodnutí Ministerstva financí o povolení jeho provozu.
Tomu odpovídá i čl. 6 obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna č. 9/2010. Tento
závěr však již není nepochybný ve světle článků 3, 4 a 5 této vyhlášky. Zejména její čl. 4 a 5
stanoví podrobnosti k vybírání poplatků ve smyslu zmocnění obsaženého v zákoně o místních
poplatcích a plyne z nich, že se tento místní poplatek vybírá z provozovaných jiných
technických herních zařízení. V daném případě měl sice žalobce v předmětných hernách
(Brno, Pálavské náměstí 5) povolen provoz 19 ks jiného technického herního zařízení, ale
provozováno bylo pouze 6 ks těchto zařízení. Vyměřil-li správce poplatku místní poplatek
jako násobek základní sazby a počtu povolených jiných technických herních zařízení,
postupoval v rozporu s čl. 5 obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna č. 9/2010,
neboť vůbec nepřihlížel k počtu provozovaných jiných technických herních zařízení.
[6]
S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného, jakož
i dodatečné platební výměry správce poplatku zrušil.
III. Vyjádření žalovaného k žalobám
[7]
Ve vyjádření k žalobě ze dne 11. 4. 2011, doplněném podáním ze dne 3. 5. 2011,
žalovaný v prvé řadě připustil, že obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 9/2010
se ve všech ustanoveních nevyjadřuje konzistentně. Dle názoru žalovaného však její zásadní
ustanovení (čl. 6 odst. 1) zcela jasně a nezpochybnitelně váže vznik poplatkové povinnosti na
den vydání povolení k provozování jiného technického herního zařízení. Na žalobce se přitom
vztahuje čl. 9 odst. 1 této vyhlášky, podle něhož jiná technická herní zařízení, která byla
povolena před účinností vyhlášky, podléhají místnímu poplatku ode dne účinnosti vyhlášky,
tj. od 1. 7. 2010. Z informace Ministerstva financí založené ve správním spisu plyne, že
všechna zpoplatněná jiná technická herní zařízení byla povolena před nabytím účinnosti
vyhlášky. Nesrovnalosti obsažené v předmětné vyhlášce byly odstraněny vydáním obecně
závazné vyhlášky statutárního města Brna č. 21/2010, o místním poplatku za provozovaný
výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle
jiného právního předpisu, která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2011 a předchozí vyhlášku zrušila.
[8]
Pro vznik poplatkové povinnosti žalobce je pak vedle čl. 6 odst. 1 obecně závazné
vyhlášky statutárního města Brna č. 9/2010 podstatný především § 1 písm. g) zákona
o místních poplatcích. Pokud by místnímu poplatku podléhalo pouze provozované jiné
technické herní zařízení, muselo by v zákoně být uvedeno „[…] nebo provozované jiné
technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu“.
[9]
Správci poplatků (úřady městských částí) vzhledem k nepřesnosti obecně závazné
vyhlášky statutárního města Brna č. 9/2010 v roce 2010 počátek poplatkové povinnosti vázali
na vydání povolení Ministerstvem financí a zánik na trvalé ukončení provozu jiného
technického herního zařízení. Žalobce však netvrdil, že by mu byl vyměřen místní poplatek za
jiná technická herní zařízení, jejichž provoz byl trvale ukončen.
[10]
Na podporu svých tvrzení žalovaný doložil „Metodické doporučení k místnímu poplatku
za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené
Ministerstvem financí“ vydané Ministerstvem financí (sekce Daně a cla, odbor Majetkové
daně, daň silniční, poplatky a oceňování) dne 14. 4. 2011 pod č. j. 26/40 810/2011-262.
[11]
Na základě výše uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.
IV. Posouzení věcí Krajským soudem v Brně
[12]
Žalobce podal proti rozhodnutím žalovaného dvě samostatné žaloby. Každou z nich
napadl jedno rozhodnutí téhož žalovaného, kterým byl potvrzen dodatečný platební výměr
téhož správce poplatku, na místní poplatek za stejná herní zařízení. Rozhodnutí se liší pouze
obdobím, za něž byly místní poplatky doměřeny. Napadená rozhodnutí tak spolu úzce
skutkově a právně souvisela. Proto soud výrokem č. I. tohoto rozsudku předmětné žaloby
spojil ke společnému projednání podle § 39 odst. 1 s. ř. s.
[13]
Soud, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích
žalobních bodů napadená rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správce
poplatku včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloby nejsou důvodné.
[14]
V daném případě žalobce učinil tématem soudního přezkumu právní otázku, zda
předmětem místního poplatku dle § 10a zákona o místních poplatcích a obecně závazné
vyhlášky statutárního města Brna č. 9/2010 jsou všechna povolená jiná technická herní
zařízení nebo pouze jiná technická herní zařízení provozovaná.
[15]
Každé ustanovení právního předpisu je nutno chápat v jeho celkovém smyslu, v kontextu
s jinými ustanoveními příslušného právního předpisu i v souvislosti s celým právním řádem.
Jelikož je pro danou věc klíčové právní posouzení textu právních předpisů, považuje zdejší
soud za vhodné na tomto místě uvést přesná znění příslušných nejdůležitějších ustanovení
účinných v rozhodné době.
[16]
Zákon o místních poplatcích tak stanovil:
§ 1 písm. g)
„Obce mohou vybírat [...] poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické
herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu15).“
Poznámka pod čarou 15) odkazuje na zákon ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných
podobných hrách, ve znění zákona č. 70/1994 Sb.
§ 10a:
„(1) Poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení
povolené Ministerstvem financí podléhá každý povolený hrací přístroj nebo jiné technické
herní zařízení povolené Ministerstvem financí. Obec není povinna poskytnout osvobození od
tohoto poplatku.
(2) Poplatek za výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené
Ministerstvem financí platí jeho provozovatel.
(3) Sazba poplatku za každý výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené
Ministerstvem financí na tři měsíce činí od 1000 Kč do 5000 Kč.“
[17]
Z ustanovení § 1 písm. g) a § 10a odst. 1, 3 zákona o místních poplatcích vyplývá, že
poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené
Ministerstvem financí podléhá každý povolený výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní
zařízení povolené Ministerstvem financí a zároveň že sazba poplatku za každý výherní hrací
přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí na tři měsíce činí
od 1 000 Kč do 5 000 Kč. Samo gramatické znění uvedených ustanovení ukazuje, že sazba
poplatku nezávisí na faktickém provozu výherního hracího přístroje nebo jiného technického
herního zařízení. Jedná se tedy o poplatek paušální, který se hradí za určité časové období.
K tomuto závěru ostatně dospěl již Ústavní soud v publikovaném usnesení ze dne 7. 9. 1999,
sp. zn. I. ÚS 249/99 (U 55/15 SbNU 309; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na
http://nalus.usoud.cz), v němž se zabýval podmínkou provozování výherního hracího přístroje
u poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj, a to ve vztahu k dřívějšímu, avšak
analogickému znění zákona o místních poplatcích. Vzhledem k obdobnému charakteru řešené
právní otázky vycházel zdejší soud z tohoto usnesení i v nyní souzené věci.
[18]
Tyto zákonem stanovené mantinely předmětného místního poplatku byly v souladu
s § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích konkretizovány již výše citovanou obecně
závaznou vyhláškou statutárního města Brna č. 9/2010, o místním poplatku za provozovaný
výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle
jiného právního předpisu, která nabyla účinnosti dne 1. 7. 2010. Tato vyhláška mj. stanovila:
„Článek 1
Výherní hrací přístroje nebo jiná technická herní zařízení povolená Ministerstvem financí
podle jiného právního předpisu, jejichž provozování je povolené na území města Brna,
podléhají místnímu poplatku ve smyslu zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve
znění pozdějších předpisů.
Článek 2
Poplatku podléhá každý povolený výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení
povolené Ministerstvem financí.
Článek 3
Poplatníkem je právnická osoba, která je provozovatelem výherního hracího přístroje nebo
jiného technického herního zařízení povoleného Ministerstvem financí.
Článek 4
Poplatník je povinen doručit písemně, a to nejvýše pět a nejméně jeden den předem, správci
poplatku ohlášení o uvedení výherního hracího přístroje nebo jiného technického herního
zařízení povoleného Ministerstvem financí do provozu. Poplatník je rovněž povinen doručit písemně, a to nejvýše pět a nejméně jeden den předem, správci poplatku ohlášení o trvalém
ukončení provozu výherního hracího přístroje nebo jiného technického herního zařízení
povoleného Ministerstvem financí, tj. zánik své poplatkové povinnosti.
Článek 5
Sazba poplatku činí 5.000.- Kč na 3 měsíce. V případě, že výherní hrací přístroj nebo jiné
technické zařízení povolené Ministerstvem financí, budou provozovány po dobu kratší než 3
měsíce, bude poplatek vyměřen v poměrné části. Základem pro výpočet je počet kalendářních
dnů v příslušném roce.
Článek 6
Vznik a zánik poplatkové povinnosti
(1) Poplatek se platí ode dne, ve kterém poplatková povinnost vznikla, tj. ode dne vydání
povolení k provozování výherního hracího přístroje nebo jiného technického zařízení
povoleného Ministerstvem financí.
(2) Poplatková povinnost zaniká dnem trvalého ukončení provozu výherního hracího přístroje
nebo jiného technické zařízení povoleného Ministerstvem financí.
[...]
Článek 9
Přechodná ustanovení
(1) Jiná technická zařízení povolená Ministerstvem financí před nabytím účinnosti této
vyhlášky je poplatník povinen písemně ohlásit správci poplatku do 15 dnů od nabytí účinnosti této vyhlášky.
(2) Jiná technická zařízení povolená Ministerstvem financí před nabytím účinnosti této
vyhlášky, podléhají poplatku ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky.
(3) Poplatek za jiná technická zařízení povolená Ministerstvem financí před nabytím účinnosti
této vyhlášky, je splatný do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky. Ustanovení čl. 7
této vyhlášky se použije přiměřeně.“
[19]
Jak plyne z § 14 zákona o místních poplatcích patří zavedení a případná modifikace
jednotlivých druhů místních poplatků v území obce do její samostatné působnosti. Obec
v prvé fázi rozhodne o zavedení daného místního poplatku, následně pak stanoví specifické
podmínky jeho výběru (typicky stanovením sazby v zákonném rozmezí). Postupuje při tom
přísně v mezích zákona, za dodržení principu zákazu diskriminace tak může stanovit poplatek
i v menším rozsahu, než je zákonem stanovený maximální rozsah (kupříkladu by obec mohla
stanovit, že poplatek ze vstupného dle § 6 zákona o místních poplatcích bude vybírán pouze
ze vstupného na prodejní nebo reklamní akce, nikoliv však již ze vstupného na akce kulturní
a sportovní). Teoreticky by tedy příslušná obec mohla na svém území zavést a vybírat
předmětný místní poplatek dle § 10a zákona o místních poplatcích pouze z fakticky
provozovaných výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení. Tak tomu
však v nyní souzené věci nebylo.
[20]
Dle čl. 2 obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna č. 9/2010 místnímu poplatku
podléhal stejně jako dle zákona o místních poplatcích každý povolený výherní hrací přístroj
nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí. Dle jejího čl. 6 poplatková
povinnost zcela jednoznačně vznikala dnem vydání povolení k provozování výherního hracího
přístroje nebo jiného technického herního zařízení povoleného Ministerstvem financí
a zanikala dnem trvalého ukončení jejich provozu.
[21]
Byl-li za poplatníka místního poplatku v čl. 3 vyhlášky označen provozovatel výherního
hracího přístroje nebo jiného technického herního zařízení povoleného Ministerstvem financí,
nijak z takové definice nevyplývá, že by přístroj či zařízení muselo být provozováno. Jedná se
pouze o vcelku logické označení osoby, které bylo uděleno povolení k provozování výherního
hracího přístroje nebo jiného technického herního zařízení povoleného Ministerstvem financí.
Ostatně shodně poplatníka označuje i § 10a odst. 2 zákona o místních poplatcích.
[22]
V ustanovení čl. 4 sice vyhláška poněkud nelogicky váže ohlašovací povinnost na
uvedení jiného technického herního zařízení do provozu, z toho však nelze nijak dovodit, že
by s tímto okamžikem měl být spojen moment vzniku poplatkové povinnosti, který je zcela
jednoznačným způsobem identifikován v čl. 6. Je zřejmé, že tvůrce dotčeného právního
předpisu vycházel z nepodloženého názoru, že provozovatelé žádají o vydání povolení jiného
technického herního zařízení za účelem jeho okamžitého uvedení do provozu
a nepředpokládal tak větší časové prodlevy mezi vydáním předmětného povolení
a zprovozněním jiného technického herního zařízení. Nedostatečným rozlišováním mezi
pojmy provozování a povolení jiného technického herního zařízení tak sice do vyhlášky vnesl
prvek určité legislativně nevhodné nepřesnosti, nikoli však v míře, která by měla vliv na její
srozumitelnost a předvídatelnost. K uvedenému lze dodat, že čl. 4 vyhlášky se v žalobcově
případě neuplatnil, neboť, jak plyne ze správního spisu, všechna předmětná žalobcova jiná
technická herní zařízení byla Ministerstvem financí povolena před nabytím účinnosti této
vyhlášky a žalobce tak měl při jejich ohlášení postupovat dle čl. 9 vyhlášky.
[23]
Vycházel-li pak tvůrce dotčeného právního předpisu z jistého ztotožnění pojmů
provozování a povolení též v čl. 5 vyhlášky, lze opět uzavřít, že tato nepřesnost nemohla mít
vliv na jednoznačné stanovení vzniku poplatkové povinnosti v čl. 6. Vyměření poplatku
v poměrné části v případě, kdy jiná technická herní zařízení budou provozována po dobu
kratší než tři měsíce, je nutno chápat právě ve smyslu čl. 6 vyhlášky tak, že vyhláška citlivě
pamatuje na situace, kdy časový interval mezi vznikem a zánikem poplatkové povinnosti
nebude beze zbytku dělitelný třemi měsíci, či jinak řečeno, na situace, kdy ke vzniku nebo
zániku poplatkové povinnosti dojde jindy, než v první, resp. poslední den příslušného
čtvrtletí. Lze dodat, že v daném případě byly poplatky vyměřeny za celou standardní dobu tří
měsíců, druhá věta čl. 5 vyhlášky tak nebyla aplikována.
[24]
Z výše uvedeného vyplývá, že obecně závazná vyhláška statutárního města Brna
č. 9/2010 v mezích zmocnění obsaženého v zákoně o místních poplatcích stanovovala místní
poplatek za každý povolený výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené
Ministerstvem financí. V souladu s tím doměřily správní orgány žalobci místní poplatky.
Předmětem poplatku bylo 19 ks jiného technického herního zařízení, které byly povoleny
Ministerstvem financí před nabytím účinnosti citované vyhlášky, přičemž podle jejího čl. 9
podléhaly místnímu poplatku ode dne nabytí její účinnosti.
V. Závěr a náklady řízení
[25]
Krajský soud v Brně tedy shledal žalobcovy námitky nedůvodnými. Jelikož v řízení
nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žaloby
jako nedůvodné podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
[26]
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu
nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch
neměl. Žalobce ve věcech úspěch neměl (žaloby byly jako nedůvodné zamítnuty) a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak
jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení
nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.
Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo
jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 22. ledna 2013
JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.
předsedkyně senátu
