I. ÚS 2163/21

15. 09. 2021, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Oldřicha Jirase, zastoupeného Mgr. Martinem Rezkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Krkonošská 2001/16, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 153/2021-49 ze dne 1. 6. 2021, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a PRESCO GROUP, a. s., se sídlem v Praze 4, Severozápadní V 520/62, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "nalézací soud") výrokem I usnesení č. j. 12 C 395/2020-37 ze dne 25. 3. 2021 zastavil pro zpětvzetí žaloby řízení o zaplacení částky 315 000 Kč s příslušenstvím, jejíhož zaplacení se stěžovatel proti vedlejší účastnici domáhal z titulu dlužného nájemného prostor sloužících k podnikání. Výrokem III zavázal nalézací soud vedlejší účastnici k náhradě nákladů řízení stěžovatele ve výši 50 339,20 Kč - aplikoval § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."); důvod k aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání vedlejší účastnice změnil posledně uvedený výrok III usnesení nalézacího soudu tak, že je vedlejší účastnice povinna zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení 25 169,20 Kč; na rozdíl od nalézacího soudu shledal na straně vedlejší účastnice okolnosti zvláštního zřetele hodné, odůvodňující aplikaci § 150 o. s. ř., a snížil povinnost hradit náklady protistrany na polovinu.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť v rozporu s judikaturou Ústavního soudu nebyl "poučen, aby se vyjádřil k eventuální aplikaci § 150 o. s. ř." [srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 1593/15 ze dne 25. 8. 2015 (N 156/78 SbNU 353), sp. zn. II. ÚS 1605/15 ze dne 31. 5. 2016 (N 95/81 SbNU 555), sp. zn. III. ÚS 2397/17 ze dne 13. 2. 2018 (N 23/88 SbNU 301), či sp. zn. I. ÚS 277/18 ze dne 2. 7. 2018 (N 119/90 SbNU 25)].

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ač se Ústavní soud k problematice nákladů řízení staví rezervovaně, neboť jako pouhý derivát (nikoli samotný předmět) soudního řízení není případné pochybení při rozhodování o nákladech řízení zpravidla způsobilé dosáhnout intenzity porušení základních práv (nadto jde-li o částku bagatelní), je třeba stěžovateli přisvědčit, že právě otázce ústavně konformní aplikace § 150 o. s. ř. jako výjimky z pravidla (ať už úspěchu ve věci při meritorním projednání, či procesního zavinění na zastavení řízení, jako je tomu zde), je v nálezové judikatuře Ústavního soudu věnována poměrně častá pozornost. Ústavní soud proto v intencích své rozhodovací praxe (mezi jinými i z pohledu stěžovatelem odkazovaných nálezů) přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu, žádné pochybení však na jeho straně neshledal. Odvolací soud věnoval odůvodnění aplikace § 150 o. s. ř. patřičnou pozornost (body 23-27), své úvahy srozumitelně vyložil a jak sám přiléhavě uvedl (bod 26), stěžovateli prostor k vyjádření poskytl, ten jej pouze nevyužil. Postup odvolacího soudu byl se zmíněnou nálezovou judikaturou Ústavního soudu souladný.

5. Při aplikaci § 150 o. s. ř. je povinností obecného soudu nerozhodnout pro účastníky překvapivě, tj. neočekávatelným způsobem (z pohledu dosavadního průběhu řízení). Stojí-li v odkazovaných nálezech, že uvedené platí tím spíše pro odvolací řízení, jde o situace, kdy teprve odvolací soud uplatní moderační právo, aniž by dal účastníkům prostor na takovou možnost a úvahy, které by odvolací soud k aplikaci § 150 o. s. ř. mohly vést, zareagovat.

6. O takovou situaci však nejde v řízení (jako ve věci stěžovatele), v němž využití moderačního práva - s negativním výsledkem - zvažuje již nalézací soud, načež neúspěšný účastník odvoláním napadne pouze výrok o nákladech řízení a rozporuje právě nevyužití moderačního práva nalézacím soudem. Pak se (nikterak překvapivě) aplikace § 150 o. s. ř. stává zřejmou podstatou přezkumu odvolacího soudu a v úvahu přicházejí v zásadě jen dvě možnosti - buď se odvolací soud s úvahami nalézacího soudu ztotožní, anebo ne (přesvědčí-li jej odvolatel svými argumenty o nesprávnosti právního posouzení soudu prvního stupně). Nastane-li druhá z naznačených možností, jde o výraz nezávislé rozhodovací činnosti soudu druhého stupně, nikoli o překvapení.

7. Za popsané situace tak stěžovatel na svých procesních právech v odvolacím řízení zkrácen být nemohl, neboť odvolání vedlejší účastnice mu k vyjádření zasláno bylo, jak plyne z bodů 4 a 26 napadeného usnesení; skutečnost, že prostoru v rámci vlastní procesní taktiky nevyužil, nejde k tíži odvolacího soudu. Poučovací povinnost soudu se omezuje na poučení o jejich procesních právech, odvolací soud není povinen poučovat účastníka o změně svého právního náhledu, neopírá-li jej o jiné skutečnosti, než které byly doposud považovány za rozhodné; což se v projednávané věci nestalo. Odvolací soud změnil nákladový výrok nalézacího soudu na základě týchž rozhodných skutečností, pouze z nich vyvodil odlišné (a řádně odůvodněné) právní závěry. Stěžovatel ostatně nad rámec obecných judikatorních odkazů nenaznačuje, s jakou procesní obranou by podle jeho názoru byl s to právní náhled odvolacího soudu změnit; jeho základní práva napadeným rozhodnutím dotčena nebyla.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2021

Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. I. ÚS 2163/21, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies