I. ÚS 1539/22

16. 06. 2022, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P. N., t. č. P.O. BOX 1, Věznice Mírov, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2021 č. j. 1 To 56/2021-8253, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu bylo dne 9. 6. 2022 doručeno podání navrhovatele, označené jako ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2012 č. j. 1 To 56/2021-8253, který však přiložen nebyl.

Dříve než se Ústavní soud začne zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ke stížnosti nejsou přiloženy předepsané přílohy (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatel se v minulosti opakovaně obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 2916/16, III. ÚS 1160/17, II. ÚS 857/19, IV. ÚS 1909/20). Stěžovatel však nadále ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již od samého počátku řízení.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení neefektivním a formalistickým.

Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1003/20, II. ÚS 2562/20 a IV. ÚS 55/21 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2022

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. I. ÚS 1539/22, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies