33 Cdo 2942/2019

25. 02. 2022, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 1
  • OSŘ - § 132

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu


33 Cdo 2942/2019-628




USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. L., bytem XY zastoupené JUDr. Janem Fuchsem, advokátem se sídlem v Praze 7, Osadní 324/12, proti žalovanému P. H., bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Durčákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Věšínova 140/5, o 544.392 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 15 C 53/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2019, č.j. 19 Co 193/2018-587, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.068 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jana Fuchse, advokáta.


O d ů v o d n ě n í


Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 6. 3. 2018, č.j. 15 C 53/2011-517, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 544.392 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 10. 12. 2013 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 297.734 Kč, dále rozhodl, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudkem ze dne 17. 1. 2019, č.j. 19 Co 193/2018-587, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků tak, že žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 207.944 Kč a odvolacího řízení 39.204 Kč; státu náhradu nákladů řízení vůči žalovanému nepřiznal a žalobkyni uložil zaplatit státu 3.423 Kč. Odvolací soud po opakování a doplnění dokazování uzavřel, že ústní smlouvou o dílo založili účastníci v roce 2009 právní vztah, jehož obsahem byl závazek žalovaného (zhotovitele) vybudovat za dohodnutou cenu 1.790.000 Kč na pozemcích žalobkyně (objednatelky) podle dané projektové dokumentace dům (§ 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Smlouvou z 22. 9. 2010, kterou v písemné formě uzavřel za žalobkyni M. D., účastníci podle § 516 odst. 1, 2 obč. zák. změnili již založený právní vztah tak, že rozšířili jeho obsah o nová práva a povinnosti včetně toho, že si objednatelka vyhradila právo odstoupit od smlouvy o dílo, přeruší-li zhotovitel stavební práce na dobu delší než čtrnáct dnů. Ve shodě se smluvním ujednáním žalobkyně důvodně odstoupila od kumulativní novací dotčené ústní smlouvy o dílo dopisem z 19. 11. 2010, který byl žalovanému doručen 30. 11. 2010. V důsledku odstoupení právní vztah založený smlouvou zanikl a účastníkům vznikla povinnost vrátit si poskytnutá plnění (§ 48 odst. 1, 2, § 457 obč. zák.). Protože obvyklá cena nedokončeného díla ke dni odstoupení od smlouvy nepřevýšila 558.721 Kč (viz znalecký posudek Ing. Jiřího Karpíška č. 30752 z 1. 12. 2013 a jeho dodatky z 1. 10. 2017 a z 29. 12. 2017) a žalobkyně zálohově zaplatila žalovanému 1.125.000 Kč, je žalobní návrh na peněžité plnění včetně příslušenství (§ 517 odst. 1, 2 obč. zák.) důvodný.

Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Námitky žalovaného uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr o platnosti písemné smlouvy z 22. 9. 2010 z hlediska určitosti a srozumitelnosti (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vyšel odvolací soud. Ten pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák. a po zhodnocení ostatních důkazů provedených v řízení před soudy obou stupňů (§ 132, § 211 o.s.ř.) rozhodl na základě zjištění, že písemnou smlouvu, která změnila (rozšířila) práva a povinnosti vyplývající z ústně uzavřené smlouvy o dílo, uzavřeli žalobkyně (objednatelka) a žalovaný (zhotovitel) a že návrh na její uzavření nebyl určen více osobám. Žalovaný oproti tomu vlastním hodnocením důkazů prosazuje opak, čímž přehlíží zásadu výše uvedenou, tj. že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Lze shrnout, že žalovaný se předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a jeho právní námitky, byť je podpořil odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a rozhodovací činnost Ústavního soudu, jsou z tohoto důvodu bezcenné.

Z toho, že žalovaný na podkladě vlastního subjektivního hodnocení v řízení provedených důkazů prosazuje odlišnou verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).

Nepřednesl-li dovolatel žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by založila přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 25. 2. 2020



JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu


Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2942/2019, ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.2942.2019.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies