I. ÚS 2406/21

15. 09. 2021, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Jitky Mancini, zastoupené Mgr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 167/4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1304/2021-149 ze dne 12. května 2021, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Nejvyšší soud zastavil dovolací řízení (I.) z důvodu nezaplacení soudního poplatku a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (II.).

2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svého práva na přístup k soudu zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

3. Stěžovatelka se domáhala náhrady škody za nesprávný úřední postup a nezákonná rozhodnutí. S ohledem na svůj zdravotní stav i ekonomickou situaci požádala o ustanovení advokáta a předpokládala, že jsou u ní minimálně z části splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka podala dovolání, v němž předestřela svou situaci a zopakovala žádost o ustanovení advokáta nezbytného pro dovolací řízení. Požádala rovněž o osvobození od soudních poplatků, na kterou soud nereagoval, neboť k finanční situaci stěžovatelky se vyjádřil Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") již dne 22. srpna 2017 (č. j. 21 C 28/2017-20). Rigidní setrvání na tom, že o osvobození od soudního poplatku již bylo rozhodnuto, popírá podle stěžovatelky účel tohoto institutu, zejména jestliže se změnily okolnosti. Obecné soudy se podle stěžovatelky nezabývaly ani otázkou částečného osvobození. Stěžovatelka je přesvědčena, že jen Ústavní soud je schopen její situaci zvrátit; k tomu odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 659/12 ze dne 11. listopadu 2014 (N 204/75 SbNU 287), jehož závěry považuje za aplikovatelné a navrhuje, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.

4. Z usnesení Nejvyššího soudu se podává, že nalézací soud stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku (č. j. 21 C 28/2017-144 ze dne 20. ledna 2021) a poučil ji o možných následcích nezaplacení. Stěžovatelka soudní poplatek neuhradila a Nejvyšší soud řízení zastavil, aniž by přihlédl k jejím výhradám (č. l. 146), neboť osvobození od soudního poplatku nepřiznal stěžovatelce nalézací soud již usnesením č. j. 21 C 28/2017-105 ze dne 24. října 2019, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 386/2019-115 ze dne 6. prosince 2019; těmito usneseními je i Nejvyšší soud za nezměněné situace vázán. Tento závěr je řádně odůvodněn a Ústavní soud na něm nic protiústavního nespatřuje.

5. Ústavní soud není povolán přehodnocovat rozhodnutí Nejvyššího soudu (obecných soudů), rozhodl-li v rámci své pravomoci a srozumitelně i ústavně konformně vyložil podústavní právo. Důvodnost ústavní stížnosti nezakládá ani subjektivní nespokojenost stěžovatelky s napadeným usnesením; jde jen o irelevantní polemiku s vyslovenými právními závěry.

6. Zákonem stanovená poplatková povinnost je povinností daňovou. Rozhodování o výjimce z této povinnosti - o osvobození od soudního poplatku - je výkonem státní moci, kterou může obecný soud, podle čl. 2 odst. 2 Listiny, uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon. Nesplnila-li stěžovatelka stanovené požadavky pro osvobození (§ 11 a násl. zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), a to ani z části, pak Nejvyšší soud dovolací řízení důvodně zastavil.

7. Odkaz stěžovatelky na nález sp. zn. IV. ÚS 659/12 není případný; stěžovatelka ani nenamítá svévoli obecných soudů při rozhodování o osvobození od soudních poplatků, pouze projevuje nespokojenost s odkazem Nejvyššího soudu na dřívější posouzení její způsobilosti zaplatit soudní poplatek.

8. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2021

Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. I. ÚS 2406/21, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies